Teror má náboženství

Ivan Štampach

Reprezentanti tří náboženstvích reagovali na nedávné útoky. Vyjádřili schopnost spolupráce a shodli se, že terorismus nemá náboženství. Ivan Štampach ovšem připomíná, že potřebné je i upřímné přiznání násilných aspektů různých tradic.

V dramatických dnech po atentátu na ruské civilní letadlo nad Sinají, po masakrech v Bejrútu a o den později v Paříži, a ve dnech, kdy byl s mohutným nasazením bezpečnostních sil pravděpodobně zmařen podobný masakr v Bruselu, se sešli zástupci tří náboženství působících u nás, aby se k tomu vyslovili, aby deklarovali své vztahy.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Je správné, že se Vladimír Sáňka jako zástupce Ústředí muslimských obcí vyslovil, že jde o brutální činy fanatiků a že evropské země musí toto zlo zastavit. Dá se souhlasit i s jeho výzvou neuplatňovat princip kolektivní viny. Jistě neplatí, že každý muslim je potenciální terorista, i když náboženství je aspoň do určité míry otázkou volby a jde tedy o příslušnost jiného druhu než k národu či rase.

Sylvie Wittmanová z progresivní (liberální) židovské komunity Bejt Simcha vyzvala k pomoci lidem v nouzové situaci, ať zde žijí nebo přicházejí ze Sýrie a dalších míst, kde je válka. Je hodno respektu, že z tohoto prostředí zaznívá její alternativní hlas.

Jiný reprezentant judaismu, překvapivě též liberálně zaměřený, Benjamin Kuras, výslovně obhajuje teze, že islám ve své současné formě ohrožuje demokracii a západní civilizaci, že zákony šarí’a obsahují totalitní pravidla nadvlády nad nemuslimy, že evropská islámská mládež, rodící se několikanásobně početněji než Evropané domorodí, se stále silněji radikalizuje k fašizujícímu džihádu. Jeho domovský webový portál Eurabia publikuje rovněž rasistické výpady proti Romům.

Hostitel setkání Petr Vacík, jezuita, spolupracující s Tomášem Halíkem v duchovní péči o pražskou akademickou farnost Nejsvětějšího Salvátora, citoval dokument svého řádu, podle kterého se jezuité mají učit od jiných náboženství.

Za pozornost stojí, v jakém ostrém protikladu je takový výrok, modlitba a společné symbolické gesto se Židy a muslimy a pořádání tohoto setkání s postoji nejvyššího představitele římských katolíků u nás, Dominika Duky.

Duka jako předseda České biskupské konference veřejně mluví jménem své církve. Při různých příležitostech zpochybňuje mezináboženský dialog, oslavně mluví o postavách španělské reconquisty (zahrnující násilné vyhnání Židů a muslimů) a varuje před islamizací Západu.

Je třeba odlišit lidské násilné tendence v posvátných textech od toho, co různé tradice považují za Boží zjevení. Foto apha.cz

V posledních dnech zintenzivnil kontakty s Milošem Zemanem, jenž 17. listopadu své opakované nevraživé výroky o islámu korunoval manifestací jednoty s xenofobním, nenávistným, protiústavním a protizákonným Blokem proti islámu.

Jsme svědky toho, jak z židovských, křesťanských a islámských zdrojů vycházejí protikladná vyjádření a činy. Muslimové mluví, například v Chartě evropských muslimů (2004), o potřebě míru, tolerance a dialogu a muslimové masově vraždí civilní nebojující osoby na Blízkém východě, v Africe, v Americe (11.9.2011) a Evropě (mimo jiné Paříž 13.11.2015).

Křesťané vytvořili projekt mezináboženského dialogu, nasazují síly v nezištné službě lidem různých vyznání a křesťané volají po nové křížové výpravě, vraždí se mezi sebou (mimo jiné Severní Irsko od roku 1998) a masově vraždí muslimy (Srebrenica 1995).

