Alois Musil patří mezi nejvýznamnější české osobnosti. Dvacáté století jej ale dokázalo téměř dokonale vymazat z paměti národa. Tento katolický kněz odjel do arabských zemí a objevil zde pouštní zámek Qusajr Amra s unikátními figurálními motivy. Zároveň se stal spolunáčelníkem dvou beduínských kmenů. S Masarykovou podporou později vydal zásadní díla věnující se Orientu. Po roce 1948 ovšem byly jeho práce vyřazeny z knihoven a Musil byl zapomenut.

Akademická společnost Aloise Musila se snaží znovu oživit jeho odkaz. Před rokem byla po tři čtvrtě století konečně vydána Musilova kniha „Ze světa islámu“ a na sklonku roku se chystá komiks přibližující dětským čtenářům Musilův dobrodružný život.

Místopředseda společnosti Pavel Žďárský v rozhovoru přibližuje Musila jako zásadní postavu inspirující ke komunikaci s islámskou kulturou. On sám byl zván „miláčkem Arabů“ a své nakladatele zdravil větou „Kéž Vás Alláh zachová“.

Kdo vlastně byl Alois Musil?

Muž mnoha tváří a zájmů, také úkolů a spletitého údělu. Cestovatel, orientalista, arabista, spisovatel, etnograf, biblista. Pro některé i průkopník islámské archeologie vzhledem k dokumentaci lokalit, sám se vykopávkám nevěnoval. A všude zanechal výsledky, které jsou dodnes zajímavé a mají hodnotu. Nepochybně člověk, který měl určitou vizi, pevnou vůli a snahu něco dokázat. Vyšel z chudých poměrů, takže ta touha prosadit se a zajistit sebe i rodinu a široké příbuzenstvo tam byla taky.

A zároveň člověk, který byl nesmírně lidský. A takový i zůstal, byť se u něj objevovala určitá pedanterie a přísnost na sebe i na okolí, čili někdy dokázal být ostatním protivný. Zásadní u něj ale byla vstřícnost k jiným tradicím a kulturám.

Co tvoří podstatné zvraty jeho života?

První nastal, když se rozhodl, že se stane knězem. Kluk z Hané, z Rychtářova, víru poznal doma a to náboženství v něm bylo odmala přítomno. Nepochybně jeden z důvodů byl i sociální, protože to byla cesta, jak se dostat ke vzdělání. Jako chlapec z chudých poměrů by jinak neměl šanci. A zároveň se mohl věnovat tomu, co ho vždycky zajímalo, tedy hledání odpovědí na náboženské otázky.

Druhý důležitý moment byl odjezd do Orientu. Na místě byl fascinován novým světem a novou kulturou. Snažil se tam vystopovat počátky monoteismu, který právě zde vytryskl ve třech náboženstvích. Zkoumal tedy, čím je to prostředí tak specifické. Po necelých třech letech učinil zásadní objev — Qusajr Amra s unikátními figurálními kresbami. Z neznámého cestovatele a studentíka se stal světově uznávaný vědec. To byl milník, který pro něj všechno změnil.

Pak ho události přivedly do blízkosti vídeňského dvora. Jednak úspěch jeho díla, za které dostal od císaře vyznamenání — za čtyřsvazkovou monografii „Arabia Petraea“ a samostatné dva svazky o Amře. A poté, když je v roce 1912 Sixtem z Bourbonu a Parmy, bratrem budoucí císařovny Zity, pozván, aby jej doprovázel na lovecké výpravě.

Souhlasí a z lovecké výpravy se stane vědecká expedice, spřátelí se a on se dostane do vrcholných kruhů habsburské politiky. Když je Karel císařem, tak se stává blízkým spolupracovníkem a rádcem, tajným radou.

Další velký mezník tak je konec Rakousko-Uherska, kdy se snaží dostat zpět do Československa a výrazně mu v tom pomůže Masaryk, protože tady se na něj nacionalistické kruhy dívaly skrz prsty: „To je ten spolupracovník Habsburků! Takového člověka si máme držet na Univerzitě Karlově?“ Ale díky Masarykovi se stal profesorem Univerzity Karlovy a začal s ním a s Benešem spolupracovat.

Masaryk mu později zprostředkuje přes Charlese Cranea pobyt ve Spojených státech a vydání jeho stěžejního díla — výsledků jeho cest od roku 1908 do roku 1917. To je čtvrtý moment.

Pátý už je nešťastný zlom související s koncem Masarykovy republiky a následně potom okupací, kdy musel žít v nových podmínkách a už to znamenalo závěr života, kdy žil v ústraní.

Jaké měl postavení ve své době?