Od řádu vlčí smečky k bratrství
Eva HájkováHeslo „svoboda, rovnost, bratrství“ se nepodařilo naplnit ani v moderní době, protože hierarchie ve společnosti zůstala, i když už nebyla stavovsky vymezená a neměnná, nýbrž se utvářela především ekonomickou konkurencí.
Často se mluví o tom, co je a co není pro člověka přirozené. Je člověku vůbec něco přirozené? Nebo je mu přirozené pouze to, co má společného se zvířaty? Jsou přirozené nerovnosti v lidské společnosti?
Začnu možná trochu nelogicky exkurzem do světa skupinově žijících zvířat, ale místo na naše opičí předky se podívám na vlky. Nedávno jsem o tom četla a docela mě to zaujalo. Osamělí nebo v párech žijící vlci se na zimu sdružují do smeček. Ne že by nebyli schopni se uživit samostatně, ale lov ve smečce je výhodný, šetří se jím energie.
Smečku tvoří příbuzní jedinci, mezi nimiž existují hierarchické vazby, které se vytvářejí už od raného mládí, čili jakýsi řád, jehož narušení by mohlo způsobit rozpad smečky. Smečka se zpravidla skládá z potomků téhož vlčího páru, ovšem z různých vrhů.
Je to vlastně taková širší vlčí rodina, ačkoli vlci to tak neberou a o rodinném životě mají asi poněkud jiné představy než my. V tom jejich příbuzenském soužití je velmi důležité soupeření. Každý se snaží posílit svou pozici ve smečce. Smečku vede alfa pár, který má přednostní právo na žrádlo i rozmnožování.
U všech dalších členů je stanoveno pořadí jejich důležitosti - poslední ze všech je omega jedinec - jakýsi otloukánek či obětní beránek smečky, který je na tom ze všech nejhůř. Ovšem „beránek” v kůži vlka. Žere vždycky až nakonec, občas na něj nic nezbude. Příroda je krutá. Když se smečka potřebuje někoho zbavit, zbaví se jeho. Omega jedinci jsou patrně fyzicky slabší nebo jinak hedikepovaní a nevyskutují se ve všech smečkách.
Jakmile počet členů ve smečce příliš vzroste (průměr je okolo šesti až sedmi jedinců), stávají se sociální vazby nepřehlednými, protože vlci si je hůř pamatují, a smečka se rozdělí. Každá vlčí smečka potřebuje ke svému uživení teritorium o určité rozloze. V případě, že je jich v nějaké krajině příliš mnoho, musí hledat nová teritoria.
↗
Jan Keller píše v knize Nedomyšlená společnost o tom, že rodina, lépe řečeno domácnost, byla po tisíciletí jedinou životaschopnou výrobní jednotkou. Foto rolands.lakis, flickr.com
×
Diskuse
Paní Hájková upírá vlkům smysl pro rodinu (jejich smečka je vlastně rodina, ale vlci to tak neberou), ale připisuje jim ekonomické uvažování (sdružují se do smeček, protože se tím šetří energie při lovu).
V přirodě je ovšem vlčí smečka tvořena rodičovským párem a jejich potomky, což je mezi savci dost neobvyklé, žádná jiná šelma stabilní monogamní páry netvoří, mezi primáty jsou to jen gibboni a lidi (někdy). Ty mýty o alfa samcích atd. jsou odvozeny z pozorování uměle vytvořených skupin v malém výběhu.
Pokud bychom měli ty úvahy o přirozenosti zvířat či lidí brát vážně, museli bychom uvažovat o vysoce specifických dědičných predispozicích, jako je například u lidí velmi specifická vloha pro jazyk nebo to, jak velkou a mnohotvárnou roli u nich hraje sex.
Také by bylo potřeba se vyhnout antropomorfizujícm metaforám: rodičovský pár nevede svou smečku v tom smyslu, že by jim udílel nějaké příkazy, ale děti prostě chodí za rodiči. Schopnost vlků se při lovu organizovat je ostatně dosti chabá tam, kde nevystačí s instiktivními vzorci. Nevyrovnají se v tom například keporkakům, kteří jsou chytřejší, natožpak lovcům přírodních národů, kteří se můžou domluvit.
