Zázrak z Barcelony, zázrak z Madridu

Správu dvou největších měst Španělska bude po nedělních volbách spoluřídit nebývalý počet zástupců radikálních občanských a levicových koalic. Pozornost přitom poutají i životní příběhy žen, jež dovedly tyto koalice k úspěchu.

Pj

Petr Jedlička

29.05.2015 16:48

Související

Napsaly o tom hned v pondělí stovky médií z celého světa, a tak si to někteří vyložili jako typický výsledek španělských voleb. Je to však vskutku mimořádná věc: v Barceloně – to jest ve městě o třetinu větším než Praha – se podařilo zvítězit široké koalici kandidátů z řad někdejšího protestního hnutí rozhořčených, občanských sdružení a malých levicových i zelených stran, včetně populárních Podemos. V Madridu, to jest v 3,2milionové španělské metropoli, pak téměř zvítězilo uskupení podobné.

V čele barcelonské koalice Barcelona En Comú stanula jednačtyřicetiletá aktivistka Ada Colau známá z kampaní a přímých akcí, jimiž se skupiny angažovaných Španělů snaží v posledních letech bránit vystěhovávání rodin, které si nemohou dovolit splácet hypotéku.

V čele madridské koalice Ahora Madrid stanula jednasedmdesátiletá emeritní soudkyně Manuela Carmena, které část publicistů přezdívává Rudá babička.

Ada Colau a Manuela Carmena. Foto Emilia Gutiérez

Jak Barcelona En Comú, tak Ahora Madrid dokázaly poprvé ve Španělsku, a vzácně i v celoevropském měřítku, prorazit až k politickému vrcholu navzdory ohromné vnitřní rozmanitosti, minimu financí, velmi silným protivníkům a s nezvykle radikálními programy.

Všední pak nejsou rozhodně ani profily, respektive životní příběhy lídryň, které koalice k volebnímu úspěchu dovedly.

Kampaň od píky
Ada Colau z Barcelona En Comú žila v protestním hnutí od malička. Jak řekla reportérům AFP, rodiče jí nikdy nedali zapomenout, že 3. března 1974, tedy v den, kdy se narodila, popravil režim generála Franka posledního politického vězně.

Colau po střední škole studovala filozofii, ale nedostudovala, jelikož jí došly peníze. Následně pracovala několik let jako uklízečka a myčka nádobí, než našla v roce 2007 práci v sociálním výzkumu. Dnes žije v podnájmu s partnerem a čtyřletým synem, nevlastní auto a všude chodí zásadně v riflích a halence.

Politicky a občansky se angažovala postupně ve studentských odborech, alter-globalizačním hnutí a protestech proti španělskému angažmá v irácké válce. Politickou vůdkyní se stala posléze v kampani za práva Barceloňanů postižených hypotéční krizí, v níž její sdružení Platforma za oběti hypoték zabránilo více než tisícovce vystěhování.

V rámci přípravy na letošní volby se Colau dokázala dohodnout s reformní i důslednou levicí, zelnými, trockisty i anarchisty, pro něž jsou městské volby na barcelonské scéně jedinými, které nebojkotují.

Radikální levice má v Barceloně hluboké kořeny. Foto NA, WmC

Hlavním soupeřem Barcelona En Comú byla ve městě tradiční všemocná koalice katalánských separatistů a podnikatelské lobby Convergència i Unió v čele s dosavadním starostou Xavierem Triasem, která se těší v Katalánsku obecně velké podpoře díky koketování s myšlenkou odtržení.

Barcelona En Comú šla do voleb s tezí, že sociální problematika má přednost před otázkou oddělení, a těsně vyhrála. Navzdory štědře dotované protikampani a obviňování z populismu, nezkušenosti i přílišné radikality získala jedenáct z celkových jednačtyřiceti zastupitelů. Convergència i Unió se musela spokojit s deseti.

Madridské babičky
Manuela Carmena, kterou oslovila Ahora Madrid, si naopak před volbami užívala důchodu. Již v 70. letech byla známou odbornicí na právo a také politicky aktivní osobou s důsledně levicovými názory. V roce 1977 přežila bombový útok pravicové bojůvky, při němž zahynulo několik jejích kolegů. Dlouho byla i na seznamu cílů ETA.

V letošních volbách se Carmena a zbytek Ahora Madrid střetli zejména s pravicovými lidovci z Partido Popular, kteří v Madridu vládnou nepřetržitě poslední čtvrtstoletí. V jejich čele stanula přitom rovněž vitální babička – třiašedesátiletá madridská celebrita Esperanza Aguirre, někdejší ministryně kultury a díky sňatku hraběnka, která absolvovala agitační část kampaně v rámci venčení svého psíčka.

