„Princezna potřebuje k uzdravení tři věci,“ našeptala v mojí oblíbené pohádce moudrá chůva zamilovanému princi. Jenže než ten ťulpas odhalil, které to jsou, uplynulo hodně času a málem skončil v rukou kata.

Je podobnost s Českou stranou sociálně demokratickou čistě náhodná? I jí může dřív zazvonit umíráček, než se někdo postará o její tři hlavní neduhy. Nebyla by v postkomunistických končinách první.

A které že neduhy to jsou? Nejspíš vás napadnou i další, leč zůstaňme stylově u tria. Bohužel se promítají nejen do aktuální politické situace, ale i do formování atmosféry před volbami a po nich.

První představuje nedostatek vzdělaných členů, schopných získávat a zpracovávat informace pro svoji práci, v klíčových pozicích. Bídou není homofobní poslankyně Pavlína Nytrová sama o sobě, nýbrž jako ukázka, kdo se může ocitnout vysoko na kandidátní listině. Nezná a nehájí program své strany, naopak jí v době, kdy záleží na každém hlasu, odhání voliče, ba celé voličské skupiny. Hlavně že je pečená vařená na pochybných webech šířících propagandu a dezinformace.

Nepochybně není sama. Média coby dalšího „mistra zkratky“ a užitečného šerpu východního a nacionálního pojetí světa zmiňují Stanislava Humla, ale šlo by přidat i další jména, jež se těší té výhodě, že jejich nositele nikdo navenek nezná. Docela by mě zajímalo, jak by oni vyprávěli příběh sociální demokracie, průkopnice občanských a sociálních práv, počínaje osmihodinovou pracovní dobou, slušnou mzdou, přes všeobecné a rovné volební právo (i pro ženy), a konče právy sexuálních menšin.

Hřešit na to, že voliči si zvykli, že mezi sociálními demokraty jsou i národní socialisté, nacionální konzervativci, exkomunisté či levicoví liberálové, nepůjde navždy. V některých tématech a jejich vysvětlování musí mít oranžový tým jasno.

S tím souvisí druhá potíž: nedostatek odvahy. Dokonce i předseda Bohuslav Sobotka má za pracovní metodu kličkování, mlžení, někdy i zapírání nosu mezi očima — jak lze doložit na zapíraném využívání strachu z migrace ve volební kampani. Po srsti chce hladit i ty své spolustraníky, kteří už dávno mentálně zakotvili někde mezi Úsvitem a Dělnickou stranou sociální spravedlnosti. Opatrný je v polemice nad společnou evropskou měnou či v diskusí o vyjednávání euroamerické smlouvy o obchodním partnerství. Kousek dopředu, kousek dozadu, tak by se dal popsat jeho styl.

↗

Které neduhy potřebuje sociální demokracie vyléčit, aby její růže definitivně nezchřadla? Repro DR

Kuráž ale ČSSD bude potřebovat i do přestřelek, které chytře vymýšlí — a před volbami budou dvojnásob - babišovci. Sociální demokracie se leda tak chytá do vlastních sítí, jako tomu je při zběsilé policejní reorganizaci. Odvaha partajním špičkám schází i při skutečném otevírání Lidového domu. Dávno mohl být centrem debat, kulturního a společenského života. Místo toho je ticho a tma po chodbách. S takovou sociální demokracie na svoji tradici hnutí rozprostřeného do pestrého spolkového života nenaváže. Pomalu může přijít i o zahrádkáře a včelaře, na něž si kdysi skoro jako na jediné vzpomněl modernizátor Jiří Paroubek, když byl tázán, jaká občanská sdružení hodlá ČSSD přetáhnout na svoji stranu…

Levice u nás dávno není předvoj, nýbrž jen přívěšek společenských procesů a proměn.

A zde vyčuhuje třetí slabina sociálních demokratů: nedostává se jim konkurence, jež by je poháněla vpřed. Nemají nalevo s kým soutěžit. Komunisté jsou zavření v ghettu a slouží jen jako záložní kasička na voličské hlasy. Růžky nevystrkuje ani radikální levice, ani sociální liberálové. Rovněž české odbory jsou krotší než na západ od nás. Nechcete Kalouska, Babiše, nebo komunisty? Pak je slušná šance, že zvolíte ČSSD, která léta slouží jako „nejmenší zlo“ — a pak budete tlouct hlavou o zeď. I když taky, kde brát, a nekrást, že…

Tu a tam se z posledních sil někdo pokusí čest sociální demokracie zachránit. Čerstvě frýdecko-místečtí členové distancující se od paní Nytrové, jindy straníci demonstrující proti pokusu sesadit Bohuslava Sobotku. Další vytrvalá parta kutá na programu — který pak neznají ani poslanci. K čemu? Stačí voliče opít koblihou! Koukněte, jak to Babišovi jde!

ČSSD má poslední šanci jít do sebe. Kolikrát to jen už zaznělo… Ale jednoho dne pohádka skutečně skončí, a to třeba i smutně. Princ se nedovtípí a jeho půvabná láska uvadne. Jako ta rudá růže, když ji nezaléváte.