Představa, že lidé se sdružují jedině a hlavně z ekonomických důvodů, je neoddůvodněná a odporuje známým faktům.
V přirodě je ovšem vlčí smečka tvořena rodičovským párem a jejich potomky, což je mezi savci dost neobvyklé, žádná jiná šelma stabilní monogamní páry netvoří, mezi primáty jsou to jen gibboni a lidi (někdy). Ty mýty o alfa samcích atd. jsou odvozeny z pozorování uměle vytvořených skupin v malém výběhu.
Pokud bychom měli ty úvahy o přirozenosti zvířat či lidí brát vážně, museli bychom uvažovat o vysoce specifických dědičných predispozicích, jako je například u lidí velmi specifická vloha pro jazyk nebo to, jak velkou a mnohotvárnou roli u nich hraje sex.
Také by bylo potřeba se vyhnout antropomorfizujícm metaforám: rodičovský pár nevede svou smečku v tom smyslu, že by jim udílel nějaké příkazy, ale děti prostě chodí za rodiči. Schopnost vlků se při lovu organizovat je ostatně dosti chabá tam, kde nevystačí s instiktivními vzorci. Nevyrovnají se v tom například keporkakům, kteří jsou chytřejší, natožpak lovcům přírodních národů, kteří se můžou domluvit.
Představa, že lidé se sdružují jedině a hlavně z ekonomických důvodů, je neoddůvodněná a odporuje známým faktům.
čekala jsem, že se někdo ozve. To, že "vlci to tak neberou", je samozřejmě trochu nadsázka. Já do nich nevidím.
Netvrdila jsem ani, že jednají cíleně ekonomicky. Jednak vlci žádnou ekonomiku nemají, jednak si, myslím, nic dopředu neplánují. Řekla bych ale, že to tak zařídila příroda, o niž si myslím, že je svým způsobem rozumná, takže může zařídit i to, aby nějací tvorové šetřili energií.
Jak už jsem napsala v článku, nejsem zoolog, pouze mě zaujalo něco, co jsem četla, a hned mě napadly souvislosti. Takže jak jsem koupila, tak prodávám. O podrobnostech vlčího života se samozřejmě nebudu přít, ale vedení smečky nemusí spočívat v příkazech a nic takového jsem ani nenapsala.
Taky jsem nepsala, že lidé se sdružují jedině a hlavně z ekonomických důvodů (jak by potom proboha mohla existovat láska?). Dokud ale lidé byli více méně přírodními tvory, tak pro ně, myslím, platilo to, co pro vlky - příroda to zařídila tak, aby se chovali racionálně. Možná existuje něco, co zvířata (i lidi) táhne k rodině nebo prostě k jedincům geneticky nejbližším, ale proč to potom u některých zvířat neplatí? Třeba u těch, co žijí osaměle? Proto si myslím, že určitá neuvědomělá výhodnost sdružování při získávání potravy (hlavně v nepříznivém zimním období) v tom může hrát svou roli.
Netvrdila jsem ani, že jednají cíleně ekonomicky. Jednak vlci žádnou ekonomiku nemají, jednak si, myslím, nic dopředu neplánují. Řekla bych ale, že to tak zařídila příroda, o niž si myslím, že je svým způsobem rozumná, takže může zařídit i to, aby nějací tvorové šetřili energií.
Jak už jsem napsala v článku, nejsem zoolog, pouze mě zaujalo něco, co jsem četla, a hned mě napadly souvislosti. Takže jak jsem koupila, tak prodávám. O podrobnostech vlčího života se samozřejmě nebudu přít, ale vedení smečky nemusí spočívat v příkazech a nic takového jsem ani nenapsala.
Taky jsem nepsala, že lidé se sdružují jedině a hlavně z ekonomických důvodů (jak by potom proboha mohla existovat láska?). Dokud ale lidé byli více méně přírodními tvory, tak pro ně, myslím, platilo to, co pro vlky - příroda to zařídila tak, aby se chovali racionálně. Možná existuje něco, co zvířata (i lidi) táhne k rodině nebo prostě k jedincům geneticky nejbližším, ale proč to potom u některých zvířat neplatí? Třeba u těch, co žijí osaměle? Proto si myslím, že určitá neuvědomělá výhodnost sdružování při získávání potravy (hlavně v nepříznivém zimním období) v tom může hrát svou roli.