Židé se stali po dlouhých dějinách pronásledování obětí snad nejstrašlivější genocidy v dějinách a vedlo je to mimo jiné k péči o osudy jiných pronásledovaných skupin, například (i u nás) Romů. Příkladem mohou být aktivity Fedora Gála.

A jsou, ač je to k nevíře, Židé, jejichž vysoký představitel Obadia Josef se vyslovil, že pohané, tedy my, budeme pracovat, budeme orat, budeme sklízet a Židé budou sedět a jíst. To je prý důvod, proč jsme byli stvořeni. O Palestincích se vyslovil, že je zakázáno být k nim milosrdný a je třeba na ně posílat rakety a ničit je.

Proč nestačí říci Not in our name

Různá náboženství v sobě mají teroristický potenciál. A nestačí říct Not in our name. To je úctyhodný a v některých částech světa riskantní postoj. Nikam však nevede tvrzení, že naše (ať je to kterékoli) náboženství nemá s terorem nic společného. Je to lež a ze současné tragédie nás osvobodí pouze pravda.

Teror má náboženství. Reálně existuje a teoreticky je odůvodňován teror ve jménu judaismu, křesťanství a islámu, a stejně tak ve jménu indických tradic nebo buddhismu. Mnohá náboženství mají teroristickou podobu.

Nestačí se od ní distancovat. Je třeba prozkoumat kořeny nábožensky motivovaného a odůvodňovaného násilí. Není celá pravda, že jde o násilí ekonomické nebo politické náboženstvím pouze zaštiťované.

V posvátných spisech Židů, křesťanů a muslimů jsou texty vybízející k míru, k sociální spravedlnosti, texty respektující odlišnost a odmítající násilí ve jménu víry. Bohužel však v Bibli i Koránu jsou i texty, v nichž Bůh přikazuje nebo dovoluje zabíjení lidí.

Často připomínaný text zabíjejte je všude, kde je dostihnete (Korán 2, 191) bývá citován bez souvislosti. Jde výslovně o obranu. Horší je text 9, 3 — 5, kde se říká Bůh a Jeho posel se zříkají závazků vůči modloslužebníkům; … A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy!

V Bibli najdeme texty o proklatých městech a čteme tam na více místech něco podobného jako toto: Ale Hospodin řekl Jozuovi: 'Hleď, vydal jsem ti do rukou Jericho i jeho krále s udatnými bohatýry.’… Všechno, co bylo v městě, vyhubili ostřím meče jako klaté, muže i ženy, mladíky i starce, též skot a brav i osly (Jozue 6, 2 a 21).

Na námitku, že v Novém zákoně nic takového není, je nutno uvést, že pro křesťany je slovem Božím celá Bible a že v Bibli Ježíš o tom, čemu dnes říkáme Starý zákon, mimo jiné říká: Kdo by tedy zrušil jedné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího… (Mt 5, 19).

Těchto biblických textů se dovolávali křesťané pro odůvodnění násilí vůči údajným kacířům a náboženských válek.

Náboženství mohou přispět k naději na bezpečnější svět, pokud budou k sobě neúprosně pravdivá. Pokud jasně identifikují lidské násilné tendence ve svých posvátných spisech a odliší je od toho, co považují za skutečné Boží zjevení. Jen s náboženstvími, která jsou schopna tohoto rozlišení, můžeme doufat, že civilizace se svými univerzálními humanistickými hodnotami přežije.

Je hezké, že Žid, křesťan a muslim jeden po druhém pronášejí své modlitby a pak společně rozsvěcují světla ve svícnu. Je pěkné, že si, jak řekl Vladimír Sáňka, dokáží sednout za jeden stůl a shodnout se.

Ještě hezčí by bylo, kdyby se neshodli jen v odporu k jiným (modloslužebným?) náboženstvím, v zavrhování nových spirituálních proudů a v odmítání sekulární kultury a civilizace. Jen v tom případě se můžeme shodnout, že náboženství nemá (už) teror nebo že teror nebude nadále mít náboženství.

    Diskuse
    Nu ano, Jozue!

