Současná vláda se chystá na revizi humanitární dávky pro Ukrajince. Že se uprchlíci z Ukrajiny ocitnou v hledáčku vládních politiků, bylo jasné již během předvolební kampaně, kdy tehdejší opoziční strany v různých podobách shodně hlásaly, že Fialova vláda dává Ukrajincům a Čechům bere. Realita na sebe nenechala dlouho čekat.

Naposledy v neděli 25. 1. 2026 v Otázkách Václava Moravce ministr Juchelka vyhlásil nutnost revize humanitární dávky. V tom s ním souhlasil i jeho koaliční kolega Libor Vondráček za SPD, který humanitární dávku označil za „bezpečností riziko“. Vondráček tvrdí, že podpora uprchlíků je štědřejší než v jiných zemích, a dodal, že k nám „bude přicházet víc lidí z Polska, protože tu budou mít příznivější podmínky“.

Je to ale opravdu tak, jak se nám to snaží vysvětlit politici vládních stran? Nebo je realita daleko složitější? Téma uprchlíků z Ukrajiny, kteří přišli do České republiky, je mnohovrstevnaté a realita lidí pobírajících humanitární dávku je často značně komplikovaná. To je vidět i na příběhu ukrajinské uprchlice Oleny.

Případ paní Oleny

Paní Oleně je dvaatřicet a má dvě děti ve věku tří a sedmi let. Otec dětí zůstal na Ukrajině a už rok s paní Olenou neudržuje kontakt. Paní Olena do České republiky nepřišla proto, že by chtěla pobírat humanitární dávku, ale proto, že na předměstí Charkova už nebylo k žití. Často neměli elektřinu, v zimě vypadávalo topení, každou noc bylo slyšet ostřelování, děti z toho nemohly spát.

Když paní Olena přijela, měla na účtu našetřené peníze a nechtěla pobírat pomoc od českého státu. Po příjezdu bydlela na ubytovně, kterou jí stát přidělil a kde měla po dobu devadesáti dní bydlení zdarma.

Vzhledem k tomu, že se jí podařilo v dostupné vzdálenosti najít mateřskou školu pro starší dítě a následně ho do ní i zapsat, rozhodla se na ubytovně zůstat. Po devadesáti dnech však státní podpora ubytování skončila a paní Olena s dětmi musely začít bydlení hradit. Měsíční cena bydlení je na její ubytovně stanovena na 6 800 Kč za osobu. Pro paní Olenu s dětmi to tak měsíčně vyjde na 20 400 Kč.

Paní Olena je samostatná a iniciativní. Rychle si našla kurz češtiny a brzy byla schopná základní komunikace. Díky sousedkám z ubytovny, které ji občas pohlídají mladší dítě, mohla začít pracovat na půl úvazku jako skladnice v supermarketu. Díky tomu si přišla na 13 750 Kč hrubého, v přepočtu na čistou mzdu jde o 12 100 Kč. Vyšší úvazek pro paní Olenu nepřicházel v úvahu, protože jako samoživitelka potřebovala souběžně zajistit péči o mladší dvouleté dítě a o starší dítě ve školce.

Paní Olena takhle zvládla žít několik měsíců, zejména proto, že dostávala finanční podporu od partnera z Ukrajiny. Vedle toho si tu a tam někde přivydělala načerno, například když v supermarketu, kde pracovala, ještě uklidila. Peníze v takovém případě dostávala tzv. „na ruku“. Pak ale došlo k tomu, že partner s paní Olenou přerušil kontakt a přestal posílat peníze. Její úspory rychle klesaly a hrozilo jí, že o ubytování přijde. V této situaci se od terénních pracovníků dozvěděla o existenci humanitární dávky. Rozhodla se, že o ni požádá.

Co je humanitární dávka

Humanitární dávka je určena pouze pro uprchlíky z Ukrajiny s dočasnou ochranou. Zpočátku byla vytvořená jako dočasný nástroj pomoci. Předpokládalo se, že po roce či dvou budou mít uprchlíci z Ukrajiny umožněn vstup do standardního českého dávkového systému, který umožňuje cílenou podporu těm, kteří jsou zranitelní nebo v krizových situacích. K tomu ale zatím nedošlo. O tzv. superdávku z dílny bývalého ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky Ukrajinci vůbec žádat nemohou.

Humanitární dávka se řídí poměrně komplikovaným výpočtem, kdy se její finální výše odvíjí např. od počtu zranitelných či nezranitelných osob ve společné domácnosti, od výše příjmů či od objemu finančních prostředků na bankovním účtu.

Pro paní Olenu s dvěma dětmi představuje nárok na humanitární dávku 30 538 Kč. Od tohoto nároku se ale odečítá čistá mzda, nárok tedy klesá na 18 438 Kč. Tuto částku rodině měsíčně vyplácí Úřad práce. Díky této dávce může uhradit náklady na bydlení na ubytovně. Po úhradě bydlení paní Oleně zbyde 10 138 Kč na to, aby zajistila sobě a dětem jídlo, oblečení, léky a obědy ve škole, kam v září její starší dcera nastoupila. Když se člověk zamyslí nad současnými náklady, zas tak moc to nakonec není.

… a proč je důležitá

Na příběhu paní Oleny — jedné z našich klientek, jejíž jméno však bylo změněno — je vidět řada rysů současné podoby humanitární dávky.

