Týden po německém Sasku-Anhaltsku jde nyní v neděli volit také Švédsko. Běží o klasickou volbu poslanců, následně vznikne nová vláda. Podle průzkumů by měla vyhrát sociální demokracie (Socialdemokraterna) pod vedením expremiérky Magdaleny Anderssonové, která byla v posledních letech v opozici. V porovnání sil obvyklých koalic ovšem ta pravicová v čele se stávajícím premiérem Ulfem Kristerssonem (Moderaterna) stahuje v posledních dnech náskok — připočte-li se tedy k ní stabilní dvacetiprocentní podpora nacionalistických populistů ze strany Švédští demokraté (Sverigedemokraterna).

Strana Švédští demokraté vznikla kdysi sloučením několika extremistických formací, přičemž část z nich měla i přímo nacistické kořeny. Ve velké švédské politice tak byla dlouho izolována. Po nástupu svého současného předsedy Jimmieho Åkessona se ale transformovala v krajní pravici nového „umírněného“ typu a po minulých volbách si ní uzavřel pravicový blok dohodu o toleranci. Nyní premiér Kristersson už zcela otevřeně přiznává, že chce, aby se Švédští demokraté podíleli na vládě i přímo, pokud pravice nakonec vyhraje.

„Švédsko se neobejde bez efektivní vlády (…) Máme dohodu, že ta příští bude už většinová a že ji povedu já,“ řekl Kristersson na konci prázdnin agentuře Reuters.

Švédští demokraté slibovali v minulých volbách jednak radikální zpřísnění přistěhovalecké a domácí bezpečnostní politiky a jednak skokové zlepšení sociální situace prostřednictvím zásadního poklesu cen paliv a energií. Zpřísnění přistěhovalecké a domácí bezepčnostní politiky prosadili — v roce 2022 jej sliboval ostatně celý švédský establishment. Ze sociálních slibů se ale splnilo jen málo. Stalo se tak i přesto, že krajní pravice dostala na ministerstvech placené pozice „koordinátorů“ a faktické právo veta na většinu vládních politik.

V aktuálních volbách se Švédští demokraté soustředí již zcela dominantně na témata migrace, bezpečnosti, „zefektivňování státu“ a národní identity, přičemž sliby z minula zde ještě prohlubují.

K už prosazenému snižování azylantských kvót, nahrazování trvalých pobytů dočasnými, omezení slučování rodin, zpřísnění udílení občanství i podmínek pro vydávání pracovních povolení chtějí připojit například revizi již existujících povolení k pobytu, zavést právo lokálního veta při státem organizovaném přisídlování azylantů (integraci) ve čtvrtích, kde se tak starousedlíci rozhodnou, či odklonit vzdělávání od „multikulturního modelu“ zpět k „tradičnímu“, což v jejich pojetí znamená švédský nacionalismus.

V bezpečnostních otázkách chtějí zas rozšířit současný model zostřeného tažení proti přistěhovaleckým gangům, postavený na zdvojnásobení minimální sazby trestů či právu policie provádět v problémových čtvrtích libovolné osobní i domovní prohlídky. Nově má být dle strany trestná například už sama příslušnost ke gangu.

Ze sociálně-populistických slibů zůstala v programu Švédských demokratů například devadesátiprocentní státní dotace na zubní péči pro všechny Švédy, z fiskálního radikalismu zavedení škrtacího „ministra pro efektivitu“, z kulturních témat zákaz zahalování obličeje na veřejnosti a ze zahraničně-politických další omezení rozvojové pomoci.

I švédská krajní pravice má po čtyřech letech na výsluní za sebou četné skandály typu převádění státních příspěvků na provoz do soukromých kapes či provozování falešných účtů na sociálních sítích, ba dokonce i jednu kauzu s dětskou pornografií. Největší obavou související s ní je však dle domácích pozorovatelů dnes ve Švédsku to, že nástup Švédských demokratů přímo do vlády změní až příliš tradiční švédský model fungování státu i společnosti založený na péči o celek a pomáhání slabším.

Kritikové též vyčítají Švédským demokratům antiekologickou politiku, blokování výstavby mořských větrných parků, nedoceňování důležitosti práce přistěhovalců či odhodlání škrtat dotace občanským a kulturním projektům, které se vůči jejich politice nějak vymezují.

„Tyto volby nemají jedno hlavní konkrétní téma, jako měly ty minulé, kdy se řešila dominantně imigrace, bezpečnost v ulicích a gangy (…) Letos se mluví spíše o tom, kam se má země ubírat celkově,“ shrnuli panelisté předvolebního kulatého stolu televize TRT.

Nabídka ostatních stran

Vedle Umírněné strany (Moderaterny), sociálních demokratů a Švédských demokratů se uchází o přízeň voličů v nejlidnatější skandinávské zemi ještě pět dalších výrazných stran. Ve vládním bloku jsou to Křesťanští demokraté (Kristdemokraterna) a Liberálové (Liberalerna), které aktuálně jejich někdejší voliči trestají za přílišné ústupky Švédským demokratům. V opozičním bloku jsou to Levice (Vänsterpartiet), Strana zelených (Miljöpartiet de gröna) a liberální Strana středu (Centerpartiet).

Je-li ve vládním bloku hlavní štěpení vidět mezi Liberály a Švédskými demokraty, v opozičním jde zvlášť o spory Strany středu a Levice — radikálního uskupení, které muselo letos z kandidátek vyškrtat desítky lidí poté, co se ukázalo, že v rámci své zásadové kritiky Izrale zašli až k oslavám útoků ze 7. října. Centristé dnes odmítají vstoupit do vlády s Levicí, která naopak oznámila, že nepodpoří menšinovou vládu levicového bloku, pokud v ní přímo nezasedne. Po volbách se tak mohou prosadit i méně využívané varianty jako menšinová vláda části jednoho bloku, nebo dokonce jejich rozdělení.

Měnit by se naopak neměla zahraničněpolitická orientace země. I Švédští demokraté se staví za členství země v Severoatlantické alianci, stejně jako za další podporu bránící se Ukrajině, čímž jsou v současné rodině evropských krajně pravicových stran dost výjimkou — podobně jako například Bratři Itálie Giorgie Meloniové.