Nové volby ve Španělsku: co se změnilo

Zkopírovat odkaz Vytisknout

Španělé volí v neděli 26. června nový parlament. Děje se tak pouhých šest měsíců po minulých volbách, protože tyto skončily bez jasného vítěze a nevznikla žádná vláda, která by získala v několikaměsíční lhůtě podporu. Nyní tedy Španěly čeká pomyslný druhý pokus.

Z agenturních zpráv a dosavadních průzkumů se zdá, že vše dopadne podobně jako minule — vyhrají pravicoví lidovci z Partido Popular (PP) přesluhujícícho premiéra Mariana Rajoye, ale ne s dostatečnou většinou na sestavení jednobarevného kabinetu; do parlamentu se dostanou čtyři velká uskupení a houf maličkých. Zase to bude pat... Anebo ne?

I když předvolební šetření naznačují opět nejednoznačný výsledek, z detailnějších analýz je zřejmé, že zdaleka ne všechno je dnes ve španělské politice a společnosti stejné jako na podzim. Průzkumy se mohou mýlit a i vše ostatní může být nakonec jinak — viz překvapení okolo Brexitu. Je zde ale několik zásadních posunů, jež bezesporu ovlivní nové španělské volby i vývoj po nich.

Vláda bude

Pro přehlednost lze jednotlivé změny seskupit do tří kategorií. Za prvé, všechna čtyři velká stranická uskupení, tedy PP, sociálnědemokatická PSOE, levicoví Podemos a pravostředoví protikorupční Ciudadanos, slíbila během kampaně několikrát, že se po volbách maximálně zasadí o vznik stabilní vlády a že třetí volby už nebudou.

Vina za nesestavení vlády po minulých volbách je připisována většinou komentátorů Podemos — PSOE a Ciudadanos totiž koaliční smlouvu sepsali, avšak strana španělských rozhořčených s nimi odmítla příslušně spolupracovat, a tím zajistit kabinetu parlamentní schválení.

Ve skutečnosti ovšem nechtěla v zimě ustoupit žádná ze stran, s výjimkou Ciudadanos, kteří jsou ale z celé čtveřice nejslabší: lidovci z PP nechtěli do žádné vlády, jejímž premiérem by nebyl jejich předseda Rajoy, což nebylo přijatelné pro PSOE. A sociální demokraté z PSOE zase nechtěli koalici navrhovanou Podemos, totiž širokou levicovou frontu, v níž by doplnilo dvě velké strany několik malých regionálních.

Nyní je situace jiná. Podemos nabízejí už před volbami PSOE spoluvládnutí s tím, že je zapotřebí zabránit setrvání pravicových lidovců z PP u moci. PP zase otevřeně koketuje s koalicí s Ciudadanos, kterou by případně PSOE tolerovala — a sociální demokraté se této možnosti předem nebrání. Třetí možností je ještě vznik velké jakoby nouzové koalice PP a PSOE, což je však model, který nemá ve Španělsku tradici.

Unidos Podemos

Za druhé, Podemos jsou aktuálně oblíbenější než PSOE, a to výrazně. Před minulými volbami tomu tak nebylo. Straně španělských rozhořčených se totiž podařilo tentokrát vyjednat volební spojenectví s tradičním důsledně levicovým uskupením Izquierda Unida (Levicový blok či Sjednocená levice) a malou formací Equo. Společně kandidují pod názvem Unidos Podemos a v posledních průzkumech měli podporu okolo pětadvaceti procent; sociální demokraté přitom okolo jednadvaceti.

Nabízející se středolevicový blok Unidos Podemos — PSOE by byl s velkou pravděpodobností nejsilnějším spojenectvím v parlamentu. Je otázkou, zda spolu dokážou obě formace vládnout. Od loňska nicméně tvoří radniční koalice ve skupině největších španělských měst a na této zkušenosti lze leccos postavit.

Programově mají k sobě PSOE a Podemos relativně blízko. Rozděluje je především politický styl, otázka přístupu ke klientelismu a — a to asi nejvíce — názor na řešení katalánského separatismu. Zatímco PSOE slibuje federalizaci země, a v rámci ní eventuální rozšíření katalánské autonomie, Podemos podporují myšlenku závazného katalánského referenda o nezávislosti, třebaže sami jako celá strana myšlenku katalánského odtržení neprosazují.

↗

Vývoj podpory španělských stran od minulých voleb: PP modrou, PSOE červenou, Podemos fialovou, Ciudadanos oranžovou. Světle fialová vlnovka nad preferencemi PSOE označuje podporu nové levicové koalice. Repro WmC

Brexit a roztrpčenost

Konečně třetí změnou oproti situaci před minulými volbami je daleko větší tlak na rychlé ustavení vlády po volbách, a to zejména ze dvou stran — jednak z vnější kvůli britskému rozhodnutí o Brexitu a jednak zevnitř kvůli zjevné roztrpčenosti vlastních občanů.

Britské rozhodnutí o Brexitu se Španělska dotýká kvůli Gibraltaru, početné skupině Britů, kteří žijí a vlastní nemovitosti na východním pobřeží země, ale zejména kvůli ekonomickým vazbám obou států. V reakci na rozhodnutí propadly rekordně všechny španělské burzy a akcie velkých společností ztratily nemalou část hodnoty.

Celá čtveřice velkých stran je přitom prounijní a soudě dle pátečních komentářů jejich lídrů, chce vzniklou situaci po volbách rychle řešit.

Roztrpčenost španělských občanů se pak projevovala během celé kampaně. Ani tribunům z Podemos, kteří jsou mistry v mobilizaci, se nedařilo lákat na předvolební shromáždění takové davy jako loni na podzim. Co do podílu vzrostla podpora mírně novým stranám a klesla tradičním, je ale otázkou, kolik získají strany hlasů absolutně a jak ovlivní výsledky očekávaná nižší účast.

Souhrnně z kampaně

Kampaň před letošními volbami se jinak soustředila ještě více než loňská na lídry, z nichž každý zdůrazňoval stále dokola několik programových priorit. V televizních duelech se střetával především lidovecký premiér Mariano Rajoy s lídrem Podemos Pablem Iglesiasem, přičemž premiér hájil své minulé reformy, které dle jeho slov stabilizovaly finančnictví a umožnily obnovu hospodářského růstu, a Iglesias zdůrazňoval jejich ničivé druhotné důsledky — chronickou nezaměstnanost, prekarizaci práce a zneužívání nových volnějších smluv firmami k vykořisťování pracujících.

Ve srovnání s loňskou kampaní byla letošní o trochu méně zaměřená na skandalizaci protivníků. Podle pozorovatelů k tomu přispěly vývoj situace v Řecku, distanc Podemos od venezuelského režimu a určitá únava z půlročních politických sporů.

Podle údajů ze statistik a znaleckých analýz rostl španělský HDP minulý rok o 3,2 procenta a nezaměstnanost poklesla pod 21 procent, což pomáhalo v kampani lidovcům. Devadesát procent nových pracovních míst je ale prekarizovaných (boom zažívá například telemarketing) nebo sezónních v turistickém odvětví, což posiluje argumenty levicové opozice.

Jednadvacetiprocentní nezaměstnanost je navíc stále druhá nejvyšší v EU. A zavedení nových pracovních smluv pro firmy s méně než padesáti zaměstnanci — smluv na dobu neurčitou, ovšem s roční výpovědní lhůtou — vede k případům, kdy společnosti soustavně mění pracovní sílu a znemožňují zaměstnancům vyjednávat o pracovních podmínkách.

Výsledky nových španělských voleb by měly být známy už během nedělního večera.