O Praze 6 lze s trochu nadsázky říci, že je více pražská, než celá Praha dohromady. Stačily necelé tři desetiny procenta hlasů a Karel Schwarzenberg by zde vyhrál prezidentské volby s nadpoloviční většinou hned v prvním kole. Miloš Zeman měl přesně o 35 % hlasů méně a v druhém kole ho tehdejší ministr zahraničí s 70,26 % porazil dokonce o více než 40 %. To je Praha 6, seznamte se.

V letošních senátních volbách zde kandiduje řada pozoruhodných osobností. Z těch hlavních zmiňme filosofa Václava Bělohradského, o jehož kandidatuře za sociální demokracii a Stranu zelených jsme v Deníku Referendum už několikrát psali, ředitele Gymnázia Jana Keplera Jiřího Růžičku kandidujícího za TOP 09 a STAN s podporou KDU-ČSL, tanečníka a uměleckého šéfa Mezinárodní konzervatoře v Praze Vlastimila Harapese (ANO 2011) či někdejšího disidenta Františka „Čuňase“ Stárka (ODS). Spíše za kuriozitu lze považovat kandidaturu bývalého ředitele společnosti Sazka Aleše Hušáka.

Senátní obvod číslo 25 Praha 6 tvoří především právě Praha 6 s výjimkou Střešovic a částí Bubenče, Hradčan a Sedlce. Do tohoto obvodu dále spadá také území Řep, Přední Kopaniny, Nebušic a Lysolají a od roku 2010 rovněž městská část Praha-Zličín. Z hlediska počtu voličů je kromě samotné centrální části Prahy 6 nejvýznamnější sídliště Řepy, kde jich z celkového počtu více než 88 000 voličů najdeme přibližně 30 000.

Tím, že jsou Řepy sídliště a leží trochu z ruky, se zbytku volebního obvodu vymykají. Přesto, že by se zde vzhledem k trochu odlišné sociální skladbě dala očekávat silnější pozice ČSSD, už dlouhá léta tu vládne ODS a sociální demokracie je převážně v opozici. Klíčová však zůstává Praha 6.

Václav Bělohradský má šanci postoupit do druhého kola, tvrdí Ruml

O rozložení sil a volebních trendech v této městské části lze leccos vyvodit z výsledků komunálních voleb v roce 2014, které tehdy vyhrála TOP 09 (20,57 %) a druhé místo obsadilo hnutí ANO (15,16 %). ODS, která zde ještě v roce 2010 zvítězila (41,27 %), byla až třetí (12,65 %). Za pozornost stojí, že součet hlasů sociální demokracie (8,27 %) a Strany zelených (10,98 %) by tehdy pohodlně stačil na druhé místo hned za TOP 09.

Takové výpočty sice mají mnoho mezer, ale minimálně ukazují na to, že prostor pro společného kandidáta zde existuje a že pokud se mu podaří oslovit voliče obou stran, má velkou šanci se do druhého kola dostat. Pro úplnost dodejme, že v současnosti na Praze 6 vládne koalice TOP 09, ANO, STAN a KDU-ČSL — a to poté, co se tyto strany rozhodly vypovědět koaliční smlouvu Straně zelených, která původně byla její součástí.

O senátním obvodu Praha 6 ale nejvíce vypovídá to, kdo zde byl do horní komory Parlamentu zvolen v minulosti. V roce 1996 zde poprvé a na dlouhou dobu naposledy zvítězil kandidát ODS. Hned v prvním kole byl tehdy s 54 % zvolen Jan Koukal, který byl v té době také primátorem hlavního města Prahy.

O dva roky později se sice stal zdejším senátorem bývalý ministr Klausovy vlády Jan Ruml, ale už ne v dresu ODS, nýbrž jako člen US-DEU a kandidující za tehdejší Čtyřkoalici. Ruml porazil ve druhém kole o více než třicet procent právě zmíněného Jana Koukala, který tehdy stále ještě reprezentoval ODS.

„V roce 1998 byla jiná témata, politická i mezinárodní. Byla uzavřena opoziční smlouva mezi ČSSD a ODS, která následné senátní volby velmi ovlivnila. Měl jsem těžkého soupeře, Jana Koukala, nicméně voliči chtěli vyrovnávat. Vedl jsem besedy na předem ohlášených akcích, hodně jsem se pohyboval mezi lidmi v ulicích, chodil za nimi do hospod a podobně,“ vzpomíná pro Deník Referendum na tehdejší situaci Jan Ruml, podle kterého se ale v tomto smyslu situace za poslední roky změnila, protože tehdy ještě neexistovaly sociální sítě, tudíž bylo třeba se více pohybovat v terénu.

„Říkal jsem lidem, že mým oborem jsou lidská práva a svobody a mimo jiné, že, pokud mne zvolí, budu jakýmsi ombudsmanem pro Prahu 6, což jsem také pak v praxi skutečně dělal. Hodně jsem spolupracoval s neziskovým sektorem. Myslím, že z dnešní nabídky kandidátů má největší šanci na úspěch ředitel gymnázia Jana Keplera Jiří Růžička. Jeho škola je jakýmsi klenotem školství v Praze 6, on sám je známou tváří, což prokázal v komunálních volbách,“ snaží se Jan Ruml svoji znalost tohoto obvodu vztáhnout k současným kandidátům do Senátu.

