Ožije levice tváří v tvář civilizační výzvě?

Jiří Dolejš

Levice se dnes oprávněně obává o svou budoucnost. Zdá se, jako by veřejná debata sklouzávala na pravolevé ose k politickým okrajům. Svět se však nezmění s pomocí falešných proroků, změníme ho jen společně. Proto musí levice hledat cestu ven.

Mám poněkud obavu o další osud levice. V atmosféře permanentních obav a naštvanosti se zdá, jako by veřejná debata sklouzávala na pravolevé ose k politickým okrajům. Ve skutečnosti ale sklouzává hodnotově k adoraci autoritářství a nenávistnému křiklounství a diskriminaci.

Stále běžnější jsou útoky na práva, která byla dosažena v uplynulém období. Místo programu reálné naděje pro všechny „dole“ se nabízí iluze o spáse spojené s výzvami na konečné „vypráskání“ cizáků a parazitů. Hypnotizéři davů tak mohou obrátit bouři „tekutého hněvu“ proti lidem samotným, když místo alternativ nabídnou obraz nepřizpůsobivých a nenormálních, narušujících řád a bezpečí.

Jak jinak vysvětlit, že mnoho lidí, jejichž sociální postavení je zcela neuspokojivé (od nezaměstnaných po upadající střední vrstvy) se odvrací od hodnot levicové solidarity neprivilegovaných a utlačovaných? Lidé si nechávají vnutit optiku nepřátelství mezi sebou, místo aby se spolu bránili a organizovali.

Umělý spor mezi takzvanými xenofoby a sluníčkáři se neumenšuje, naopak sílí. Spouští se proces vnitřní fragmentace na „my, a oni“. A důsledkem je i roztříštění levice včetně absurdních sektářských půtek těch, co trpí představou, že jen oni jsou právě ti „vlastníci pravdy“.

Myslím, že tento problém začíná dosahovat intenzity, kdy už nelze jen planě moralizovat. Taktika paušální denunciace politiky i médií vede k manipulování davu různými podstrčenými „hejty“, místo k aktivnímu vtažení mas do procesu demokracie a prosazování skutečných alternativ. Lidé se ve své frustraci nechají vést těmi, kteří nejvíc křičí, a ne těmi, kteří s nimi chtějí společně zápasit za reálná řešení.

Pokud by to takto pokračovalo, ztratí levice schopnost komunikovat se svou sociální základnou. Proto je důležité získat zpět zájem lidí neprivilegovaných, prekarizovaných, vykořisťovaných.

Nesouměřitelnost sociálně ekonomického postavení lidí a elit vede k pocitu bezmoci. Proměnit protestní hlasy na hlasy programové znamená nejen artikulovat každodenní negativní sociální zkušenost občanů, ale dát jim i konkrétní pozitivní cíle v zápasu za jejich práva. Práva na práci, na sociální zabezpečení a dostupnost zdraví či vzdělání. Zbavit lidi exekučního jha a strachu o střechu nad hlavou, důraz na sociální agendu není o poraženeckém smiřování se s elitami globálního kapitalismu, je to o praktické podané ruce. A teď nerozlišuji levici reformní a radikální.

Civilizace znamená rozšiřovat lidská práva nového typu (jako jsou práva informační, ekologická, menšiny). Ne však na úkor tradičních sociálních práv. Ty je třeba znovu usilovně hájit a to zejména na domácím hřišti. Vyvarujme se dalšímu rozevírání tektonické trhliny mezi starou a novou levicí, kterou otevřely otřesy spojené s konzervativní vlnou šířící se dnes panikařící Evropou.

Základem revitalizace levicového hnutí musí být praktické podání ruky s konkrétním plánem na zlepšení budoucnsoti nejohroženějších skupin lidí. Foto Archiv redakce

Sociální model musí spojit nezbytné pečovatelství (paternalismus) s aktivnější spoluúčastí (participací). Už proto, že se dnes ve společnosti mísí zájmy generačně i profesně rozrůzněných sociálních skupin, spojené se starou i novou dělbou práce.

Získat lidi neznamená ustupovat nezodpovědnému či účelovému populismu. Imitovat populistické a pseudovlastenecké křiklouny v jejich pokřiveném vidění změn. Nacionálně konzervativní pábení jen maskuje asociální zájmy oligarchů, kterým začíná vadit i ta nedokonalá demokracie a svoboda.

Levice nemůže zradit všelidské principy solidarity a humanity. Radikálně pojímaná solidarita ale předpokládá vzít jasně za své klíčové otázky redistribuce bohatství a demonopolizace ekonomické moci. To je strategická podstata skutečných změn.

