Mám-li věřit internetu, jsou Stanislav Huml a Pavlína Nytrová „údajně“ sociální demokraté. Nechce se mi tomu přesto věřit. Leda tak, že za ČSSD sedí ve Sněmovně. Ostatně u Humla víme, že původně šlo o personální objev a intelektuální posilu krotitele veverek Víta Bárty. Kde se vzala Nytrová, bůh suď.

Ani jeden se však neztratí. Jsou pečení vaření na webových serverech, které jim odhalují dosud netušené podoby světa a pravdy o něm. O světě, jímž hýbou zednáři a spiklenci, o světě, kde stejnopohlavní páry roztáčejí byznys s pedofilií, světě, kde lež je ve skutečnosti pravdou a pravda lží.

Proč sahají po nejpochybnějších informačních zdrojích, je prosté. Zpravidla je tam hodně fotek, obrázků, sem tam nějaký doják, sem tam nějaká oplzlost. A hlavně jsou „nekorektní“. Co je „nekorektní“, vulgární či názorově explozivní, je „in“. Na vyvažování seriózními zdroji není čas ani chuť, jsou přece moc „korektní“, čili slušné a normální.

Skutečně demokratická levice

Zatím posledním alotriem Stanislava Humla, k jehož vrcholným kouskům dosud patřilo nařčení CIA, že předloni nařídila sestřelení malajsijského letadla nad Ukrajinou, bylo video, které pan poslanec sdílel na svém facebookovém profilu. Mimo jiné se v něm hovoří o „údajném holocaustu“ a o tom, že „Židé nebyli oběťmi, nýbrž viníky“. To Huml „údajně“ přehlédl. Výtvor prý sledoval na telefonu, kde byly jen malé titulky.

Přesto mu to nebránilo dodat: „Pocit viny, který se v nás mnozí snaží vyvolat, může při chybném rozhodování ovlivnit budoucnost našich dětí. Z tohoto úhlu je video podnětné.“ Také se nechal slyšet, že je video „postaveno na reálných historických základech sahajících až do 15. století“.

Při jeho hluboké informovanosti je pak s podivem, že si na rozdíl od novinářů nevšiml, že Youtube kanál Iron Dawn, z něhož bylo video sdíleno, obsahuje také například nahrávky sjezdů NSDAP, obsazování Ukrajiny nacisty nebo videa propagující zdravý životní styl v nacistické Třetí říši. Není prostě nad „reálné historické základy.“

↗

Konspirace, popírání holocaustu. Huml zraje jak víno. To mne naplňuje optimismem, že si jednoho dne bude muset i Lidový dům přebrat, kdo jej reprezentuje, a kdo už ne. Repro DR

Humlova kolegyně Nytrová je skromnější, stačí ji být specialistkou v oboru sexuologie. Když v rozhovoru pro středeční MF Dnes do věty pravící, že „homosexualita není nemoc“ vsadila mezi dvě první slova termín „údajně“, potvrdila tezi, že všichni, co ji postavili v roce 2013 na oranžovou kandidátku, byli „údajně“ střízliví a nesjetí psychotropními látkami. Mimochodem, paní Nytrové se nezdá, že „se 100% homosexuálů narodilo se svou orientací“. Patrně soudí, že jim byla přidělena národním výborem.

Ale netrápím se tím. Naopak volám: Jen dál, houšť a větší kapky! Až od některého ze sociálně demokratických poslanců nebo i senátorů — poněvadž Škromachova škvarková promluva o ohni a tradicích měla taky slibný potenciál — uslyšíme, že ženám patří vařečka, a nikoli volební právo, nebo že na chudinu musí být přísnost, třeba se k jednoznačné reakci rozhoupe i předseda Bohuslav Sobotka.

Zatím nejodvážnějším ohlasem na Humla bylo vyjádření místopředsedy Jana Hamáčka, že už jej kolega Huml „několikrát nepříjemně překvapil“. My dávno nepřekvapení už jen čekáme, co přijde dál.

Našlápnuto má dobře. Parlamentním listům například Stanislav Huml 17. srpna pověděl: „Teď jsme dávali sponzorský dar neziskové organizaci Černí koně, pořádali jsme s nimi docela velkou dvoudenní akci a dali jsme jim invalidní elektrický vozík. Na tohle mají být neziskové organizace. Ale aby se pletly do politiky? To mi přijde opravdu za hranou. Politika má být dělaná volenými lidmi, kteří si musejí přijít jednou za čtyři roky pro potvrzení mandátu k voličům.“

Také cítíte tu inspiraci raným Klausem (dřív než se stal občanským aktivistou), podle kterého mají lidé co čtyři roky chodit k volbám, a jinak dát politikům pokoj? Huml zraje jak víno. To mne naplňuje optimismem, že si jednoho dne bude muset i Lidový dům přebrat, kdo jej reprezentuje, a kdo už ne.

V lepším případě uslyšíme doznání, že došlo k záměně národních socialistů za sociální demokraty, což je nedorozumění, k němuž, jak známe z filmové klasiky, dochází maximálně jednou za deset let.

Anebo budeme moci s uvolněním hovořit o „údajné sociální demokracii" a hledat voličské štěstí jinde. U skutečné demokratické levice.