Letošní krajské volby budou oproti těm minulým atypické hned v několika ohledech. Nejspíš potvrdí trend dezintegrace stranické soustavy, podpora mezi jednotlivé subjekty se tříští. Ubude hlasů pro tradiční subjekty, možná se stvrdí úpadek klasické pravice, která uvolňuje prostor pro xenofobní či dokonce otevřeně fašizující subjekty. Ze situace ale mohou těžit také mimoparlamentní formace typů zelených nebo Pirátů či občanská, doposud pouze v komunální politice ukotvená, hnutí.

Zatímco v minulých krajských volbách překročilo pětiprocentní práh nutný pro zisk mandátů průměrně okolo pěti stran, letos můžeme odůvodněně očekávat, že jich může být v některých krajích až osm nebo devět. Tvorba koalic bude o poznání složitější.

Ale především: letošní krajské volby budou vůbec první, ve kterých neuspěje nejsilnější opoziční strana. To by nikoho ani nenapadlo. Půjde totiž o generálku souboje dvou nejsilnějších vládních stran před volbami parlamentními. Zde tedy desatero nejzajímavějších témat letošních voleb.

1.Dominantní střet voleb: Sobotka vs. Babiš

Doposud platilo, že krajské volby vyhrála strana, která byla v centrální politice nejsilnější opoziční formací. Pokud vládla ODS, krajské volby vyhráli sociální demokraté; a naopak. V tomto je letošní situace zcela nová. Půjde o střet dvou nejsilnějších koaličních stran.

Výchozí situace je výhodnější pro hnutí ANO Andreje Babiše. V roce 2012 ještě o hlasy voličů neusilovalo, jeho uskupení tedy neobhajuje ani jeden mandát. Už v tomto punktu je situace sociálních demokratů složitější. Ve většině krajů vládnou již dvě volební období, tedy osm let.

ČSSD přitom před čtyřmi roky stejně jako v roce 2008 krajské volby vyhrála, avšak již tehdy ztratila 400 tisíc voličů. V součtu s ODS získaly tehdy dominantní formace české politiky jen 35 % hlasů, což bylo asi o dvacet procent méně než v letech 2008 a 2004. Nejvíce hlasů sociální demokraté ztratili v Ústeckém a Libereckém kraji (více než padesát procent oproti volbám v roce 2008).

Zároveň se jim již v roce 2012 nepodařilo ani v jednom kraji obdržet více než třicet procent hlasů, nejúspěšnější byla ČSSD na Vysočině, v jižních Čechách a v Jihomoravském kraji. Celkem tehdy ČSSD vyhrála v devíti krajích ze třinácti. Letos srovnatelný výsledek skoro jistě nezopakuje, naopak můžeme očekávat, že opět oproti minulým volbám hlasy voličů ztratí.

Důvody k této prognóze jsou vnitřní i vnější. Mezi ty druhé patří právě dezintegrační tendence, na něž nedoplácí pouze sociální demokracie, nýbrž prakticky všechny tradiční formace. I proto nelze očekávat, že by se sociálním demokratům podařilo v některém z krajů dominovat.

Avšak ani Andrej Babiš nečeká, že by atakoval třicetiprocentní podporu. Na páteční tiskové konferenci při zahájení kampaně dokonce pravil, že nejsou favoritem voleb. Pokud jde o post hejtmana, hnutí ANO chce podle něj uspět nejméně v pěti krajích.

Na dotaz Deníku Referendum, jaký celkový výsledek by považoval za úspěch, nám před časem odvětil, že chtějí získat více hlasů než v předčasných sněmovních volbách v roce 2013.

„V parlamentních volbách jsme získali 18,63 %, dvacetiprocentní zisk by byl v krajských volbách pro hnutí ANO úspěch,“ uvedl předseda hnutí ANO pro Deník Referendum. Pokud jde o případné povolební koalice, Babiš zdůrazňuje, že vždy záleží na konkrétní situaci v jednotlivých regionech.

„Koalice jsou o lidech v jednotlivých stranách. Umím si představit koalice s ČSSD se Zimolou nebo Netolickým. Neumím si představit koalici s Novákem nebo Haškem,“ uvedl předseda ANO. Jiří Zimola je lídrem ČSSD před krajskými volbami v Jihočeském kraji, Martin Netolický v Pardubickém. Michal Hašek povede kandidátku sociálních demokratů na jižní Moravě a Miroslav Novák v Moravskoslezském kraji.

