Pochod hrdosti do každé farnosti

Filip Outrata

Rozhodnutí pražského arcibiskupa zakázat dvě doprovodné akce k festivalu Prague Pride na půdě katolické farnosti ukazuje, že „pochody hrdosti“ nejsou ani v českých zemích zdaleka zbytečné.

Na co by vlastně člověk měl být hrdý? Asi ne na to, že se narodil jako Čech, Rom či příslušník jakéhokoli národa a etnika, ani na to, že narodil s tou nebo onou sexuální orientací. Hrdý, řekl bych, může být člověk na úplně jiné věci.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Třeba na to, že se dokáže starat o druhého, i když je to někdy těžké a ubíjející. Že dokáže snášet druhého v jeho jinakosti a umí dát najevo nesouhlas s tím, co považuje za špatné, ale nesnaží se druhého za každou cenu předělat k obrazu svému. Že se dokáže zastat druhého, když to opravdu potřebuje. Nebo na to, že má své hodnoty, kterých si váží a snaží se jimi řídit, ale zároveň ví, že i druzí mají své hodnoty, které nejsou vždy stejné, ale taky mají svou váhu.

Spojovat hrdost se sexuální orientací či s národní a etnickou příslušností je ošidné. Lze to pochopit u těch skupin, které byly či jsou v celku nějaké společnosti diskriminovány. Hrdost v těchto případech nevyjadřuje pýchu či pocit vlastní nadřazenosti, ale vědomí vlastní důstojnosti, která není uznávána, nebo je dokonce aktivně potlačována.

Gay Pride, pochody hrdosti lidí gay a lesbické orientace, mají podle mého soudu opodstatnění především proto, že v mnoha zemích světa jsou dnes tito lidé pronásledováni, často velice krutě — v některých afrických zemích za aktivní spoluúčasti nebo nečinného přihlížení představitelů různých křesťanských církví. Je trochu paradoxní, i když vlastně logické, že v zemích, kde se tyto pochody mohou konat, je většinou míra pronásledování či diskriminace velmi nízká až nulová.

Oficiální plakát a heslo letošního Prague Pride. Ilustrace praguepride.cz

K takovým zemím nepochybně patří i Česká republika. Pochod hrdosti gayů a leseb tu tak může být vnímán jako prostředek veřejného a mediálního nátlaku, který má dané skupině získat ta či ona práva navíc k těm, která již má. Namísto části společnosti, která je pronásledována nebo usiluje o práva, která jsou jí odepírána, se tak v očích mnohých objevuje spíše jakási agresivní nátlaková skupina.

Pokud jde o konkrétní práva gay a lesbické menšiny u nás, v některých případech by stejnopohlavní páry jistě měly mít možnost adopce. Je také otázka, zda civilní sňatek nebude časem rovněž zpřístupněn pro páry stejného pohlaví. Civilní zákonodárství a obecně sekulární základ našeho státu totiž — na rozdíl třeba od římskokatolické věrouky — homosexualitu za problematickou a stejnopohlavní vztahy za hříšné či nepřijatelné nepovažuje.

Co je, a co není vnitřně nezřízené

Velmi si vážím všech aktivit, které v rámci akce Prague Pride již od prvního ročníku v roce 2011 připravují křesťané gay a lesbické orientace, sdružení v organizaci Logos. Ve svých církvích a společenstvích to často nemají lehké, jejich víra bývá hluboká a osvědčená v těžkostech, které jejich „normální“ spolusestry a spolubratři nemusejí překonávat. Pro své církve a komunity pak mohou být obohacením, vzácným kořením.

Postoj křesťanských církví k homosexualitě je u nás různý, různá jsou i oficiální stanoviska a postoje zaujímané jednotlivými věřícími. Ty sahají od velmi otevřených a přijímajících až po negativní či nepřátelské. Tak trochu podobně jako ve zbytku společnosti.

Když dnes předseda české biskupské konference kardinál Dominik Duka ve svém prohlášení k Prague Pride s citací Katechismu píše, že podle římskokatolické věrouky je homosexuální jednání vnitřně nezřízené, nelze se ubránit trpkému pousmání. Co může být nezřízenější než případy zneužívání dětí a mladistvých kněžími, které v posledních letech tak vážně poškodily obraz římskokatolické církve v mnoha zemích světa?