Přesto má však podle Rumla jistou šanci i filosof Václav Bělohradský. „Problémem Václava Bělohradského je fakt, že jeho texty, které já celkem rád čtu, jsou pro normálního člověka nesrozumitelné. Navíc dnes již téma lidských práva a svobod má jinou konotaci, než před šestnácti lety. Nevím, zda je Bělohradský liberál, některé texty tomu nesvědčí. Má však určitou šanci do druhého kola postoupit,“ říká Ruml.

Ze své zkušenosti bývalý ministr vnitra také vyvozuje, že lze očekávat efekt, kdy voliči v senátních volbách budou hlasovat pro kandidáty jiných stran, než jsou ty v současnosti zastoupené ve vládní koalici na celorepublikové úrovni, a to přestože se současné vládě podle Rumla relativně daří.

Rozhodnout může několik málo desítek hlasů 

Po Janu Rumlovi se v roce 2004 stal v tomto volebním obvodu senátorem už zmíněný Karel Schwarzenberg, který tehdy kandidoval za US-DEU a ODA, sám člen ODA. Stranám z původní Čtyřkoalice se tak po Janu Rumlovi podařilo tento volební obvod udržet. Schwarzenberg tehdy opět svedl souboj s ODS, respektive s její kandidátkou Marií Kousalíkovou, kdy v prvním kolem měl oproti ní navrch o pouhých padesát dva hlasů, ve druhém však nakonec zvítězil o více než šestnáct procent.

Aktuálně je senátorem za Prahu 6 Petr Bratský (ODS), který byl před tím dvě funkční období (2002-2010) poslancem a v letech 1990 až 2002 působil jako starosta Prahy 13. ODS se tak díky Bratskému podařilo po více než čtrnácti letech opět vyhrát a obsadit post zdejšího senátora, který jí, přestože se její kandidát opakovaně dostával do druhého kola, unikal. I z tohoto důvodu stojí za to se u Bratského zastavit podrobněji.

U Bratského, který byl nejprve od roku 1989 členem Občanského fóra a následně ODS, se často zmiňuje, že jedním z faktorů, který zafungoval právě v tomto volebním obvodu, bylo to, že se dlouhá léta zabýval skautingem, což podrobně rozepisuje ve svém životopise, kde zdůrazňuje, že nepovolenému skautingu v roverské osadě se věnoval prakticky celá 70. a 80. léta a po listopadu 1989 pak spoluzakládal skautské středisko VATRA a následně společně se svou manželkou dlouhou dobu vedl svůj 96. oddíl Šipka.

Perličkou je, že po svém prvním zvolení poslancem dokonce inicioval vznik parlamentního skautského oddílu složeného z poslanců a senátorů, zdůrazňuje však, že pouze z demokratických stran. Asi se tím myslí, že členové KSČM do něj vstoupit nemohli.

Bratský, který vystudoval obor provoz a ekonomika železniční dopravy na Vysoké škole dopravy a spojů v Žilině, se do Senátu za Prahu 6 dostal jen velmi těsně, někdejšího ministra životního prostředí a svého hlavního protikandidáta Bedřicha Moldana (TOP 09 a STAN) porazil v druhém kole jen o sedmdesát hlasů.

Právě tento volební souboj je podle Jana Rumla dokladem toho, že i okrajové části tohoto senátního obvodu nakonec mohou sehrát velmi významnou roli. „Jádrem voličů bude centrální Praha 6. Nicméně těsné výsledky posledních voleb (Bratský versus Moldán) naznačují, že i s menšími lokalitami se musí počítat. Tam, kde lidé žijí ve svých domcích se zahrádkami, je samozřejmě jiná situace než například v sídlištním osídlení typu části Řep,“ zdůrazňuje Ruml, podle kterého lze ale celkově říci, že voliči v tomto obvodě jsou spíše konzervativní a pravicově zaměření.

Z toho všeho se zdá být jasné, že tento volební obvod nikdy nebyl tradičním obvodem ODS, ale měl svá významná specifika, a vítězství Bratského bylo spíše výjimkou. Ta byla daná jednak osobou kandidáta, ale roli patrně sehrálo i to, že v roce 2010 ještě na Praze 6 vládla ODS, která Bratského prý mohutně podporovala.

Další důležitou proměnou, která senátní volby na Praze 6 ovlivní, je také voličská účast. Vzhledem k tomu, že letošní senátní volby se v tomto obvodu nekonají společně s jinými (například sněmovními či komunálními), lze ji očekávat spíše nižší. Vzít v potaz je třeba rovněž to, že v druhém kole přijde výrazně méně voličů než v prvním.

Tomu ostatně odpovídají čísla účasti z minulých voleb. Pokud se zde volby konaly spolu s dalšími, byla účast v první kole vždy nad 45 % (v roce 1996 — 49,42 %, 1998 - 47,56, 2010 - 49,38 %), pokud ne, byla řádově o deset procent nižší (v roce 2004 - 35,32 %). V druhém kole pak volební účast nikdy výrazně nepřekročila 30 % (1998 - 31,32 %, 2004 - 28,86 %, 2010 - 25,07 %). I vzhledem k tomu může podobně jako v minulosti o výsledku voleb rozhodnout několik málo desítek hlasů.

Tři týdny před volbami tak lze říct, že vše zůstává otevřené, a ani skutečnost, že kandidát sociální demokracie na Praze 6 nikdy nepostoupil do druhého kola, nebrání tomu, aby tentokrát její společný kandidát se Stranou zelených, se do něho nejenom dostal, ale dokonce ho i vyhrál. Neobejde se to však bez přítomnosti v terénu a kampaně přímo v ulicích.