Vědecký výzkum sociálního chování zvířat je teprve na počátku, vědecký výzkum sociálního chování lidí ani ještě pořádně nezačal.
Ovšem už teď je jasné, že ta dichotomie přírodního a sociálního, jak z ní vycházejí folosofové jako Hobbes, Rousseau, Marx, bude muset být revidována.
Důležitá část kultury - jazyk - je zčásti vrozená. Děti se sice jazyku učí, ovšem na základě velmi specifické vlohy. Noam Chomsky je mimochodem velmi významný právě proto, že tuto specifickou vlohu začal zkoumat a vyvrátil názor, že lidská schopnost mluvit je jen projevem všeobecné inteligence.
Z toho je celkem zřejmé, že "přirozenost" člověka, tedy jeho vrozené biologcké vlastnosti, se vyvíjela u předchůdců člověka žijících sociálně ve společenstvích, která jazyk používala. Děti jsou geneticky predisponovány k tomu, aby se akulturovaly do společnosti, která používá jazyk, který není libovolný, ale má určité universální vlastnosti. Je dost pravděpodobné, že člověk má i jiné specifické vrozené předpoklady k vytváření sociálních struktur. Variabilita sociálního uspořádání, ve kterém lidé žijí, je obrovská, ale asi není nekonečná. O tom je zatím známo málo. Myslím si ale, že je to nepoznané, ne úplně nepoznatelné.
U lidí přiroda zařídila, aby žili ve společnostech, které používají jazyk, aby v jejich životě hrál velkou roli sex a aby měli cosi, co se přece jen podobá naší rodině.To třeba kočky nemají a kdyby vytvořily civilizaci, jistě by vypadala úplně jinak než ta naše. Například by nepěstovaly obilí a netvrdily, že rodina je základ státu.
Ovšem už teď je jasné, že ta dichotomie přírodního a sociálního, jak z ní vycházejí folosofové jako Hobbes, Rousseau, Marx, bude muset být revidována.
Důležitá část kultury - jazyk - je zčásti vrozená. Děti se sice jazyku učí, ovšem na základě velmi specifické vlohy. Noam Chomsky je mimochodem velmi významný právě proto, že tuto specifickou vlohu začal zkoumat a vyvrátil názor, že lidská schopnost mluvit je jen projevem všeobecné inteligence.
Z toho je celkem zřejmé, že "přirozenost" člověka, tedy jeho vrozené biologcké vlastnosti, se vyvíjela u předchůdců člověka žijících sociálně ve společenstvích, která jazyk používala. Děti jsou geneticky predisponovány k tomu, aby se akulturovaly do společnosti, která používá jazyk, který není libovolný, ale má určité universální vlastnosti. Je dost pravděpodobné, že člověk má i jiné specifické vrozené předpoklady k vytváření sociálních struktur. Variabilita sociálního uspořádání, ve kterém lidé žijí, je obrovská, ale asi není nekonečná. O tom je zatím známo málo. Myslím si ale, že je to nepoznané, ne úplně nepoznatelné.
U lidí přiroda zařídila, aby žili ve společnostech, které používají jazyk, aby v jejich životě hrál velkou roli sex a aby měli cosi, co se přece jen podobá naší rodině.To třeba kočky nemají a kdyby vytvořily civilizaci, jistě by vypadala úplně jinak než ta naše. Například by nepěstovaly obilí a netvrdily, že rodina je základ státu.
August 23, 2014 v 11.12
No vidíte, pane Kubičko. A já mám o tom vlastní představy, které se asi od představ Chomského poněkud liší. I o tom, co příroda zařizuje u lidí. Věřím prostě víc tomu Marxovi a nemyslím si, že má zas tolik společného s Rousseauem. Ale nemám bohužel takové znalosti, abych to mohla fundovaně srovnávat. To co je získané kulturou prostě vypadá, jako přirozené. Souhlasím, že někdy může být problém rozlišit, kde končí příroda a kde začíná kultura. Myslím si ale, že člověk není přírodní tvor a soudím tak mimo jiné i podle sebe. Má prostě něco, čím se odlišuje.
