AfD v Sasku-Anhaltsku pomohla překvapivě i vysoká účast
Petr JedličkaNěmecká krajní pravice zvýšila svůj volební zisk v někdejší východoněmecké spolkové zemi z 20,8 procenta v roce 2021 na 43,8 procenta. Rekordně vysoká volební účast jí přitom tentokrát vzácně neublížila, ale naopak prospěla.
„Všichni čekali, že AfD zvítězí. Trendy a průzkumy hovořily jasně. Skutečně šokující ale je, že se tak stalo s historickým ziskem a současně při osmdesátiprocentní účasti.“ Těmito slovy hodnotil panel expertů France 24 výsledek nedělních zemských voleb v Sasku-Anhaltsku, dvoumilionové spolkové zemi na středovýchodě Německa. Nacionálně populistická a pravicově extremistická strana Alternativa pro Německo (AfD) zde získala skutečně tak vysokou podporu, jakou jí předvídaly průzkumy — 43,8 procenta hlasů. Druhou nejúspěšnější stranu, totiž Křesťanskodemokratickou unii (CDU), lídryni dosavadní saskoanhaltské vládní koalice, volilo jen 17,2 procenta hlasujících.
Do saskoanhaltského zemského parlamentu se dostaly ještě sociální demokracie SPD (9,3 procenta), Zelení (8,9 procenta), levicová Linke (8,6 procenta) a proruská konzervativní levice ze Svazu Sahry Wagenknechtové (BSW, 5,3 procenta). Opravdu překvapivě přitom dorazilo k volbám 77,8 procenta oprávněných voličů — o 17,5 procentního bodu více než minule —, což zisk AfD ovšem tentokrát neumenšilo.
„Tradičně platilo, že vyšší volební účast zisky krajních stran snižuje (…), že se daří mobilizace proti nim. Tady to vypadá na pravý opak. K AfD přešla velká část minulých voličů CDU. Hlasovalo pro ni také 157 tisíc lidí, kteří se předchozích voleb neúčastnili,“ uvádí německá dopisovatelka rakouského Standardu Birgit Baumannová.
AfD v Sasku-Anhaltsku vyhrála u všech věkových skupin, přičemž s nejmenším náskokem u nejstarší a nejmladší. Z hlasujících mužů středního věku ji naopak volila více než polovina.
Celkové příčiny vzestupu německých nacionalistických populistů jsou komplexní a všeobecně známé: rozpačité výsledky celoněmecké vlády a stagnující hospodářství, sociální problémy, problémy spojené s přistěhovalectvím i válkou na Ukrajině, vytěžování obecné nespokojenosti a také schopnost prezentovat se jako hlavní srozumitelná alternativa vůči liberálnělevicovému i liberálněkonzervativnímu mainstreamu, který v Evropě udává politický tón už několik desetiletí.
Specificky v Sasku-Anhaltsku pak k tomu přistupují zanedbané dimenze německého sjednocení, zkušenost s nepříliš produktivní širokou anti-AfD koalicí utvořenou po minulých volbách, zaostávání regionu. rozšířená taktická volba pro menší strany a politický talent i charisma místního lídra AfD Ulricha Siegmunda. Ten vedl jako jeden z mála místních politiků zároveň kontaktní i virtuální kampaň intenzivně téměř po celý rok.
Právě Siegmund by nyní měl vést koaliční rozhovory, protože jeho strana navzdory rekordní podpoře nezískala nakonec těsně jednobarevnou většinu. Jako potenciální podporovatelé se nabízejí zástupci proruské BSW nebo i případně CDU. Ta spolupráci s AfD zatím sice odmítá, v Sasku-Anhaltsku jsou ale uvnitř CDU silné hlasy pro spolupráci s ní.
Zemské vlády mají v německém systému poměrně značnou autonomii například v oblasti školství, kultury, místního rozvoje a vnitřní bezpečnosti. Pokud se AfD chopí teď v Sasku-Anhaltsku plně moci, slibuje zrušit inkluzi na školách a separovat děti přistěhovalců, začít s podporou návratu hrdosti na němectví a německou historii, skončit s výstavbou větrných elektráren a prodloužit životnost uhelných elektráren a zahájit německou obdobu razií proti přistěhovalcům bez dokumentů, jaké provádí Trumpova administrativa prostřednictvím agentury ICE.
V blízkých evropských zemích slaví saskoanhaltský triumf zejména opět nacionálně populistické formace. Zároveň sílí obavy jednak ze vzpruhy pro krajní pravici celkově a jednak z posunu Německa samotného. Jak připomíná polská Gazeta Wyborcza, nacistická NSDAP také započala svůj nástup ve třicátých letech minulého století zemskými vítězstvími. A jak uvádí například francouzský Voxeurop, může jít o další výrazný krok na cestě AfD k moci na spolkové úrovni, kde nyní vládne krajně neoblíbený Friedrich Merz.
Článek vznikl v rámci projektu PULSE, evropské iniciativy na podporu přeshraniční novinářské spolupráce. Při přípravě textu byly využity materiály rakouského Standardu, francouzského Voxeurop a polské Gazety Wyborczy.
K vysvětlení onoho zdánlivého paradoxu že vysoká volební účast znamenala výhodu pro (extrémní) AfD je nutno uvést, že se zřejmě skutečně v prvé řadě jednalo o volbu ryze protestní. Kdy velké části jinak "mlčící", politicky pasivní populace nyní spatřily příležitost k tomu veřejně a viditelně deklarovat trvalou frustraci ze svého existenčního postavení.
Navíc je pro vysvětlení vysokého volebního vítězství AfD nutno zohlednit dramatický, doslova napohled viditelný rozdíl mezi starými etablovanými stranami a mezi AfD: ty staré strany (a jejich političtí lídři) působí mdle, opotřebovaně, neustále dokola opakují jenom ty samé floskule. Zatímco jmenovitě volební lídr AfD v Sasku-Anhaltsku Siegmund působí energicky, svěže, dynamicky, takže mnoho lidí (a mnoho voličů) může velmi snadno propadnout dojmu že s ním může přijít nějaká lepší, progresivnější budoucnost.
A je nutno si být vědom: tohoto mdlého image, této bezvýraznosti, této opotřebovanosti se staré etablované partaje nezbaví. Neboť tato jejich bezvýraznost (a tedy nepřitažlivost) není pouze osobním znakem jejich politických lídrů, nýbrž je jim imanentní; je zákonitým důsledkem a výrazem toho, že celý jejich ideový svět se už přežil. Je tedy možno právem očekávat, že vzestup stran typu AfD může (a to zdaleka ne pouze v Německu) nadále pokračovat. (Pokud se ovšem tyto strany vůdcovského typu samy nerozloží interními boji o moc.)