S tím souvisí cíl ústavně posílit veřejný zájem. Svoboda podnikání je důležitá, ale není nad ostatními svobodami. Významný potenciál je skryt v demokratizaci ekonomické moci.

Zde se ovšem budou střetávat procesy koncentrace a decentralizace vlastnických práv. Nejde jen o strategickou roli státu, ale i o hospodaření skupinové a vlastnictví sdílené. Překonání odcizení ekonomické moci vrací do hry motivaci a zájem o pracovní podmínky, prostor pro opětnou integraci složitě fragmentovaných sociálních zájmů.

Zvládnutí takového úkolu musí mít i mezinárodní a tedy i evropský rozměr. Globalizační žentoury melou neúprosně. Zklamání z evropských institucí je jako sud prachu, na kterém sedíme.

Zfunkčnit evropskou integraci ovšem znamená znovu otevřít otázku základních smluv a demokraticky přebudovat Evropu. Odpovědí není méně Evropy, anachronická eurofobie obracející nás zpět do minulosti nacionálních řevnivostí. Bylo by chybou nechat společný evropský dům rozebrat uskupeními jako je UKIP, Front National či Alternative für Deutschland. Z trosek by zůstalo jen volné pole pro manévry velkého kapitálu. A obyčejný člověk by se stal zajatcem národní byrokracie s falešnou iluzí o nabyté suverenitě.

Nestojíme dnes před obratem k zdánlivé jistotě minulých pravd. Nepotřebujeme pravověrné ghetto, které bude svým rozkladným účinkem nevědomky sloužit zájmům konzervativnímu establishmentu. Nepotřebujeme zpronevěřit vůli po změně v boucharonském gestu, jehož patos vyčpí a obsah zůstane prázdný.

Levice stojí tváří v tvář dozrávajícím změnám, kdy ale nestačí věřit v mesiášské finále, kterým bychom fascinovali miliony. Je třeba ty změny pochopit a krok za krokem se na ně připravit. Tak se mění svět. Bez falešných proroků, zato společně.

    Diskuse
    JK
    April 14, 2016 v 9.51
    Jetřebismus
    Mám pocit, že určitá část levice preferuje kňourání ve stylu "co všechno dělá levice špatně a jak nedokáže tohle a tamto" místo, aby začala reálně konat. Mezi texty v levicových médiích se vyskytuje častý mentorský žánr "jetřebismu" a "mělobysedělatismu".

    V současné době v Evropě sílí mezinárodní hnutí za demokratizaci Evropy DiEM25 (www.diem25.org), které vnáší do hry (tolik všemi vzývaný) internacionalismus a radikální sociální požadavky (základní příjem, demokracie na pracovištích, samospráva, svobodu člověka jako "svobodu od vykořisťování"). Hnutí velice rychle nabralo přes 17 tisíc členů napříč kontinentem, podporují je masové německé odbory (dva miliony členů) a lidé jako Chomský nebo Assange.

    Zatímco šéfredaktoři českých levicových žurnálů Jakub Patočka (DR) a Jaroslav Fiala (A2larm) ve svých okrajových médiích (ve vší úctě) pláčou, aby na nás náhodou hnutí DiEM nezapomnělo, píšou efektní otevřené dopisy a upozorňují kterak tady v Česku máme "humanistickou tradici" a "žebysemělo", v Česku vznikly už dvě autonomní lokální skupiny (Ostravsko, Jižní Čechy).

    Co třeba přestat kníkat a aktivně se zapojit, utvářet program, podporovat kampaně, vyjednávat spojenctví, informovat v médiích? Bez konkrétní politické práce a osobního nasazení to zřejmě nepůjde.
    JP
    April 14, 2016 v 12.24
    Sociální základna levice a hodnoty levice
    ...nejsou bohužel naprosto to samé, pane Dolejši.

    Právě tohle je naprosto klasický tradiční omyl (či spíše: sebeklam) levice: že na straně jejích hodnot přece musí přirozeně a zákonitě stát všichni, kdo jsou nějakým způsobem ve stávajícím (kapitalistickém) systému podprivilegovaní, znevýhodnění, nacházející se v sociálně prekérní situaci.

    Tento předpoklad identity levice hodnotové a levicovosti politické mohl dosti legitimně existovat v dobách, kdy naprostou většinu populace tvořila dělnická třída, a kdy příjmová propast mezi touto dělnickou třídou a majetnými vrstvami byla opravdu dramatická.

    Tento stav však v dnešní - západní - společnosti v takto drastické podobě dnes už neexistuje. A ta rovnice: sociálně znevýhodněný = potenciální příznivec levice už prostě neplatí. (Tím méně by pak platila rovnice: příslušník dělnické třídy = volič levice.)