Ostatně se domnívám, že je velikou chybou vykládat lidem, že se od zvířat vlastně vůbec neliší. Tím je jenom podporujeme v tom, aby se o nic nesnažili a aby své chyby omlouvali tím, že jsou přirozené (třeba aby u nich hrál velkou roli sex). Na vrozené předpoklady k vytváření sociálních struktur nevěřím. Věřím, že člověk je schopen se naučit žít úplně jinak, než jak je to zvykem v poměrech, v jakých se narodil. Potřebuje k tomu jedinou věc. Musí chtít. K tomu ho musí ovšem něco motivovat.
Ostatně se domnívám, že je velikou chybou vykládat lidem, že se od zvířat vlastně vůbec neliší. Tím je jenom podporujeme v tom, aby se o nic nesnažili a aby své chyby omlouvali tím, že jsou přirozené (třeba aby u nich hrál velkou roli sex). Na vrozené předpoklady k vytváření sociálních struktur nevěřím. Věřím, že člověk je schopen se naučit žít úplně jinak, než jak je to zvykem v poměrech, v jakých se narodil. Potřebuje k tomu jedinou věc. Musí chtít. K tomu ho musí ovšem něco motivovat.
Asi by bylo užitečné si vyjasnit, co zhruba zahrnuje lidská přirozenost.
Klasická a tomistická filosofie říká, že existuje, a pak již jen pár obecnějších tezi, jako že člověk je přirozeně tvor společenský a kulturní, užívá jazyk a má schopnost abstrakce a tendenci přesahovat do světa ideálů, vyskytuje se v dualitě pohlaví - muž a žena a žije v rodině. A je nesmírně adaptabilní, takže toto uvedené představuje pouze optimum, výjimky jsou možné.
Ze společenskosti plyne nutnost morálních norem. Společenskost je daleko významnější, než připouští neoliberalismus a vůbec moderní politická filosofie od Descarta a Hobbese. Člověk jako nezávislý jedinec neexistuje, neměl by jazyk ani kulturu a nebyl by člověkem. Krize naší civilizace podle mne má zdroj právě v přehnaném individualismu.
Co o přirozenosti, společenskosti a kultuře říká psychologie, pane Kubičko?
Paní Hájková, kde jste se o vlcích dočetla?
Klasická a tomistická filosofie říká, že existuje, a pak již jen pár obecnějších tezi, jako že člověk je přirozeně tvor společenský a kulturní, užívá jazyk a má schopnost abstrakce a tendenci přesahovat do světa ideálů, vyskytuje se v dualitě pohlaví - muž a žena a žije v rodině. A je nesmírně adaptabilní, takže toto uvedené představuje pouze optimum, výjimky jsou možné.
Ze společenskosti plyne nutnost morálních norem. Společenskost je daleko významnější, než připouští neoliberalismus a vůbec moderní politická filosofie od Descarta a Hobbese. Člověk jako nezávislý jedinec neexistuje, neměl by jazyk ani kulturu a nebyl by člověkem. Krize naší civilizace podle mne má zdroj právě v přehnaném individualismu.
Co o přirozenosti, společenskosti a kultuře říká psychologie, pane Kubičko?
Paní Hájková, kde jste se o vlcích dočetla?
August 23, 2014 v 11.52
Hlavně na internetu, pane Rychetníku. Zadala jsem si do vyhledavače spojení "vlčí smečka". A pak ještě v jedné knížce o přírodě, ale tu teď momentálně nemůžu najít.
Ale jak už jsem napsala, netvrdím, že to o vlcích je nějaká svatá pravda, protože znalosti z etologie zvířat mi chybí.
Ale jak už jsem napsala, netvrdím, že to o vlcích je nějaká svatá pravda, protože znalosti z etologie zvířat mi chybí.
JP
Pane Kubičko, nejsem si teď zcela jistý: zpochybňujete existenci těch tzv. "alfa samců" (respektive samic) jenom u vlků, anebo obecně?
August 23, 2014 v 14.14
Šlo mi o to, že v přírodě vládnou přírodní zákony, které si neurčují vědomě samotná zvířata, zatímco v lidských společnostech si je lidé určují sami, ačkoli má na to vliv i tradice, která se jeví jako něco přirozeného. V přírodě vládnou nerovnosti, které bez vnějších zásahů konec konců vždycky ústí v nějakou biologickou rovnováhu. V přírodě ovšem na jedinci nezáleží a všechno slabé a neživotaschopné je odsouzeno k zániku. Důležitá je tam právě ta rovnováha, zachování života jako celku.
