Z pera autora vyznívá zkušenost zevnitř stranické politiky.

Takže nás čekají v podstatě dva alternativní scénáře (kdyby ČSSD upadla).

Slovenský scénář: Místo na levém středu zastoupí populistická strana (a není vyloučeno, že by to mohlo být ANO. V podtstě vznikl by jakýsi SMER-sociálna demokracia.

Polský scénář: Demokratická levice bude v politickém spektru marginalizována, ČSSD bude mít do 10% hlasů a zbytek požerou liberální a konzervativní pravicové strany, eventuelně populisté. S těmi konzervativci v Čechách to nikdy nebylo silné, na Moravě posílí KDU-ČSL, ale ani to jí nebude stačit, aby se stala hlavní pravicovou silou ve státě.

Každopádně je příliš vysoká historická zátěž již z dob obrození a vzniku národního socialismu, který infikoval i ČSSD, zvláště po roce 1989. I zkušenost komunistické diktatury znemožňuje, aby tu do budoucna byla na levici síla odpovídají SPD nebo SPÖ.

Díky za komentář, domnívám se, že v českém kontextu je polská varianta spíše nerealistická, těžko tu vznikne ekvivalent polské PiS, na to je česká společnost velmi málo religiózní.

Rozkročení ANO víc do leva/levého středu je mnohem pravděpodobnější. Stále ale je jistá naděje, že si ČSSD svou pozici strany dominující levému středu udrží...

Historická zátěž je nepochybná, bohužel.

Dokonce i Vy téměř v článku nadřazujete zvládnutelné zádlužení a kocourkovskou formu jeho vzniku tomu, že ani není třeba vysvětlovat, proč by voličům v Praze či v Ústeckém kraji nevadilo, kdyby oranžová zmizela. Jenže ten dluh je jen lapálie, horší kůže, se kterou ČSSD nezkouší řešit to druhe, ta ji životně ohrožuje.
Otázka bohužel nezní, jestli ČSSD ještě dostane šanci, ale jestli už konečně někdy začne využívat tu plejádu šancí, které má.

sousloví "autenticky sociální" se mj. skrývá ve schopnosti klidně a fakticky diskutovat nad otázkami Adama Votruby viz http://neviditelnypes.lidovky.cz/evropa-tragedie-tzv-nove-levice-dne-/p_politika.aspx?c=A160409_232814_p_politika_wag , přičemž "osvědčená" cynicky arogantní vlastnost ignorace nám zde opravdu nepomůže

a) Časopis, psaný i internetový, potřebuje svoji redakční politiku. Tedy hodně hrubě řečeno, určitou soudržnost názorového spektra, čtenářské náročnosti, stylistické úrovně a kultury jazyka atd. Linii čitelnou i tehdy, pokud se rozhodne ji záměrně porušit. Ta redakční politika může být úzkoprsá, nebo velkorysá. Současná redakce Britských listů provozuje o něco úzkoprsejší politiku, než tomu bývalo v minulosti, ale to nic nemění na právu, přimo povinnosti redaktora odmítnout text, který do profilu listu nezapadá. Nemá to nic společného s cenzurou, ani s neochotou diskutovat. A ten Votrubův do profilu BL skutečně nezapadal nejen podle kriterií B. Kartouse.

b) Sousloví "autentický sociální" je podobně smysluplné jako "kulatý čtverec". O něco obsažnější by bylo "autenticky socialistický".

c) V textu Adama Votruby žádné otázky nejsou, jen docela subjektivní hodnocení z nahodile hromaděných výroku (neodkazovaných, a vesměs nedohledatelných) slátaného obrazu "nové levice". S tím a nad tím se dá jen těžko diskutovat.

Bohuslav Sobotka vede vládu, která je neporovnatelně lepší než byla vláda předešlá. O něm samotném si troufnu říci jednoznačně, že je nejlepším českým premiérem.

Přesto mám k politice ČSSD podstatné výhrady. Zásadní je, že její „alfou a omegou" je rychlý hospodářský růst, jenž je povýšen na hlavní kritérium a je považován za nezbytný prostředek k dosažení dalších cílů, konkrétních dílčích zlepšení. Přitom je jasné, že vlády ovlivňují růst ekonomiky jen omezeně a navíc v konkrétním případě neprokazatelně, takže jim může být zásluha snadno upřena. Já se domnívám, že dobrou a oceňovanou politiku je možno provádět (a nebojím se ani dokonavého vidu slovesa, tedy provést) i za podmínek nevalného růstu, stagnace, ba i deprese ekonomiky. Uznávám ovšem, že snazší je dosáhnout úspěchu způsobem, jenž vidíme třeba v podání Orbánově.
Dále je třeba říci, že ač současné názorové polarizování společnosti není zodpovědné, tak konkrétní politika se nemůže líbit všem. A líbit by se neměla zvláště nevoličům strany, která ji provádí. Je mi ovšem jasné, že ČSSD vládne v koalici a že je jako vítěz voleb na čele s premiérem občany prostřednictvím průzkumů veřejného mínění spíše zadržována. Zároveň však také zkoušena ze své podstaty.