Skutečně vnitřně nezřízené je pouze takové jednání, které druhého člověka zasahuje v jeho důstojnosti, jinak řečeno v jeho celkovém bytí, jeho fyzické, duševní i duchovní integritě. Lze pochybovat o tom, že takovým jednáním je dlouhodobý láskyplný vztah dvou lidí stejného pohlaví, třeba spojený i s výchovou dětí. Zneužívání bezbranných, navíc páchané z pozice člověka obdařeného autoritou duchovní osoby, je však bezesporu nezřízené až obludně.

Rozhodnutí pražského arcibiskupa zakázat dvě doprovodné akce k festivalu Prague Pride na půdě katolické farnosti ukazuje, že „pochody hrdosti“ nejsou zbytečné. Foto Jakub Poláček

Připomínat lidem homosexuální orientace, že jsou — na rozdíl od těch s orientací heterosexuální — povoláni výhradně k čistotě, je pokrytecké právě s ohledem na reálné potíže řady kněží s povoláním k čistotě a především na jejich následky. Je to nejlepší způsob, jak z učení církve učinit prázdná slova a zabránit tomu, aby bylo bráno vážně.

Je proto dvojnásobná škoda, že se letošní Prague Pride kromě řady křesťanů různých církví nakonec nezúčastní studentská římskokatolická farnost u Nejsvětějšího Salvátora. Dvě původně plánované doprovodné akce, besedu s americkou řeholnicí o šikaně v církvi i mimo ni a projekci polského filmu Ve jménu, o katolickém knězi, který se zamiluje do mladíka, ze své moci pražského arcibiskupa zakázal právě kardinál Duka. Obě akce se budou konat jinde.

Salvátorský farář Tomáš Halík sice tvrdí, že má na Prague Pride a obecně pochody hrdosti podobný názor jako Duka, a že dialogu není konec, jen se bude konat jindy a s jinými osobami, to však nic nemění na nepěkném celkovém dojmu — vytěsňování a popírání nepohodlných skutečností na církevní půdě, o kterém mluví i řada zasvěcených osob v církvi samé. Naštěstí se skutečné problémy nedají řešit zákazy, ale jen poctivým a otevřeným hledáním odpovědí.

Tak snad příští rok bude příležitost o těchto důležitých otázkách společně uvažovat a diskutovat na půdě, která toho má zapotřebí. A bylo by to důležité také proto, že se tím ještě posílí ten rozměr pochodu gay a lesbické hrdosti, který není křiklavou a pro média lákavou podívanou, ale který jde do hloubky.

    Diskuse
    MP
    August 5, 2015 v 12.29
    Otázkou je,
    jaký je v této věci rozdíl mezi Putinem a Dukou. Jistě, jeden vládne celému Rusku, druhý jen české katolické církvi. Čili ten první může Pride zakázat "všude", kdežto ten druhý jenom "někde". Ovšem jak ruský stát, tak katolická církev jsou autokraticky řízené, nedemokratické instituce. A znepokojivou by měla být otázka, jak by se choval takový Duka (a jemu podobní), kdyby měl světskou moc, neřkuli srovnatelnou s Putinem.

    Bohužel je třeba také říct, že oficiální negativní katolický postoj k homosexualitě se opírá o autoritu nejvyšší. V Bibli je homosexualita jasně a tvrdě zakázaná. Což je pro mě jeden z důvodů, proč nemohu být křesťanem. Ale to vůbec neznamená, že bych si hluboce nevážil otevřených, liberálních křesťanů, jako je F. Outrata, naopak.
    PK
    August 5, 2015 v 13.47
    Pane Plevo
    V celém článku jsem nenašel jedinou zmínku o Putinovi.

    Když se ale tedy ptáte, odpovím na Vaši otázku. Rozdíl mezi Dukou a Putinem je ten, že Duka je normální člověk, s nímž je možno tu souhlasit, tu nesouhlasit, zatímco Putin je zločinec.

    Až budete chtít zase něco vědět, klidně se zeptejte. Vím, že osvěty zde není nikdy dost, a už jsem s tím srozuměn.
    PK
    August 5, 2015 v 14.5
    A už jenom ještě trochu nadbytečně dodám,
    že v Rusku by žádnou homosexuální akci nezakázali, protože jejich organizátory důsledně rovnou zavírají. A nejenom organzátory. Stačí na zavření mnohem méně.
    JV
    August 5, 2015 v 14.18
    Několik přátelských nesouhlasů s přítelem
    Vážení a milí přátelé, milý Filipe,
    dovolil bych se vyslovit k několika tvrzením uvedeným v tomto článku.

