Odchod Velké Británie z Evropské unie otřásá veřejnou debatou. Zajímavostí na celé kauze je, že odhaluje nejednotnost levicových postojů. Zatímco na jedné straně se objevují tendence Evropskou unii udržet a demokratizovat (hlavní silou, která se o tento postup snaží je hnutí Democracy in Europe Movement 2015 s osobnostmi jako Janis Varufakis, Slavoj Žižek, Noam Chomský či Julian Assange), na straně druhé vidíme, kterak část levicových kruhů Brexit otevřeně podporuje.

Jedná se o některé francouzské trockistické skupiny (například aktivisté Lutte Ouvrière), ale také o řadu intelektuálů či politiků napříč Evropou (například šéf anglické komunistické strany Rob Griffiths).

Tyto skupiny jako by Brexit škodolibě vítaly, protože v Evropské unii vidí ztělesněné „zlo kapitálu“. Brexit je pro ně „rána byrokratickému molochu, odstranění mocenského nástroje vládnoucí třídy a cesta k revoluci“.

„Evropa musí být demokratizována, anebo se rozpadne!“ zní heslo DiEM25. „Ať se rozpadne, vždyť je to moloch. Radikální levice byla před EU, radikální levice bude po!“ reagují levicoví rozbíječi.

Je takovýto politický postoj vizionářsky převratný, anebo krátkozrace zhoubný?

Levicové argumenty, které podporují Brexit (a tím pádem nepřímo i postupnou dezintegraci EU), se dotýkají několika klíčových bodů. Evropská unie je například podle anglického spisovatele a tzv. „Lexitera“ (tedy levicového zastánce Brexitu) Dredy Say Mitchella z podstaty nedemokratická a imperialistická instituce, která omezuje autonomii jednotlivých zemí.

Levicoví zastánci Brexitu poukazují na fakt, že řada zákonů je národním státům Evropskou unii „vnucována“ a vytváří tak neoliberální rámec (třeba pravidla pro volný obchod), ve kterém nezbývá potenciálně levicové vládě žádný prostor na politické manévrování. Ať zvolíte kohokoliv, stejně se musí pohybovat v prostoru neoliberálního hřiště vykolíkovaného evropskými regulemi.

Stačí odbourat byrokratický moloch?