Dostane ČSSD ještě šanci?

Filip Outrata

Co je z pohledu ČSSD nejhorší na sporu o miliony za Lidový dům? Jaké jsou šance ČSSD na to, že dnešní krizi přežije? A chyběla by vůbec někomu, pokud by ji nepřežila?

Co je z pohledu českého sociálního demokrata nejhorší na sporu o více než 330 milionů za Lidový dům? Že ČSSD nerespektuje pravomocné rozhodnutí soudu a odmítá vyplatit peníze, čímž ukazuje všem, že právo neplatí pro všechny? Že se vedení ČSSD jeví jako fatálně neschopné vyřešit vlastní finanční situaci, natož aby mohlo aspirovat na to řešit finanční a celkovou situaci země? Že to může být velmi snadno pro Českou stranu sociálně demokratickou konečná?

Jako první jsme použili termín „obchod s chudobou“. Podpořte nás, abychom mohli dál otevírat témata, která v hlavních zprávách chybí.
×

Ať už se na to díváme odkudkoli, česká sociální demokracie je v pěkné bryndě. Není žádnou velkou útěchou, že většina lidí zřejmě zvedá obočí nad absurdně vysokou pokutou, která léty narostla na mnohonásobek původní sporné částky. Sociálním demokratům příliš nepomůže ani to, že pod smlouvou s advokátem Altnerem stojí jediný podpis, a to Miloše Zemana. Dnes se Zeman k jakékoli odpovědnosti nehlásí a vše svaluje na pozdější vedení ČSSD.

A má vlastně svým způsobem pravdu. Vedení strany mělo víc než patnáct let na to, aby s problémem něco udělalo. To, že problém naopak jen narůstal a smluvní penále vesele bobtnalo, přičte zřejmě většina veřejnosti dnešním představitelům sociální demokracie, ne Miloši Zemanovi. Detaily spletitého právního sporu většině občanů v hlavě neutkví; co naopak utkví zcela bezpečně, je neschopnost a bohorovnost vedení ČSSD.

Strana bez členů sní o hnutí

Vyvstává zásadní otázka: dostane za této situace ČSSD ještě šanci? Přenesou se dosavadní věrní příznivci sociální demokracie přes její účast v tragikomické tahanici o peníze, překousnou neumětelství, které z přístupu stranického vedení čiší? Budou nadále volit stranu se soudně potvrzeným cejchem neschopnosti a zadluženosti? Proč by se vůbec dalo něco takového očekávat?

Pravděpodobně se najdou voliči, kteří budou ochotni dát ČSSD hlas i v situaci, kdy bude těžce zadlužená, jen tak tak se vyhne exekuci, bude mít nálepku neschopné a tak trochu směšné partaje. Ale pouze za předpokladu, že jim politici sociální demokracie nabídnou nějaký důvod, proč je přesto volit: jako třeba důsledné prosazování určitých témat, schopnost řešit problémy resortů, krajů či obcí. Která pozitiva si v tomto ohledu sociální demokraté mohou připisovat?

Pokud má strana s tímto slovem v názvu mít nějakou slušnou budoucnost, musí to znamenat, že dokáže vnímat skutečné potřeby a těžkosti co největšího počtu lidí a pokoušet se je poctivě řešit. Repro DR

Jedním z nich může být osoba premiéra Sobotky, kterému se na jedné straně zatím daří udržovat vládu natolik stabilní jako málokterou z předchozích, což samo o sobě je jisté plus. Sobotka si ale získal kladné body u mnohých také svým uvážlivým (negativní pohled na tutéž vlastnost: slabošským) vystupováním v řadě otázek. Jeho postoj by se dal označit jako nepodléhání extrémním postojům z jakékoli strany. Zda to bude více občanů a voličů považovat spíše za moudrost, nebo za opatrnictví, se teprve ukáže.

Nyní Bohuslav Sobotka na stránkách Deníku Referendum vyzývá k tomu, aby se sociální demokracie opět stala hnutím, které je definováno myšlenkami a principy a dokáže také vzbudit nadšení a emoce u svých voličů. To je velmi pěkně řečeno, ale problém je v tom, že každodenní realita ČSSD je takovému stavu tak velice vzdálena, že se podobné úvahy jeví jako ušlechtilé snění bez reálného podkladu.

Jak se k tomuto kýženému stavu dopracovat, kde začít s (Sobotkovými slovy) „transformací v hnutí opírající se o hodnoty a přesahující i samotnou stranickou strukturu“, když jaksi není příliš o co se opřít? Ze své zkušenosti (třebaže omezené) se stranickou základnou ČSSD soudím, že máloco je členům sociální demokracie vzdálenější než představa, že by se měli dělit o prostor či dokonce o rozhodování s nějakými levicovými aktivisty. Představa jakési spolupráce těchto skupin je podle mého soudu spíše iluzorní.