Proč jsou tedy občané s politikou ČSSD nespokojeni, to je snad celkem zřetelné. Skutečnou reformu, pomoc a spravedlnost z této strany čekat nemohou. Je tedy třeba rázně se osmělit a adaptovat na kapitalismus. S projevy podřízenosti a nabídkami flexibility je záhodno se obrátit tam, kde je (ekonomická) moc. Loajalita je tedy prokazována především zájmům podnikatelů. A pak je tu síla těch, nad nimiž (a jejich vývojem) se znepokují mnozí, ale rozumí jim málokdo. Někdo viní ze selhání především elity (nově jasně T. Halík), někdo nejistotu a finanční nedostatek (zpravidla levice). Já tu přidám vliv médií, komercionalizace doprovázené bulvarizací a relativizací hodnot a pravdy. Ale především je to právě určitý typ bohatnutí a myšlenek na ně. Takové to zdivočení měšťáka. Technika se zdá nabízet všechno, peněz ale nikdy nebude dost, život je pes a utíká. Proč to nedat všechno někomu sežrat? Strana je špatně, sociální je špatně a demokratické ještě hůř. Kdyby zrušili osmihodinovou pracovní dobu i všeobecné volební právo, ozval by se potlesk. (Přeháním vůbec aspoň trochu?)

Proč jsou však nespokojeni členové ČSSD? Nebaví je být ve vládní straně? Chtěli by mít z tohoto postavení výhody? Chtějí se orientovat na své soukromé cíle? Jsou zklamáni z vývoje ve společnosti? Chtěli by stranu populističtější? Vadí jim prospěchářství některých spolustraníků nahoře? Neumějí obhajovat politiku strany? Chtěli by být oblíbení u těch, co se na ně dívají s despektem? Měli by se zamyslet (a my také), proč koaliční strana v čele s dosud diletujícím miliardářem přitahuje dost osobností, zatímco spojení s tradičně slušnou stranou netěší ani zúčastněné.

„Blbou náladu“ konstatoval jasnozřivě ještě v minulém století Václav Havel. Byla to ona, co signalizovalo nastávající specifický reálný vzestup. Proto myslím, že politika „hospodářský růst především“ není (zvláště v případě ČSSD) správná. Špičky strany by o tom mělo přesvědčit těch 340 milionů, které má ČSSD zaplatit advokátu Altnerovi. Evidentní nespravedlnost, byť to tak lidé většinou „takticky“ nenazvou, evidentní politický útok od samého začátku, evidentní privatizace stranických příspěvků. Lidé však nezkritizují současného prezidenta, ani advokáta, který chce vytlouct z jedné kauzy měsíční příjem pracujících okresního města. Budou si spíš přisazovat vůči postižené straně a čekat, zda bude k něčemu, nebo zda splihne.

Jsem toho názoru, že lidé ocení pokoru a ušlechtilost ještě tak u papeže Františka (nejoblíbenější politik), ale nakonec docela logicky nikoliv v případě předsedy své vlády. Ten tu není od toho, aby nastavoval i druhou tvář, jak to konečně prozíravě neudělal krátce před nástupem této své vlády.

Pokud se z článku zdá, že nadřazuji zadlužení jiným a ve skutečnosti vážnějším problémům soc. dem., je to zřejmě dáno tím, že článek reaguje na určitou událost a její případnou mediální odezvu. O vážných vnitřních problémech ČSSD jsem vícekrát psal dříve (např. Oranžové krvácení) a nechtěl jsem to znovu opakovat.

Jak jsem se pokusil vyjádřit, zvládnuté (ne nezvládnuté!) zadlužení nemusí být zase až takový problém, ovšem pouze v situaci, kdy bude ČSSD skutečně sociální, což je jinými slovy totéž co popisujete tím využíváním šancí.

To, že článek A. Votruby nevyšel na BL, nebo třeba zde na DR, kde Votruba rovněž publikoval, mi přijde škoda. Jeho názor v článcích i diskusích považuji za podnětný pro levici. Pokud se sami budeme připravovat o názorovou šíři a diskusi, nedopadneme dobře.

Díky, že jste tak věcně zformuloval své výhrady i pohled na situaci. Myslím, že máte pravdu, podobnou úvahu jakou vyjadřujete v posledním odstavci jsem měl také na jazyku, ale nakonec jsem ji z nějakého důvodu do článku nedal.

Jinak to proč jsou členové ČSSD nespokojení a odcházejí má komplexní důvody. Hodně záleží na místních poměrech, mnohé jak jsem zažil skutečně nebaví být v takto fungující straně, protože si připadají zbyteční a klika funkcionářů, jejich příbuzných a kamarádů je mezi sebe prostě nepustí. Neříkám, že je to tak všude, ale asi je to dost rozšířené.

Adam Votruba: Xenofobii lze překonat posilováním lásky k vlasti


Před časem jsem přestal do Britských listů přispívat, protože nabyl dojmu, že mé názory zde nejsou vítány.

- ttp://www.blisty.cz/art/78282.html#sthash.Zk7918T6.dpuf

Když se rozhlédneme široko kol kolem, tak můžeme vidět krizi vlastně kdekoliv. Vymírají nejen včely. A není to malý problém, Podle zpráv Českého svazu včelařů z přelomu února a března loňského roku nepřežilo minulou zimu každé třetí včelstvo, to znamená, že z 600 tisíc včelstev jich celých 200 tisíc uhynulo.

