V Praze 6 kandiduje do Senátu celkem deset kandidátů, z toho ani jedna žena. Podle sázkové kanceláře Fortuna má největší šanci na úspěch pět z nich: ředitel Gymnázia Jana Keplera Jiří Růžička (TOP 09 a STAN s podporou KDU-ČSL), filosof Václav Bělohradský (SZ a ČSSD), umělecký šéf Mezinárodní konzervatoře v Praze Vlastimil Harapes (ANO 2011), někdejší disident František „Čuňas“ Stárek (ODS) a bývalý generální ředitel společnosti Sazky Aleš Hušák (NEZ).

Nejsme žádné elitní gymnázium 

Jiří Růžička často opakuje, že nikdy nebyl členem žádné politické strany a nehodlá se jím stát ani do budoucna. Až do roku 2014 také neměl žádné ambice se v politice angažovat. To se změnilo v posledních komunálních volbách, kdy kandidoval za TOP 09 v Praze 6.

Následně byl zvolen do zastupitelstva a stal se předsedou komise pro výchovu a vzdělání. Ve volbách získal největší počet preferenčních hlasů ze všech kandidátů a na kandidátce TOP 09 tak poskočil z pátého místa na první. Přestože je jeho vstup do politiky spojen s politickou stranou, Růžička tvrdí, že není možné podléhat stranickým diktátům a rovněž není správné přistupovat k problémům podle stranické příslušnosti.

Zdůrazňuje, že si cení toho, že se ve zdraví dožil doby, která následovala po listopadu 1989. V senátních volbách ho také podporuje Mikuláš Kroupa, zakladatel společnosti Post Bellum, která vyhledává a nahrává vzpomínky pamětníků z období totalit 20. století, jak se uvádí na webových stránkách této organizace. Růžičku také znepokojují projevy zahraničně-politické orientace některých představitelů našeho státu či odklon od demokratických hodnot jisté části společnosti.

Růžičkovým hlavním tématem je vzdělávání. Talent a nadání je podle něj jedním z mála bohatství, které nám po letech „budování socialismu“ i „divokého kapitalismu počátku devadesátých let“ zbylo. Jiří Růžička o sobě tvrdí, že spolu s Gymnáziem Jana Keplera legislativně prosadil osmileté gymnaziální studium. Také spoluzaložil Asociaci ředitelů gymnázií. Rovněž se chlubí, že Gymnázium Jana Keplera bylo první pražskou školou s důsledně bezbariérovým přístupem.

Ředitel také vyzdvihuje, jak se jeho gymnázium po roce 2010 stalo součástí projektu Winchester College Symposium, který prý sdružuje nejlepší střední školy z celého světa. „I to mimo jiné umožňuje našim studentům uplatnit se v té nejsilnější konkurenci. Postupně se dostávají naši absolventi na nejprestižnější světové univerzity — Cambridge, Oxford, Harvard…,“ popisuje úspěchy své školy po roce 2010 Růžička, který však zároveň nelibě nese, když je jeho gymnázium označováno za elitní.

Klaus nechtěl rozumět hlavnímu tématu současnosti 

Václavu Bělohradskému bývá často vyčítáno, že měl v 90. letech blízko k ODS a podporoval Václava Klause. Filosof se k tomu obšírně vyjádřil například v rozhovoru s Karlem Hvížďalou v roce 2005 publikovaném na Aktuálně.cz, kdy uvedl, že to platí pouze v omezeném smyslu.

„Především: Václav Klaus má velkou zásluhu na tom, že vytlačil z české politiky moralizující pokrytectví, ty řeči o službě veřejnosti a národu, celý ten postobrozenecký cirkus laciných řečí o hodnotách, politiku kontaminovanou básničkami, že ukázal neoblomnou logiku stranické demokracie a že rozumnost je spjata s utilitarismem, ne s altruismem. Jeho radikálně decentralizované pojetí rozumu, smysl pro neřízenou společnost, to, že nechtěl měnit lidi, ale systém — to vše bylo v naší společnosti nové a velmi menšinové. Toto jsem opravdu podporoval, já tuto tradici sdílím,“ vysvětloval Bělohradský.