1) Umožňuje lidem přežít. Humanitární dávka necílí na vysoce výdělečné osoby ani na lidi, kteří se hrnou do Česka kvůli zneužívaní dávek. Pomáhá lidem, kteří k nám přišli kvůli tomu, že v jejich zemi je válka. Jedná se o cílenou pomoc zranitelným osobám, nikoli plošnou podporu všem držitelům dočasné ochrany.

2) Je jedinou formou pomoci. Paní Olena nemá nárok na žádnou jinou státní pomoc, nepřichází pro ni v úvahu ani superdávka, ani staré formy dávek jako příspěvek na dítě, příspěvek či doplatek na bydlení a další typy dávek. Když je například jeden z členů rodiny vážně nemocný a potřebuje asistenční služby, nemá nárok na příspěvek na péči, jak to známe od českých občanů. Humanitární dávka je jednoduše to jediné, co je k dispozici.

3) Ukrajina nemá kapacitu se postarat. Paní Olena utekla před válkou a její země je nadále ve válce. Ukrajina má co dělat, aby rodné město paní Oleny, Charkov, nebylo obsazeno Ruskem. Kapacita země je věnovaná obraně. Paní Olena z Ukrajiny nedostává nic. Podpora paní Oleny je formou podpory Ukrajiny a zároveň i humánní odpovědí na utrpení, které válka vyvolala.

4) Daňovými poplatníky jsou i osoby z Ukrajiny. Když zaznívá, že humanitární dávka je z peněz našich daňových poplatníků, jde o manipulativní tvrzení. Daňový poplatníci jsou všichni, co odvádí daně na našem území. I paní Olena daní svůj příjem, odvádí zdravotní a sociální pojištění, nákupem zboží odvádí DPH a ubytování platí (českému) vlastníkovi ubytovny. Stejně tak všichni ti, kteří do Česka přišli. MPSV v listopadu zveřejnilo aktualizovaná data o podpoře uprchlíků z Ukrajiny a vychází z nich, že „za třetí čtvrtletí 2025 dosáhly modelované příjmy do státního rozpočtu z daní a odvodů osob s dočasnou ochranou 8,2 miliardy Kč, zatímco výdaje spojené s jejich podporou činily 3,9 miliardy Kč. Český rozpočet tak byl v ‚plusu‘ o 4,3 miliardy korun“.

5) Dávka není tak vysoká, jak by se na první pohled mohlo zdát. Když se vezme čistě matematicky, zní maximální možná podpora paní Oleny jako závratně vysoká. V praxi to tak ale skoro nikdy není. Nezranitelná osoba nikdy nemůže dostat vyšší dávku než 7 130 Kč, a i to je podmíněné aktivním hledáním práce. Zranitelná osoba má standardně nárok na dávku 10 860 Kč. Od nároku se ale vždy odečítá jakýkoliv příjem, tedy důchod z Ukrajiny, dary od rodiny, všechny vydělané peníze. Při žádosti se vždy dokládají výpisy z českých i ukrajinských účtů a jakýkoliv příjem snižuje nárok. Z naší zkušenosti jen málokdo dosáhne na celý nárok a potvrzují to i data MPSV, které říkají, že průměrná dávka na osobu činí 8 149 Kč. To opravdu není moc, navíc předchozí vláda humanitární dávku vyjmula z valorizace, takže zatímco minimální mzda i existenční a životní minimum budou růst, humanitární dávka zůstane v příštích letech stejná.

6) Předchází sociálnímu vyloučení. Kdyby paní Olena nepobírala humanitární dávku, velmi pravděpodobně by se roztočila spirála sociálního vyloučení. Děje se to i tak, ze zkušeností terénní práce na ubytovnách víme o odebraných dětech, prostituci kvůli výdělku, vykořisťování. Kdyby ale humanitární dávka neexistovala, nebyly by to jednotky případů měsíčně, ale desítky, možná stovky. Lidé jako paní Olena se nemají kam vrátit. Humanitární dávka brání tomu, aby se propadli na úplné dno. Dno pak znamená odebrané děti, závislost na návykových látkách, nelegální práce v šílených podmínkách. To je špatný scénář nejen pro uprchlíky, ale i pro kasu českého státu, který by tato situace nakonec stála mnohem víc prostředků. Skutečným bezpečnostním rizikem není humanitární dávka, ale její zrušení.

Revize ano, ale jinak

Největším problémem současného systému dávky je, že legální práce je vnímaná jako mínus v nároku. Kdyby paní Olena pracovala nelegálně a dostávala výplatu v hotovosti, Úřad práce by to nezjistil hned. Většinou se na to nakonec přijde, není to tak, že kdo pracuje nelegálně, ten má vyhráno, ale přece jen to trvá.

Systém je však nastavený opravdu demotivačně. Legální práce by měla být podporována, nikoli penalizována odečtem dávky. Kdyby ministr Juchelka zamýšlel revizí humanitární dávky změnu pravidel v této věci, mohla by být revize i pozitivní zprávou.

Když se tedy na téma humanitární dávky podíváme na základě reálných dat a zkušeností, určitá revize by mohla být vítaná. Musela by to ovšem být expertní revize dělaná s cílem vychytat nedostatky systému, nikoli se záměrem populisticky škodit těm, na kterých vyděláváme, kteří nemají volební právo a které zasáhla válka a utrpení si již zažili víc než dost. Doufejme, že pan ministr Juchelka zvolí tu první cestu.

Autor pracuje s uprchlíky z Ukrajiny od roku 2022.