Snižuje se plodnost mužů i žen a slovem babyboom hýří moderátorky, když natalita vzroste z 1,3 na 1,5. Včera mi známý napsal, že jeho rodina má pasivní příjem 20 tisíc. Nemusíme číst Pikettyho, abychom pochopili, že sociální nůžky se rozevírají víc a víc. Zadlužení domácností stoupnulo z 1,2 na 1,3 mld. Kč. Vlastně se tak naplňuje "Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má." (Mt 25,29), ale to bylo myšleno samozřejmě jinak…

V prvé řadě se můžeme ptát, komu stávající situace vlastně vadí. Protože logika říká, že pokud by stávající situace lidem vadila, zajímali by se více. A to se neděje. Dobře zajištěným politikům osobně nic nevadí.

Špatně v ČR jsou na tom všichni, kdo bydlí sami, ženy samoživitelky s dítětem jsou na tom nejhůře, zejména pokud nemají práci a pokud ani muž neplatí alimenty, je jejich životní situace zcela nedůstojná. Dobře na tom nejsou ani mladé rodiny, pokud třeba muž ztratí práci a žena je s jedním či druhým dítětem doma... O moc lépe na tom nejsou ani důchodci, kteří žijí sami.

1. Úkolem sociální demokracie je v prvé řadě změnit veřejné mínění, aby si většinová společnost uvědomila, jak ohrožené jsou tyto 3 velké skupiny obyvatel.

2. Dalším úkolem sociální demokracie je dohled nad valorizací a nastavení sociálních dávek. Například životní minimum pro jednotlivce je v ČR na jednu osobu je 3410 Kč. Kalkulačka zde:

http://www.penize.cz/kalkulacky/zivotni-minimum#zivmin

Pokud si najdeme delší časovou osu, zjistíme, že poslední zvýšení proběhlo naposledy před 5 lety (z 3126 Kč) a tato částka byla platná ještě v roce 2007, kdy tabulka končí:

http://www.finance.cz/makrodata-eu/trh-prace/statistiky/zivotni-minimum/

Životní minimum na jedno dítě do 6 let se zvýšilo od roku 2007 do roku 2016 o 140 Kč (!!!) z 1600 Kč na 1740 Kč...

Zde je bohužel jasně vidět, že valorizace sociálních dávek opravdu není prioritou této levicové sociální vlády, protože mzdy vzrostly od roku 2007 o více než 25 %. Příplatek na dítě asi jen o 8 %.

Pokud je zde cca 500 tisíc nezaměstnaných, tak 1000 Kč měsíčně navíc pro každého z nich znamená 500 milionů měsíčně navíc. Ročně je to 6 mld. Navíc je nutné si uvědomit, že tyto peníze z ekonomiky nezmizí, ale zvýší se o ně koupěschopnost a tedy zisky firem, které z této částky odvedou daně a mnohé firmy třeba nezkrachují, takže to má i pozitivní zpětný vliv. Tím chci říct, že zdroje zde jsou a nic zvýšení sociálních dávek nebrání. Jen chybí vůle. A musí zmizet asociálně cynické myšlení, které vedení ČSSD má.

3. Nezaměstnanost

Politika je pro politiky a všichni chtějí být zvolení znovu. Jedním z čísel, které mají vliv na výkon ekonomiky a tedy i úspěšnost vlády je právě míra nezaměstnanosti. Nikoho z politiků nebo médií v ČR (!) nezajímá, že na evropské poměry relativně velmi nízká míra nezaměstnanosti v ČR (jen Německo je na tom podobně dobře, kolem 6 %) neznamená ani tak skvělou formu tuzemské ekonomiky, ale hlavně fakt, že ze sociálních dávek zde prostě žít ani velmi skromně nejde (ani s příplatkem na bydlení).

Anglie mluví o tom, že chce mít do roku 2020 minimální mzdu vyšší o 25 %, což je růst z 7,20 na 9,00 liber (z 244 Kč na 305 Kč).

http://zpravy.e15.cz/zahranicni/ekonomika/britanie-vyrazne-zvysila-minimalni-mzdu-prace-ma-byt-vyhodnejsi-nez-davky-1284416

Udržování uměle nízké nezaměstnanosti skrze zcela nedostatečné sociální dávky je bohužel praxí nejen pravice, ale i naší (a)sociální levice. Zde je ČSSD zcela asociálně cynická a životy lidí dole vedení ČSSD nezajímají víc, než jako čísla ve statistice.


4. Tlak na vyšší a důstojnější mzdy

Bohužel je zde zásadní problém, že řada lidí není schopna ekonomicky pochopit, že vývoz renty z ČR ve výši kolem 380 mld. ročně (8,6 % HDP = 4,5 bilionu) je zde nikoliv skrze skvělý výkon ekonomiky, ale hlavně skrze žalostně nedůstojné mzdy.

Takže zatímco ekonomové na Západě správně chápou, že jejich domácí ekonomika potřebuje vysoké mzdy, protože všechny peníze se nakonec promění ve spotřebu a tedy v růst zisků firem, ČR je dnes pouze a jen tzv. výrobní kolonie, tzn. že lidé zde pracují za mzdy výrazně nižší, než se dávají jinde v Evropě a hlavně než odpovídá jejich vyrobené reálné práci, tj. HDP na osobu. Navíc na výšku HDP má zpětný vliv i ocenění práce.