    Je dobře, že se autor vyjadřuje k názvu pražského pochodu homosexuálů a jejich sympatizantů. O proklamaci hrdosti tu může jít jedině okrajově.

    Homosexuálové u nás nejsou nikterak diskriminováni. Nikdo jim nezakazuje společně bydlet, nikdo je nevyhazuje z práce za jejich sexuální příklon k témuž pohlaví, nikde pro ně neplatí jiná práva než pro všechny ostatní. Jako nemohou být spolu oddáni jacíkoliv dva lidé stejného pohlaví, nemohou být spolu oddáni ani dva homosexuálové téhož pohlaví. Lapidárně řečeno, dva homosexuálové různého pohlaví, spolu oddáni být mohou.

    Křesťanský postoj k homosexualitě je zcela jasný. Na homosexualitě není nic dobrého, nic chvályhodného. To proto že odporuje řádu stvoření. Řád stvoření je zde jasný: Žena a muž k sobě cítí lásku, která, uzraje-li do odpovědného rozhodnutí být spolu celý život, je přivede k láskyplnému spojení. Z něho pak přichází na svět nový život. Rodina, v níž se matka – kromě jiného – stává pro dítě vzorem ženské identity a v níž tatínek plní roli mužského vzoru, je základní a ničím nenahraditelnou buňkou společnosti. Homosexuální vztah nic z toho zajistit nemůže.

    Není pravdou, že „obecně sekulární základ našeho státu - na rozdíl od římskokatolické věrouky – homosexualitu za problematickou nepovažuje“, jak tvrdí autor. Neznám rodiče, kteří by považovali za zcela normální a žádoucí, aby jejich dítě si domů přivedlo partnera téhož pohlaví s tím, že se budou brát. Ono se na homosexualitu - a obecně na mnoho dalších nestandardních postojů – lehce přitaká, když se nečeká, že to bude mít také ryze osobní důsledky.

    Nemohu také souhlasit s tím, co můj přítel, pan Filip Outrata, píše ve třetím odstavci stati „Co je, a co není vnitřně nezřízené“. Považuje-li přece kardinál Duka homosexuální jednání za vnitřně nezřízené, neznamená to přece tím pádem – jak z tohoto Dukova vyjádření autor vyvozuje – že „zneužívání dětí a mladistvých kněžími“ pokládá kardinál Duka za zřízené. To je přece logická nesrovnalost.

    K mnohým vyjádřením kardinála Duky mám také četné výhrady a samotný způsob jeho vystupování mi také poněkud vadí, ale tentokrát s ním souhlasím.

    Pokud by se totiž plánovaná akce zabývající se tematikou homosexuality ve vztahu k učení katolické církve konala v souvislosti s pražským pochodem homosexuálů, nestavěla by se církev k této problematice nezávisle, ale pod tlakem. A to dobré není. Má-li se taková diskuse u Salvátora nebo kdekoliv jinde vést, je správné, aby se vedla bez vlivu výše uvedených okolností.

    S omluvou za poněkud obšírnější komentář a s přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal
    MK
    August 5, 2015 v 16.56
    Pane Vyleťale,
    Přemítám nad Vašim prvním odstavcem. Kdyby ho napsal někdo jiný, byl bych schopen chápat ho jako sarkasmus. Ale Vy si v sarkasmu nelibujete, takže ho nejspíš myslíte vážně. Je ovšem natolik absurdní, že se mi ho nedaří tak chápat. Většina populace může být oddána s osobou, kterou miluje, anebo s osobou kterou nemiluje (a bohové vědí, proč o to ti lidé stojí), ale část pouze s osobou, kterou nemilují a ani milovat nemohou. To není diskriminace? Pak už asi nevím co.
    (Nehodlám slovíčkařit o výrazu milovat, každému je jasné, že myslím jeden z významů toho slova, a také který).

    Promiňte, ale mě to jasné není. Nebudeme polemizovat o existenci Stvořitele, nedošli bychom nikam. Ale dejme tomu, že je. Stvořitel tedy určil stvořenému Řád stvoření. O. K. Ale vůbec ho nezohlednil při tvoření, a nestvořil vše tak, aby pro něj byl ŘS přirozený, naopak stvořil mnoho tvorů tak, že je pro ně krajně a bytostně nepříjemné ho dodržovat. Pokud je Stvořitel krutý sadista, pak to chápu. Ale jinak?

