Z jednadvacátého na dvaadvacátého května se konal v Olomouci XIV. sněm Svazu měst a obcí (SMO) České republiky. Účastnilo se ho více než tisíc delegátů, povětšině starostů nebo místostarostů. Sněm byl důležitý — volili jsme členy Rady Svazu, schvalovali změnu právní formy, protože Svaz jakožto „otevřená, zájmová, nestranická a nevládní organizace“ je nyní „spolkem“. Proto se měnily také stanovy Svazu, jednací řád atd., schvalovaly priority činnosti Svazu na období 2015 — 2017…

Uvítací projevy různých činovníků naštěstí byly krátké, s potěšením jsem uznamenal sympaticky jednajícího primátora Olomouce Antonína Staňka. Prý poprvé v historii SMO se sněmu účastnili vládní představitelé v nebývalé síle, dokonce nemizeli okamžitě po svém projevu, ale účastnili se další debaty. Byli tu kromě premiéra Bohuslava Sobotky také ministři Brabec, Chládek, Dienstbier, Bělobrádek a Babiš (někdy i s náměstky), další ministerstva (např. vnitra) zastupovali náměstci.

Ministra Babiše chránila jeho náměstkyně Vildumecová, nebýt jí, nebyla by konkrétně zodpovězena žádná z otázek ohledně financí, vyslovených z pléna. Ocenil jsem onu otevřenost, kdo chtěl, mohl si vzít mikrofon a mluvit. Což bylo možné díky věcné a ukázněné rozpravě, bez rozčilených nebo ukřivděneckých výlevů, velmi potěšlivá politická kultura včetně formulační zdatnosti a schopnosti vystihnout i zapeklité problémy.

Záhy bylo patrné, kdo a jak rozumí problematice svého rezortu. Nejhorší byl Andrej Babiš, který blábolil téměř po jakešovsku, ba možná ještě o něco hůře. Na většinu otázek a problémů, odpovídal zhruba „máte pravdu, s tím musíme něco udělat“, a když byl přistižen, že už jeho ministerstvo v „tom“ něco udělalo, ale jaksi jinak, než se chtělo a on sliboval, prohlásil, že „o tom neví a že je sám překvapen“ a opět „s tím musíme něco dělat“ (smích v sále).

Možná je to také jeho omezenou slovní zásobou — tak proč nemluví slovensky? Připomínal aparátčíka minulé éry, a nakonec se téměř distancoval od své funkce místopředsedy vlády a ministra financí, řka, že on „je na naší straně, je hlavně občan a není politik“ (smích v sále), nebo svaloval vinu na jiné: „Tři pásma daně z přidané hodnoty chtěli sociální demokraté a on musel ustoupit.“ Dlužno podotknout, že sociální demokraté chtěli snížit tuto daň na určité zboží a služby, a to v rámci dvou daňových pásem, tři byl právě kompromis s ANO. Postřehl jsem, že roztrpčeni byli i jeho příznivci.

Babišův projev kontrastoval zejména s vystoupením dobře připraveného premiéra Bohuslava Sobotky, jenž mluvil nejen nadstranicky a zasvěceně, ale dokázal kriticky hodnotit činnost vlády, aniž by nezdary přičítal koaličním partnerům. Sobotkovi máme za zlé něco jiného: ostudný přístup k pomoci uprchlíkům, proč nám má kvóty nutit Evropská unie — a my se jim bránit — proč se nemůžeme o účinnou pomoc brát sami?