    Krutý král Izraelců, Mojžíšův pomocník a nástupce.
    Jednatřicet pohanských království zničil. Jednatřicet měst z vůle boží a s pomocí boží vyvraždil a vypálil do základu.
    ((( a Bůh skutečně pomáhal přímo s vražděním -- vždyť armády pěti králů prchající od Gibeonu "zasypával kroupami velkými jak kameny" a pobil tak více nepřátel než kolik jich "synové Izraele pobili mečem". (10, 11)

    Jsem jen prach, nemohu soudit Boha.

    Nicméně nelze přece nevidět rozdíly mezi citovanými pasážemi.

    Starozákonní Hospodin Jozuovi "vydával" konkrétní města v konkrétní době. Nelze z toho vyčíst obecný návod nebo neomezenou platnost.
    A nový zákon tuto kapitolu svým důsledným milosrdenstvím i vůči jinému či cizímu uzavírá.
    Křesťanství uznává změnu a vývoj.
    Adam a Eva také nejdříve žili v ráji, až pak přišli na zemi.
    Starozákonní texty nelze použít jako přikázání ke vraždění ve jménu Boha. Vždyť o tom teď mluvil i papež.

    Kdežto sémantický rozbor textů deváté Súry, Pokání, je v tomto směru zoufalý. Třeba v článku citovaná 9.5 přímo vybízí k zabíjení modloslužebníků po osm měsíců v roce kdekoliv na zemi.
    Přímo vybízí.
    A nevidím úniku, jak toto zmírnit nebo změnit.
    Potíž je samozřejmě v tom, že Bibli nenapsal Ježíš, psali ji lidé, a v průběhu věků se měnila a mění.
    ((( což samozřejmě neznamená, že není slovo boží )))

    Kdežto Korán nadiktoval Mohammedovi skrze ústa Gabrielova samotný Bůh. Nedá se v něm nic měnit, je dokonalý jako sám Alláh.

    Když si třeba pokusím najít, které jsou ty čtyři měsíce, kdy není možno zabíjet modloslužebníky::
    http://www.e-islam.cz/content/isl%C3%A1msk%C3%BD-kalend%C3%A1%C5%99-%E2%80%93-v%C3%BDznamn%C3%A1-obdob%C3%AD-v-roce-sunna-bid%E2%80%99-v-nich

    dočtu se: "Muslimové mají povinnost znát tento islámský kalendář, dodržovat jej a nenahrazovat jej kalendářem gregoriánským, který užívají nevěřící.[1] Naopak charakteristikou lidí inovace je, že kalendář reformují a nedodržují.[2]"

    Ano, lidé inovace jsou modloslužebníci, nepřátelé islámu. Jeho největší ctností je právě naopak stálost, neměnnost, danost.

    Prostor na reformu nulový.

    ((( Mimochodem ten článek začíná větou: "Hidžretský kalendář je jednou z mnoha podob čistoty a nadřazenosti islámu nad ostatními vírami a světonázory."
    Tak tak.
    Nadřazenost. )))

    Je to zkrátka těžké...................
    JP
    November 29, 2015 v 11.10
    Nehumánní islám?t
    Víte, pane Morbicere, ono je především vždycky velmi ošidné (a ovšem velmi snadné) z nějakého velmi komplexního učení vytrhnout jednu jedinou větu, a na tomto základě pak celé to učení "popravit".

    Takovýmto způsobem by bylo možno například z Marxe zcela snadno učinit přesvědčeného vyznavače kapitalismu. (Neboť výroky, kdy vyslovuje svůj obdiv vůči kreativní síle kapitalismu a jeho nezastupitelné roli v progresu lidstva, je u Marxe skutečně možno reálně najít.)

    Co se pak třeba křesťanství týče, je nutno si také uvědomit, že my 1. zdaleka neznáme všechny Ježíšovy výroky a skutečné názory, nýbrž jenom ty, které jsou reprodukovány v Novém zákoně; a 2. i v tom - oficiálním - Novém zákoně je mnohé značně uhlazeno.

