Neoliberalismus jako obskurantismus
Michael HauserJe-li cílem vědce co největší počet publikací v prestižních časopisech a nakladatelstvích, bude psát články a knihy, které v ničem nenarazí a jsou co nejméně převratné. Ideální vědec je pak ten, který nechce nic objevovat, a pouze trochu jinými slovy opakuje zavedené poznání.
Jedním z motivů, které vedou k odmítnutí neoliberalismu a k hledání nějaké alternativní cesty, je otázka dalšího lidského poznávání. Americký fyzik Steven Weinberg píše ve své knize Snění o finální teorii, jak americký Kongres v roce 1993 zamítl uvolnit prostředky na dokončení superurychlovače SSC. Projekt by stál několik miliard dolarů a jeho odpůrci argumentovali tím, že hlavní je snížit federální deficit. Není bez zajímavosti, že projekt SSC podporoval Ronald Reagan, pravděpodobně ze stejných důvodů, jako prosazoval plány na hvězdné války. Dál uvažoval tak jako v dobách studené války a snažil se dokázat převahu Spojených států úplně ve všem a nějaký federální deficit jej příliš netrápil.
Superurychlovač mohl zlepšit poznání elementárních částic a poodhalit tajemství temné hmoty a temné energie, která tvoří až devadesát procent vesmíru. Je to hmota, jež se neskládá z atomů a dalších částic, které tvoří nám známý svět. A třebaže jí je mnohem víc než běžné hmoty, její existence je experimentálně neověřená.
Kdo to kdy pochopí se ptá ohromná spousta lidí a nejen ptá. Při naplnění pojmů a převedení do praxe sociální demokracie by tu byl socialismus. Někdy se zdá, že by stačilo málo, ale musela by v lidech proběhnout gigantická změna nepochybně zcela opačná, než tu máme posledních 21 let.