    "obecně sekulární základ našeho státu" nejsou přece osobní postoje (často dost nešťastné) konkrétních občanů. Jistě máte pravdu, že bojovat proti vlastním předsudkům, za své ideály v sobě samém, když se to člověka osobně dotýká, není snadné. Dobré věci nebývají snadné, o to víc o to musí člověk usilovat.

    A myslím si, že pro něco takového existují jen dobré příležitosti.
    FO
    August 5, 2015 v 21.34
    M. Plevovi
    Otázka, jak je to s hodnocením homosexuality v Bibli, není jednoznačná. Zajímavý materiál k tomu před několika lety vypracovali v ČCE. Podle některých biblistů odsuzující pasáže nemíří na homosexualitu jako takovou, ale na násilí na cizincích (obyvatelé Sodomy a "sodomský hřích").

    Zajímavé informace o těchto výkladech shrnuje kniha M. Putny Křesťanství a homosexualita.
    JV
    August 5, 2015 v 21.47
    Pro pana Kolaříka
    Vážený a milý pane Kolaříku,
    samozřejmě, že nejde o sarkasmus. Myslím to zcela vážně. Slovo „diskriminovat“ používám v jeho pravém smyslu, nepřekrucuji jej, nematu jím.

    Co to vlastně je „diskriminovat? Je to upírat právo tomu, komu náleží. Co říká právo o manželství? Že je to svazek dvou lidí rozdílného pohlaví. Upírá snad toto právo někdo někomu, kdo této podmínce vyhoví? Nikoliv, takže mluvit o diskriminaci homosexuálů je omyl.

    To, co chtějí homosexuálové (jistě ne všichni), je buď stávající právo týkající se manželství změnit tak, aby sňatek mohly uzavírat též páry téhož pohlaví, anebo zavést další právní úpravu, která by toto dovolovala. To jistě možné je ve společnosti, která se křesťanskými zásadami - potažmo řádem stvoření - řídí jen velmi málo, resp. neřídí vůbec. Stačí k tomu běžná parlamentní procedura.

    Absurdnostem, ke kterým takové pojetí manželství včetně osvojení dětí a „pronajímání“ ženských děloh mužskými homosexuály vede – děje se tak již dnes běžně v Thajsku – nebude konce. Stačí věc jenom domyslet. Před několika lety jsem četl zprávu o tom, jak jeden muž, který si nesmírně oblíbil vlastní polštář (to myslím opravdu vážně), se nechal v jakémsi státě USA s tímto polštářem oddat … Tak to jsou ta další pokračování, v tomto případě ta úsměvná, která nás čekají. Ta méně úsměvná si každý, kdo si o lidské schopnosti relativizovat úplně všechno nedělá žádné iluze, dokáže hravě představit.

    A teď k tomu řádu stvoření, pane Kolaříku. Kdyby byl člověk tvůrcem tohoto světa, nepodléhal by řádu svého vlastního stvoření, ale řád by podléhal jemu. Jak víme, je tomu přesně naopak. Jedním z důkazů, že člověk podléhá řádu, který nestanovil a který jej přesahuje, je např. existence smrti. Řád je tu od toho, aby byl respektován, a proto jsou situace, kdy se člověk musí podřídit, byť se mu nechce. To bohužel značné části západního lidstva nevyhovuje a chtěla by takový řád, který se pokaždé přizpůsobí podle momentálních potřeb toho kterého člověka.

    Pane Kolaříku, vy říkáte, že Stvořitelův řád je nedokonalý, protože nepostihuje případy, kdy je dodržování řádu bytostně nepříjemné (možná jste chtěl říci téměř nemožné). Ano, v jistých případech, jako jsou vážné nemoci, přírodní katastrofy, nešťastné náhody, lze takto a podobně o Stvořitelově díle a o Bohu samotném, přemýšlet. Jenže nezapomeňme, že samo stvoření, tedy veškerenstvo, je poznamenáno hříchem odmítnutí (a také stále trvajícím odmítáním) Boha člověkem. Spravuje nás o tom velmi přesně např. příběh Adama a Evy.

