Proč neodcházím z ČSSD
Filip OutrataČSSD dává v posledních dnech a týdnech sbohem mnoho levicově liberálních členů a příznivců. Jsou důvody, proč v české sociální demokracii zůstávat?
Pokud mohu soudit z názorů na sociálních sítích, z ČSSD se, především v reakci na její postoje k uprchlíkům, chystá vystoupit mnoho liberálně zaměřených členů. Další, často dlouhodobí příznivci a voliči, už jí v budoucnu nehodlají dát hlas. Zdá se, že postoj představitelů sociální demokracie, především ministra vnitra Chovance, je pro tyto lidi příslovečnou poslední kapkou, kterou pohár jejich trpělivosti a postupně se sbírajícího nesouhlasu přetekl.
Situace je o to vážnější, že mezi důvody, které tito dnes již zřejmě bývalí voliči nebo členové ČSSD uvádějí, vedle nehumánního postoje k uprchlíkům a podpory či tolerování xenofobních a nenávistných postojů figuruje asociální politika, souhlas s opatřeními jako jsou nucené práce pro nezaměstnané a další prohřešky.
Dá se říci, že českou sociální demokracii neopouštějí levicoví liberálové proto, že je podle jejich gusta nedostatečně levicově liberální, ale proto, že podle jejich názoru není ani liberální, ani levicová.
A je to ještě o něco horší. Při sledování diskusí na toto téma mívám dojem, že jediné, na čem se lidé často různých a někdy i zcela protikladných názorů dokážou shodnout, je to, že ČSSD je pro ně nevolitelná. V nadsázce řečeno, s českou stranou sociálně demokratickou mají problém ne ti, kteří si myslí to či naopak ono, ale ti, kteří si vůbec něco myslí.
Sociálně-konzervativní demokracie?
Jak v poslední době ukázaly nejen názory na uprchlickou vlnu, ale také na ukrajinskou krizi či třeba také na kauzu „norských dětí“, v ČSSD (ale nejen v ní) má silné zastoupení názorový proud, který by se snad dal označit jako sociálně-konzervativní. Tito sociální demokraté nejsou například vůbec liberální v otázkách jako je rodinná politika, odmítají nejen odebírání dětí rodičům a nadřazení práv dítěte nad právy rodičů na výchovu svých dětí, ale také třeba adopce homosexuálních párů.
Sociálně-konzervativní sociální demokrat odmítá koncept multikulturní společnosti, programy sociálního začleňování, přeje si restriktivní azylovou politiku a větší důraz na bezpečnost, a to i v případě, že by to znamenalo omezení osobní svobody.
Obecně nemá příliš zájem o obranu lidských práv, ekonomická diplomacie je mu nade vše. Dívá se s pochopením i na tvrdší přístup k nezaměstnaným, preferuje ochranu těch, kteří ještě pracují, před pomocí těm, kteří práci nemohou najít a obecně těm, kteří jsou na nejnižších příčkách společnosti. Naopak nemá téměř žádné pochopení pro ekologická témata.
Podobné názorové zaměření je samo o sobě legitimní v tom smyslu, že vyjadřuje názory nezanedbatelné části občanů. Možná v ČSSD časem zcela převládne a pokud stranu úplně nerozloží kariérismus a korupce, zajistí jí další přežití.
Půjde ovšem o stranu jinou než sociálně-demokratickou, a žádném případě to nebude strana typu catch all, tedy strana velká, schopná oslovit různé skupiny voličů. Pro mnoho voličů, nejen levicových liberálů, ale i středových s pochopením pro určité konzervativní názory, pak bude opět jedinou možností odejít a hledat si místo jinde.
Kdo odchází…
ČSSD v tom ovšem není sama. Před několika dny zveřejnil v Deníku Referendum někdejší místopředseda KDU-ČSL David Macek, že po devatenácti letech ve straně odchází. Důvody uvedl velmi podobné jako ti, kdo se právě loučí s ČSSD. Ve straně podle svých vlastních slov za své postoje k uprchlíkům, vstřícnost k muslimům, podporu kvót, ale i kritiku Miloše Zemana čelil sílící kritice a izolaci.
