V souvislosti se sněmem hnutí ANO 2011 vyvolalo zřejmě největší zájem vystoupení filozofa a sociologa profesora Václava Bělohradského, resp. samotná jeho účast na tomto sněmu. Vyrojila se řada článků, stejně jako facebookových a jiných komentářů nejen v tom smyslu, že Bělohradský tak údajně vyjadřuje hnutí ANO svou podporu, ale dokonce že svou účastí legitimizuje toto hnutí jako přijatelnou součást našeho politického systému.

Přestože si Václava Bělohradského velmi vážím a považuji ho za jednoho z nejvýznamnějších a nejinspirativnějších současných českých intelektuálů, přiznávám, že význam, který mnozí přisuzují jeho účasti na onom sněmu pro legitimizaci hnutí ANO, mi připadá přinejmenším poněkud nadsazený.

Bez ohledu na to, co si kdo z nás o hnutí ANO myslí, je faktem, že do zastupitelských orgánů státu i obcí vstoupilo z rozhodnutí voličů a že na exekutivní moci participuje díky koalicím s dalšími, etablovanějšími politickými uskupeními. Pro kritiky Bělohradského ovšem tyto skutečnosti v procesu legitimizace zřejmě nehrají významnou roli.