Ostatně je zásadní problém už v tom, že členů je prostě příliš málo a nezdá se, že by se to mělo v dohledné době změnit. Většina nových členů v mé místní organizaci za posledních pět let zase kamsi zmizela. Ti, co zůstávají, jsou stále víc naštvaní na stranické vedení. Kde začít, kde rozetnout začarovaný kruh zklamání, rezignace a nízkých očekávání?

Strana, která by nikomu nechyběla?

Co by se vlastně stalo, kdyby Česká strana sociálně demokratická současnou situaci neustála, výrazně neuspěla v následujících krajských a senátních volbách, začala by se rozpadat, a propadla by poté i ve sněmovních volbách? Podle všeho by právě volební neúspěch a s ním spojená ztráta státních příspěvků za hlasy znamenal, že by ČSSD nebyla schopná splácet dluh a spěla by k bankrotu. To by byl zřejmě skutečný konec, přinejmenším dočasný, ne-li definitivní.

Komu by ale sociální demokracie chyběla? Určitě ne voličům v řadě krajů, jako v Ústeckém, Libereckém, v Praze. Všude tam by pro většinu voličů znamenala nepřítomnost oranžové barvy spíš oddechnutí si nebo přinejmenším by pro ztrátu tradiční partaje nijak netesknili. Podobné by to bylo i v mnoha městech. A na celostátní úrovni? Jakou má dnes ještě hodnotu dlouhá historie strany, její všeobecně známá značka, na kterou se tak dlouho dalo (obrazně, ale jak se ukazuje i zcela reálně) půjčovat na dluh?

Kritizovat je vždy o hodně jednodušší než nabídnout nějaká konkrétní řešení. Jisté je podle mě to, že česká sociální demokracie si k tomu, aby zůstala relevantním politickým aktérem, bude muset — kromě rozumného řešení vlastních finančních problémů a zachování si cti — zachovat také schopnost oslovovat poměrně široký segment voličů. Nemůže se příliš vyhranit, omezit na jeden druh témat (jeden příklad z mnoha: inkluze ve školství), jednu politickou agendu.

Slovo „sociální“ v názvu může znamenat mnoho různých věcí. Pokud má strana s tímto slovem v názvu mít nějakou slušnou budoucnost, musí to znamenat, že dokáže vnímat skutečné potřeby a těžkosti co největšího počtu lidí a pokoušet se je poctivě řešit. Pokud takto sociální demokraté dokáží přistupovat ke své politické činnosti, je možné, že česká sociální demokracie bude mít své místo a své opodstatnění i nadále.

    Diskuse
    DU
    April 20, 2016 v 20.45
    Děkuji za výstižný článek
    Z pera autora vyznívá zkušenost zevnitř stranické politiky.

    Takže nás čekají v podstatě dva alternativní scénáře (kdyby ČSSD upadla).

    Slovenský scénář: Místo na levém středu zastoupí populistická strana (a není vyloučeno, že by to mohlo být ANO. V podtstě vznikl by jakýsi SMER-sociálna demokracia.

    Polský scénář: Demokratická levice bude v politickém spektru marginalizována, ČSSD bude mít do 10% hlasů a zbytek požerou liberální a konzervativní pravicové strany, eventuelně populisté. S těmi konzervativci v Čechách to nikdy nebylo silné, na Moravě posílí KDU-ČSL, ale ani to jí nebude stačit, aby se stala hlavní pravicovou silou ve státě.

    Každopádně je příliš vysoká historická zátěž již z dob obrození a vzniku národního socialismu, který infikoval i ČSSD, zvláště po roce 1989. I zkušenost komunistické diktatury znemožňuje, aby tu do budoucna byla na levici síla odpovídají SPD nebo SPÖ.
    FO
    April 20, 2016 v 22.10
    Polská cesta
    Díky za komentář, domnívám se, že v českém kontextu je polská varianta spíše nerealistická, těžko tu vznikne ekvivalent polské PiS, na to je česká společnost velmi málo religiózní.

    Rozkročení ANO víc do leva/levého středu je mnohem pravděpodobnější. Stále ale je jistá naděje, že si ČSSD svou pozici strany dominující levému středu udrží...