Po roce 1995 se však podle něj ODS hluboce proměnila, odešel z ní Josef Zieleniec a jiní přišli. „Na můj vkus to byli lidé příliš jednostranní a příliš svázaní s utilitaristicky pěstovaným kultem Václava Klause. ODS se prudce začala přeměňovat v síť lobbujících koordinovaných skupin a tento vývoj byl překryt hodně ošoupaným pozlátkem „liberálních“ frází. Začátky této smutné historie nicméně nebyly banální, šlo tehdy o hodně a Václav Klaus měl hodně pravdy,“ dodal Bělohradský.

Podle současného kandidáta do Senátu za zelené a sociální demokraty také Václav Klaus a celý filosofický proud, jež bývalý prezident zosobňuje, nechtěly rozumět hlavnímu tématu současnosti, kterým je zelená kritika naší civilizace.

Kontroverze vyvolává i Bělohradského kladné hodnocení politického působení Silvia Berlusconiho. „Ve skutečnosti jeho vstup do politiky zemi prospěl. Hlavně není pravda, že by ohrozil televizi, on ji osvobodil z vlivu tří státních kanálů a donutil ji řídit se jinými než politickými kritérii. Přispěl také k příklonu k většinovému volebnímu systému, který znamenal velký přínos,“ prohlásil Bělohradský podle serveru E15 na půdě Babišova Institutu pro politiku a společnost v dubnu 2016 s tím, že Berlusconi otřásl zabetonovaným systémem politiky a médií.

Přitom ještě pro Český rozhlas v roce 2011 Bělohradský tvrdil, že vlastnictví televizních stanic je nepřekonatelný problém, který Berlusconi nikdy nevyřešil. Také bývalého italského premiéra kritizoval za jeho boj proti soudní moci, pokusy ovlivnit či omezit autonomii soudů a za to, že o novinářích hovořil naprosto nepřijatelným způsobem. 

Bělohradský také připomíná, že do veřejného prostoru vnesl řadu výrazů, které podle něj v politické publicistice zdomácněly, například „opozice vůči politice místo politické opozice, tekutý hněv, morální kýč, identitární panika, růst růstu, prahy udržitelnosti nebo demokracie kritických množství“.

Teroristy nemůžeme zavírat do běžných věznic 

František Stárek, řečený Čuňas, který se v 70. letech podílel na organizování hudebních produkcí a v procesu se skupinou The Plastic People of the Universe byl souzen v Plzni za trestný čin výtržnictví a následně si odseděl půl roku vězení, nyní pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů.

Jako hlavní důvod své kandidatury do Senátu uvádí spojení vstupu oligarchů do politiky a ubývání občanských svobod, které spočívá v tom, že se levice snaží přenášet rozhodování na stát. Podle Stárka to vytváří zárodky čínského modelu. Domnívá se, že za posledních 25 let tady taková situace ještě nebyla. „Levicoví sociální inženýři se spojili s oligarchy a my tak musíme čelit nejvážnějšímu ohrožení svobody v naší zemi od Listopadu ´89. Nastal tak čas znovu zvednout prapor a vyrazit do boje,“ říká Čuňas.

Stárek tak zdůrazňuje své sedmnáctileté působení u Bezpečností informační služby (BIS), které spojuje s tématem bezpečnosti a migrace, jež jsou rovněž jeho prioritou. Podle Stárka je třeba „obnovit státní suverenitu nad územími, které v minulosti imigranti přeměnili v No-go zóny, ve kterých se snaží uplatňovat právo Šária, a rozdrtit vojenskými prostředky Islámský stát a zlikvidovat základny teroristů v dalších místech, jako třeba v Libyii,“ apeluje kandidát ODS, podle kterého bychom neměli čekat, až to za nás vyřeší Američané.

Stárek rovněž prosazuje zřízení evropské obdoby americké základny Guantánamo, kde by chtěl získávat informace a zpravodajské poznatky od zadržených teroristů. Stárek tím chce především reagovat na problém, co si v Evropě počít se zadrženými džihádisty. „Můžeme je zavřít do běžných věznic mezi ostatní kriminálníky, ale všichni odborníci na extremismus se shodnou, že nejlepším podhoubím pro radikalizaci je životní frustrace a zoufalství. Toho jsou běžné věznice plné. V kriminálu jsem to viděl na vlastní oči,“ vysvětluje Čuňas v článku pro Echo24.