Bohužel odbory a pana Středulu nepodporuje ani vedení KSČ ani ČSSD. Akce Konec levné práce je tak stále jen zcela na okraji pozornosti.

Abychom pochopili, jak hluboko jsou běžné mzdy pod reálným výkonem ekonomiky ČR, stačí srovnání s Portugalskem nebo Slovinskem, kde je minimální mzda 17 resp. 21 tisíc Kč. A ostatní mzdy adekvátně výše. Jejich ekonomika měřeno HDP je přitom zcela srovnatelná s ekonomikou ČR.

Graf HDP dole: http://www.evropsky-rozhled.eu/prumerna-mzda-je-v-nemecku-ctyrikrat-vyssi-proc/

5. Bydlení.

Úrokové míry se dostaly na nulu a výnosy jsou sotva pár procent. Výš už nejsou investice bezpečné. Proto dnes hodně lidí investuje do nemovitostí, do bytů:

http://byznys.ihned.cz/podnikani/finance/c1-64504620-kam-s-volnymi-miliony-prinasime-srovnani-vynosu-popularnich-investic

Najdeme zde takové perly: »Nejvýhodněji lze pořídit investiční byt od vlastníka, který má dluhy, hrozí mu exekuce, a potřebuje proto co nejdříve finanční prostředky. Nevyplácí se podceňovat také vazby na přátele a známé.«

Bydlení i v malém bytě je v Praze od 8000 Kč, mimo Prahu to není o moc lepší, běžné minimum je od 5000 Kč (jen nájem) měsíčně. Životní minimum na jednotlivce ve výši 3410 Kč je tak v ostrém rozporu s tímto doslova výsměch.

Nikdo v ČSSD to neřeší! Pro sociální stranu jsou směšně nízké a nedůstojné dávky zcela stejným nástrojem pro důkaz prosperující ekonomiky, jako pro pravicové strany. Hanba.

A s tím, jak ekonomika prosperuje a sociální nůžky se dál a dál rozevírají, roste cena a tedy klesá dostupnost bydlení pro ty, kdo je potřebují.

Přitom v ČR je nyní již přes 600 000 bytů prázdných (!), což je neskutečné číslo. Důvod je prostý, byty jsou investice a pokud jejich cena roste, nemusí se ani obsazovat. Je to lepší, než zlato.

Květen 2015: http://blisty.cz/art/77419.html

Růst cen nemovitostí viz zde: http://www.finparada.cz/2775-Ceny-nemovitosti-v-1-ctvrtleti-roku-2015.aspx

Současně se výstavba nových bytů v celé ČR zastavuje, mimo Prahu, kde se staví 3/4 nových bytů.

Dostupné levné bydlení je za těchto okolností pro potřebného jednotlivce pouhým snem, stejně tak i pro matku samoživitelku. Zajímá to někoho v ČSSD?

Přitom by právě toto mohl být vynikající volební program:

1) Města a obce poskytnou pozemky
2) Stát dá garance bankám na hypotéku, banky ochotně půjčí
3) Obce a města rozjedou výstavbu malometrážních sociálních bytů, které pak zůstanou v jejich vlastnictví jako neziskové bydlení, tedy garsonka nájem cca 2500 Kč a 1+1 cca 3500 Kč. Z nájmu se postupně během 20 let splatí hypotéka. Stavební firmy to podpoří, klesne nezaměstnanost, výdaje státu nula.

Jenže: Právě bohatí lidé byty často pronajímají (viz můj známý výše) a nemají zájem na tom, aby klesla cena bydlení. A právě toto je sociální úkol sociální demokracie.

Tolik jen malý nástin sociálních témat. Nicméně chybí odpověď na otázku, proč tyto okruhy ČSSD neřeší. Vedení ČSSD pochopitelně problémy sociálně potřebných netrápí. A to je vše.

Krize ČSSD spočívá v tom, že politické elity nemají ponětí o tom, jak se lidem "dole" žije. Pokud by např. zde přítomný "komunista" Dolejš zkusil žít půl roku z existenčního minima, pochopil by hned, jak propastný je rozdíl mezi životem v Německu nebo Rakousku a u nás. A proč ani migranti z Iráku u nás nechtějí zůstat. Jenže proč se snažit hájit zájem chudých, když člověk má plat poslance a s příplatky má 100 tisíc čistého a víc...

Místo zvaní imigrantů by se měla ČSSD postarat, aby mladí lidé neměli strach založit rodinu. V 70. letech byly novomanželské půjčky 100 tisíc, stát dával mladým rodinám byty a porodnost v době "Husákových dětí" byla 2,5. Tolik už mít nebudeme, ale sociální jistoty mladé rodiny opravdu potřebují. Tak snadné volební body pravice získat nikdy nemůže, ale levice se tváří, že to není její problém.

Problém ČSSD je personální, Sobotka, Marksová, Chovanec, Tejc, Škromach... Vítač Dienstbier. Nudní, nesympatičtí teflonoví a vyčepraní politici. Nic. Prostě nic zajímavého. Nuda. Něčemu z praxe (a 26 funkcí) se snad naučil Hašek, kterému jsem dřív nemohl přijít na jméno.