Kdežto u lidí záleží jak na každém jednotlivém životě, tak na životě celé společnosti. Aspoň by na tom záležet mělo.
Měli bychom se možná i zamyslet nad tím, co to vlastně společnost je? Co je nad tou základní společenskou jednotkou, kterou jak předpokládáme je stále rodina (i když úžeji pojatá než dříve). Nějaká komunita? Národ? Stát? Kulturní nebo civilizační okruh (např. Evropa)? Nebo celé lidstvo?
Kdežto u lidí záleží jak na každém jednotlivém životě, tak na životě celé společnosti. Aspoň by na tom záležet mělo.
Měli bychom se možná i zamyslet nad tím, co to vlastně společnost je? Co je nad tou základní společenskou jednotkou, kterou jak předpokládáme je stále rodina (i když úžeji pojatá než dříve). Nějaká komunita? Národ? Stát? Kulturní nebo civilizační okruh (např. Evropa)? Nebo celé lidstvo?
Mezi zvířaty, včetně vlků, samozřejmě existují vztahy dominance-submise. U vlků to není tak, že by si to vedoucí postavení alfa pár vybojoval, jsou to rodiče a těm se u zvířat mláďata podřizují.
Je to dobře vidět na tom, že vlk se nedá ochočit, aby se choval jako pes, ačkoliv pes je původem domestikovaný vlk. U psů se totiž domestikaci (selektivním rozmnožováním) vyvinula neoténie, dospělí jedinci si uchovávají vlastnosti mláďat. Například dospělí vlci si nehrají jako psi, hrají si jen mláďata. Pes se snadno vpasuje do lidské rodiny, protože se chová k pánovi jako k rodiči a nezkouší nad ním získat převahu, aspoň tehdy pokud se ten člověk chová alespoň trochu psoznale. Dospělý vlk do lidské rodiny nezapadne.
Vztahy dominance-submise tedy u zvířat existují, někdy jen v určité situaci jako třeba v době říje, někdy jsou dlouhodobější. Ale struktury skupin sociálně žijících zvířat jsou velmi různorodé a spletité, nebývá to jednoduchá hierarchie jednců různého věku a pohlaví.
V lidských společnostech také většinou nevládne nějaká jednoduchá hierarchie, dokonce ani tam, kde je tak určitá společenská struktura oficiálně koncipována. Napříkad Tolstoj líčí, jak si mladý důstojník v generálním štábu všímá, že kromě hierarchie hodností existuje v armádě ještě jiná, nepojmenovaná hierarchie a říká si, že to je asi ta, kterou je dobře se řídit. Kromě toho existují i jiné komplementární modality lidskách vztahů než je dominance, například vztah pečujícího a opečovávaného, předvádějícího se a diváka atd.
Je to dobře vidět na tom, že vlk se nedá ochočit, aby se choval jako pes, ačkoliv pes je původem domestikovaný vlk. U psů se totiž domestikaci (selektivním rozmnožováním) vyvinula neoténie, dospělí jedinci si uchovávají vlastnosti mláďat. Například dospělí vlci si nehrají jako psi, hrají si jen mláďata. Pes se snadno vpasuje do lidské rodiny, protože se chová k pánovi jako k rodiči a nezkouší nad ním získat převahu, aspoň tehdy pokud se ten člověk chová alespoň trochu psoznale. Dospělý vlk do lidské rodiny nezapadne.
Vztahy dominance-submise tedy u zvířat existují, někdy jen v určité situaci jako třeba v době říje, někdy jsou dlouhodobější. Ale struktury skupin sociálně žijících zvířat jsou velmi různorodé a spletité, nebývá to jednoduchá hierarchie jednců různého věku a pohlaví.
V lidských společnostech také většinou nevládne nějaká jednoduchá hierarchie, dokonce ani tam, kde je tak určitá společenská struktura oficiálně koncipována. Napříkad Tolstoj líčí, jak si mladý důstojník v generálním štábu všímá, že kromě hierarchie hodností existuje v armádě ještě jiná, nepojmenovaná hierarchie a říká si, že to je asi ta, kterou je dobře se řídit. Kromě toho existují i jiné komplementární modality lidskách vztahů než je dominance, například vztah pečujícího a opečovávaného, předvádějícího se a diváka atd.