    Například ten známý výrok "opustíš pro mě otce svého a matku svou" v originálu podle všeho zněl poněkud jinak: "budeš pro mě n e n á v i d ě t otce svého a matku svou..." (!) Tohle asi už zní podstatně méně mírumilovně, není-liž pravda?

    A on mezi tím Ježíšem a Mohamedem existuje také jeden zcela zásadní rozdíl: Ježíš mohl své učení šířit v podstatě za mírových podmínek řádně spravovaného (byť i cizí mocí okupovaného) státu, s fungujícím právním systémem. Zatímco Mohamed prakticky po celou dobu svého spirituálního působení vedl zoufalé boje o holé přežití s nepřáteli, kteří ho chtěli zničit. A tito nepřátelé, to byli samozřejmě oni zmínění "modloslužebníci". Jaký pak div, že své vlastní přívržence čas od času motivoval k tomu, aby proti těmto nepřátelům vedli neutuchávající boj? - Spíše je v této souvislosti opravdu velice nezvyklé, že tuto dobu boje o m e z i l jenom na oněch osm měsíců v roce...

    Takže, pane Morbicere, nedá se nic dělat, ale asi opravdu bude zapotřebí - pokud se skutečně chceme přiblížit pravdě - islám hodnotit v celém jeho komplexu a ve všech souvislostech. A je už tomu prostě tak, ale islám byl ve s v é d o b ě a ve svém regionu neobyčejně pokrokové náboženství; nejen proto že ono modloslužebnictví nahradil a zatlačil principiálně vyspělejším monoteismem, nýbrž i proto, že islám se vyznačuje - stejně jako judaismus a křesťanství - závazným mravním kodexem, kromě jiného s velkým důrazem na sociální závazky každého jednotlivce vůči chudým a trpícím.
    ŠŠ
    November 30, 2015 v 8.6
    Náboženství
    je nauka i organizace-církev. Psaná nauka trvá, její výklad zajišťovaný organizací se v čase mění.

    Kritériem všech církví při výkladu nauk jejich náboženství má být v době globalizace lidskost, jinak lidstvo nepřežije.
    No,
    ano i ne pane Poláčku.

    Význam islámu jako sociálního učení nebo dobové vlivy formující jeho základy, o kterých se zmiňujete, chápu.

    Jen jsem chtěl říct, že pokud se stanete náboženským fanatikem, jde se o Korán z některých důvodů opřít o mnoho snadněji, než o Bibli.
    Islámským duchovním nezbývá, než některé neměnné výroky neměnného a božsky dokonalého Koránu oslabovat historickým kontextem.
    Což je trošku paradox.
    U citované pasáže dokáže validitu či dosah celého výroku měnit jediný prvek. Tím jsou "modloslužebníci". Jinak je to ze sémantického hlediska jednorozměrné. Zabíjet a škodit jaksi nejde vykládat jako chránit a pomáhat. I kdyby člověk byl nejlepší rétorický krasobruslař, tak ne.
    * * * * * * * * *

    Když už jsme u Marxe::::: jak by Jozuův příběh vypadal materialistickýma očima?

    Všechno začíná, když se rozestoupí vody Jordánu a král Jozue převede své vojsko suchou nohou k bohatému Jerichu, kde povraždí vše živé a vyplení ho. Získané zlato a jiné bohatství není rozděleno mezi mužstvo, všechno si pro sebe nechává Hospodin.
    Porušení tohoto je trestáno nemilosrdně, jak poznal Achan, syn Karmiho, syna Zimriho, syna Zerachova z pokolení Juda.
    Za zcizení dvě stě sekelů stříbra, zlaté cihly o váze padesáti šekelů a babylonského pláště, byl ukamenován s celým příbuzenstvem v rokli Achor.
    Kořist je dělena až při dalším tažení do jiných měst.