    Historická zátěž je nepochybná, bohužel.
    MP
    April 21, 2016 v 11.17
    Filipovi Outratovi
    Dokonce i Vy téměř v článku nadřazujete zvládnutelné zádlužení a kocourkovskou formu jeho vzniku tomu, že ani není třeba vysvětlovat, proč by voličům v Praze či v Ústeckém kraji nevadilo, kdyby oranžová zmizela. Jenže ten dluh je jen lapálie, horší kůže, se kterou ČSSD nezkouší řešit to druhe, ta ji životně ohrožuje.
    Otázka bohužel nezní, jestli ČSSD ještě dostane šanci, ale jestli už konečně někdy začne využívat tu plejádu šancí, které má.
    April 24, 2016 v 9.23
    renesance
    sousloví "autenticky sociální" se mj. skrývá ve schopnosti klidně a fakticky diskutovat nad otázkami Adama Votruby viz http://neviditelnypes.lidovky.cz/evropa-tragedie-tzv-nove-levice-dne-/p_politika.aspx?c=A160409_232814_p_politika_wag , přičemž "osvědčená" cynicky arogantní vlastnost ignorace nám zde opravdu nepomůže
    MP
    April 24, 2016 v 12.57
    Michalu Ruskoví
    a) Časopis, psaný i internetový, potřebuje svoji redakční politiku. Tedy hodně hrubě řečeno, určitou soudržnost názorového spektra, čtenářské náročnosti, stylistické úrovně a kultury jazyka atd. Linii čitelnou i tehdy, pokud se rozhodne ji záměrně porušit. Ta redakční politika může být úzkoprsá, nebo velkorysá. Současná redakce Britských listů provozuje o něco úzkoprsejší politiku, než tomu bývalo v minulosti, ale to nic nemění na právu, přimo povinnosti redaktora odmítnout text, který do profilu listu nezapadá. Nemá to nic společného s cenzurou, ani s neochotou diskutovat. A ten Votrubův do profilu BL skutečně nezapadal nejen podle kriterií B. Kartouse.

    b) Sousloví "autentický sociální" je podobně smysluplné jako "kulatý čtverec". O něco obsažnější by bylo "autenticky socialistický".

    c) V textu Adama Votruby žádné otázky nejsou, jen docela subjektivní hodnocení z nahodile hromaděných výroku (neodkazovaných, a vesměs nedohledatelných) slátaného obrazu "nové levice". S tím a nad tím se dá jen těžko diskutovat.
    IH
    April 24, 2016 v 17.54
    Bohuslav Sobotka vede vládu, která je neporovnatelně lepší než byla vláda předešlá. O něm samotném si troufnu říci jednoznačně, že je nejlepším českým premiérem.

    Přesto mám k politice ČSSD podstatné výhrady. Zásadní je, že její „alfou a omegou" je rychlý hospodářský růst, jenž je povýšen na hlavní kritérium a je považován za nezbytný prostředek k dosažení dalších cílů, konkrétních dílčích zlepšení. Přitom je jasné, že vlády ovlivňují růst ekonomiky jen omezeně a navíc v konkrétním případě neprokazatelně, takže jim může být zásluha snadno upřena. Já se domnívám, že dobrou a oceňovanou politiku je možno provádět (a nebojím se ani dokonavého vidu slovesa, tedy provést) i za podmínek nevalného růstu, stagnace, ba i deprese ekonomiky. Uznávám ovšem, že snazší je dosáhnout úspěchu způsobem, jenž vidíme třeba v podání Orbánově.
    Dále je třeba říci, že ač současné názorové polarizování společnosti není zodpovědné, tak konkrétní politika se nemůže líbit všem. A líbit by se neměla zvláště nevoličům strany, která ji provádí. Je mi ovšem jasné, že ČSSD vládne v koalici a že je jako vítěz voleb na čele s premiérem občany prostřednictvím průzkumů veřejného mínění spíše zadržována. Zároveň však také zkoušena ze své podstaty.

    Proč jsou tedy občané s politikou ČSSD nespokojeni, to je snad celkem zřetelné. Skutečnou reformu, pomoc a spravedlnost z této strany čekat nemohou. Je tedy třeba rázně se osmělit a adaptovat na kapitalismus. S projevy podřízenosti a nabídkami flexibility je záhodno se obrátit tam, kde je (ekonomická) moc. Loajalita je tedy prokazována především zájmům podnikatelů. A pak je tu síla těch, nad nimiž (a jejich vývojem) se znepokují mnozí, ale rozumí jim málokdo. Někdo viní ze selhání především elity (nově jasně T. Halík), někdo nejistotu a finanční nedostatek (zpravidla levice). Já tu přidám vliv médií, komercionalizace doprovázené bulvarizací a relativizací hodnot a pravdy. Ale především je to právě určitý typ bohatnutí a myšlenek na ně. Takové to zdivočení měšťáka. Technika se zdá nabízet všechno, peněz ale nikdy nebude dost, život je pes a utíká. Proč to nedat všechno někomu sežrat? Strana je špatně, sociální je špatně a demokratické ještě hůř. Kdyby zrušili osmihodinovou pracovní dobu i všeobecné volební právo, ozval by se potlesk. (Přeháním vůbec aspoň trochu?)