2.ČSSD v krajích: Jak si povede Hašek. A jak ti druzí

Z pohledu výsledků sociálních demokratů bude pozoruhodné sledovat právě to, na co ve své odpovědi Deníku Referendum naráží Babiš. Jak se promítnou aféry hejtmanů do jejich výsledků? ČSSD ztratila již v minulých volbách hlasy ve všech krajích, avšak už tehdy to nebylo rovnoměrné. Největší propad zaznamenala v Libereckém a Ústeckém kraji, nejméně voličů ztratila ČSSD v kraji Jihočeském.

Klíčové to nebude, jak naznačuje Andrej Babiš, jen pro tvorbu koalic, tedy z toho pohledu, zda se ČSSD udrží v koalicích, nebo naopak. Výsledek bude v tomto ohledu klíčový také pro budoucí směřování strany. Naznačí totiž, jakou silou ve straně disponují lidé blízcí Miloši Zemanovi, který si z krajských reprezentací vytvořil před volbami v roce 2013 svou mocenskou bázi.

Příští rok na jaře se bude konat sjezd ČSSD a o tom, kdo po něm bude ve vedení nejsilnější vládní strany, si budeme moct učinit představu právě po letošních krajských a senátních volbách. Jednoduše řečeno: Sobotkovi by prospěl úspěch ČSSD, a zároveň porážka těch spolustraníků, kteří osnovali po minulých sněmovních volbách společně s prezidentem Lánský puč.

3.Zelení a Piráti testují společný postup

Výsledek krajských voleb bude také testem teorie, dle které spočívá šance k expanzi menších mimoparlamentních subjektů v jejich společné alianci. Letos budí očekávání především výsledek zelených a Pirátů.

Bude nepochybně zajímavé porovnat výsledek voleb v krajích, kde se budou o hlasy voličů ucházet samostatně, s těmi, kde utvořili koalici. Podaří se jim tentokrát získat mandáty? A kde?

Piráti jdou do voleb samostatně v sedmi krajích (Moravskoslezském, Středočeském, Karlovarském, Plzeňském, Jihočeském, Libereckém a na Vysočině), ve třech krajích (Olomouckém, Pardubickém a Královéhradeckém) v širší koalici menších stran, jejichž součástí jsou většinou i zelení, ve třech krajích (Jihomoravském, Zlínském a Ústeckém) kandidují v koalici pouze se Stranou zelených.

Předseda Pirátů Ivan Bartoš před časem v rozhovoru pro Deník Referendum uvedl, že není příznivcem předvolebních koalic. Zároveň nám tehdy řekl, že Piráti stojí v nadcházejícím období před jasným cílem: získat mandáty alespoň ve čtyřech krajích v letošních krajských volbách.

Otázka tedy zní: pokud uspějí, stane se tak spíše tam, kde kandidují samostatně, anebo v koalici se zelenými? Odpověď může být klíčová pro jejich strategii před sněmovními volbami. A bedlivě sledovat to bude nepochybně každý, komu jde o principiální programovou proměnu české politiky. Sněmovnu by osvěžila jak přítomnost Matěje Stropnického, tak Ivana Bartoše.

4.Uspěje Vít Rakušan i mimo Kolín?

Hnutí Starostové a nezávislí (STAN) dospěli k rozhodnutí, že se již obejdou bez TOP 09, tedy bez spojenectví, které z nich učinilo v roce 2010 parlamentní subjekt. Spoléhají přitom na popularitu několika stovek starostů malých i větších obcí. Ke STAN se jich v současnosti hlásí okolo 1200.

Svého starostu má hnutí ve Zlíně, Karlových Varech, Kolíně, Žďáru nad Sázavou, Berouně, Kralupech, Neratovicích, Jaroměři, Semilech, Mnichově Hradišti a mnoha dalších menších městech. Hnutí disponuje senátorským klubem, druhé volební období je součástí dolní komory, svého zástupce má v europarlamentu a již nyní má na úrovni krajů třiačtyřicet zastupitelů, v Libereckém a Karlovarském kraji je součástí vládní koalice.

Letošní volby budou ale první, ve kterých se STAN uchází o hlasy voličů bez značky TOP 09. Pevně ukotvené je hnutí přitom především ve Zlínském a Libereckém kraji. Zástupci Starostů a nezávislých Deníku Referendum již dříve řekli, že před krajskými volbami vytvoří jakýsi typ konfederačního subjektu, který bude integrovat úspěšné regionální formace.

Jejich strategie tedy pracuje s tím, že lidé nebudou volit zavedené a v očích mnoha voličů zdiskreditované parlamentní subjekty, proto se spojují s politiky, kteří si kredit vydobyli v komunální politice. Otázka je, zda to bude stačit. STAN se profiluje jako středová neideologická formace, politický střed je tu ale přeplněn snad jako nikdy dříve. O stejný typ voličů se spolu se STAN uchází několik dalších stran.

