Se smlouvou TTIP je to lepší, než se čekalo
Petr JedličkaPetr Jedlička přibližuje v polemice s autorem A2larmu odhalení, která přinesl aktuální únik 248 stran z jednání o transatlantické obchodní dohodě. Dle jeho názoru nepotvrdil vůbec „ty nejhorší obavy“, spíše naopak.
„Smlouva TTIP je ještě horší, než se čekalo. Nově uniklý text z tajné transatlantické smlouvy (TTIP) potvrzuje ty nejhorší obavy.“ Tímto sdělením vytaženým do titulku a perexu textu uvedl web A2larm 3.května komentář autora vystupujícího pod zkratkou jfa, který pojednává o významu informací z 248 uniklých stránek z jednání o TTIP, jež zveřejnila v minulých dnech ekologická organizace Greenpeace.
Únik to byl velice významný a smlouva je stále hrozbou. Váha zjištěných informací je tak nesporná. Dle mého čtení z nich ovšem vyplývá něco úplně jiného, než tvrdí odkazovaný úvodní citát.
Nechci se v této minipolemice snažit malicherně školit autora přátelsko-konkurenčního menšinového média, ale nabídnout jiný pohled, neboť myslím, že je pro hodnocení věci přesnější. Podle mne totiž úniky odhalují, že se smlouvou je to naopak lepší, než se čekalo.
Skutečně „nejhorší obavy“ ohledně TTIP počítaly nejméně v průběhu posledního roku s tím, že vyjednavači EU prostě podlehnou vidině přínosu dohody pro růst unijního HDP či německého hospodářství a že zcela ustoupí požadavkům průmyslově-obchodní lobby a Spojeným státům na co největší deregulaci ochrany zdraví, spotřebitele a životního prostředí. Počítaly také s tím, že EU přistoupí na mechanismus řešení sporů mezi státy a korporacemi pomocí ad hoc arbitráží.
Proto pro mě osobně jsou tato nová odhalení skutečně podstatně h o r š í, mnohem více znepokojivá, nežli mé dosavadní obavy. Vycházel jsem totiž doposud tak nějak z přesvědčení, že jsou přece určité základní standardy, které si Evropa za žádnou cenu nenechá vzít. Ale po shlédnutí zveřejněných informací jsem tuto jistotu do nemalé míry ztratil. Jde o to, že - jak vyplynulo - Američané mají proti Evropanům hodně velké páky. Například Evropanům (a to právě těm velkým státům) velmi záleží na tom, aby mohli do USA bez nějakých technických omezení exportovat produkty svých automobilek. Které by tímto ušetřily miliardové částky. A pak opravdu naprosto nelze vyloučit, že Američané by si jako protihodnotu vynutili ústupky právě v těch dvou zmíněných oblastech: v ochraně obyvatelstva před zdraví škodlivými produkty, a při neutralizaci státních ochranných mechanismů ve prospěch ryze soukromých rozhodčích institucí.
Takže, tato nebezpečí tady zcela reálně jsou; a americká strana skutečně vyvíjí velice silný nátlak tím směrem, tato nebezpečí učinit realitou. Zbývá sice stále ještě naděje, že evropská strana si tyto podmínky vnutit nedá; ale jak je známa sféra politiky (a kšeftu), nebylo by nijak moudré se na to stoprocentně spoléhat. A skoro se věc jeví tak, že Evropa by měla dokázat Američanům říci zcela jednoznačně: buďto budou zachovány evropské standardy ochrany lidského zdraví - anebo žádná smlouva prostě nebude!
Jeho argument zní, že
tyto věci se vždy vyjednávají dlouho a začít jednat 2013 vždy znamenalo šibeniční termín
jednání není ani tak o tarifech, ale spíše o různých normách, což ztěžuje možnou dohodu
smlouvu prosazují korporace, volební hlasy nepřináší, neb většina voličstva není vidinou podezřelých potravin na talíři nadšena
EU požaduje změnu, USA trvá na stávajícím stavu.