    Proč jsou však nespokojeni členové ČSSD? Nebaví je být ve vládní straně? Chtěli by mít z tohoto postavení výhody? Chtějí se orientovat na své soukromé cíle? Jsou zklamáni z vývoje ve společnosti? Chtěli by stranu populističtější? Vadí jim prospěchářství některých spolustraníků nahoře? Neumějí obhajovat politiku strany? Chtěli by být oblíbení u těch, co se na ně dívají s despektem? Měli by se zamyslet (a my také), proč koaliční strana v čele s dosud diletujícím miliardářem přitahuje dost osobností, zatímco spojení s tradičně slušnou stranou netěší ani zúčastněné.

    „Blbou náladu“ konstatoval jasnozřivě ještě v minulém století Václav Havel. Byla to ona, co signalizovalo nastávající specifický reálný vzestup. Proto myslím, že politika „hospodářský růst především“ není (zvláště v případě ČSSD) správná. Špičky strany by o tom mělo přesvědčit těch 340 milionů, které má ČSSD zaplatit advokátu Altnerovi. Evidentní nespravedlnost, byť to tak lidé většinou „takticky“ nenazvou, evidentní politický útok od samého začátku, evidentní privatizace stranických příspěvků. Lidé však nezkritizují současného prezidenta, ani advokáta, který chce vytlouct z jedné kauzy měsíční příjem pracujících okresního města. Budou si spíš přisazovat vůči postižené straně a čekat, zda bude k něčemu, nebo zda splihne.

    Jsem toho názoru, že lidé ocení pokoru a ušlechtilost ještě tak u papeže Františka (nejoblíbenější politik), ale nakonec docela logicky nikoliv v případě předsedy své vlády. Ten tu není od toho, aby nastavoval i druhou tvář, jak to konečně prozíravě neudělal krátce před nástupem této své vlády.
    FO
    April 24, 2016 v 21.24
    Martinovi Profantovi
    Pokud se z článku zdá, že nadřazuji zadlužení jiným a ve skutečnosti vážnějším problémům soc. dem., je to zřejmě dáno tím, že článek reaguje na určitou událost a její případnou mediální odezvu. O vážných vnitřních problémech ČSSD jsem vícekrát psal dříve (např. Oranžové krvácení) a nechtěl jsem to znovu opakovat.

    Jak jsem se pokusil vyjádřit, zvládnuté (ne nezvládnuté!) zadlužení nemusí být zase až takový problém, ovšem pouze v situaci, kdy bude ČSSD skutečně sociální, což je jinými slovy totéž co popisujete tím využíváním šancí.
    FO
    April 24, 2016 v 21.26
    M. Ruskovi
    To, že článek A. Votruby nevyšel na BL, nebo třeba zde na DR, kde Votruba rovněž publikoval, mi přijde škoda. Jeho názor v článcích i diskusích považuji za podnětný pro levici. Pokud se sami budeme připravovat o názorovou šíři a diskusi, nedopadneme dobře.
    FO
    April 24, 2016 v 21.32
    I. Horákovi
    Díky, že jste tak věcně zformuloval své výhrady i pohled na situaci. Myslím, že máte pravdu, podobnou úvahu jakou vyjadřujete v posledním odstavci jsem měl také na jazyku, ale nakonec jsem ji z nějakého důvodu do článku nedal.

    Jinak to proč jsou členové ČSSD nespokojení a odcházejí má komplexní důvody. Hodně záleží na místních poměrech, mnohé jak jsem zažil skutečně nebaví být v takto fungující straně, protože si připadají zbyteční a klika funkcionářů, jejich příbuzných a kamarádů je mezi sebe prostě nepustí. Neříkám, že je to tak všude, ale asi je to dost rozšířené.
    LV
    April 25, 2016 v 20.41
    Citát
    Adam Votruba: Xenofobii lze překonat posilováním lásky k vlasti


    Před časem jsem přestal do Britských listů přispívat, protože nabyl dojmu, že mé názory zde nejsou vítány.

    - ttp://www.blisty.cz/art/78282.html#sthash.Zk7918T6.dpuf
    + Další komentáře