Nyní můžeme pouze odhadovat, jak bude hnutí úspěšné v jednotlivých regionech. Pokud bychom ale vycházeli z výsledků komunálních voleb, největší šance — mimo Liberecký a Zlínský kraj — má STAN nejspíš ve Středočeském kraji. Hnutí zde do voleb jako lídr vede místopředseda Vít Rakušan, kterému se podařilo v Kolíně získat v komunálních volbách přes šedesát procent hlasů.

Podaří se mu tuto podporu přetavit také na krajskou úroveň? Pokud ano, zjeví se v něm veřejnosti jeden z největších talentů současné české politiky, jímž nepochybně je.

5.Uspějí ODS a TOP 09 aspoň někde?

Už jsme to psali mnohokrát: tradiční pravice je v úpadku. Ani tři roky v opozici na tom zatím nic nezměnily. Už v roce 2012 zažila ODS vůbec nejhorší výsledek v krajských volbách, oproti roku 2008 přišla o více než polovinu voličů. Zvítězila pouze v Plzeňském kraji, a to díky popularitě Jiřího Pospíšila, který zde tehdy kandidoval jako lídr.

TOP 09 kandidovala v roce 2012 na společné kandidátce se STAN. Oproti sněmovním volbám v roce 2010 ale úspěch nezaznamenaly, ve třech krajích (Libereckém, Moravskoslezském a Ústeckém) se jim dokonce nepodařilo překročit pětiprocentní práh nutný pro zisk mandátů. A pouze ve dvou krajích (Středočeském a Zlínském) obdržely TOP 09 a STAN více než deset procent hlasů.

Je s podivem, že se pravicovým lídrům nepodařilo nalézt platformu, která by byla počátkem nějaké jejich integrace. Přitom například v posledních senátních volbách uzavřely ODS a TOP 09 dohodu, která spočívala v tom, že si vzájemně alespoň v některých obvodech nekonkurovaly.

Letos podobný krok, který by mohl předejít tříštění hlasů, středo-pravicové a pravicové strany neučinily. Je tedy otázkou, zda se jim podaří alespoň v jednom nebo ve dvou obvodech uspět. Vždyť ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a do velké míry také ANO, usilují o stejné voliče.

6.Lokální hnutí: Žít Brno, Jsme pro kraj, Změna

Po posledních komunálních volbách jsme tu psali o revoluci proti značkám zavedených stran: „Ty uspěly jen tam, kde byl jejich program spjat s věrohodnými osobnostmi. Jinde voliči dávali přednost buď neopodstatněné naději zosobňované místními kandidáty Andreje Babiše, anebo zcela opodstatněné naději spojované s občanskými kandidátkami aktivistů za nápravu místních pořádků.“

A dále: „Těžko říct, kdy naposledy u nás některé volby dopadly tak dobře. První dojem je ten, že voliči zůstávají svrchovaně nejkompetentnějším účastníkem českého politického provozu.“ Letošní krajské volby budou mimo jiné testem, zda nová hnutí, se kterými voliči před dvěma roky spojovali své naděje na nápravu poměrů, naplnila očekávání.

Žít Brno Matěje Hollana kandiduje v krajských volbách společně na kandidátce s TOP 09. Předsedkyně Žít Brno Barbora Antonová se mimoto uchází o hlasy voličů v senátních volbách. Její kandidaturu podporuje kromě Žít Brno také TOP 09, a navíc ještě zelení.

Také Martin Hausenblas z hnutí Jsme pro Ústí se uchází o hlasy voličů v senátních volbách, jeho kandidaturu podporují také Piráti a zelení. V krajských volbách jdou ale do voleb spolčně pouze Piráti a zelení, hnutí Martina Hausenblase nazvané tentokrát Jsme pro kraj se bude na Ústecku ucházet o hlasy voličů nepochopitelně samostatně. I Jan Korytář, lídr hnutí Změna, kandiduje do Senátu, jeho výhodou oproti Antonové a Hausenblasovi je, že Změna je na Liberecku již zavedená formace.

Přetaví úspěch v komunálních volbách všichni zmínění také do voleb krajských a senátních? Pokud ano, může být výsledek letošních voleb novým impulzem ke vzniku aliance, jejímž ohniskem chce být Strana zelených: zelení, Žít Brno, Změna pro Liberec, Jsme pro Ústí a případně Piráti na společné kandidátce. Taková je představa. Zda-li je životaschopná, napoví letošní volby.

7.Posílí komunisté?

