Sociální demokracie je chudá a o to více závislá na svých členech a členkách

Jaroslav Bican

Finanční situace, ve které se ČSSD po prohraném sporu s advokátem Altnerem nachází, je příležitostí vrátit se k sociálně demokratickému hnutí. Rovněž se ale zvyšuje závislost strany na členské základně. Ta je však ve velmi špatném stavu.

Sociální demokracie musí do pondělí zaplatit advokátovi Zdeňku Altnerovi 337 milionů korun. Strana plánuje úsporný program. Ročně chce ušetřit 55 milionů korun. To vše se děje v situaci, kdy Česká strana sociálně demokratická 7. dubna oslavila své 138. narozeniny a kdy vrcholí stranické primárky před letošními senátními a krajskými volbami.

ČSSD má silný kořínek a jistě přežije i současnou nelehkou situaci.

Stav, ve kterém se sociální demokracie nachází, je ovšem vážný a je důležité dobře pojmenovat na, co se nyní hlavně soustředit. V případě strany, která vzešla ze širokého sociálně demokratického hnutí a která se stále hlásí k tomu, že je stranou masovou, je klíčová především členská základna.

Finanční potíže, které ČSSD má, jsou nepříjemné, ale strana se silnou a početnou členskou základnou si s nimi snadno poradí. Aktuálně probíhající stranické primárky ale něco takového spíše zpochybňují. Sociální demokracie si s velkou slávou dala do stanov větu o tom, že o konečné podobě kandidátní listiny mají v přímém hlasování rozhodovat všichni členové ČSSD v příslušném volebním obvodu. Předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka v tomto smyslu dokonce hovořil o demokratické revoluci.

Aby primárky byly platné, musí se jich v každém kraji či volebním obvodu pro senátní volby zúčastnit alespoň třicet procent všech straníků. To se zatím všude bez větších potíží podařilo. Ovšem, kdyby tato hranice nebyla třicet, ale padesát procent, v celé řadě obvodů by primárky neprošly.

Sociální demokracie má advokátovi Zdeňku Altnerovi za zastupování ve sporu o Lidový dům podle pravomocného rozsudku zaplatit 337 milionů korun. Foto ŠJů, Wikimedia Common

Celkově se jich zúčastnila zhruba polovina členské základny, což vzhledem k deklarované demokratické revoluci a k tomu, že se jedná o jedinečnou příležitost, kdy se členové a členky strany mohou zapojit do sestavování kandidátních listin, je velmi chabý výsledek.

Sociální demokracie vstupuje do období, kdy bude mít hluboko do kapsy a bude v mnohem větší míře vydaná na pospas svým členům a členkám. A to nejenom, co se týče placení členských příspěvků a dalších darů, které už teď řada straníků ČSSD nabízí, sociální demokracie bude muset šetřit a stále větší díl předvolebních kampaní a i běžné agendy, která zajišťuje chod strany, bude přesouvat na své členy a členky.

Placený personál bude hůře ohodnocený, kromě toho se rovněž zteční a bude pod stále větším tlakem. Schopnost centra dotovat stranické organizace se také výrazně zmenší. Co si členové strany nezařídí sami, to nebude. Dá se říci, že za takové situace v ČSSD zůstanou především skuteční sociální demokraté, kteří to se stranou myslí opravdu vážně, a že celý proces sociální demokracii ve výsledku pomůže.

Vedení strany musí důvěřovat svým členům a členkám 

Řada těch, kteří zde hledají jen vlastní prospěch, ze zchudlé partaje odejde a ty, kteří zůstanou, současný stav vyburcuje k aktivitě. Takže částka 337 milionů korun, které ČSSD musí zaplatit Zdeňku Altnerovi, může vést k renesanci sociální demokracie jako strany, která vychází z hnutí a staví na svých členech a členkách. Takový vývoj ale nepřijde sám od sebe, přispět k němu musí i straničtí funkcionáři a současné vedení ČSSD.

Předně musí svým členům a členkám důvěřovat. Jedna věc je na ně v krizových dobách leccos hodit a spoléhat na to, že když dojdou peníze, volební kampaně budou stát právě na členské základně, ale stejně tak by členové měli mít skutečný vliv na sestavování kandidátek. Například současné volební řády pro krajské a senátní volby připouští jen omezenou možnost pomocí preferenčního hlasování měnit pořadí na kandidátkách.

Podle aktuálně platných řádů se preferenční hlasy sčítají jen v případě, kdy bylo odevzdáno více než padesát procent volebních lístků, kde hlasující preferenční hlasy využili a jen ti kandidáti, kteří získali více než třicet procent preferenčních hlasů, se posouvají na druhé a další místo na kandidátní listině podle počtu získaných preferenčních hlasů. Demokratická revoluce vypadá poněkud jinak.

Zatím nejsou známa přesná data, která by potvrdila, nakolik se pomocí preferenčního hlasování změnilo pořadí na kandidátních listinách, ale samotná procedura je tomu natolik málo nakloněná, že lze odhadnout, že případů, kdy se pořadí na kandidátkách změnilo, je více než poskrovnu.

Sociální demokracie se bez svých členů a členek neobejde. O to naléhavější je nyní úkol zastavit jejich úbytek a také pád do letargie, ve které se nyní velké množství straníků nachází. Sociální demokracie potřebuje sociální demokraty a demokratky a jako chudá strana je bude potřebovat stále více, ale musí jim to dát také najevo, jen tak může překonat aktuální potíže.