Klíčový konflikt v české politice, ačkoli se to nemusí na první pohled zdát, se několik málo posledních let odehrává mezi hnutím ANO a sociální demokracií. S koncem roku stojí zato udělat jeho letošní bilanci. Nejprve ale připomeňme, proč je tento konflikt nevyhnutelný.

Pokud Andrej Babiš už od začátku staví své hnutí do protikladu ke klasickým politickým stranám a vymezuje se proti politice, jak zde fungovala až do jeho nástupu, a sociální demokracie je dnes přední a nejsilnější představitelkou polistopadové politiky u nás, je jasné, že hlavní linie tohoto konfliktu se nachází právě mezi ČSSD a hnutím ANO. Sociální demokracie je také největší překážkou tomu, aby Andrej Babiš realizoval své představy o řízení státu.

Zmíněný konflikt je možné popisovat na různých úrovních. Na jedné straně stojí Andrej Babiš, který vede hnutí, jež si na demokratické pouze hraje. Netají se tím, že by nejraději vládl bez koaličních partnerů, Parlament je podle něho žvanírna, která zdržuje, a místo poměrného volebního systému, jež je vyjádřením snahy, aby i menšinové zájmy měly své zastoupení ve Sněmovně, by chtěl systém většinový.

Ten by podle mínění mnohých posílil velké hráče, tedy aktuálně hnutí Andreje Babiše (ve skutečnosti je ale docela možné, že by prohloubil tendenci poslanců chovat se jako neřízené střely, nad kterými politické strany nemají žádnou kontrolu). Na straně druhé je sociální demokracie, která přes mnohé problémy a obtíže je stále uskupením s demokratickou strukturou a snaží se fungovat podle demokratických pravidel.