Vyjednávalo se bouřlivě a často až do poslední minuty, výsledkem je ale skutečný obrat: španělským Podemos a dalším uskupením z protestních kandidátek z květnových obecních voleb se podařilo uzavřít nebývalý počet koalic s tradiční sociálnědemokratickou stranou PSOE. Více než polovinu velkých španělských měst tak řídí od pondělí nově levicové radnice.

„Kandidátky vzešlé z protestního hnutí se zprvu stavěly k vládnutí s PSOE vlažně. Nakonec ale převážilo odhodlání prosadit pokrokářský program a odstavit od moci tradiční pravici,“ uvádí Fernando Garea z El País v komentáři k povolebním jednáním, která zakončil v sobotu řetězec inaugurací nových starostů.

Zástupci dominantní síly španělské pravice Partido Popular (Lidové strany, PP) ovládali do minulých voleb třicet čtyři provinčních center. V důsledku letošních voleb a následných koalic přišli o patnáct z nich včetně Madridu, Sevilly nebo Valencie.

Sociální demokraté z PSOE získali sami většinu jen v kastilské Sorii. V Toledu, Segovii, Córdobě, Oviedu a dalších čtrnácti provinčních centrech budou vést zmíněné levicové koalice.

Protestní a občanské bloky vytvořené kolem Podemos a místních sdružení pak získaly díky spojenectví se socialisty z velkých měst starostovské posty v Cádizu, La Coruñe či Zaragoze. Blízkého starostu budou mít také v Santiagu de Compostela, kde Podemos vytvořili koalici pro katolické poutní místo poněkud netypickou: s galicijskými autonomisty a komunisty ze Sjednocené levice.

Především se ale protestním uskupením podařilo obsadit nejvyšší posty na dvou nejvýznamnějších radnicích v zemi: barcelonské a madridské.

Podle pozorovatelů teď nastává asi pětiměsíční období, kdy bude mimořádně zajímavé sledovat, jak si nové koalice vedou. Španělsko totiž čekají na podzim velké parlamentní volby a v nich dostanou protestní strany nejen poprvé příležitost v příslušném typu voleb překonat strany tradiční, ale zřejmě i možnost uzavřít obdobnou koalici na celostátní úrovni.

Doposud měla většina předpovědí za to, že vládnoucí strana Partido Popular sestaví i další kabinet, a to s pomocí nové středové strany Ciudadanos (Občané). Jednání o městských koalicích ostatně inklinaci Ciudadanos k PP potvrdila — nová strana pomohla tradiční k udržení se v pěti provinčních centrech.

Dobrá zkušenost z koalic mezi Podemos a PSOE však může vše zásadně změnit. Budou-li levicová spojenectví fungovat na úrovni největších měst, ztratí Podemos z části nálepku extrémistů a PSOE zároveň pověst unaveného, pouze ke korupci dobrého uskupení, od kterého nelze už nic pozitivního očekávat, upozorňují pozorovatelé.

Další posuny, Madrid a Barcelona

Zpravodajové španělských agentur připomínají, že navzdory popsanému obratu bude vést nadále nejvíce radnic Partido Popular. Z velkých měst se PP podařilo udržet Málagu, Murcii, León, Salamancu, Burgos, Santander, Almerii či Granadu, celkově přitom asi tři tisíce obcí z celkových osmi tisíc.

Jednoho starostu v důležitém městě budou mít také Ciudadanos (v andaluském Mijasu), jednoho Sjednocená levice (v leónské Zamoře) a jednoho španělská strana zelených (ve valencijské Torrevieje).

Velmi sledovanou Valencii s vyrovnaným volebním výsledkem povede nakonec Joan Ribó z místního levicového bloku Compromís, který v koalici s Podemos a PSOE sesadil ze starostenského postu Maríu Ritu Barberu, proslulou političku z PP, jež vládla městu nepřetržitě dvacet čtyři let.

Nejvíce pozornosti ovšem dnes poutají Madrid a Barcelona, které od pondělí spravují přímo dvě rozhořčené starostky: Madrid jednasedmdesátiletá emeritní soudkyně Manuela Carmena, jež vedla protestní blok Ahora Madrid, a Barcelonu jednačtyřicetiletá aktivistka Ada Colau, lídryně obdobného bloku Barcelona en Comú.

Obě slibují ukončit, respektive přísně regulovat vystěhovávání osob neschopných splácet hypotéky z jejich bydliště, pomoci bezdomovcům a sociálně slabým rodinám, prošetřit sporné zakázky, zprůhlednit hospodaření města, omezit automobilismus a posílit veřejnou dopravu. (O specifických plánech Carmeny a Colau více zde).