V dramatických dnech po atentátu na ruské civilní letadlo nad Sinají, po masakrech v Bejrútu a o den později v Paříži, a ve dnech, kdy byl s mohutným nasazením bezpečnostních sil pravděpodobně zmařen podobný masakr v Bruselu, se sešli zástupci tří náboženství působících u nás, aby se k tomu vyslovili, aby deklarovali své vztahy.

Je správné, že se Vladimír Sáňka jako zástupce Ústředí muslimských obcí vyslovil, že jde o brutální činy fanatiků a že evropské země musí toto zlo zastavit. Dá se souhlasit i s jeho výzvou neuplatňovat princip kolektivní viny. Jistě neplatí, že každý muslim je potenciální terorista, i když náboženství je aspoň do určité míry otázkou volby a jde tedy o příslušnost jiného druhu než k národu či rase.

Sylvie Wittmanová z progresivní (liberální) židovské komunity Bejt Simcha vyzvala k pomoci lidem v nouzové situaci, ať zde žijí nebo přicházejí ze Sýrie a dalších míst, kde je válka. Je hodno respektu, že z tohoto prostředí zaznívá její alternativní hlas.

Jiný reprezentant judaismu, překvapivě též liberálně zaměřený, Benjamin Kuras, výslovně obhajuje teze, že islám ve své současné formě ohrožuje demokracii a západní civilizaci, že zákony šarí’a obsahují totalitní pravidla nadvlády nad nemuslimy, že evropská islámská mládež, rodící se několikanásobně početněji než Evropané domorodí, se stále silněji radikalizuje k fašizujícímu džihádu. Jeho domovský webový portál Eurabia publikuje rovněž rasistické výpady proti Romům.

Hostitel setkání Petr Vacík, jezuita, spolupracující s Tomášem Halíkem v duchovní péči o pražskou akademickou farnost Nejsvětějšího Salvátora, citoval dokument svého řádu, podle kterého se jezuité mají učit od jiných náboženství.

Za pozornost stojí, v jakém ostrém protikladu je takový výrok, modlitba a společné symbolické gesto se Židy a muslimy a pořádání tohoto setkání s postoji nejvyššího představitele římských katolíků u nás, Dominika Duky.

Duka jako předseda České biskupské konference veřejně mluví jménem své církve. Při různých příležitostech zpochybňuje mezináboženský dialog, oslavně mluví o postavách španělské reconquisty (zahrnující násilné vyhnání Židů a muslimů) a varuje před islamizací Západu.

↗

Je třeba odlišit lidské násilné tendence v posvátných textech od toho, co různé tradice považují za Boží zjevení. Foto apha.cz

V posledních dnech zintenzivnil kontakty s Milošem Zemanem, jenž 17. listopadu své opakované nevraživé výroky o islámu korunoval manifestací jednoty s xenofobním, nenávistným, protiústavním a protizákonným Blokem proti islámu.

Jsme svědky toho, jak z židovských, křesťanských a islámských zdrojů vycházejí protikladná vyjádření a činy. Muslimové mluví, například v Chartě evropských muslimů (2004), o potřebě míru, tolerance a dialogu a muslimové masově vraždí civilní nebojující osoby na Blízkém východě, v Africe, v Americe (11.9.2011) a Evropě (mimo jiné Paříž 13.11.2015).

Křesťané vytvořili projekt mezináboženského dialogu, nasazují síly v nezištné službě lidem různých vyznání a křesťané volají po nové křížové výpravě, vraždí se mezi sebou (mimo jiné Severní Irsko od roku 1998) a masově vraždí muslimy (Srebrenica 1995).

Židé se stali po dlouhých dějinách pronásledování obětí snad nejstrašlivější genocidy v dějinách a vedlo je to mimo jiné k péči o osudy jiných pronásledovaných skupin, například (i u nás) Romů. Příkladem mohou být aktivity Fedora Gála.

A jsou, ač je to k nevíře, Židé, jejichž vysoký představitel Obadia Josef se vyslovil, že pohané, tedy my, budeme pracovat, budeme orat, budeme sklízet a Židé budou sedět a jíst. To je prý důvod, proč jsme byli stvořeni. O Palestincích se vyslovil, že je zakázáno být k nim milosrdný a je třeba na ně posílat rakety a ničit je.

Proč nestačí říci Not in our name

Různá náboženství v sobě mají teroristický potenciál. A nestačí říct Not in our name. To je úctyhodný a v některých částech světa riskantní postoj. Nikam však nevede tvrzení, že naše (ať je to kterékoli) náboženství nemá s terorem nic společného. Je to lež a ze současné tragédie nás osvobodí pouze pravda.

Teror má náboženství. Reálně existuje a teoreticky je odůvodňován teror ve jménu judaismu, křesťanství a islámu, a stejně tak ve jménu indických tradic nebo buddhismu. Mnohá náboženství mají teroristickou podobu.

Nestačí se od ní distancovat. Je třeba prozkoumat kořeny nábožensky motivovaného a odůvodňovaného násilí. Není celá pravda, že jde o násilí ekonomické nebo politické náboženstvím pouze zaštiťované.

V posvátných spisech Židů, křesťanů a muslimů jsou texty vybízející k míru, k sociální spravedlnosti, texty respektující odlišnost a odmítající násilí ve jménu víry. Bohužel však v Bibli i Koránu jsou i texty, v nichž Bůh přikazuje nebo dovoluje zabíjení lidí.

Často připomínaný text zabíjejte je všude, kde je dostihnete (Korán 2, 191) bývá citován bez souvislosti. Jde výslovně o obranu. Horší je text 9, 3 — 5, kde se říká Bůh a Jeho posel se zříkají závazků vůči modloslužebníkům; … A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy!

V Bibli najdeme texty o proklatých městech a čteme tam na více místech něco podobného jako toto: Ale Hospodin řekl Jozuovi: 'Hleď, vydal jsem ti do rukou Jericho i jeho krále s udatnými bohatýry.’… Všechno, co bylo v městě, vyhubili ostřím meče jako klaté, muže i ženy, mladíky i starce, též skot a brav i osly (Jozue 6, 2 a 21).

Na námitku, že v Novém zákoně nic takového není, je nutno uvést, že pro křesťany je slovem Božím celá Bible a že v Bibli Ježíš o tom, čemu dnes říkáme Starý zákon, mimo jiné říká: Kdo by tedy zrušil jedné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího… (Mt 5, 19).

Těchto biblických textů se dovolávali křesťané pro odůvodnění násilí vůči údajným kacířům a náboženských válek.

Náboženství mohou přispět k naději na bezpečnější svět, pokud budou k sobě neúprosně pravdivá. Pokud jasně identifikují lidské násilné tendence ve svých posvátných spisech a odliší je od toho, co považují za skutečné Boží zjevení. Jen s náboženstvími, která jsou schopna tohoto rozlišení, můžeme doufat, že civilizace se svými univerzálními humanistickými hodnotami přežije.

Je hezké, že Žid, křesťan a muslim jeden po druhém pronášejí své modlitby a pak společně rozsvěcují světla ve svícnu. Je pěkné, že si, jak řekl Vladimír Sáňka, dokáží sednout za jeden stůl a shodnout se.

Ještě hezčí by bylo, kdyby se neshodli jen v odporu k jiným (modloslužebným?) náboženstvím, v zavrhování nových spirituálních proudů a v odmítání sekulární kultury a civilizace. Jen v tom případě se můžeme shodnout, že náboženství nemá (už) teror nebo že teror nebude nadále mít náboženství.