Sociální demokracie prožívá sváteční dny. Tedy by alespoň měla. Jak jinak totiž označit primární volby, jejichž prostřednictvím mohou do personálního obsazení velké politiky hovořit běžní straníci?

Přesto žádné fanfáry neznějí. Nejprve členská základna ČSSD — zejména na sjezdu 2015 - tiše akceptovala, že hlavní slovo při skládání kandidátních listin budou dál mít okresní a krajské orgány. Ty nyní navrhují kandidáty na senátory, lídry regionálních voleb a celé kandidátky. Nápad, aby kandidátní listiny aktivně sestavovali členové na okresech a v krajích, se neuchytil. Můžeme jen hádat, zda kvůli absolutní důvěře ve funkcionáře, anebo kvůli neochotě převzít odpovědnost.

Nyní přišel pro oranžové další test. Nakolik početná skupina se do primárek zapojí? Je pro členy role komparsu zajímavá? Anebo budou naopak vděční i za to málo?

Zatím se zdá, že aktivní je zhruba polovina sociálních demokratů. Někde hlasovalo třicet a jinde sedmdesát procent členů. Záleží na stavu, metodě práce a nadšení ČSSD v daném místě.

Jsou lokality, kam snad ani novinka primárek dosud nedorazila. Nedávno mi jeden severomoravský sociální demokrat vyprávěl, že okresy uzavřely dohodu na staronovém kandidátovi na hejtmana Novákovi. Když jsem namítl, zda je to skutečně stoprocentní, odpověděl: „Jak jinak, dohoda platí!“ Až poté, co jsem mu připomněl existenci primárek, pokýval hlavou a klidně dodal: „Stejně je to jen formalita.“

Asi ano — ledaskde tak k primárkám přistupují v tichosti, jakoby z donucení, a odmávnou, co jim bylo připraveno. Zelenou už mimo jiné dostala řada uchazečů o hejtmanské křeslo, namátkou Michal Hašek (jižní Morava), Martin Netolický (Pardubicko), Jaroslav Foldyna (Ústecko), Jiří Zemánek (Olomoucko), Josef Bernard (Plzeňsko)…

Tím víc bolí neschválení kandidatury bývalé místopředsedkyně Senátu Aleny Gajdůškové na Zlínsku. Kolik osobností srovnatelných s dobrovolně končícím hejtmanem Mišákem tam najdeme? Zlínsko navíc v minulosti proslavily čilé kšefty na pomezí politiky a byznysu.

Tah Gajdůškovou byl v tomto směru mazaný. Málokdo je tak vzdálený klientelismu a korupci jako ona. Je pracovitá, hovoří srozumitelným jazykem a lidé v regionu ji znají. Leč slavné není její stranické zázemí, kromě toho je vnímána jako favoritka Bohuslava Sobotky, který z ní na vládě udělal svoji poradkyni.

Primárky zaskřípaly právě tam, kde měly běžet jako po másle. Strategické uvažování nahradilo rozhodování „mám rád — nemám rád“ a zprostředkované vyřizování si účtů jednak mezi okresy, jednak se samotným předsedou Sobotkou. To není zrovna dvakrát pěkná ukázka schopností členů ČSSD táhnout za jeden provaz a odlišovat podstatné od nepodstatného.

Ale budiž. Hlas (stranického) lidu, hlas boží. Primárky nakonec vlastně zafungovaly a jejich stěžejní přednost — možné anulování dohod od zelených stolů - se vyjevila. Přesto se zdá, že sociální demokraté jedou šest měsíců před volbami na půl plynu. O lídrech rozhoduje zhruba polovina papírových členů, o programovou práci jich má zájem ještě méně. Ono se to nějak vyvine, říkají si nejspíš mnozí.

Potom se ale nedivme, že o to víc vyniknou extravagantní jedinci. Ať už potýkající se s policejním vyšetřováním, nebo plodící náměty, na něž by byl i Jiří Paroubek se svými Marťany krátký. Lídr ústecké kandidátky Foldyna, prezentující se coby reprezentant radikální levice v ČSSD, například paradoxně abstrahoval od demografické sirény i od častých stesků občanů, že nejdřív, ještě před nově příchozími, se musíme postarat o „své“ bezdomovce či Romy, a navrhl po čtvrtém potomkovi zarazit čerpání příspěvků na dítě. Jeho někdejší kolega, bývalý šéf krajské ČSSD Petr Benda rovnou na webu iDnes zauvažoval o své možné spolupráci s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti.

Polovičaté primárky ani náznakem nevyřeší mnohem hlubší problémy sociální demokracie. Ta nemá úplně vždy jasno o své identitě, odkud a kam jde, kde hledat inspiraci a kde pomocníky. Pak se různým kšeftařům daří lehce a tiše pronikat až na kandidátky nebo do těsné blízkosti rozhodujících aktérů primárky-neprimárky.

Jejich klíčové poslání — učinit ČSSD transparentnější a člensky atraktivnější — vybledlo. Snad ale aspoň v části členů posílí pocit odpovědnosti, bez něhož se příští generace sociálních demokratů v krutých dobách neobejdou. Pokud se kdysi o potřebě „demokratizovat ČSSD“ hovořilo jen v souvislosti s procedurami, tak dnes už ji lze aplikovat i na obsahovou náplň a četná veřejná vystoupení představitelů nejsilnější levicové strany.