Jediné zajímavé jméno: Foldyna.

téměř se vším, co jste napsal souhlasím.

Jeden z největších problémů dnešní doby je to, že se zkoumá kolik invalidních černošek je v parlamentu / ve vládě - ale nikoho nezajímá, kolik je tam lidí, kteří vědí, co to je žít z minimální mzdy.

Kde si dovolím trochu nesouhlasit je počet volných bytů.
Otázka je jestli jsou skutečně volné.
Ptám se proto, že v té statistice zřejmě figuruji se čtyřmi volnými byty sama - ne, opravdu nemám čtyři volné byty a nebo investiční byty.

Dík za odpověď. Článek je napsaný jasně a jasné je i Vaše stanovisko. Tam má reakce nemířila.

Potíž je v kontextu a pozadí, na kterém se článek nutně čte. ČSSD se usilovně dopracovala stavu, kdy projev jejího předsedy o nutnosti, aby se opět stala hnutím, nikdo ani nekomnetuje a bere ho prostě jako politické řeči bez jakékoli závaznosti. Dokonce se an neozve opozice těch, kterým by Sobotkův program, kdyby ho myslel vážně, šlápl na kuří oka.

Do stavu, kdy není třeba vysvětlovat, proč právě od radních ČSSD na pražské radnici nikdo nečeká, že by snad neprolongovaly korupční penězovody, řešili problém bezdomovců či optimalizovali strukturu pražských středních škol a učilišť ve prospěch reálných zájmů Pražanů a středočeské populace atd. Všechno neutopické požadavky denní agendy. Nemluvím o takových extrémech, jako že by třeba něco prospěšného dělali v kauze Klinika.

Nemohlo by to trochu souviset s tím, že pod hranicí a na hranici relativní chudoby v této zemi žije skupina, na jejíž skladbě se Romové, zdravotně znevýhodnění a osamělé matky podílejí vysoce nadreprezentativní podílem; a převažují v ni i v absolutních počtech?

Ono těch, kteří mají dlouhodobou zkušenost s tím, jak žít z minimální mzdy, je mezi "bílými", zdravými a mužskými obyvateli ČR docela málo -- je jich sice příliš mnoho ve skupině, která žije z přijmu pod osmdesát procent průměru, ale to opravdu něco jiného.

Krátkodobou zkušenost s tím, jak žít z příjmu blízkého minimální mzdě či zkušenost s tím, jak žít z podobného přijmu z vlastní volby i delší dobu, tu má spoousta lidí. Patřím mezi ně a proto si dovolím říct, že to sice může být úctyhodná osobní volba, ale ze sociálního hlediska není podobná zjemnělá zpovýkanost člověka se silným mikrosociálním kapitálem, pracovními návyky a dost často i nadprůměrným vzděláním nic, s čím by se mělo soucítit. Lidi z této skupiny by se nejspíše by našli i v našem parlamentu.

1.Skromnost a nenáročnost může být způsobovaná nejen bohabojnou povahou, či úctyhodnou osobní volbou, ale i rezignativním postojem - zřeknutím se občanské aktivity.
2. ČSSD plně kopíruje nejen mylný a ustrašený vztah západoevropských socialistů k základním deficitům neoliberalismu, ale i ultranacionalistickou reakční rétoriku postkomunistických společností.
Včera na ČT24 - vrcholní zástupci ČSSD, KSČM a ODS rukuvruce a s hrůzou v očích líčí zhoubné následky diktatury jalové politiky EU, pod karabáčem jalové Merkelové......a pan redaktor pokyvuje hlavou...a slovo kráva visí ve vzduchu.
Jde o postoj sociální demokracie, který u sousedů přispívá/notně přispěl ke vzepětí austronacionalismu či neonacismu....bych dodal.

zřejmě máte pravdu.
Je značný rozdíl mezi mnou, která si nekoupila nový pár bot dva roky dobrovolně a někým, kdo to prostě nemůže udělat.

Oni by to nemuseli být snad ani lidé, co žijí s minimální mzdou, ale lidé se zkušenostmi z normálního života.

Např. nejlepší kritika neoliberalismu, kterou znám je od podnikatelů.

Dřív se vládlo méně, parlament zasedal dvakrát do roka a lidé to měli navíc ke svému povolání.

Dnes se vytvořila vrstva aparátčíků, co nikdy nic jiného než politiku nedělali a nic jiného neumějí... a nedokáží se vcítit do postavení dělníka v pohraničí, který stává každé ráno ve tři čtvrti na pět, má patnáct minut na to, aby se oblékl a vyrazil ve sněhu kilometr na autobus a pak se jenom modlí, aby ten autobus přijel a šofér nebyl ten blbec, co jezdí vždy pozdě on se dostal do práce na čas a nemusel platit pokutu za pozdní příchod.

Levice nemůže čelit neoliberalismu pokud nepředloží konkurenční příběh

A musí také přicházet s novými nápady. Stará řešení nebudou fungovat.