Esperanza Aguirre je ve Španělsku známa zejména díky bulváru, neboť vystupuje jako opravdová dáma, která však zároveň přitahuje různé nehody. Dlela – například – v roce 2008 v jednom z hotelů v Bombaji, na něž zaútočili islamističtí teroristé, a při útěku z místa činu se dle vlastního vyprávění „brodila v krvi“. Před třemi lety pak zase nezraněna přežila havárii vrtulníku.

Lidovecká hraběnka Esperanza Aguirre, vždy elegantní a výřečná. Foto archiv LVL

Španělská agentura EFE připravila při příležitosti voleb dokonce zvláštní přehled nazvaný Esperanzina dobrodružství. V něm se lze dočíst i o tom, jak politička všemi přezdívaná Espi ujela sloužící policistce po svém nepodařeném parkování nebo jak rozmanitými způsoby usilovala o to, aby se nejrůznější ulice a prostranství v Madridu pojmenovaly po britské premiérce Thatcherové. 

V letošních volbách slibovala Esperanza Aguirre bruslařské rampy na dětská hřiště a WiFi zadarmo, důsledné hájení podnikatelů, veřejné služby za „co nejnižší cenu“ a „vyčištění ulic od pobudů“. Manuela Carmena slibovala naopak zlevnění hromadné dopravy a pomoc chudým rodinám. 

Hraběnčina Partido Popular nakonec opět zvítězila a získala jednadvacet zastupitelských křesel. Ahora Madrid však skončila těsně druhá s dvaceti mandáty.

Výzvy a programy
Obě uskupení teď čekají složitá jednání o podpoře od ostatních stran. Blíže k vládnutí je přitom paradoxně Ahora Madrid, které stačí k zastupitelské většině podpora jen jednoho dalšího uskupení, nejspíše sociálně demokratické PSOE.

Barcelona En Comú má navzdory vítězství pozici těžší, protože do barcelonského zastupitelstva se dostalo spolu s ní nejvíce stran od roku 1979. Katalánsko, jehož je Barcelona hlavní městem, navíc čekají ještě regionální volby v mimořádném termínu 27. září, v nichž se oživí opět debata odtržení, která tradičně všechno přehluší.

Pokud se – nicméně – zástupci Barcelona En Comú dohodnou s ostnatními, chtějí z radnice zpřístupnit bydlení co největšímu počtu potřebných (slibují audit nevyužívaných nemovitostí a zavedení pokut pro banky, které vystěhované byty a domy nenabízejí dále k pronájmu či prodeji), zavést hromadnou dopravu zdarma pro mladší šestnácti let a vyjednat dostupné cen vody plynu a elektřiny. Ty energetické koncerny, které se nebudou chtít dohodnout, chce BeComú zdanit poplatkem za využívání veřejného prostoru.

Debata o odtržení v Katalánsku tradičně všechno odstatní přehluší. Foto NA, WmC

Dále uskupení kolem Ady Colau slibuje pomoc města nejchudším rodinám (odhad sumy je nyní 25 milionů eur přímé pomoci a 150 milionů eur v investicích do rekvalifikačních kurzů a vzniku nových pracovních míst) a rozsáhlou protikorupční i protielitářskou reformu. Zde má jít konkrétně o kontrolu a případnou revizi všech uzavřených smluv a provedených privatizací, zastropování platu všech volených představitelů města na částce 2200 eur a konec privilegií typu bezplatného využívání služebních aut.

Ahora Madrid má vedle podobných protikorupčních a sociálních opatření v plánu i navrácení veřejných služeb jako svoz odpadů a úklid v ulicích do rukou města, přeměnu městských škol na státní bezplatné a velký audit dluhu. Dále pak madridská koalice slibuje komplexní plán boje s dlouhodobou nezaměstnaností mladých, jenž má být vypracován do sta dní od jejího nástupu na radnici, „využít všechny možnosti k zastavení vystěhovávání Madriďanů z jejich bydlišť“ a „přinutit katolickou církev, aby i ona začala konečně platit daň z nemovitostí“.

I když jednání o koalicích teprve začínají, lze již dnes oba úspěchy studovat a hledat v nich různé inspirace. Ačkoli totiž působí v daných souvislostech téměř jako zázraky z nebe, jedná se o výsledky konkrétní mnohaměsíční práce na programu a kampani a mnohaleté občanské angažovanosti. Úspěchy uskupení jako Barcelona En Comú a Ahora Madrid ukazují nejen, že to jde, ale i přibližně jak na to. 

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.