    Nicméně, řád stvoření tu stále je a můžeme jej velmi dobře poznat z křesťanského učení. Jeho respektováním nemusíme vždy dojít k výsledku, který by nás dle našich momentálních představ uspokojil Vězme však, že z hlediska překračujícího náš dočasný zájem i schopnost chápat v nejširších souvislostech, uděláme to nejlepší, co se udělat můžeme, když se jím budeme řídit.

    Jeden moudrý mnich, svatý Benedikt, kdysi řekl: „Zachovej řád, a řád zachová tebe“. Chtít zakládat homosexuální manželství znamená rozvracet řád, který je dobrý. Řád, který má za cíl přijetí daru života, pokračování života. Manželství totiž, jak málokdo z nevěřících ví, je v katolické církvi určeno za svátost. Manželství je posvátné, protože jej svou božskou vůlí ustanovuje sám Bůh a očekává od něj zrod dalšího života. A to tedy něco znamená.

    Milý pane Kolaříku, snad jsem až příliš zabrousil do křesťanství a stal se poněkud nesrozumitelným. Avšak, víte, ono se nelze u důležitých věcí dobrat pravé podstaty, pokud nezohledníme jejich význam náboženský.

    Přeji krásnou dobrou noc. Jiří Vyleťal
    FO
    August 5, 2015 v 21.56
    Jiřímu Vyleťalovi
    s díkem za přátelskou polemiku, která umožňuje o těchto otázkách uvažovat do větší hloubky.

    Myslím, Jirko, že se mýlíš v hodnocení homosexuality. Podle tebe na ní není nic dobrého nebo chvályhodného. To je podle mého omyl, který lze snadno dokázat. Pokud existují homosexuální páry - a takové existují - v nichž si partneři dlouhodobě prokazují úctu a věrnost, podporují se v těžkostech, tak je to nesporně dobré a chvályhodné. A chválu zaslouží jejich homosexuální náklonnost, protože bez ní by takový pár nevytvořili a tyto ctnosti neosvědčili. Asi Ti nemusím vysvětlovat, že ani podle římskokatolické nauky není jediným cílem manželství plození dětí, ale je tu i druhý základní prvek, vzájemná podpora a pomoc. A to homosexuální páry mají.

    Pokud jde o řád stvoření, byl bych opatrný v tom, co do něj patří, co nepatří, jak to hodnotit. Byly doby, kdy se křesťanská nauka domnívala, že otroctví je pevnou součástí řádu stvoření - tak to je, tak to Bůh chtěl, tak lidi stvořil, aby jeden byl pán a druhý otrok. A dnes...

    Myslím, že v řádu stvoření mají své místo, a tedy i pozitivní hodnotu, i výjimky, skutečnosti zdánlivě odporující obvyklému stavu. Řád stvoření chápu nikoli jako kasárenský pořádek, ale jako poměrně pestrou skutečnost, která se dá s pokorou poznávat a divit se dosud nepoznaným věcem, ale příliš se nedá jednoznačně rozseknout a černobíle označit.

    Pokud jde o samotný výrok kardinála Duky, vadilo mi hlavně to, že tu citaci o vnitřně nezřízeném jednání (rozumí vůbec někdo - včetně katolíků - co to vlastně znamená?) uvedl bez kontextu, bez snahy rozlišovat. Asi je to skutečně tak, že z pohledu tohoto církevního učení je vztah dvou dospělých homosexuálů vnitřně nezřízený, kdežto zneužití nezletilého homosexuálním pedofilním knězem je nezřízené vnitřně i vnějškově. Ale - jsou takovéto definice vůbec k něčemu dobré? Pochybuji o tom.

    Měj se moc hezky a ještě jednou díky za reakci.
    MP
    August 5, 2015 v 22.5
    F. Outratovi
    Děkuji, k Putnovi mám - vzhledem k jeho nekritické propagandistické angažovanosti ohledně rusko-ukrajinského konfliktu - nyní velmi rezervovaný vztah, ale na knihu se podívám. V každém případě si jej vážím za jeho angažovanost v oblasti vztahů společnosti a církve k homosexualitě.
    JV
    August 5, 2015 v 22.17
    Filipu Outratovi
    Milý Filipe,
    moc děkuji za přátelskou a milou odpověď. Jistě by se dalo dále diskutovat, ale vše má mít svoji dobrou míru a čas na zrání.

    Měj se moc hezky, Jirka
    + Další komentáře