Utajovaný, utajovanější, TTIP

Pavel Buršík

Vyjednávání rozsáhlé obchodní úmluvy TTIP mezi Evropskou unií a Spojenými státy má za sebou desáté kolo. Analytik kriticko-informační kampaně Špatný vTTIP pro DR shrnul, co zatím víme, co si lze domyslet a jak to vše může dopadnout.

Evropská komise i další podporovatelé připravované úmluvy o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) se rádi honosí tvrzením, že vyjednávání TTIP je „nejprůhlednějším vyjednáváním všech dob“. Toto tvrzení bylo vždy problematické. Je totiž docela absurdní chlubit se transparentností v situaci, kdy veřejnost nemá přístup k výstupům vyjednávání vůbec a europoslanci a zástupci vlád jen za velmi nedůstojných a nedostačujících podmínek, které připomínající spíše zabezpečení kódů k jaderným hlavicím.

Evropská komise zároveň učinila další krok k ještě přísnějšímu utajení průběžného textu úmluvy, která bude mít dopad na život každého Evropana i Američana. Dokumenty totiž byly doposud zasílány také do členských států a byly přístupné pro ministry a některé vysoké státní úředníky. V několika členských státech měli přístup k dokumentům i poslanci, třebaže Česká republika k těmto státům nepatřila.

Nedávným rozhodnutím Komise však tato praxe končí, a to pro všechny. Informace z vyjednávání budou přístupné jen v Bruselu — tedy jen pro hrstku vyvolených. Pokud se budou chtít národní vlády seznámit s vývojem vyjednávání, budou muset poslat svého člověka do přísně střežené bruselské čítárny, odkud není možné vynášet žádné poznámky ani záznamy a která je pod neustálým dohledem. Komise má totiž hrůzu z úniku informací, a chce proto dokumenty z vyjednávání rozesílat co nejméně, aby riziko zveřejnění snížila.

Proponenti TTIP si jsou velmi dobře vědomi, že únik textu dohody, která bude mít řadu negativních dopadů (od potlačení práva regulovat ve veřejném zájmu přes posílení investičních arbitráží), by posílil už tak silný občanský odpor proti úmluvě. To byl ostatně i případ jiné nechvalně známé smlouvy — „protipirátské“ ACTA. Únik jejího znění umožnil včas pochopit, co se chystá. Následný tlak voličů vedl k odmítnutí její ratifikace Evropským parlamentem.

Proti tajnůstkaření Evropské komise a americké administrativy před pár dny vystoupil i server Wikileaks, který za vynesení textu TTIP nabídl případnému whistleblowerovi 100 tisíc eur. Prostředky k vyplacení odměny se snaží získat crowdfundigem od drobných dárců, což se již ze tří čtvrtin povedlo.

Evropská komise by ráda vyjednávání dokončila příští rok. To však dnes nevypadá příliš pravděpodobně: mezi USA a Unií došlo v poslední době hned k několika neshodám nad řadou klíčových kapitol. Evropští a američtí vyjednavači sledují rozdílné zájmy třeba v otázkách veřejných zakázek a veřejných služeb. Jiné kontroverzní okruhy vyjednávání ještě ani nebyly otevřeny, kupříkladu problematika cel na zemědělské produkty. Spojené státy také rozhodně oponují všem evropským návrhům na „reformu“ investičních arbitráží.

Ani změkčenou, či lépe kosmeticky upravenou verzi arbitráží, jíž prosazuje do smlouvy evropská strana, si přitom nelze idealizovat. Snaží se sice vyjít vstříc obavám europoslanců, ale nijak se nedotýká největších problémů tohoto nedemokratického mechanismu, který nahrává především nadnárodním korporacím. Spojené státy ostatně nebývají takřka nikdy žalovány, zato americké korporace rády a často popohání k arbitrážím vlády ze všech koutů světa. Nemluvě o tom, že arbitrážní právnicko-finančnický mnohamiliardový byznys a jeho silná lobby sídlí především v USA. Není proto ani příliš divu, že Spojené státy trvají v otázce arbitráží na setrvání u business as usual.

Proponenti TTIP si jsou dobře vědomi, že únik textu dohody by posílil už tak silný občanský odpor proti úmluvě. Ilustrace Plakát evropských Pirátů

Vyhlídky do budoucna

Vytváření predikcí k dalšímu vývoji rozhovorů je obtížně především právě z důvodu utajování většiny relevantních informací. Evropská komise je pod enormních tlakem z mnoha stran. Na jedné straně vzrůstá odpor ze strany občanské společnosti. Ta je k obří úmluvě dávající další impulzy privatizaci, ekonomické globalizaci, investičním arbitrážím, přesunům výroby a takzvaným „závodům ke dnu“ či harmonizacím pravidel na úroveň nejmenšího společného jmenovatele přinejmenším podezíravá.

Na druhé straně tlačí na Komisi vlády členských států (obzvláště dominující německá vláda) k rychlému „zdárnému“ dokončení vyjednávání, aby se úmluva TTIP nestala tématem příštích voleb a aby se stihlo postavit veřejnost před hotovou věc. Kratší doba na vyjednávání by ovšem znamenala, že smlouva bude mít menší rozsah, což ambiciózní Komise nechce.

V neposlední řadě je zde Obamova administrativa. Pro ni je úmluva TTIP méně důležitá než pro Evropskou komisi. Pro Američany je prioritou obdobná dohoda s některými státy východní Asie a Latinské Ameriky — takzvaná TPP. Američané tak v kontroverzních tématech spíše vyčkávají, až se Komise dostane do časově-politické tísně, a bude tak mít sklon spíše přistupovat na americké požadavky.

Nedávná hlasování v Evropském parlamentu a americkém Senátu ukázala, že se v těchto zákonodárných tělesech dají vylobbovat většiny, jež hlasují v zájmu dalšího vyjednávání. V obou případech však byly vytvořeny až na několikátý pokus, po dodatečných týdnech využitých k nátlaku a politickým handlům. Americký Senát udělil prezidentovi pravomoc vyjednávat smlouvy o obchodu. S tímto bianco šekem (v Americe zvaným fast track) nemůže Senát vstupovat do textu vyjednané mezistátní smlouvy a může ji jen ratifikovat či odmítnout.

Na naší straně Atlantiku Evropský parlament přijal opatrnou a lehce kritickou podporu dalšího vyjednávání. Na evropské úrovni bude rozhodujícím faktorem postoj sociální demokracie, jejíž establishment je propojený s velkým byznysem, jakkoli členská základna a voliči jsou k TTIP podezíraví.

Možných scénářů je mnoho. Vyjednávání může nadále ztrácet dech, zpomalovat a nakonec vyvanout do ztracena. Role národních parlamentů členských zemí v ratifikačním procesu zatím není vyjasněná (poslední slovo ohledně kompetencí nejspíše bude mít Evropský soudní dvůr), v zásadě by však mohla stačit jediná rebelující země. Křehké parlamentní většiny v Evropském parlamentu a v americkém Senátu se mohou pod tlakem voličů rozdrolit.

A pak je zde ještě jeden scénář. Občané budou protestovat, podepisovat Evropské občanské iniciativy (už bylo dosaženo skoro 2,5 milionu podpisů, Komise je však neuznala), přinášet analýzy rizik a nevýhod… Ale karavana lobbistů, euromandarínů, arbitrážních právníků a ideologů volného trhu bez přívlastků potáhne dál.