Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý je jedním z transformačních „one hit wonders“, který se ne a ne smířit s tím, že se jeho světonázor nedostane dál než na jeho manžetové knoflíčky. Snad jen za ironický úsměv stojí jeho výroky o obecných směřováních české společnosti, jejichž cílem by měla být pracovitá masa, která se neptá a prostě maká. Přesto se opakovaně dostává ke slovu i při diskusích o aktuálních tématech. Devadesátky mu zjevně zapomněly vzít mikrofon.

Nenovější příspěvky do zlatého fondu Dlouhého nezapomenutelných výroků se týkají smlouvy TTIP. Vladimír Dlouhý se totiž nebojí přehánět, takže tato mnohými otazníky ověnčená smlouva je údajně pro Spojené Státy „jakýmsi aktivním projevem pudu sebezáchovy”. Ani Evropská Unie si v Dlouhého upřímných očích nevede nejlépe — smlouva je pro ni totiž „životně důležitá“. Intuitivní otázkou je, v čem je TTIP tak klíčovým dokumentem, že se jedná o pud sebezáchovy či dokonce otázku života a smrti. Odpovědí ekonomií omámeného filosofa-pragmatika není nic triviálnějšího než konkurence.

Konkurence je ta spása, která Evropanům odkryje světlé zítřky. Evropě až k smrti chybí onen prvek konkurence, který Vladimír Dlouhý hledá snad i při čištění zubů. Ve chvíli hospodářské krize a přešlapování po finanční a bankovní krizi, kdy se Eurozóna drží zuby nehty nad propastí, v momentě politických změn napříč Evropou, za války na Ukrajině a při vrcholu uprchlické krize ve Středozemním moři prezident Hospodářské komory konečně nalezl všelék. Nenechte se zmýlit, není to spolupráce — právě naopak, je to konkurence! To se pak jeden nestačí divit, že po staletích nedostatečné konkurence Evropa stále ještě existuje jako kontinent.