Jedním z důvodů pro odchod bylo pro Davida Macka to, že mu hrozila ztráta místa na kandidátce pro krajské volby. Ke svému kroku nicméně přistoupil proto, aby „svým jednáním a svými postoji dále nepoškozoval jednotný obraz lidové strany“.
Při všem respektu k pohnutkám Davida Macka a pochopení pro to, jak nepříjemná je situace člověka osamoceného ve svých postojích a čelícího nesouhlasící většině, jeho argumentace přinejmenším vyvolává otázky. Různost názorů a postojů v rámci jedné strany přece sama o sobě nemůže její obraz poškozovat, spíše naopak, ukazuje, že daná politická strana není názorový monolit, ale poskytuje prostor pro nesouhlas a odlišný osobní postoj.
Možná David Macek chtěl svou formulací ukázat na to, že v rámci samotné KDU-ČSL je jednotný postoj vnímán jako hodnota sama o sobě, možná jako hodnota největší, a to je právě pro něj osobně jeden z problémů s lidovou stranou. V každém případě upozornil na obecnější otázku.
České politické strany zprava doleva mají potíže s růzností názorů. Přirozené a správné by bylo, kdyby v rámci jedné strany mohly fungovat názorové frakce a platformy, které sice sdílejí základní východiska, ale v řadě věcí se odlišují a své odlišné názory také dávají, pokud je to důležité pro věc samu, najevo.
Že v našich politických stranách takový prostor příliš není a ještě ho ubývá, je jedním z důvodů, proč lidé, kterým v politice jde i o něco jiného než o zajištění pozic pro sebe nebo pro své rodinné příslušníky a známé, ze stran odcházejí. V ČSSD, jak jsem za víc než pět let členství stihl vypozorovat, to platí ve velké míře.
Na více různých úrovních, v místní organizaci, v názorové platformě i ve veřejné diskusi, sleduji už několik let odcházení mnoha či většiny z těch, kterým o něco šlo a nedokázali se smířit s tím, že reálný stav strany se s jejich představami shoduje jen ve velmi malé míře.
Odcházejí oblíbení místní politici, kteří byli vyšachováni svými často méně úspěšnými konkurenty. Odcházejí kritici poměrů v místních organizacích. Odcházejí lidé, kteří se snažili z pozice veřejně se projevujících intelektuálů prosazovat určité ideje a vidí, že jejich snaha se míjí účinkem. Ti všichni odcházejí.
…a kdo zůstává
Ti, kdo neodcházejí, se dají zhruba rozdělit do dvou skupin. První z nich jsou ti, kdo už mají ve stranických strukturách vysezené místo a jediné, co je zajímá, je udržet si je, ať se děje, co se děje. Asi i někteří z nich vnímají, že ČSSD stagnuje nejen co do volebních výsledků, ale i v mnoha dalších ohledech.
Stávající situace jim nicméně přesto vyhovuje a nechtějí nic měnit. Právě oni považují za největší hrozbu kritiky z vlastních řad. Možná se domnívají, že když bude obraz strany jednotný, bude strana o to silnější.
Druhou skupinu tvoří idealisté, kteří se ještě nevzdali možnosti něco změnit či pozitivně ovlivnit, a zároveň jsou natolik realističtí, že jsou schopni se smířit se současným stavem jako něčím, co je možné změnit. Sám se k této skupině počítám.
Stále věřím, že sociální demokracie jako strana levého středu, spojující důraz na lidská práva a svobodu jednotlivce s obranou sociálního státu a ochranou před důsledky neregulovaného kapitalismu, strana citlivá k ochraně sociálně slabých, životního prostředí i kulturních hodnot, není v českých podmínkách čirou utopií, ale reálnou možností.
Sociálně-demokratická politika (ať už ji konkrétně formulujeme jakkoli) ovšem není vázána na jedinou konkrétní stranu toho jména. Pokud se ČSSD ukáže jako neschopná prosazovat podle možností co nejvíc nebo alespoň některé ze základních bodů svého programu, nebo dokonce bude působit proti nim, nezbude v ní pro nikoho, kdo není ryzí utilitarista a kariérista, už vůbec žádné místo.