August 23, 2014 v 19.22
Zdivočelí psi by možná nějakou smečku utvořili.
K Vámi uvedenému rozdílu mezi zákony chování zvířat a zákony lidí bych dodal, že lidské zákony jsou sice lidským výtvorem, ale nemohou být libovolné.
Vytváří pravidla lidského soužití, řád (o kterém zaujatě diskutujeme jinde pod článkem pana Poláčka). Jsou nepsaná, zvyková i formálně stanovená, napsaná, tištěná, třeba i vytesaná do kamene. Ta formální stanoví panovník, vláda, a v každém případě ti mocní a obvykle bohatí členové společnosti a často je zahnou ve svůj prospěch.
Pravidla soužití, řád, do značné míry určují kvalitu života lidí a duchovní a hmotnou prosperitu společnosti. Při špatných pravidlech, která omezují lidskou iniciativu, nemotivují lidi k tvůrčí práci (např. tím, že umožňují beztrestně krást a vykořisťovat), společnost zaostává. A naopak. Proto je tak důležité státnické umění, umění vládnout. Jeho důležitou součástí je charakter, snaha společnosti sloužit a stanovit kvalitní férové zákony, pravidla a řád.
Vytváří pravidla lidského soužití, řád (o kterém zaujatě diskutujeme jinde pod článkem pana Poláčka). Jsou nepsaná, zvyková i formálně stanovená, napsaná, tištěná, třeba i vytesaná do kamene. Ta formální stanoví panovník, vláda, a v každém případě ti mocní a obvykle bohatí členové společnosti a často je zahnou ve svůj prospěch.
Pravidla soužití, řád, do značné míry určují kvalitu života lidí a duchovní a hmotnou prosperitu společnosti. Při špatných pravidlech, která omezují lidskou iniciativu, nemotivují lidi k tvůrčí práci (např. tím, že umožňují beztrestně krást a vykořisťovat), společnost zaostává. A naopak. Proto je tak důležité státnické umění, umění vládnout. Jeho důležitou součástí je charakter, snaha společnosti sloužit a stanovit kvalitní férové zákony, pravidla a řád.
PM
August 24, 2014 v 10.20
Úvahy na téma vlčí komuna a postkapitalistické bratrství
jsou velmi osvěžující. Instinktivně jsem v něm vyčuchal - oproti psovi s výrazně omezenou citlivostí - vonnou větu pana Kubičky ....U psů se totiž domestikací (selektivním rozmnožováním) vyvinula neotenie, dospělí jedinci si uchovávají vlastnosti mláďat.....
Vzniká otázka, zda by nebylo vhodné zkoumat reverzibilní procesy u psů s různým stupněm neotenie.
A použitím výsledků přispět k procesu občanské emancipace na cestě z infantility.
Suverénních občanů je mnohdy poskrovnu ..........jak se znám a až za Židovským hřbitovem poznal.
Vzniká otázka, zda by nebylo vhodné zkoumat reverzibilní procesy u psů s různým stupněm neotenie.
A použitím výsledků přispět k procesu občanské emancipace na cestě z infantility.
Suverénních občanů je mnohdy poskrovnu ..........jak se znám a až za Židovským hřbitovem poznal.
JP
Díky za fundovaný výklad, pane Kubičko; tento rozdíl mezi vlky a psy mi byl doposud zcela neznámý.
Dodal bych k tomu ale ještě jednu aktualitu, kterou jsem četl zrovna v minulých dnech: před západním pobřežím Kanady je několik ostrůvků, na kterých žijí vlci, kteří se velmi znatelně odlišují od svých pevninských druhů. Je to dáno způsobem jejich obživy: zatímco ti kontinentální vlci se musí živit lovem, to jest uštvat svou kořist, ti ostrovní vlci mají v podstatě neustále "prostřený talíř": živí se tím, co jim tak řečeno moře samo vyplaví "pod nos".
Důsledkem toho je, že tito ostrovní vlci jsou podstatně méně agresivní nežli ti kontinentální, a také fyzicky méně vyvinutí. - Jenom si teď nedokážu vzpomenout, jestli tato změna našla svůj výraz i v odchylkách v genetickém aparátu. Ale vzhledem k tomu, že se jedná zřejmě o zcela nový objev, bude tato otázka nejspíš až záležitostí dalších výzkumů.
