Filip Outrata ve svém sloupku: „Proč neodcházím z ČSSD“ napsal, že je pro něj osobně možné v sociální demokracii setrvat pouze za podmínky, že se nenechá spoutávat ohledem na jednotu strany za každou cenu. Je dnes ale sociální demokracie jednotná a kdo její jednotu případně narušuje?

V čele strany stojí předseda, který na březnovém sjezdu získal více než jednoznačnou podporu. Dokonce se zdálo, že za Bohuslavem Sobotkou ČSSD stojí jako jeden muž. Zároveň zde máme hejtmana Jiřího Rozbořila, který má ve svém domovském Olomouckém kraji, i navzdory policejnímu obvinění, rovněž silnou pozici.

Premiér Sobotka a spolu s ním politické grémium a předsednictvo strany vyzvali Jiřího Rozbořila k rezignaci, ten však odstoupit odmítá a sociální demokracie v Olomouckém kraji stojí za ním. Kdo má v ČSSD navrch, Sobotka vyzývající k odchodu nebo Rozbořil držící se svého postu?

Olomouckého hejtmana podpořil i jihočeský hejtman Jiří Zimola. Také podle pardubického hejtmana Martina Netolického by se Rozbořil jistě rozhodl rezignovat, kdyby se stalo něco dramatického, jedná se tak o jasný signál, že olomoucký hejtman cítí křivdu.

Naopak hlasy, aby Jiří Rozbořil odstoupil, zaznívají především z Prahy. Debata o situaci v Olomouckém kraji se vedla také na Ústředním výkonném výboru ČSSD před necelými dvěma týdny. Bohuslav Sobotka zde ale neusiloval o to, aby ÚVV Jiřího Rozbořila přímo vyzvalo k tomu, aby odešel z funkce hejtmana. Možná tušil, že by doporučení k rezignaci nemuselo projít. V tomto stranickém orgánu mají navrch regiony a hlas vedení zde hraje až druhořadou roli.

Držet pozici a získat čas

Filip Outrata má pravdu tom, že pro lidi jeho typu má smysl v sociální demokracii zůstávat, jen pokud se nenechají spoutat ohledem na jednotu. Ta se dnes projevuje tím, že se drží basa a všichni se tváří, že i když je situace vážná, to nejhorší by bylo, kdyby se přistoupilo k nějakým radikálním změnám. Kontinuita je nadevše, raději se tvářit, že se nic neděje a drobnými změnami a sem tam nějakou tou důvěryhodnější tváří získat alespoň trochu času navíc.

Dominantní proud v sociální demokracii dnes doufá, že ČSSD bude ještě nějakou dobu snad vlivem setrvačnosti, tak nějak z podstaty, fungovat. V případě Jiřího Rozbořila je to Bohuslav Sobotka, kdo sice pozitivně narušuje jednotu strany, je to ale také předseda sociální demokracie, kdo do celé řady konfliktů uvnitř své strany (i mimo ní) nejde a pomocí různých kompromisů (volební řády, uprchlická krize, vzatí na milost některých lánských pučistů, těžební limity...) se především snaží udržet svoji pozici a rovněž dělá vše pro to, aby získal čas.

Filip Outrata píše, že jedním z důvodů, proč ze sociální demokracie odcházejí lidé, kterým v politice jde i o něco jiného než o zajištění pozic pro sebe či pro své rodinné příslušníky a známé, je to, že zde není prostor pro odlišné názory. Problém ČSSD však spočívá především v tom, že zde panuje strach z konfliktu a radikálních změn. Hlavní snahou je nic neměnit a být se všemi za dobře.

Když se podíváme na sociální demokracii v jednotlivých krajích v České republice, zjistíme, že to, co jí chybí, je hlavně schopnost včas vyměnit funkcionáře na různých stupních a systematicky pracovat s těmi, kdo by je mohli výhledově nahradit.

Pokud zde ale naopak funguje to, že v případě selhání či špatných volebních výsledků se například členové krajských výkonných výborů postaví za svého lídra a brání změně, těžko se pohnout dál. Když už je pak nějaká změna nevyhnutelná, což je současná situace celé řady krajů, zjistí se, že není, kdo by nastoupil místo nich. Zkrátka nejsou lidi.