A mladá poslankyně za ČSSD an neví, kolik stojí litr mlíka a bochník chleba (Já taky ne, jednou za mléko platím jedenáct, podruhé třiadvacet korun ve stejném obchodu).
Byl jsme v Poslanecké sněmovně zaměstnán pár let a dalších pár let jsem z titulu funkce trávil drahně času. A s jistotou mohu říct, že příchod z ulice či z pohraničí ani neimunizuje před blbostí, ani nedodává na sociální citlivosti. Spíše by se dala ukázat opačná tendence: část poslanců, kteří se vyšvihli z malých poměrů vyloženě vyděšení z toho, že by mohli spadnout zpátky, a proto ochotni ke kdejaké politické prostituci (nejhorší ovšem v tomto ohledu byli bývalí učitelé :-)
Prostě typologizovaná životní zkušenosti, abych přímo nenapsal třídní kádrování, nezaručuje vůbec nic.

Revoluční potenciál byl v Evropě před 60 až 150 lety, tedy v době, kdy lidé neměli ani tekoucí vodu a splachovací záchod. Snažit se hledat jakoukoliv ideovou shodu a společnou vůli v době, kdy starší auto stojí méně, než měsíční nájem, není jednoduché a vlastně ani možné. Lidé skromní a nenároční přesto i dnes (přestože mají téměř nulovou spotřebu) hledají smysluplnou práci a levice jim v tom prostě nepomáhá. Vůbec. V červnu bude ve Švýcarsku referendum o Základním nepodmíněném příjmu, jeho výšku zvedli odposledně z 2000 CHF na 2500 CHF (přes 60 tisíc Kč).

http://ekonomika.idnes.cz/svycari-budou-hlasovat-o-garantovanem-statnim-prijmu-pfb-/eko-zahranicni.aspx?c=A160128_120840_eko-zahranicni_chrs

Bohužel se obávám, že s e s t u p n á cesta celé společnosti k většímu chaosu a stále horší prosaditelnosti č e h o k o l i v rozumného pro celou polis bude pokračovat a nejde ji už zastavit. :-/ A bude trvat tak dlouho, než zde bude třeba velká katastrofa, nebo jiná vážná událost, jakou byly třeba povodně, protože pak se lidé umí spojit a zapomenou na řevnivost.

V opačném případě by společnost musel proniknout jiný významný impuls. Třeba nějaký zázrak.

Jsme svědky totální krize hodnot, kdy část společnosti zřejmě z (duchovní) prázdnoty hledá aspoň nějaký etický program a proto si vybrala alespoň vstřícnost vůči imigrantům. – Hlavně nedělat cokoliv autenticky sociálního pro lidi "dole"! – Ti si to přece nezaslouží!

Nejde tedy jen o krizi ČSSD, je to krize všeobecná. Pouhou součástí této krize je roztříštěnost společnosti mj na ose Západ-Východ, kdy roky vytrvalé jednostranné (proamerické) propagandy ještě i nyní vykazují trpké ovoce.

Já jsem volil ČSSD protože jsem očekával obyčejnou lidskou slušnou politiku. Ovšem to by v ČSSD museli být aspoň někteří politici takoví. Ale kde brát a nekrást?

Velký vliv mají média, pokud by třeba v ČT bylo aspoň 5 moudrých lidí na klíčových pozicích, jistě by televize za měsíce a roky změnila trendy k lepšímu.

Naše jednotlivá přání a úvahy zde nic nezmění. Vliv má kapitál. Ten rozhoduje. Ten určuje. Ba dokonce i zde přítomný poslanec za KSČM také nic nezmění (ten je za vodou a bude znovu a znovu zvolen).

Ale pokud sledujeme pozorně velkou světovou politiku, tak působení kapitálu a jeho přání tu jsou – vůle kapitálu nahradila naši (ne) společnou vůli.

Jen už musíme zcela rezignovat na demokracii a demokratické mechanismy. My už jakoukoliv jednotu a akční společnou vůli vygenerovat neumíme. Naše jméno je Každývšemurozumí a Roztříštěnost.

Kapitál má zájem jasný: udržet a zvýšit zisk. To je zcela jiná motivace, než konat dobro, než vytvářet lepší lidský svět pro všechny.

Co nás tady spojuje? Nic.

Ve vedlejším vlákně se navrhuje na prezidenta mj. prospěchářský komunista a dnes zas prospěchářský pravičák Vl. Dlouhý. Většina pražské levice (která nastavuje trendy) by volila raději i dnes šéfa neoliberální pravice Karla Schwarzenberga, než obnovitele sociální levicové strany Zemana.

Má smysl to na levicovém diskusním fóru vůbec komentovat?

Ten rozkol a roztříštěnost nespadly z nebe. A můžeme se zde ptát, zda je opravdu normální, když zbaštíme i s navijákem všechnu tu "samozřejmou" kritiku Zemana. Můžeme se ptát, proč tu není levice hájící zájem potřebných, ale místo toho strana, která kopíruje z EU zájem elit, tedy zájem pravice.

to je zajímavá zkušenost.
(kolik stojí mléko také nevím, moc ho nekupuji - jeden z bílých jedů)

On Taleb říká, že nevěří nikomu, kdo finančně závisí na svém platu. Jeden z důvodů proč jsem pro základní nepodmíněný příjem. Nevelké omezení koroze charakteru.

Snažím se najít zřejmě příliš jednoduchý důvod té strašlivé asociálnosti.

Kolik let se nedělalo naprosto nic s těmi exekucemi?