V každém případě je tento rozdíl dokladem toho, jak životní podmínky mohou ovlivňovat chování tvorů, a to včetně i jejich "osobnostních" vlastností, jako je míra a stupeň agresivity. V principu by to byl tedy doklad pro správnost marxistického pojetí, že i člověka je možno kultivovat tím, že se zasadí do kultivovaných životních podmínek, kde osobní agresivita není nezbytnou podmínkou pro zabezpečení základních životních potřeb.
----------------------------------
Pane Petrasku, s tou neotenií a infantilností by to ale ukazovalo spíše opačným směrem: jestliže podmínkou pro domestikaci vlka v psa "domácího" byla jeho schopnost zachovat si něco ze štěněte, pak by se adekvátně k tomu muselo soudit i to, že základní podmínkou pro úspěšnou socializaci člověka je právě ta schopnost - zůstat alespoň trochu dítětem... ;-)
Dodal bych k tomu ale ještě jednu aktualitu, kterou jsem četl zrovna v minulých dnech: před západním pobřežím Kanady je několik ostrůvků, na kterých žijí vlci, kteří se velmi znatelně odlišují od svých pevninských druhů. Je to dáno způsobem jejich obživy: zatímco ti kontinentální vlci se musí živit lovem, to jest uštvat svou kořist, ti ostrovní vlci mají v podstatě neustále "prostřený talíř": živí se tím, co jim tak řečeno moře samo vyplaví "pod nos".
Důsledkem toho je, že tito ostrovní vlci jsou podstatně méně agresivní nežli ti kontinentální, a také fyzicky méně vyvinutí. - Jenom si teď nedokážu vzpomenout, jestli tato změna našla svůj výraz i v odchylkách v genetickém aparátu. Ale vzhledem k tomu, že se jedná zřejmě o zcela nový objev, bude tato otázka nejspíš až záležitostí dalších výzkumů.
V každém případě je tento rozdíl dokladem toho, jak životní podmínky mohou ovlivňovat chování tvorů, a to včetně i jejich "osobnostních" vlastností, jako je míra a stupeň agresivity. V principu by to byl tedy doklad pro správnost marxistického pojetí, že i člověka je možno kultivovat tím, že se zasadí do kultivovaných životních podmínek, kde osobní agresivita není nezbytnou podmínkou pro zabezpečení základních životních potřeb.
----------------------------------
Pane Petrasku, s tou neotenií a infantilností by to ale ukazovalo spíše opačným směrem: jestliže podmínkou pro domestikaci vlka v psa "domácího" byla jeho schopnost zachovat si něco ze štěněte, pak by se adekvátně k tomu muselo soudit i to, že základní podmínkou pro úspěšnou socializaci člověka je právě ta schopnost - zůstat alespoň trochu dítětem... ;-)
PM
..... zachovat si ve světě předurčeném neoliberálním trhem schopnost dětinské citlivosti, otevřenosti a bezelstnosti je známkou neúspěšně socializovaného občana.
August 25, 2014 v 19.53
Nevím, pane Petrásku, jestli tím pojmenováním dospělost versus dětství myslíte schopnost člověka postarat se o sebe v prostředí tržní společnosti, nebo schopnost občanů starat se o věci veřejné (tedy nejen o sebe). Pokud to druhé, pak je jasné, že jiný charakter bude mít společnost, v níž je 85% „dospělých“ a 15% „dětí“ a jiný charakter bude mít ta, kde je tomu obráceně. A že při tom méně příznivém poměru nemůže být o demokracii ani řeči.
P.S. - upozornění
Na webu http://nestalinsky-marxismus.webnode.cz je taktéž možné vyjádřit se k tomuto článku i k diskusi a zároveň si přečíst komentáře J. Hellera.
P.S. - upozornění
Na webu http://nestalinsky-marxismus.webnode.cz je taktéž možné vyjádřit se k tomuto článku i k diskusi a zároveň si přečíst komentáře J. Hellera.
