Evropská komise i další podporovatelé připravované úmluvy o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) se rádi honosí tvrzením, že vyjednávání TTIP je „nejprůhlednějším vyjednáváním všech dob“. Toto tvrzení bylo vždy problematické. Je totiž docela absurdní chlubit se transparentností v situaci, kdy veřejnost nemá přístup k výstupům vyjednávání vůbec a europoslanci a zástupci vlád jen za velmi nedůstojných a nedostačujících podmínek, které připomínající spíše zabezpečení kódů k jaderným hlavicím.

Evropská komise zároveň učinila další krok k ještě přísnějšímu utajení průběžného textu úmluvy, která bude mít dopad na život každého Evropana i Američana. Dokumenty totiž byly doposud zasílány také do členských států a byly přístupné pro ministry a některé vysoké státní úředníky. V několika členských státech měli přístup k dokumentům i poslanci, třebaže Česká republika k těmto státům nepatřila.

Nedávným rozhodnutím Komise však tato praxe končí, a to pro všechny. Informace z vyjednávání budou přístupné jen v Bruselu — tedy jen pro hrstku vyvolených. Pokud se budou chtít národní vlády seznámit s vývojem vyjednávání, budou muset poslat svého člověka do přísně střežené bruselské čítárny, odkud není možné vynášet žádné poznámky ani záznamy a která je pod neustálým dohledem. Komise má totiž hrůzu z úniku informací, a chce proto dokumenty z vyjednávání rozesílat co nejméně, aby riziko zveřejnění snížila.

Proponenti TTIP si jsou velmi dobře vědomi, že únik textu dohody, která bude mít řadu negativních dopadů (od potlačení práva regulovat ve veřejném zájmu přes posílení investičních arbitráží), by posílil už tak silný občanský odpor proti úmluvě. To byl ostatně i případ jiné nechvalně známé smlouvy — „protipirátské“ ACTA. Únik jejího znění umožnil včas pochopit, co se chystá. Následný tlak voličů vedl k odmítnutí její ratifikace Evropským parlamentem.