Lesk a bída oranžových primárek
Lukáš JelínekPrimárky ČSSD zaskřípaly právě tam, kde měly běžet jako po másle. Strategické uvažování nahradilo rozhodování „mám rád — nemám rád“. Skončil tak v zásadě u vyřizování účtů s Bohuslavem Sobotkou.
Sociální demokracie prožívá sváteční dny. Tedy by alespoň měla. Jak jinak totiž označit primární volby, jejichž prostřednictvím mohou do personálního obsazení velké politiky hovořit běžní straníci?
Přesto žádné fanfáry neznějí. Nejprve členská základna ČSSD — zejména na sjezdu 2015 - tiše akceptovala, že hlavní slovo při skládání kandidátních listin budou dál mít okresní a krajské orgány. Ty nyní navrhují kandidáty na senátory, lídry regionálních voleb a celé kandidátky. Nápad, aby kandidátní listiny aktivně sestavovali členové na okresech a v krajích, se neuchytil. Můžeme jen hádat, zda kvůli absolutní důvěře ve funkcionáře, anebo kvůli neochotě převzít odpovědnost.
Nyní přišel pro oranžové další test. Nakolik početná skupina se do primárek zapojí? Je pro členy role komparsu zajímavá? Anebo budou naopak vděční i za to málo?
Zatím se zdá, že aktivní je zhruba polovina sociálních demokratů. Někde hlasovalo třicet a jinde sedmdesát procent členů. Záleží na stavu, metodě práce a nadšení ČSSD v daném místě.