    Inu -- do Izraele přišlo sucho. Takové, až se i řeka Jordán proměnila v potok.
    A královská kasa prázdná.
    Kde vzít chléb pro bouřící se lid?
    Vyplenit Jericho, shrábnout všechno, a za jeho bohatství nakoupit zásoby, než krušné časy přejdou, vypadá jako jasná volba, která navíc jako bonus podpoří královskou autoritu a vděčnost lidu.
    :))
    PK
    November 30, 2015 v 9.59
    V zájmu objektivity je třeba dodat
    že nejvíce obětí má na svědomí náboženství zvané ateismus.
    PK
    November 30, 2015 v 10.5
    Nepochopil jsem
    o co panu Štampachovi zase jde.

    Co by jako kdo měl, nebo neměl podle jeho představ udělat?
    Souhlasím pane Kolaříku.
    Také jsem pro návrat do reality.

    Nejhorší je, že se blízkovýchodní konflikt vyostřil na sunnitsko - šíitské ose.
    Když se člověk dočítá věty jako "sunnité v Iráku se bojí šíitských milicí tak, že jsou raději s IS" (a platí to i naopak), tak si říká, jak tohle může skončit?

    Mírovou dohodu -- a zřejmě i překreslení hranic -- budou muset garantovat Turci, Saudové a Íránci (s velmocemi v pozadí).

    V Turecku i SA je ovšem komplikovaná vnitropolitická situace.

    Zatím
    to vypadá dost bledě...
    JP
    November 30, 2015 v 12.30
    Starý zákon, islám a marxismus
    Z hlediska marxistického by celá tato záležitost, pane Morbicere, vypadala asi takto:

    Veškerá "společenská nadstavba" (tj. co si lidé sami myslí, co cítí, jakým způsobem si svůj svět vykládají) je nakonec jenom odrazem "materiální základny" - to jest naprosto reálných materiálních životních podmínek.

    Bůh "Starého zákona" byl bohem jednoho malého nárůdku, který se sice v některých aspektech svého života (monoteistické náboženství, sociální odpovědnost) vyznačoval oproti svému tehdejšímu okolí až dramaticky vyšším stupněm pokročilosti svého vývoje - ale na straně druhé byl svou existencí plně podroben tehdejším obvyklým "mravům" - to jest v "mezinárodních" záležitostech se jednalo stále ještě o čirou džungli, kde se jednalo o holé přežití. Z tohoto hlediska se tedy tehdejší národ izraelský naprosto ničím nelišil (v dobrém, ale ani špatném) od tehdejších obecně vládnoucích "zvyklostí". Sežer, nebo budeš sežrán!

    A teprve za změněných životních materiálních podmínek (vlastní relativně stabilní státní teritorium), fungující státní správa a právní řád atd.) mohl tento národ vůbec pomýšlet na to, změněné životní podmínky reflektovat přechodem k nějakému vyššímu stupni mravnosti.

    Oproti tomu islám - ten sice vznikl až o celou řadu století později nežli křesťanství, ale - jak už jsem minule zmínil - za takových reálných životních, materiálních podmínek, které se daleko spíše blížily těm z původně světem bloudícího a o svou holou existenci bojujícího národa izraelského. Proto tento islám nutně nese stopy této reálné životní základny tehdejších beduínů; a je daleko spíše opravdovým zázrakem, že se Mohamedovi podařilo v tomto prostředí prosadit relativně natolik pokrokové duchovní učení.

    ---------------------------

    Jinak ovšem s Vámi, pane Morbicere, plně souhlasím v tom, že jsou součásti islámské věrouky, které jsou přinejmenším z dnešního hlediska už krajně archaické, a nutně by vyžadovaly přinejmenším důkladnou reinterpretaci.

    Jenže, právě tohle je zásadní problém všech náboženských systémů a učení: když už jednou něco zvěstoval Bůh, nelze na tom měnit ani čárku. A pokud, tak v podstatě jenom prostřednictvím "hereze", kdy vzniká celý nový náboženský směr.
    November 30, 2015 v 12.38
    Respektive, pane Poláčku, musí se počkat, až Bůh zvěstuje něco nového.
    :-)
    + Další komentáře