Je to obehraná písnička: KSČM je nejstabilnějším prvkem české politické soustavy od roku 1989. A nejen to: v posledních krajských volbách v roce 2012 to byla jediná strana, která neoslabila. Před čtyřmi lety komunisté brali vůbec nejvyšší podíl hlasů v historii krajských voleb.

Komunisté v roce 2012 ve dvou krajích (Karlovarský a Ústecký) vyhráli, v devíti skončili na druhém místě, celkově v sedmi krajích obdržela KSČM přes dvacet procent hlasů, nejméně voličů měla na Zlínsku, kde obdržela 16,08 %. Srovnáme-li volby 2012 s volbami v roce 2008, komunisté posílili ve všech krajích, nejvíce v tomto ohledu posílili v Olomouckém, Ústeckém, Moravskoslezském a Středočeském kraji.

Dokážou tento trend letos potvrdit? Těžko předpovídat, s ohledem na specifika krajských voleb můžeme ale směle říct, že jsou komunisté černým koněm krajských voleb. Nahrává jim mimo jiné tradičně spíše nízká volební účast. Její elektorát je nejstabilnější a nejpevnější. A navíc disciplinovaný. Přitom komunisté poslední čtyři roky v několika krajích vládli, nezdá se ale, že by je to jakkoli oslabilo.

8.Uspějí extremisté?

Zástupci Úsvitu, Svobody a přímé demokracie (SPD), Bloku proti islámu a dalších uskupení naštěstí nedokázali zatím nalézt integrující osobnost. Přesto se zdá, že v řadě krajích uspěje Okamurova SPD v alianci se Stranou práv občanů. A to přesto, že se o hlasy voličů uchází i s tak bizarními sliby, jako je zrušení koncesionářských poplatků pro penzisty či všeobecná přímá volba generálního ředitele České televize.

Okamura nicméně tvrdí, že SPD a SPO jsou jediné dvě strany v České republice, které kontinuálně stojí za svým prezidentem Milošem Zemanem. A nejspíš má pravdu, i proto bychom neměli tuto předvolební koalici podceňovat.

9.Dostane se Bělohradský do Senátu?

Tak jako vždy, i letos zveřejníme detailní třídílný cyklus mapující všech sedmadvacet obvodů, ve kterých budou lidé volit své senátory. Jak jsme naznačili výše, těch pozoruhodných bude několik. Jeden si ale zaslouží přece jen zcela speciální pozornost: v Praze 6 kandiduje na kandidátce sociálních demokratů a zelených sociolog a filosof Václav Bělohradský.

„Je skvělé, že Václav Bělohradský kandiduje do Senátu za koalici ČSSD a Strany zelených. Při vší hluboké úctě ke kandidátovi, hlavní dobrou zprávou je ta koalice,“ napsal zde před několika týdny šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka. A je to tak: úspěch Bělohradského by byl prvním podobného druhu.

A ať již máme pochybnosti o kondici a výhlídkách jak socialistů, tak zelených, těžko kdokoli soudný a ukotvený nalevo od středu zpochybní, že tu potřebujeme vládu, jejíž budou sociální demokraté pravým, a nikoli levým okrajem. Zatím máme k rudo-zelené koalici věru daleko, úspěch Václava Bělohradského by ji ale mohl přiblížit.

10.Referendum o nádraží v Brně

Posledním tématem, kterému se soustavně věnujeme a budeme v tom až do voleb pokračovat, je referendum o poloze brněnského nádraží. Odsun brněnského nádraží o kilometr z centra města — urbanisticky v evropském kontextu zcela nevídaný nápad — měl být královským rozvojovým projektem zdejší ODS.

Podobně jako u jiných takových projektů „divokých“ devadesátých let byl nevyslovený cíl jednoduchý: soukromý zisk stavebních firem, developerů a klientelistické politické elity — na veřejný účet. Celý podnik ale jaksi uvázl a památkově chráněná budova mezitím chátrá. Brněnská veřejnost plánu dlouhodobě vzdoruje a dožaduje se modernizace nádraží v jeho současné poloze.

Referendum, vyvolané petiční iniciativou zdola před dvěma lety a ošlehané dlouhými soudními spory s místní ODS a ČSSD, je pokusem udělat za touto minulostí tunelování veřejných peněz a všeobecné nekompetence tlustou čáru a demokratickými prostředky si vynutit řešení městské ostudy, odpovídající kultuře moderního evropského města.

Pokud referendum uspěje, spor o nádraží skončí, a Brno vykročí vstříc řešení jiných priorit. Bude se ovšem jednat o důležitý milník i pro celou českou politiku: referendum v krajském městě dosud uspělo jen jedinkrát, před třemi lety v Plzni.