Česká strana sociálně demokratická nikdy nebude tvořit levý okraj naší politické krajiny. Sociální demokraté nestojí na samém levém okraji politiky nikde v Evropě; a není jediného důvodu, aby tomu tak bylo u nás. Pohybuje se v prostoru, který sice významně spoluutváří, jehož okraje ale vymezují jiní.

Když se člověk, který navštívil různé západoevropské země, v nichž se zalíbením pozoroval rozličné prvky veřejného života, a říkal si přitom, pročpak by to tak nemohlo být také u nás, pokusí dát své otázce i politický tvar, obvykle zatouží po nějaké alianci optimálních sociálních demokratů a optimálních zelených. Bylo by postaráno o přírodu, o sociální smír a také o kvalitu demokracie. Zprava by to mohli hlídat lidovci a zleva nějací do všech krás vykvetlí a polepšení — s prominutím... — komunisté.

Všechny ostatní strany bychom už za našich životů rádi viděli jen a jen na okraji. Ale v takovém světě bohužel nežijeme. Žijeme ve světě, který je sice vylepšený tím, že ODS už má vliv jen na podobu svého znaku, zato temné finanční síly už tu nepociťují potřebu nechat se reprezentovat s demokracií konformními zprostředkovateli. Babiš asi správně vycítil, že si už vliv v institucích nemusí kupovat, když si může koupit instituce samy.

Babišův úspěch znamená mimo jiné tolik, že zakladatel ODS Václav Klaus svou snahu o to stát se podstatnou dějinnou postavou prohrál. Protivníkem, alternativou sociální demokracie již nejsou ti, které stvořil, ale ti, kterým otevřel prostor. Klaus se tak nakonec do dějin zapíše jen jako nejužitečnější idiot, posluhující obnovující se československé buržoazii. A právě tak bychom si ho měli zapamatovat.

Kvůli Klausovu dějinnému selhání — nedokázal stvořit kloudnou demokratickou pravici — dnešní základní politický střet v českých zemích nemůžeme popsat jako ČSSD vs. demokratická pravice, ale ČSSD versus z řetězu utržený podnikatelský populista Andrej Babiš, v němž je možno spatřovat snad ve všech ohledech pohoršlivě nižší (který jeho fotbalový klub hraje Ligu mistrů?) českou obdobu Berlusconiho, anebo po Biľakovi s Husákem další vypečený slovenský import do Prahy.

Co se děje

Sociální demokracie se po svém nedávném pražském sjezdu zvolna vzpamatovává k poznání, že se už zase stává stranou, na niž spočívá odpovědnost za osud kvality české demokracie v nadcházející éře. Hlavní otázka české politiky zní: chceme žít v zemi, která se bude řídit jako firma spravovaná podnikatelským žralokem Babišem, anebo chceme žít v zemi, která se bude řídit jako demokratická republika?