Do Evropy, anebo do pekla?

Jiří Karen

Část levice podporuje odchod z Evropské unie kvůli její podpoře nadnárodního kapitálu. Odtržení ale automaticky nezaručuje lepší obranu proti takovým mechanismům.

Odchod Velké Británie z Evropské unie otřásá veřejnou debatou. Zajímavostí na celé kauze je, že odhaluje nejednotnost levicových postojů. Zatímco na jedné straně se objevují tendence Evropskou unii udržet a demokratizovat (hlavní silou, která se o tento postup snaží je hnutí Democracy in Europe Movement 2015 s osobnostmi jako Janis Varufakis, Slavoj Žižek, Noam Chomský či Julian Assange), na straně druhé vidíme, kterak část levicových kruhů Brexit otevřeně podporuje.

Jedná se o některé francouzské trockistické skupiny (například aktivisté Lutte Ouvrière), ale také o řadu intelektuálů či politiků napříč Evropou (například šéf anglické komunistické strany Rob Griffiths).

Tyto skupiny jako by Brexit škodolibě vítaly, protože v Evropské unii vidí ztělesněné „zlo kapitálu“. Brexit je pro ně „rána byrokratickému molochu, odstranění mocenského nástroje vládnoucí třídy a cesta k revoluci“.

„Evropa musí být demokratizována, anebo se rozpadne!“ zní heslo DiEM25. „Ať se rozpadne, vždyť je to moloch. Radikální levice byla před EU, radikální levice bude po!“ reagují levicoví rozbíječi.

Je takovýto politický postoj vizionářsky převratný, anebo krátkozrace zhoubný?

Levicové argumenty, které podporují Brexit (a tím pádem nepřímo i postupnou dezintegraci EU), se dotýkají několika klíčových bodů. Evropská unie je například podle anglického spisovatele a tzv. „Lexitera“ (tedy levicového zastánce Brexitu) Dredy Say Mitchella z podstaty nedemokratická a imperialistická instituce, která omezuje autonomii jednotlivých zemí.

Levicoví zastánci Brexitu poukazují na fakt, že řada zákonů je národním státům Evropskou unii „vnucována“ a vytváří tak neoliberální rámec (třeba pravidla pro volný obchod), ve kterém nezbývá potenciálně levicové vládě žádný prostor na politické manévrování. Ať zvolíte kohokoliv, stejně se musí pohybovat v prostoru neoliberálního hřiště vykolíkovaného evropskými regulemi.

Stačí odbourat byrokratický moloch?

×
Diskuse
June 27, 2016 v 9.24
rozpad EU
To heslo Nechtěli jste EU, dostali jste národ" by se snad i hodilo jako nadpis článku:)

Ale k tématu - přestože jsem oproti jiným v DR ideově mnohem více nalevo, souhlasím s tezí, že v současné době negativa Brexitu převažují nad jeho pozitivy. Levice je dlouhodobě v útlumu, posilují neonacisté a rozpad na národní státy je vodou na jejich mlýn. Bylo by naivní si myslet, že když se kormidla chopí xenofobní strany, budeme uchráněni třeba před TTIP (vezmeme-li v potaz, že tyto strany mají často neoliberální ekonomický program).

Za nejviditelnější negativum však považuji fakt, že brexit bude znamenat hraniční kontroly a obnovení vízové povinnosti, což je protikladná tendence ke globalizaci solidarity neprivilegovaných.

Na druhou stranu - kdyby bylo Řecko mimo EU - a tedy i mimo ponižující diktát Merkelové - třeba už by tam dávno zavedli anarchistický komunismus...
June 27, 2016 v 9.34
Já se z možného rozpadu EU neraduji, protože nevíme, co vlastně přinese.
Ale z toho samého důvodu pro něj ani netruchlím.
JV
June 27, 2016 v 15.30
Souhlas s panem Karenem
Mně se článek pana Karena velmi líbí.

Zabývá se totiž tou nejdůležitější otázkou, kterou nejistá budoucnost EU nastoluje: „Jsou malé státy, zejména takové, jako je ČR, schopné sami řešit nejen problémy ryze vlastní, ale i ty, o nichž se domnívají, že jsou způsobeny jejich příslušností k EU?“

Odpověď je, myslím, zcela jasná. Nejsou.

Jiří Vyleťal
June 27, 2016 v 22.27
Může se požadavek, aby EU vzala vážně hodnoty, na kterých je založena, stát revolučním?
V době, kdy je politika brána jako prodloužená ruka ekonomických zájmů, může být někdy myšlenka brát deklamované hodnoty vážně opravdu velmi revoluční.