Může se ovšem najít jiná strana, která bude sociálně-demokratický program či jeho podstatné části realizovat. Sama se ovšem nenajde a nevytvoří, bylo by k tomu potřeba velkého úsilí a je nejisté, zda by se něco takového mohlo podařit.
K vytvoření životaschopné politické strany tohoto zaměření by bylo potřeba energie a dřiny, kterou, obávám se, roztříštěné prostředí české liberální levice dnes není schopno vynaložit. Reálně proto hrozí, že sociálně-demokratický program nebude hájit ani sociální demokracie, ani nikdo jiný.
Stále si myslím, že tak daleko to nemusí dojít. Stále si myslím, že má cenu zůstávat a snažit se o působení zevnitř, o kritiku, ale i o formulování alternativních názorů k těm, které v určité otázce právě mezi členy strany převažují. Stále si myslím, že v ČSSD se najdou lidé, kvůli kterým stojí za to zůstávat.
Zůstávat je ale pro mě osobně možné pouze za jediné podmínky: vždy se důsledně řídit vlastním názorem a svědomím, nenechat se spoutávat ohledem na jednotu strany za každou cenu. A svůj nesouhlasný názor dávat vždy co nejhlasitěji najevo, bez ohledu na jakékoli taktické ohledy.
Pokud by však v rámci české sociální demokracie prostor pro vlastní názor, pro kritiku a alternativní přístup zcela zanikl, nemohl bych v ČSSD nadále zůstávat. Pak by odchod a hledání jiného místa pro politickou angažovanost byl již jedinou možností.
Když se zdálo, že zemský škůdce číslo jedna odejde konečně do penze, očekávala jsem, že se zvolí pan profesor Kohák a nebo někdo jemu podobný na Hrad a začne se s úklidem augiášova chléva.
Dopadlo to tak, jak to dopadlo, s důsledky, které to má a které byly jasné každému, kdo používá šedou kůru mozkovou.
Jsem přesvědčena, že to byl záměr ČSSD (a nebo její velké části) od počátku, čímž mi ČSSD signalizuje, že její vize státu je Čečna pod Šumavou; Čečna, která bude sice sociálnější než Čečna ODS, ale pořád to bude Čečna.
Tak jako nevolím ODS (kdo volí zloděje, sám jest zloděj), nevidím důvod volit B tým ODS.
Dnešní strany ovšem takovými „názorovými“ proměnami procházejí pomalu při každé významnější veřejné události. Je to tím, ale nejenom tím, že stále opakujícím se bojem o voliče a vládní posty ztratily svůj někdejší ideový náboj. To se týká samozřejmě stran starých, letitých, jako jsou lidovci, sociální demokraté a také komunisté. Ty mladší žádný ideový náboj nikdy neměly, pokud za něj nepovažujeme prospěchářství.
Působení ve stranách, ať už je to působení za těžko snesitelného skřípění zubů, jak naznačuje pan Outrata, či aktivní rozhodování ve významnější pozici stranické struktury, by nemělo být ničím jiným, než uskutečňováním obecného dobra. To se však ve stranách viditelně neděje; všechny strany se řídí momentálním prospěchem. Anebo se to děje způsobem jeden krok dopředu a tři nazpátek. Nelze se pak neptat, nakolik dává smysl usilovat za těchto podmínek o obecné dobro.
A nelze se také neptat, zda není možné pro obecné dobro pracovat smysluplněji někde jinde, kde ideový náboj nevyprchal? Kde pravděpodobnost, že vynaložené úsilí dopadne na úrodnou půdu je podstatně větší, než ve stranách, v nichž nakonec vše bude měřeno počty mandátů, postů a vydatností stranou ovládaných penězovodů?
Dobrou noc a vše dobré přeje Jiří Vyleťal
Důležité je pro mě to, že ČSSD ve vládě zastupují – podle mého mínění – někteří slušní politici (Sobotka, Dienstbier, Marksová, Valachová, Zaorálek). Další lidé, kterých si vážím, jsou zastoupeni např. v Senátu (F. Bublan, J. Jermář, kterého znám z práce kulturní komise, za můj obvod Praha 4 profesorka Syková).