Naskýtá se otázka, proč vlastně máme mít zájem na renesanci levice a možná tedy právě konkrétně české s o c i á l n í demokracie. A zda vůbec je ještě slovo levice slovo s obsahem.

Otázka, živá, palčivá, aktuální otázka je, co tedy levice nebo sociální demokracie pro nás v roce 2016 znamená? A najdeme upřímnost pohlédnout na svoje myšlení dostatečně sebekriticky? Protože nelze pominout projevy ega, které dokáže svědomí spolehlivě obelhat a dokáže navodit zdání, že právě to "moje myšlení" je na správné straně a je lepší či hodnotnější, než uvažování jiné.

Ano, usilování o realizaci vyšších idejí se zdá být samozřejmé a je zde stále ještě tolik lidí, pro které je takové usilování podobně přirozené jako dýchání. Ale zejména v poslední době je vidět – a na tom se všichni shodneme, byť nepochybně každý zcela jinak – že tou či onou hodnotou (včetně hodnot křesťanských) se dnes zaštiťuje nejeden prospěchář, farizej. Tedy lidé, kteří mají "dva jazyky", kteří sice o čemsi mluví, kteří cosi hlásají, ale zcela cosi jiného v praxi dělají. A snad se opět shodneme, že si přejeme všichni být v upřímném souladu sami se sebou, tedy aby ty ideje, kterým věříme, nebo, což nemusí být to samé, ve které c h c e m e věřit, nebyly v rozporu s našimi činy. A jistě se dále shodneme, že vidět chyby vždy jen a pouze u ideového oponenta a opačně nikdy u sebe je zmíněné farizejství (viz mj. i Tomášovo nekanonické evangelium 26).

A právě se zmíněným farizejstvím, tedy s neschopností být objektivně nad věcí, souvisí i to, jak vnímáme i d e o v é impulsy Východu a Západu. A neměli bychom zapomínat, že je to právě jakýsi zvrácený obraz idejí komunismu, proti kterému se i dnes v ČR tak vehementně bojuje. Tento boj je přitom na jedné straně silný, ale současně se o něm vlastně již ani nemluví. Prostě je tu situace, kdy „my, kteří spolu mluvíme, už víme“. Jenže tento boj proti stalinskému komunismu a u t r p e n í přece není současně bojem proti těm ideám autentickým ideám lidskosti, které zřejmě (?) stály na počátku uvažování Marxe (NĚMECKO) a Engelse (NĚMECKO, VELKÁ BRITÁNIE). Je to přece jen a pouze boj proti totalitě, která ideje lidskosti využila a zneužila jako svoji živnou půdu.

A tuto myšlenkovou totalitu přece nelze dát jaksi geograficky na území Ruska, nebo dokonce označit plošně celý Východ včetně Číny za retardovaný a nebezpečný. Myšlenková totalita přece nezná hranic.

Komunistická strana přece nebyla vždy identicky rovna totalitě a zlu, naopak byla právě ona svého času nepochybně významnou pokrokovou a tedy v dobrém slova smyslu revoluční silou. Stačí se začíst do textů Karla Čapka a dalších autorů kolem provorepublikové Přítomnosti Ferdinanda Peroutky, abychom si uvědomili, že ještě před 70–80 lety těmto i d e á m o spravedlnosti v uspořádání lidské společnosti naprosto upřímně věřil nejeden velikán. Až teprve mnohem později vyšlo najevo, že to byli lidé a jejich nízké povahy, kteří pokrokové sociální myšlenky, ve skutečnosti tedy č i s t é ideje o sociální spravedlnosti, v konečném důsledku jen v y u ž i l i a zneužili. Jenže pro jaký účel, pro jaký prospěch?

Archiv přítomnost ukazuje silné autentické levicové myšlení v období mezi válkami:

http://pritomnost.cz/cz/archiv-od-r-1924

Jistě se shodneme, že v praxi šlo Leninovi i Stalinovi zejména v prvé řadě o udržení vlivu a osobní moci, mnohém méně už o konkrétní živé lidi. Lze dokonce říci, že hlavní a fatální chyba sovětské snahy o lepší společnost byla, že kvůli komunismu zcela zapomněli na lidi. I to se dnes v mnoha případech opakuje, v tomto je svět stále stejný.

A dokonce se zdá, že nejeden komunistický poslanec pouze a jen o ideách mluví, což KSČM u jednodušších lidí i dnes zajistí bezpečné volení, ale ve skutečnosti většině komunistů na tom, jak se dnes u nás žije lidem, kterým např. české vlády od roku 2007 udělaly jen jednu jedinou (!) valorizaci sociálních dávek (příklad: životní minimum na dítě se zvýšilo za 9 let z 1600 na 1740 Kč) absolutně nezáleží. Komunistům ve vedení KSČM (ano, teď mluvím i o vás, pane Dolejši) prostě stačí nechat se vést na vlně lidového sentimentu o sociální spravedlnosti a nechat se opakovaně volit a pak si užívat vysokého platu vzniklého mj. i z daní svých soudruhů. Toto je přece ukázkové farizejství, nebo ideové pokrytectví. Je to faleš a je nutné tuto faleš jako současné zlo a brzdu pokroku i jasně označit. Ale zpět ke srovnání pozice Východu a Západu.