    Takže, ten fenomén který jsme dneska nuceni - byť s pocitem nemalého zhnusení a zmaru - pozorovat, totiž že i ti, kteří by sami mohli nárokovat větší solidaritu ze strany společnosti, sami pod xenofobními až přímo fašistoidními hesly odmítají být solidární s jinými, tento fenomén tedy není nijak překvapivý.

    Jinak řečeno: ryze lidské problémy (a deformace) prostě nelze řešit čistě jenom přes sociální otázku. Čím dříve si levice tento fakt uvědomí, tím spíše bude mít šanci nalézt zase cestu k reálnému člověku.
    April 14, 2016 v 14.16
    akcent na to co spojuje
    jenže pokud je v těch společných hodnotách zmatek, tak se to musí ujasnit, aby se táhlo za jeden provaz a jedním směrem. Rozvařená levice jinak skončí na smetišti dějin.
    Stále častěji slyším že Okamura (Le Pen... dosaď dle libosti) lidem více vyhovují, že asi tedy odráží nějakou pravdu. Znamená to omlouvat tento směr či je dokonce počítat za spojence kteří nahradí také občas používaný argument zrady sociálních demokratů?
    Ano, netřeba kňourat či mentorovat a zejména ne z pozic abstraktního altruismu, ale aktivismus mávátek a zábavných komorních performancí nestačí. Rozeznat kdo je spojenec a co je jádrem společného a dostatečně důrazného postupu.
    A zdůrazňuji že srovnat krok s xenofoby a autoritářskými proudy tím jádrem určitě není. To už by bylo postrčení na šikmou plochu rozeštvávání místo solidarity. A tedy další fragmentace levice (včetně sektářských pseudosporů)
    A opakovaně - i k panu Poláčkovi- tvrdím že tím jádrem musí být sociální agenda. Na různá ta dílčí evangelia (animalwelfare, gay lesbické práva, antikonzumerismus, pirátský kyberkomunismus) slyší někdo, na sociální spravedlnost slyší všichni.
    JK
    April 15, 2016 v 8.52
    Nevím pane Dolejši, co si představujete pod pojmem "aktivismus zábavních komorních inscenací".

    Mám pro vás pár konkrétních praktických neabstraktních nejurodivých návrhů, které můžete reálně politicky udělat:

    - rozvést v KSČM (klidně kritickou) diskuzi o DiEM a potřebě mezinárodního občanského hnutí (konference, článek, debata)
    - informovat členy a sympatizanty o DiEM
    - případně (ne)podpořit DiEM v demokratizaci Evropy - rozvést proč
    - dát na stůl propracované politické návrhy k diskuzi - ohledně nové ústavy EU (která by garantovala demokratičnost), ohledně zajištění důstojnosti každého obyvatele EU, ohledně zdanění velkokapitálu, ekologické udržitelnosti, základního příjmu
    - atd atd

    Máte na to týmy dobře placených expertů, vlastně by to měla být Vaše práce se mi zdá...
    JK
    April 15, 2016 v 8.59
    Ještě k té debatě o hodnotách levice. Pokud budeme vycházet z různých sociálně psychologických poznatků, ukazuje se, že podmínky kapitalismu vytvářejí z lidí tzv. "autoritářskou osobnost" (nahoře se klanět, dolů kopat). Podle Ericha Fromma je jediná cesta ven z této lidské deformace "společná tvůrčí práce s přesahujícím smyslem".

    Z tohoto by vyplývalo, že jedině masové mezinárodní hnutí, ve kterém by se lidé aktivně mohli realizovat ve společné tvořivé práci za lepší svět (ať to zní jakkoliv pateticky), může vést ze slepé uličky "fašizujících se chudých".
    JP
    April 15, 2016 v 11.51
    Sociální spravedlnost jako spásné heslo levice?
    Pane Dolejši, se dvěma z Vašich tézí souhlasím, s třetí nikoli.

    Souhlas: ano, s fašizujícími hnutími (i když ta mají objektivně také určité sociální kořeny) nelze v žádném případě hledat nějakou společnou cestu ani společné zájmy.

    Druhý souhlas: ano, nějaký prázdný levičácký aktivismus není řešením.

    Nesouhlas: "na sociální spravedlnost slyší všichni" - kdyby tomu tak bylo, neměla by levice naprosto žádný problém. Prostě by na její program "slyšeli všichni". Jenže jak známo, v realitě tomu tak naprosto a vůbec není.