Asi ještě důležitější pro mě je zvenčí málo viditelná úroveň odborného zázemí. Mám zkušenosti např. s prací kulturní komise a je tam celá řada odborníků, kteří tematiku sledují již dlouho a nenechali se odradit tím, že pro ČSSD není kultura prioritou a je těžké se s odbornými stanovisky prosadit. Líbí se mi, že aktivní v odborném zázemí je i Vladimír Špidla coby bývalý premiér.
Dále jsou pro mě důvodem lidé ztělesňující určité hodnoty a ideovou orientaci, kteří stále zůstávají sociálními demokraty – v křesťansko-sociální platformě především Karel Floss, také Erazim Kohák. Ale i lidé, kteří nejsou obecně známí, ale kteří v ČSSD stále na různých úrovních působí.
Je to příliš málo? Sám nevím.
Strana by neměla být monolitem, ale platformou pro širší škálu názorů vyjadřovaných bez ohledů na taktizování.
Jakub Patočka o tom napsal docela hezkou brožurku, ze které mi v paměti uvízlo hlavně spojení "koalice z lásky a rozumu".
Ale politika je také o přesvědčování a politická strana by měla být, pochopitelně mimo jiného, i místem, kde se to ve vzájemné diskuzi budeme učit. Jsem opravdu zvědav, jak budou fungovat komise, kam jsme před několika měsíci nahlašovali zájemce.
Není ale už konečně čas začít realizovat diskuzní akce veřejně přístupné všem stranickým zájemcům i sympatizantům, o víkendu, aby byla časově dostupná všem. jeden takový trochu nesmělý pokus před delší dobou tady již byl, ale někam to vše vyšumělo. Ani nevím, jestli byl či je k dispozici slíbený přepis příspěvků.
Asi by to něco stálo, ale možná by to byly velice účelně investované prostředky.
Levice vitezna v Evrope jiz davno ztucnela desetiletimi hnizdeni v parlamentech , spravnich a dozorcich radach a jiste i dalsimi prebendami. Tato levice je neochotna bojovat za zajmy tech dole. Jeji "politicky boj"se omezuje na vymysleni predvolebnich a jinych slibu. V zajmu uchovani sveho poklidku, hladce spolupracuje s pravici, kterou uz ani kamaradsky neujistuje "mi ty sliby nemyslime vazne". Oni vedi, ze pravice vi. Kdo tam patri za KSCM a CSSD, at si kazdy doplni sam. To je ta levice vitezna, zajistena v "parlamentnim nebi". Jen vyjimecne se nekteri clenove "levice vitezne" stavaji svatymi patrony "levice bojujici".
Pak je tu jeste levice bojujici. To jsou ty skupinky idealistickych aktivistu, kteri v malych mistnich sdruzenich a na neprilis znamych webech zkouseji sirit levicove myslenky. Rozhodne k nim nepatri ty neziskovky ktere jsou prisate na statni prs a spotrebovavajici az devadesat procent penez danovych poplatniku na svou spotrebu, pricemz se zastituji mantrami o solidarite. Tahle levice bojujici je urcitou nadeji spolecnosti, Jak velkou si netroufnu odhadnout.
Dovolim si pridat jeste citat jednoho z patronu levice bojujici J. Kellera.
" Pokud by šlo našim tzv. levicovým intelektuálům či pokusům o ně skutečně o lidi, kteří žijí v mizerných podmínkách, nemají žádnou perspektivu a bojí se budoucnosti, nemohli by se chovat tak, jak se chovají. Našim levičákům jde o jejich zbytnělá ega, takže to skončí tím, že každý z nich bude nakonec chodit do jiné kavárny."
Tomu už nerozumím. Proč by na to čekali? Nijak jim nepřekážíte. Copak jako člen pražské základní organizace nějak rušíte korupční provoz, který si zavedla část klubu na pražské radnici? Překážíte nějak zájmům, které stály za prolomením severočeských limitů těžby atd.? A nejenže nepřekážíte, potřebují Vás. Vy a ti ostatní slušní tu stranu legitimujete pro nezanedbatelnou část voličů. Vaše gesto vzdoru je gesto spiklenectví.
