Španělským socialistům nevyšel pokus o vládu s Ciudadanos, Podemos opět ve hře

Facebook Twitter Vytisknout

Dvoustranná menšinová vláda tvořená tradiční sociálnědemokratickou PSOE a protikorupčně liberální stranou Ciudadanos ve Španělsku nakonec nevznikne. Rozhodli o tom poslanci Cortesů, tedy španělské poslanecké sněmovny, v závěru minulého týdne — odmítli totiž i na druhý pokus podpořit komplexní vládní program předložený předsedou PSOE Pedrem Sánchezem, a to v poměru hlasů 219:131.

Podle španělských zákonů teď začíná běžet parlamentním stranám dvouměsíční lhůta, během které musí odsouhlasit program nějaké jiné vlády. Pokud tak neučiní do 2. května, budou na závěr června vypsány předčasné volby.

„Dva měsíce jsou dlouhá doba (...) Je ale záhodno si uvědomit, že v zemi už od prosincových voleb přesluhuje kabinet PP (Partido Popular — pravicoví lidovci) vedený Marianem Rajoyem a že je potřeba začít co nejdříve jednat s katalánskými separatisty. Iniciativu (k sestavení vlády) může nyní převzít kdokoliv, král teď nikoho jmenovitě pověřovat nebude,“ psalo se o víkendu v editorialu zpravodajského webu Spanish News Today.

Velká koalice

Ohlasy ve španělských médiích naznačují, že se teď začíná vyjednávat o dvou alternativních vládních konstelacích — velké koalici, kterou by vedli pravicoví lidovci z PP, v níž by krom PSOE mohli být také Ciudadanos, a o takzvané valencijské koalici, kterou by tvořily PSOE, Podemos, malá ale tradiční strana Sjednocená levice a valencijské středolevicové uskupení Compromís.

Velká trojstranná koalice by měla v Cortesech drtivou převahu (253 hlasů ze 350) a nejvíce by zřejmě vyhovovala Ciudadanos — sami ji začali prosazovat už v prosinci. Pravicoví lidovci však dříve trojkoalici odmítali a PSOE zase nechtělo za žádnou cenu vládnout s PP.

Nyní se ovšem situace zdá být jiná — ke vzniku „vlády národní jednoty“ vyzval už sám dosluhující lidovecký premiér Rajoy a podle generální tajemnice PP Maríe Dolores de Cospedal je to dnes „jednoznačně nejlepší řešení“.

Sociální demokraté z PSOE se zatím nevyslovili; ve svých veřejných výstupech ale aktuálně útočí výhradně na levici, a tak mají mnozí analytikové za to, že si předseda Sánchez připravuje pomyslné pole právě pro dohodu s lidovci.

Valencijský model

Valencijský model koalice prosazují naopak Podemos, a to po vzoru důsledně levicového spojenectví, jež vládne od loňského léta ve Valencii. V Cortesech by přitom šlo o menšinovou vládu opírající se o 161 poslanců — zbylé hlasy by musela hledat ad hoc zřejmě mezi regionalistickými stranami. Na druhou stranu by byla ideově jednotnější a dle znaleckých analýz také pevnější z hlediska podpory členských základen jednotlivých stran. Dokonce i členská základna PSOE totiž stále většinově upřednostňuje spolupráci levice.

Pozorovatelé upozorňují, že pro vedení socialistů by bylo vládnutí s Podemos obtížné zejména kvůli radikálním protikorupčním a protiklientelistickým postojům hnutí. Významné figury PSOE jsou ostatně rozhořčenými vnímány stejně jako vůdčí představitelé pravice — jako příslušníci takzvané kasty, která ovládá španělskou politiku a může za její hlavní problémy.

Novým fenoménem přitom ve Španělsku není jen složení parlamentu — zásluhou zisků Podemos a Ciudadanos v prosincových volbách ztratily po letech PP a PSOE své dominantní postavení —, ale i změněná parlamentní kultura. Zasedání Cortesů jsou nyní velmi živá, plná rozhodných projevů a vzrušených diskuzí. Přenosům z jednání sněmovny roste nezvykle sledovanost.

Podle průzkumů by ale stále větší část Španělů přeci jen uvítala, kdyby se politikové už domluvili a zemi začala spravovat nová plnohodnotná vláda.