Když komentátor Jan Macháček v jednom z lednových čísel Respektu hodnotil nominaci Petra Druláka na post náměstka ministra zahraničních věcí jako pozitivní krok a označil jej za politika „havlovského typu“, těžko mohl tušit, že jen o několik měsíců později tento bývalý ředitel Ústavu mezinárodních vztahů způsobí takové pozdvižení svými výroky na adresu české zahraniční politiky a Václava Havla.

V rozhovoru pro páteční Lidové noviny se Drulák snaží ospravedlnit nedávné kroky našeho ministerstva zahraničních věcí v souvislosti s deklarací o uznávání Tibetu za nedílnou součást Číny. Hlavní pozdvižení však vyvolala především jeho kritická vyjádření o koncepci naší zahraniční politiky, kterou jí vtisknul Václav Havel.

„Byla to snaha napasovat složitý svět do nějakého jednoduchého post-studenoválečného schématu. Vidím tam i souvislost mezi, řekněme, pozdními havlovci či epigony Václava Havla a americkými neokonzervativci a myslím, že ta politika byla skutečně chybná a škodlivá.“ Hodnotí pro páteční LN Petr Drulák naši dosavadní zahraniční politiku.

Česká veřejnost je na jakoukoli kritiku Havlových činů velmi citlivá a Drulákův rozhovor pro Lidové noviny samozřejmě nebyl výjimkou. Naopak hned druhý den vyšlo několik komentářů, v rámci nichž je Drulák podroben dost nevybíravé kritice. Například komentátor Reflexu Jan Jandourek se o něm vyjadřuje mimo jiné jako o „pánovi, který by si měl dostudovat politologické znalosti aspoň středoškolské úrovně.“

Rozpory v české zahraniční politice

V dané souvislosti stojí za připomenutí, že rozhovor v LN rozhodně nebyl první příležitostí, kdy se Drulák vůči Havlovu pojetí zahraniční politiky vymezil. Své názory formuloval ve dvou na sobě nezávislých článcích v Deníku Referendum, jejichž připomenutí by nám mohlo pomoci dovysvětlit a zároveň lépe pochopit jeho názory.