Institut minimální mzdy snad nikdy nepřestane dráždit k diskusi. V prvé řadě je potřeba vnímat minimální mzdu v širším kontextu a neskončit u sporu o takzvanou „deformaci volného trhu“.

Hlavní výzvou české ekonomiky je dnes vyvázání se z modelu levné práce. Kromě mnohých strukturálních změn to bude bezesporu vyžadovat i změnu nahlížení na ekonomickou konkurenceschopnost. Pokud se budeme nadále ohlížet na cenu práce jako hlavní konkurenční výhodu, tak se nikdy nemůžeme bavit o růstu mzdové úrovně jako o prostředku k rozvoji.

Minimální mzda je nástroj, nikoli překážka

Minimální mzda zavedená v roce 1991 od začátku ztrácela kontakt s průměrnou mzdou. Tristní zmrazení mzdového minima za vlády pravice tuto nedůslednost převedlo na špatný vtip, kterému se budeme nesmát ještě dlouho.

Zvyšující se rozdíl mezi už tak nízkou průměrnou a minimální mzdou přispíval ke vzniku sociálních konfliktů uvnitř chudé společnosti pracujících.

Sociální demokracie vyhrála poslední volby i díky požadavku minimální mzdy ve smysluplné výši. V programovém prohlášení byl stanoven cíl přiblížit ji 40 procentům průměrné mzdy. Po dvou letech s každoročním růstem o 700 korun premiér Sobotka avizuje, že příští rok by chtěl minimální mzdu navýšit o dalších 1 100 korun, čímž by mohl být vládní závazek pravděpodobně splněn.

Dosáhnout normálního poměru minimální a průměrné mzdy, který během Topolánkovy a Nečasovy léčby klesnul až na 30 procent, je krok správným směrem. Jenomže ve chvíli, kdy česká průměrná mzda zdaleka nedosahuje takové výše, která by odpovídala našemu potenciálu, nelze její 40% podíl považovat za uspokojivý cíl.

V takovém případě přichází do úvahu použití institutu minimální mzdy při tlaku na celkový růst mezd v české ekonomice. Prostor pro to jistojistě je a vzhledem k tomu, že máme druhou nejnižší nezaměstnanost v Evropě a relativně silný růst odměn napříč obory, bylo by nějaké zásadnější propouštění zaměstnanců nepravděpodobné.

↗

Růst minimální mzdy je žádoucí. Můžeme se o tom přesvědčit u našich sousedů. Foto Archiv redakce

Společenstvo levných

Pokud porovnáme minimální mzdy v ostatních evropských zemích, tu nejvyšší najdeme v Lucembursku, kde dosahuje v přepočtu 301 korunu za hodinu, následovala by Francie a Nizozemí. Vysokých hodnot dosahují také skandinávské země, kde se minimální mzda stanovuje na základě kolektivních smluv mezi zaměstnavateli a tradičně silnými a početnými odbory.

Česká republika se statečně drží na pátém nejhorším místě a setrvává tak ve vybrané společnost zemí, jejichž nejnižší odměna za práci nepřesahuje 60 korun na hodinu. Lépe jsou na tom například Lotyši, Slováci, Chorvati, Poláci nebo Estonci.

Zástupci zaměstnavatelů se v letošním roce jistě budou ptát, „zda by nebyl růst minimální mzdy o 1 100 a víc korun nebezpečným experimentem, který nemá v Evropě obdoby“, nebo „zda nám nestačí současné tempo 700 korun ročně“.

V roce 2016 vzrostla česká minimální hodinová mzda z 55 na 58,7 koruny. Navýšení tak odpovídalo 6,7 procenta.

Našimi hlavními unijními konkurenty v dlouhodobém mzdovém dumpingu jsou státy na východ od nás. Jejich minimální mzda v tomto roce přesto rostla rychleji — v Litvě a Bulharsku téměř o 17 procent. I v Estonsku, Rumunsku či na Slovensku se naší „konkurenceschopné minimální mzdě“ úspěšně vzdálily.

Na západě hřeší...

Podíváme-li se na západ, kam chceme již více než čtvrtstoletí „konvergovat“, o svou mzdovou konkurenceschopnost se nemusíme bát. Cameronova Británie oznámila, že chce do roku 2020 zvýšit minimum ze 7,2 na 9 liber na hodinu, což odpovídá čtvrtinovému nárůstu za čtyři roky.

Ještě do hlubších pater „socialistického pekla“ se propadá americký stát Kalifornie, který oznámil, že do sedmi let musí všechny odměny vzrůst nad 15 dolarů, což je 50% nárůst z dnešních deseti dolarů za hodinu práce.

Největšího růstu dosáhlo v posledních letech Německo, které do minulého roku nemělo žádnou celostátní minimální mzdu. Prvního ledna 2015 pak zvýšilo tuto mzdu z nuly na 8,5 eura (což ani nejde vyjádřit v procentech).

A pointa celého experimentu? I po zavedení plošné minimální mzdy má Německo nejnižší nezaměstnanost v Evropě.

… hřešme taky.

Pokud naše minimální mzda poroste o stejné procento jako ta německá, německé mzdy se nám budou dál vzdalovat — jedno procento německé nebo britské minimální mzdy je s českým nesrovnatelné.

Růst minimální mzdy v České republice je z dlouhodobého hlediska jeden z nejpomalejších v Evropské unii. Svou nezastupitelnou roli v tom hrály pravicové vlády. V tuto chvíli je nutné jejich hochštaplerství rychle napravit. Současně nastává nejvhodnější doba pro použití mzdového minima k tlaku na celkovou mzdovou úroveň.

Vláda a sociální partneři budou tento rok stát před prostou otázkou… O kolik?