Skotsko ukázalo naději celé Evropě
David UngerVětší význam než samotný výsledek proběhlého referenda o nezávislosti Skotska má podle Davida Ungera průběh kampaně, probuzení skotské občanské společnosti, demokratický a sociální rozměr referenda i reakce státních představitelů a masmédií.
Vzpomněl jsem si na historickou ilustraci vysočanského viaduktu v Praze z léta 1936, kde byla vápnem spěšně napsaná slova „V Madridu se bojuje za Prahu“. Podobně i dnes by se dalo napsat „V Edinburghu se bojuje za Evropu“.
Z určitého hlediska není rozhodující výsledek proběhlého referenda o nezávislosti, ale samotný průběh kampaně, obrovské probuzení skotské občanské společnosti, demokratický a sociální rozměr referenda i reakce státních představitelů a masmédií v Británii a v celé Evropě.
Jan Čulík, šéfredaktor Britských Listů dlouhodobě působící ve Skotsku, přirovnal atmosféru ve skotských ulicích, restauracích, na pracovištích k Pražskému jaru 1968. I tehdy se neznámí lidé spontánně zastavovali v ulicích a diskutovali o politických otázkách. Znejistilo to mocenské představitele od západu na východ. I dnes se objevilo křečovité napětí vlivných politiků a jejich poslušných spojenců ve velkých médiích.
Uvědomili si totiž, že mínění společnosti přece jen nemají zcela pod kontrolou. Co kdyby si v jedné zemi sami rozhodli, že chtějí současný systém odspoda změnit a významně zlepšit? Co by se stalo s jejich institucemi, které tak křečovitě udržují jen s kosmetickými změnami? Ty vyhovují především prorostlému establishmentu vlád, politických stran, velkých společností a bank.
Nakonec prý zvítězil rozum. Nesmyslná touha po dělení, separatismus, byl prý poražen racionálním „lépe spolu“. Třeba podle Martina Nováka z Aktuálně.cz má být v našem zájmu jednotná Británie, protože bez Skotska by vystoupila z EU a to si nemáme přát. Píše, že „bez Británie to prostě nebude EVROPSKÁ unie. Jenom unie.“ Tento nelogický názor však převrací dlouhodobou britskou mocenskou praxi, kterou britská reprezentace praktikuje i v Evropské unii.
Zde jsme si v mnohém blízcí, ale přece jen vidím jako problém nasazovat i na Skotsko kopyto Ungerovy regionalistické ideologie a skrytého moravského zemského patriotismu.
Je zřejmé, že Skotové, kteří byli pro samostatnost, tak hlasovali zejména proto, že chtěli odmítnout anglický konzervativismus a jeho hlavní atributy - thatcherovsky otevřeně asociální neoliberalismus a euroskepticismus. Již z toho důvodu by si zastánci skotské nezávislosti zasluhovali sympatie celé evropské levice. Je skandální, že ti, kteří se tolik ohánějí "evropským sociálním modelem" a potřebou integrace, se obrátili zády k hnutí, jež bylo sociální a proevropské a jež mohlo hlavního kazisvěta všech snah o sociálnější a jednotnější Evropu - Anglii fatálně oslabit...
Sobotka se nemůže mýlit víc, když hovoří o onom "klidu na práci" - s konzervativní jednotnou Británií (Labour Party je jen slabším odvar téhož) se NIKDY nepodaří kardinální evropské problémy vyřešit. Ba co víc, pokud neoliberální a euroskeptická Británie nebude dříve nebo později z EU vyloučena, skončí evropský projekt v troskách...
Na druhou stranu je zřejmé i to, že Skotové národem jsou, a samotný název Skotská národní strana to dokazuje. Jistě, západoevropské pojetí národa se od středoevropského liší (není tolik vázáno na jazyk), ale stavět regionalismus do opozice vůči nacionalismu má smysl jen tehdy, když na jednom území žije, resp. ve střední Evropě žilo více jazykově definovaných národů, anebo pokud se chce emancipovat určitá oblast v rozporu s předchozí definicí jednotného národa (Liga severu v Itálii). V případě Skotska je tedy regionalismus a nacionalismus totéž.
A pokud jde o nadšení p. Ungera pro to, že mohli hlasovat i cizinci: Myslím, že právě oni ve velké většině byli proti samostatnosti (jde o světoběžníky, často ještě opojené neoliberalismem a globalizací), a touto velkorysostí si tedy Skotové podřezali větev sami pod sebou...
Nemyslím si, že skotský národ dokazuje, že je tu Skotská národní strana. Asi byste nesouhlasil, že vznik Moravské národní strany v roce 1990 definoval vznik moravského národa, to se stalo spíše o pár měsíců později, když se u sčítání lidu v roce 1991 k moravské národnosti spontánně přihlásilo 1,36 mil. obyvatel ČR. Je ovšem vždy diskutabilní, kdy je pospolitost považována za národ. Byli Skoti národem v 60. letech? Jsou jím dnes? Jsou národem Bavoři? A od kdy je zde rakouský nebo švýcarský národ? Rakušané např. nejsou národem od roku 1918... Jsou národem Frísové, Livonci, Laponci, Kašubové, Benátčané, Alsasané?
Ještě zpět k té moravské paralele, se kterou přišel zde pan Pleva. (A nechápu, proč by měl můj patriotismus být skrytý, vždyť je normální věc být patriotem - podívejte se nejen na Seana Conneryho, ale běžné dělníky z Glasgowa). Jan Čulík srovnává odlišný charakter Skotů a Angličanů s odlišností mezi Slováky a Čechy (stereotyp otevřenost-nevypočitatelnost, srdečnost-cynismus - to jsou jeho, ne moje slova). Podobně by se dalo převést i na současnou ČR jako určité charakterové odlišnosti mezi Moravany (Slezany) a Čechy, nebo Prahou a zbytkem státu. Např. voliči na Moravě by si sami zvolili zcela jinou vládu ve svobodných volbách v roce 1946, 1992, 1996, 2006 atd. Podobně jako Skotové si nikdy nezvolili konzervativní vládu, přitom jich měli od roku 1970 požehnaně.
V pojetí národa je rovněž rozdíl mezi národem v etnickém a jazykovém smyslu z 19. století, který má ambice stát se politickým, a národem spíše ve smyslu 21. století, tak jak je pojímán třeba ve Skotsku. Proto bych skotské patrioty a regionalisty, možná autentické sociální demokraty, nacionalisty rozhodně nenazval. Takové nové pojetí národa může být více vymezeno teritoriálně a vycházet ze zemského principu. Možná to byla nyní v referendu pro Skoty nevýhoda, ale do budoucna se může stát devizou. Proto ono moje nadšení.