JP
No ano, pane Petrasku, to záleží na tom, co v daném případě konkrétně míníme pojmem "socializace": jestli ve smyslu pozitivním, jako schopnost vzájemného vstřícného kolektivního "spolunažívání" - anebo jako pasivní přizpůsobení se právě dominujícímu způsobu existence a jeho (pa)hodnotám.
Pane Petrásku, vtom případě musím upozornit na diskusi pod dřívějším článkem J. Bicana: Jde o život, který byl uveřejněn letos v únoru (http://denikreferendum.cz/clanek/17379-jde-o-zivot )
Tenkrát jsem tam napsala následující (cituji doslova):
Pondělí, 10.Února 2014, 02:41:37
On je šťasten i ten, kdo se řídí touhle radou (...a během tvoření se tomu člověk chvílemi přibližuje):
„...Nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení? ….. Podívejte se na ptáky na obloze....“ /Mt 6, 25/
- Ono to (v určitých momentech) docela funguje. Přesně takhle se chovají děti. Ale ty k tomu nutně potřebují někoho, kdo je miluje. A ten někdo (většinou rodiče) kvůli tomu musí něco obětovat. Zda by to fungovalo, kdyby se tak chovali všichni a trvale, tím si nejsem jistá. Vyžaduje to zázemí.
Tenkrát jsem tam napsala následující (cituji doslova):
Pondělí, 10.Února 2014, 02:41:37
On je šťasten i ten, kdo se řídí touhle radou (...a během tvoření se tomu člověk chvílemi přibližuje):
„...Nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení? ….. Podívejte se na ptáky na obloze....“ /Mt 6, 25/
- Ono to (v určitých momentech) docela funguje. Přesně takhle se chovají děti. Ale ty k tomu nutně potřebují někoho, kdo je miluje. A ten někdo (většinou rodiče) kvůli tomu musí něco obětovat. Zda by to fungovalo, kdyby se tak chovali všichni a trvale, tím si nejsem jistá. Vyžaduje to zázemí.
August 26, 2014 v 12.35
Ale vy jste to možná myslel ještě jinak.
VP
September 1, 2014 v 1.05
Myslím, že slabinou našich diskusí je, že někdo řekne ( v tomto případě Eva) tak to vidím, nebo tak jsem to četla (vidí to tak někdo jiný a já s tím souhlasím), a druhý to začne zpochybňovat vědeckými výzkumy. Myslím, že by nám mělo jít především o to, jak to vidíme a co s tím uděláme. O nejjednodušší vidění a uskutečnění. V našem zařízení pro mentálně hendikepované řekla jedna pracovnice: Já bych ty děti uspala. (Jak hezké slovo pro vraždu). Můj kamarád, lékař na to lakonicky řekl: To už tady bylo. A opravdu, Hitler jako první zlikvidoval osoby s postižením. Pak následovali další zbyteční, pak "škodliví"... Věda vysvětluje, proč se vyvinul jako potřebný pro lidskou společnost alruismus, ovšem tento druh altruismu – chránit "zbytečné" zatím asi nevysvětlila. Proto vidím velikost Ježíšovu i v tom, že poukazuje na tyto nejzákladnější potřebné, ba nutné lidské vlastnosti a lidské chování. Jak třeba zrovna ukázala Eva: „...Nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oblečení? ….. Podívejte se na ptáky na obloze....“ /Mt 6, 25/, ale třeba i "Milujte své nepřátele, dobře čiňte těm, kdo vás pronásledují".
Spíš než vyvracet přirovnání hledejme, jak to bratrství, které Eva naznačila, vytvořit.
Spíš než vyvracet přirovnání hledejme, jak to bratrství, které Eva naznačila, vytvořit.
VP
Kdysi na nějakém semináři nás vyzvala psycholožka, abychom si nakreslili obrázkem, jak cítíme sebe a své rodiče, jako rostlinu, zvíře. Maminka mi vyšla jako jablůňka, taková, co sklání své větve a nabízí jablíčka, tatínek jako ten tažný kůň, který nereptá a klidně koná svou práci (měli jsme doma hospodářství a dva takové koně). Já se cítil a cítím jako vlk, který je rád samotář, ale i rád loví ve smečce už rovnoprávných vlků. Často mi toto hledání obrazu hlavně zvířat v lidech se kterými pracuji nebo žiji, pomáhá k laskavému pochopení druhých.
+ Další komentáře