Nedávno mi napsal starý kamarád, se kterým jsme pracovali pro ČSSD v době, kdy ještě ani nebyla v parlamentu. Jemu to zůstalo dodnes. Vytkl mi, že jsem v nějaké diskusi na DR použil sousloví "sociální demokrat - model 2015", tuším o Kellerovi, ale možná to byl Chovanec. Abych nezapomínal, že je v ČSSD spousta slušných sociálních demokratů. Jenomže v tom je právě háček, tedy spíš hák, na který bys uvázal nosorožce. Znám Luboše Zaorálka a Bohuslava Sobotku jako slušné a odpovědné lidi, určitě bych ani jednoho z nich nepodezíral z xenofobie či pokušení vést se populisticky na vlně protiuprchlické hysterie. Jsou slušní a mají moc to změnit, přesto se odpovědný ministr ČSSD hrdě naparuje se svými českými koncentráčky, pardon, detenčními zařízeními. Jakou změnu mohu tedy očekávat, když teď vládnou ti slušní? Musí mít ohledy na situaci a máme pro ně mít pochopení? Ale ona nějaká "situace" bude vždycky.
Diskuse je v politické straně důležitá, ale přesto politická strana není diskusní klub. Rozhodující je, co dělá. A to jsou dnes, bohužel, ty koncentráčky.
Patron neni totez co clen. I cirkev bojujici ma sve patrony na nebesich. Smutne je, ze to musim pripominat p. Outratovi, ktery jak jsem si myslel je verici.
Je ale myslím jasné, že Jan Keller si svou pozici patrona (kterou zřejmě dnes ztrácí) nevydobyl tím, co dělá nyní v Evropském parlamentu, ale předchozí činností. Tedy nestal se oním patronem levice bojující jako člen levice vítězné, ale ještě předtím, než se jím stal.
Pokud by se ukázalo, že slušní skutečně nedokážou nic změnit ani ovlivnit, pak je zřejmě už jakékoli snaha zbytečná. Zatím stále - možná i proto, že v ČSSD přece jen nejsem tak dlouho - věřím, že je možné některé věci změnit, dokonce i ony "koncentráčky", i když to nějakou dobu potrvá. Čestně musím prohlásit, že pokud by se ve věci detenčních zařízení ani po nějaké době nic nezměnilo k lepšímu, byl by to pro mě velký podnět přemýšlet o svém rozhodnutí jinak.
Jde právě o to, že se tu naděje mrzačí do hodnoty vytrvání na místě.
Jinak, neřekl bych, že jsem ztratil naději, spíše jsem rozmrzelý. ČSSD se bude muset dřív nebo později postavit tomu kšeftu s populismem -- a to "bude muset" je dáno zcela pragmaticky: má příliš velkou ideologickou, historickou a personální zátěž, aby dokázala dělat efektivní šovinistickou politiku, včetně odmítání EU. Odkládá toto rozhodnutí a tím jen ztrácí tam, kde ji to bude chybět.
Svým způsobem mám až mám docela dost naděje, totiž tolik, že si myslím, že na to odstavení populismu je dnešní ČSSD dost sil.
A mimochodem: Samozřejmě, že naděje v kompetenci padlých andělů, už od těch dob, co had s její pomocí ukecal Evu.
Mozna u nekoho ztraci, protoze realisticky popisuje migraci. Ale vsimnete si on ji neresi, on realisticky popisuje probihajici dej. Mozna by aspon krestanum nemelo vadit, kdyz je pravda osvobodi.
Trochu mi ale vadí, že pomíjí humanitární rozměr celé věci, jakoby uprchlíci a migranti byli jen ekonomický a sociální problém a přítěž, a ne také lidé, navíc lidé v těžké situaci. Podle mě, možná jsem naivní, může být imigrace i pozitivní - ale za několika podmínek. Předně musí společnost dát nově příchozím skutečnou šanci, a také si musí tvrdě hlídat rovná práva a povinnosti pro všechny.