Dnes už nikdo nespočítá, kolik set tisíc nebo dokonce milionů z c e l a nevinných lidí skrze obludnou komunistickou megalománii – tedy skrze onu ruskou a sovětskou bolševickou cestu k Utopii – přišlo o život.

A naskýtá se nyní otázka, zda existuje mezi Východem a Západem symetrie v míře zla. My přece nevíme, zda můžeme říct zcela jasně a nezpochybnitelně, že v konečném důsledku – tedy až po sečtení všeho utrpení, které můžeme vidět za posledních 100 let od vzniku státu bolševiků, k jehož vzniku přispěl i Masaryk a západní peníze – pochází zlo hlavně z Východu a Západ je principiálně lepší. Navíc nesmíme zapomínat ani na to, že bez motivace Západu (viz Německo a Lenin a uzavření Brest-Litevského míru nebo viz podpora práce Trockého v USA) a zejména bez finanční podpory právě ze Západu (konkrétně mj. německého císaře Viléma) by bolševismus a SSSR nikdy nevzniknul.

Viz: http://www.karelpacner.cz/?str=hom&id=374&n=zemrel-historik-ktery-odhalil-zakulisi-bolsevicke-revoluce

My prostě nemůžeme tvrdit jen proto, že se nám více líbí pobyt v New Yorku než v Moskvě, že celková bilance dobra a zla je jasně a prokazatelně v neprospěch Východu a Západ, tedy ta geografická oblast, kam patříme i my, je oblast l i d s k y a kulturně vyspělejší. Toto je zásadní pro naše uvažování o tom, jakou sociální levici chceme mít, protože bez pochopení p ř í č i n světového vývoje, zejména v posledních 100 letech, nemůžeme úspěšně přemýšlet o tom, kudy by měl směřovat náš další vývoj.

Protože jeden vývoj určují síly ega, a tento vývoj skončí vždy a plně zákonitě jen další dějinnou katastrofou. Otázka tedy je, jak najít takový dobrý vývoj, který nás povede k lepšímu uspořádání lidské společnosti.

A ještě jednu věc ke srovnání míry či velikosti zla, které vidíme na Východě ve srovnání se Západem.

V prvé řadě nevíme, kolik obětí a jak zasloužených či nezasloužených konkrétně např. Stalin ve skutečnosti má. Nepochybně zde není nikdo, kdo by toto číslo chtěl uměle snižovat a Stalinovu krutost omlouvat. V gulazích za Stalina skončily miliony lidí a mnozí z nich byli také mj. skuteční násilníci a vrazi. Zde je nutné si uvědomit, pro srovnání, že v USA jsou aktuálně 2 miliony vězňů, což je na počet obyvatel nejvíce na světě, a to je zcela jiná doba. Zřejmě se shodneme, že počet přímých Stalinových a zcela nevinných obětí jde do milionů. Pak se můžeme ptát, zda se zlu "z Východu", konkrétně z Ruska či SSSR odpovídá zlo „Západu“.

Též připomeňme "testování" atomové zbraně USA na živých lidech v Japonsku. Obě atomové zbraně zabily kolem 200 tisíc lidí a je nutné si připomenout, že přestože tehdy byla regulérní válka, šlo o japonské civilisty.

Proč chceme stále dokola dokola vidět chyby jen na Východě, když je má Západ?

Je přece základem solidnosti uvažování dát na druhou misku vah všechny oběti, které v opačném gardu spáchal „náš“ Západ třeba právě ve Vietnamu. A protože naše „demokratická“ televize ČT, která přece nepochybně je orientována na obhajobu zájmu USA, určité události dnes již vůbec nepřipomíná, musíme zde připomenout i tyto události. Tyto h r ů z y by neměly být zapomenuty zcela stejně, jako hrůzy Stalinovy krutovlády.
U nás se dnes ví velmi málo o Indočíně, že byla okupována „naší“ západní Francií, málo se ví, že to byli Francouzi, kdo hned po 2. světové znovu vyzbrojili Japonce a znovu se pokoušeli ovládnout svoje bývalé kolonie.

Teprve před 8 lety se objevily nové informace: »Nejnovější obrat v pohledu na působení amerických vojsk v jihovýchodní Asii přinášejí nově odtajněné dokumenty z Národní bezpečnostní agentury, o které požádala Federace amerických vědců (FAS). Bombardování vlastních řad, nebo zásadní zveličení incidentu v Tonkinském zálivu: to jsou jen některé závěry vyplývající z pětisetstránkové dobové zprávy.«

Více zde: http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/dokumenty-prinaseji-novou-pravdu-o-vietnamske-valce/r~i:article:518412/
Wikipedia:

»Válka byla vedena se značnou krutostí; během bojů bylo zabito přes 2 miliony lidí, převážně civilistů, a bylo ničeno životní prostředí. Severní Vietnam byl dlouhodobě bombardován americkým letectvem v rámci operace Rolling Thunder. USA v boji s partyzány z Vietcongu použily proti rostlinným porostům jedovatou chemikálii Agent Orange, která kontaminovala půdu a zmrzačila miliony (!) Vietnamců. USA se stáhly v roce 1973, ale válka skončila až v roce 1975, kdy padl Saigon a Severní Vietnam ovládl zbytek země.«

Od té doby zde máme miliony dalších obětí v přímém důsledku válek USA.