Týden, kdy Amerika Evropě potvrdila, že se vše změnilo, hlásá nedělní komentář Franka Gardnera, dopisovatele BBC z Mnichovské bezpečnostní konference, a těžko nesouhlasit. Hned po odeznění laviny kolem Trumpova nápadu sebrat Palestincům Gazu, vystěhovat je a udělat z pásma riviéru v držení USA přišlo washingtonské oznámení, že na vstup Ukrajiny do NATO to nevypadá a že většinu území dobytých Rusy asi už nedostane zpět.

Korekci mohl přinést očekávaný bezpečnostně-státnický projev Trumpova viceprezidenta J.D. Vance v Mnichově. Ale Vance nakonec jen zkritizoval Evropu z trumpistických pozic a jinak nic nenabídl. Následně padlo i potvrzení, že USA začínají jednat s Ruskem o Ukrajině separátně, s pouhou konzultací všech ostatních.

Je tedy konec? Už to tak vypadá. Dosavadní aliance na podporu Ukrajiny je v troskách. Trumpovy Spojené státy si ještě před Mnichovem pěkně po imperialisticku řekly o ukrajinské vzácné nerosty jako kompenzaci za již poskytnutou pomoc. Putin dosáhl konečně vytouženého jednání v režimu já pán — ty pán, ostatní jsou jen vlivové sféry. A velkou „evropskou armádu“, již by chtěl jako náhradu na Ukrajině Zelenskyj, odmítli i Poláci.

Je ještě malá skupina pozorovatelů, která doufá, že od trumpistů je vše jen taktika — že pronesená slova jsou jen nátlaková strategie a že geniální business-vyjednavač převálcuje ruskou diplomatickou školu. Jak ovšem upozornil švédský expremiér a známý diplomat Carl Bildt, obvykle není nejlepší vyjednávací taktikou ohlásit dopředu rezignaci na hlavní páky typu členství v NATO či další zbrojní podpory.

Své chtějí ještě říct také odsunuté evropské mocnosti a jsou pozorovatelé, kteří věří, že mohou rýsující se kurz změnit. Ovšem i liberální kolegové z polské Gazety Wyborcze už mluví o „strategické porážce Evropy“. A protiorbánovské HVG v Maďarsku píše o „chaosu v Evropě, o jehož rozpoutání Trumpovi šlo“.

Začínající týden by měl vyjasnit, co z aktuálních, beztak už pouze menšinových nadějí zbude. Hlavy vlád klíčových států EU se scházejí speciálně v Paříži, aby zformulovaly odpověď na novou americkou politiku. Uvidíme, zda půjde o víc než o obvyklé silné řeči typu „Ukrajina není sama“ a přísliby dílčích miliard.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová o víkendu zdůraznila, kolika penězi Evropa bránící se Ukrajině pomohla. Celkem šlo dosud o 134 miliard eur (3,4 bilionu korun), z čehož 52 miliard eur připadá na vojenskou pomoc — podobný objem, jaký od ruské invaze poskytlo ministerstvo obrany USA. Nějakou novou cestu příhodnou situaci však ani Leyenová nenaznačila.

Ruští a američtí diplomaté mezitím chystají první vzájemné vyjednávání o Ukrajině bez Ukrajiny, a to v Saúdské Arábii, zatím na ministerské úrovni. Zde by mělo být záhy zřejmé, o co se reálně bude hrát — zejména zda bude Rusku skutečně dovoleno nechat si vše, co drží, až na drobečky, a Trump tak se vskutku ukáže jako Putinův člověk, nebo zda State Department míní sehrát nějakou kissingerovskou partii.

Jestliže včera skončil týden, kdy „Amerika Evropě potvrdila, že se vše změnilo“, začíná nyní v pondělí týden, který ukáže ještě mnoho ze zbývajícího. Zatím lze tušit za obzorem prohru na Ukrajině a nová velká zbrojení, avšak uvidíme. Jak bylo avizováno už v našem novoročním výhledu pro svět v roce 2025, moc pozitivního nečekejme, a běh událostí pak možná pozitivně překvapí.