    Jen tak pro zajímavost: nevím jak je tomu v českém politickém prostředí (asi to nebude příliš jiné), ale v Německu při každých volbách výzkumy veřejného mínění sdělují vždy jedno a to samé: voliči přisuzují sociální demokracii vyšší kompetenci co se týče sociálních programů a starosti o méně majetné; jenže co se týče otázek ekonomického výkonu a dokonce i (ne)zaměstnanosti, tak tady je daleko vyšší kompetenci přisuzována stranám pravice!

    Důsledkem tohoto faktu je pak zákonitě, že pravicové strany jsou voleny i velkými částmi pracujících vrstev či vůbec obecné populace: protože si od jejich vládnutí slibují ekonomickou prosperitu a nižší nezaměstnanost!

    Takže, pane Dolejši, bohužel platí zcela naopak: na to téma sociální spravedlnosti "slyší" jenom relativně malá část společnosti. Mnozí, velice mnozí dají raději přednost ekonomické prosperitě, nežli sociální spravedlnosti...
    JP
    April 15, 2016 v 12.1
    Společná tvůrčí práce
    s přesahujícím smyslem...

    Ano, něco takového skutečně musí zůstat - konečným - ideovým cílem levice.

    Jenže všeobecné ideály a bezprostřední (jak politická, tak ale právě i ta sociálně-psychologická) realita, to jsou dvě velice různé nádoby.

    Je to v zásadě rozdíl mezi cílem, a mezi prostředky. Tu "společnou tvůrčí práci" sliboval už komunismus; a je známo, jak to v praxi dopadlo. V reálné praxi lidé "společně pracovali" pouze naoko; skutečné nasazení projevovali jednom v "melouchaření", to jest v práci načerno, do své vlastní kapsy. A to nikoli za podmínek kapitalismu, nýbrž - alespoň formálního - socialismu.

    Fromm, celá ta frankfurtská škola... To je v podstatě záležitost univerzitních intelektuálů, kteří dokázali bezpochyby naprosto dokonale analyzovat dehumanizující charakter kapitalismu, ale co se reálné praxe týče, tam zůstali víceméně na úrovni "schögeisterů", krasoduchů, kteří dokáží poeticky vylíčit co by mělo být, ale naprosto ztratili schopnost ovlivňovat chod reality.

    Buďto dokážeme nějakým způsobem nalézt cestu k tomu reálnému člověku, anebo si naše vzletná humanistická hesla můžeme rovnou ušetřit.
    April 15, 2016 v 12.5
    stále konfuzní obraz Evropy
    občanská hnutí jsou fajn- ale praktické návrhy co s Evropu chce daleko víc. mají nároky na profesionalitu zpracování a na spojenectví sil, které by byly evropsky relevantní.
    jsme v časovém tlaku - my samozřejmě různé inciativy typu DIEM vnímáme a projednáváme - ovšem aby tak nesnadné téma proniklo do hlav lidí v dnešní eurofobní atmosféře chce to víc. M.j. i účast vlivných struktur včetně evropských odborů.
    Naše návrhy lze věřím podrobit diskusi i přes anmozitu kterou u někoho KSČM budí - - ale rovnou říkám že se hledá širší shoda. ne alternativa pro alternativu. Nebýt za iluzionisty a nepraktické intouše - ukázat že je projekt lepší architektury společného domu, který by přitáhl nejen okraj politické scény a který by nebyl rozbit dříve než se narodí. .
    Evropské téma je tak svým způsobem vrcholem té strategické shody o které píši. Lidi ale bude třeba získat opatřeními které jim budou bližší a kterým budou snáze rozumět.
    LV
    April 16, 2016 v 9.30
    Poznámečka
    Jedno z volebních hesel britské BNP bylo:
    My jsme ta levice, kterou volili vaši otcové.

    Co s levicí,
    - která prosazuje neoliberální politiku otevřených hranic (ne, nemám na mysli Syřany) , pohrdá pracující chudinou a snaží se z ní udělat minoritu ve vlastní zemi a to minoritu, která stojí na nejnižší příčce společenského žebříčku
    - vzkazuje jí, kašlem na vás, ale vy nás stejně půjdete volit, nikoho jiného nemáte
    - je ochotna pomoci chudým, pokud jsou z Malawi, ale ne pokud žijí ve vedlejší ulici
    - místo, aby se snažila lidi spojovat, tak je rozděluje?
    April 16, 2016 v 18.36
    egoistická solidarita ? spíše racionální
    Politika otevřené Evropy není neoliberální ale svobodomyslná - to je velký rozdíl. Je rozdíl mezi přiměřenou regulací a životem za drátem a v policejním státě.
    Solidarita je universální - nelze mezi MY a ONI stavět zeď. Ale taky nelze pomáhat jedněm tak aby to druhým škodilo. prostě je to nutné spojit.
    + Další komentáře