Česká republika má konkurenční výhodu. Práce je u nás velmi levná. Nejviditelnějším příkladem je minimální mzda, která v České republice i po nedávných navýšeních stále patří k páté nejnižší v Evropské unii, a příliš si nepolepšíme, ani když do srovnání započteme rozdíly v kupní síle. To, že máme velmi nízkou úroveň mezd, je často opakovaný a notoricky známý fakt.

Tento týden jsme se dozvěděli, že Česká republika odmítá revizi evropské směrnice o vyslání pracovníků. Ta by měla lidem, které firmy posílají pracovat do zahraničí zajistit stejné mzdy, jako pobírají tamější zaměstnanci.

Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD) uvedla, že nové členské státy Evropské unie, které mají mnohem nižší úroveň mezd, by přestaly být schopny platit vysílané pracovníky a ve výsledku by to vedlo k jejich vytlačení z trhů starých členských zemí. Podle ministryně by sice pracovníci měli v jedné zemi dostávat stejně zaplaceno, nyní však není reálné toho dosáhnout.

Michaela Marksová se obává, že když směrnici změníme, nové členské státy Evropské unie přijdou o svou konkurenční výhodu. Takový argument zní logicky a je podobný tomu, který se uvádí proti zvyšování hladiny mezd v celé České republice: když ji zvýšíme, uškodíme si, protože od nás odejdou firmy, které zde působí právě kvůli nízkým mzdám.