Jde o záležitost, o níž se v EU hodně mluvilo po maďarském vstupu do uprchlické krize letech 2015/2016; specificky se pak vrátila v Polsku v souvislosti se zacházením s migranty na běloruské hranici. Celoevropsky je přitom tématem stále. Řeč je o otázce dvojího přístupu k uprchlíkům z různých částí světa. V rakouském kontextu teď téma zmapoval důkladně tým pod vedením Oly Aliové z vídeňské Technische Universität. Sledoval azylová řízení 350 tisíc žadatelů v letech 2022 až 2024 a potrvdil vzorec známý z dřívějších dílčích šetření: zatímco uprchlíci z Ukrajiny obdrželi verdikt o svém právním statusu do dvou měsíců, žadatelé o azyl ze Sýrie čekali půl roku a žadatelé z Afghánistánu až dvacet měsíců.

Délka čekání na výsledek řízení má přitom na život azylantů zásadní vliv. Dotyční musí žít v táborech či na ubytovnách, mohou se zdržovat jen na určených místech a těžko hledají eventuální práci. Klasický argument, že délku řízení určuje především počet žádostí a kapacity dané země, zde přitom zjevně platí jen částečně.

„S uprchlíky je v Evropě zacházeno nerovně i v rámci právního procesu. To, odkud člověk pochází, zásadně ovlivňuje, jak dlouho zůstává v nejistotě,“ píší autoři citované studie.

Dle týmu Oly Aliové se ukazuje jako rozhodující, do jaké kategorie stát žadatele zařadí hned na začátku. Některé skupiny spadají do zrychlených řízení, například kvůli mezistátním dohodám nebo jasné bezpečnostní situaci v jejich zemi. Jiní musí projít několika koly ověřování a doplňujících pohovorů, protože jejich situace se považuje za nejistou.

Zdržení přinášejí i rozdíly mezi pohlavími. Ženy z oblastí konfliktů bývají častěji hodnoceny jako zranitelnější, a tudíž dostávají ochranu dřív než muži.

Systém tak vytváří pro předem ohraničené skupiny lidí různé dráhy, které se liší délkou i šancí na úspěch. O žádostech rozhodují úředníci, často bez přímého kontaktu s dotyčnými. Administrativa sleduje splnění postupů, nikoli vždy skutečné potřeby žadatelů. V praxi to působí dojmem, že některé skupiny si pomoc zaslouží více než jiné, i když pravidla říkají, že všichni mají mít stejnou šanci, uvádějí výzkumníci.

Téma i jinde

Tématu byla svého času věnována velká pozornost také v Německu. Po ruském vpádu na Ukrajinu zde totiž byly hojně medializovány případy, kdy se při přednostním odbavování Ukrajinců doslova zapomnělo na celé skupiny azylantů z afrických zemí. Dle zprávy OECD hodnotící právě německý azylový systém se přitom potvrdilo, že čím déle trvá azylové řízení, tím pomaleji se lidé začleňují na pracovní trh.

Ve Francii rozhoduje Úřad pro ochranu uprchlíků a osob bez státní příslušnosti (OFPRA) o žádostech v průměru do čtyř do pěti měsíců, v složitějších případech však proces trvá déle než rok. V Itálii podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) zdržuje rozhodování hlavně ověřování totožnosti a přesun spisů mezi institucemi, kvůli čemuž se řízení často protahuje i na několik měsíců.

Nejen autoři citované rakouské studie přitom soustavně zdůrazňují, že rychlost, s jakou se podařilo přijmout a integrovat Ukrajince, není důvodem ke kritice, ale spíš důkazem, že azylové systémy umějí fungovat efektivně, když k tomu existuje politická vůle.

„Azylové řízení se tváří neutrálně, ale v praxi odráží priority a představy o tom, kdo si ochranu zaslouží,“ shrnují členové výzkumného týmu.

V České republice o mezinárodní ochranu žádají v posledních letech nejčastěji lidé z Turecka, Uzbekistánu a Vietnamu, zatímco mezi těmi, kteří ji skutečně získají, převažují Ukrajinci, Afghánci a obyvatelé Myanmaru.

„Průměrná délka azylového řízení není standardně sledována, protože má velmi omezenou vypovídací hodnotu,“ uvedl mluvčí ministerstva vnitra Ondřej Krátoška vevyjádření pro Deník Referendum.