Kdo je tady zbytečný?
Jiří PeheNízká volební účast u nás a na Slovensku navozuje otázku, zda naše postoje k Evropě i k využívání demokratických mechanismů nemají cosi do činění s Československem. V českém případě navíc tyto postoje pilně přiživoval Václav Klaus.
Jedním z nejvíce fascinujících zjištění, která se vynořila v souvislosti s právě proběhlými eurovolbami, jsou výsledky šetření sociologické agentury Focus, která ukazují, že se zhruba čtyřicet osm procent Čechů domnívá, že evropské volby jsou zbytečné, protože stejně nic nezmění. Zhruba polovina Čechů si myslí, že se členství v EU do jejich života nijak nepromítlo.
Že se agentura zřejmě nemýlila, pak v samotných volbách ukázala propastně nízká volební účast u nás — 18,2 %. Vezmeme-li v úvahu, že celoevropský průměr byl 43 %, je zřejmé, že Čechy evropské dění skutečně moc nezajímá.
Sociologové i politologové rádi nabízejí k vysvětlení tohoto jevu výklady, jako je poukazování na nízkou informovanost české veřejnosti o evropském dění či nízkou úroveň evropské diskuze u nás.
Jenže taková vysvětlení nás jen dovedou k dalším „proč“. Kupříkladu: proč právě v České republice je informovanost i úroveň evropské diskuze tak mizerná?
Odbýt tuto skutečnost poukazy na složitost evropských institucí, kterým prý většina Čechů nerozumí, nestačí, protože se stejnou komplexitou se potýkají i občané jiných evropských zemí, kde je volební účast — až na Slovensko — vyšší.
Pan Pehe nerozlišuje podstatné a formální.
Být součástí Schengenu, být součástí Evrospkého hospodářského prostoru znamená být součástí vyzrálých struktur.
To je skutečná Evropa ...
Jistou míru vyzrálosti má i samotné členství v EU ...
Naopak eurozóna je produkt umělý a nepromyšlený ...
Což je bezpochyby zcela oprávněné konstatování, a to zdaleka nejen v regionu českém respektive slovenském. Průměrná volební účast v celé Evropě byla, nemýlím-li se, nějakých 43 procent.
Jenže, na co Václav Klaus při svém výpadu proti jemu velmi nesympatické Evropské unii jaksi pozapomněl: že totiž tato "strana nevoličů" byla a stále je pravidelným vítězem v š e c h voleb, i v národním měřítku; a nebylo tomu jinak ani za časů jeho samotného (Klause) vládnutí. Tato strana nevoličů je pravidelně tou nejsilnější složkou, nejsilnější "frakcí" celého voličstva.
Jestliže tedy V. Klaus z vysoké volební neúčasti dovozuje zbytečnost a nicotnost celoevropských institucí - nebylo by pak snad zcela logickým závěrem, analogicky z relativně velmi nízké volební účasti v měřítku národním stejně tak usuzovat na přebytečnost státních orgánů a institucí v měřítku národním - anebo přinejmenším na jejich naprostou vzdálenost od života samotného lidu? Není tomu snad tak, že ani v národním měřítku nemá - relativní - většina populace ten samý pocit, že svým hlasem nemůže nic, ale opravdu nic skutečně podstatného z chodu státu ovlivnit?
Karel Marx se svého času na adresu "buržoazní" demokracie vyjádřil v tom smyslu, že to jediné o čem tu může dělnická třída prostřednictvím voleb rozhodnout, je to, která složka buržoazie ji v příští volební periodě bude vykořisťovat.
A to je přesně to, o co se jedná, a co je pravou příčinou nezájmu značné části voličstva jak o volby celoevropské, tak i o volby národní: je to prostě stále rostoucí pocit, že ať já - jako jednotlivý volič - odevzdám hlas komukoli, na tom molochu státních institucí, respektive na právě dominujícím ekonomicko-společenském systému se stejně nic nezmění.
"Kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zakázali" - tento výrok, původem asi odněkud z anarchistického prostředí, opravdu geniální zkratkou vystihuje pravý stav věcí. Volební lid může nanejvýš rozhodnout o tom, jaké politické f i g u r k y budou v příští legislativní periodě sedět u pák moci; ale s u b s t a n c i á l n í záležitosti života člověka a společnosti jsou už předem nezměnitelně dány základními danostmi a koordináty celého systému. A celý ten kolotoč kolem voleb se čím dál tím víc projevuje jenom jako cirkus, jako spektákl, který má tomuto lidu stále ještě sugerovat iluzi, že on je opravdu tím "suverénem", který prý rozhoduje o všem.
Takže, kdo je tu nakonec doopravdy zbytečný? Jsou to ti Češi a Slováci, kteří odmítli se této hry na demokracii zúčastnit? Není ve skutečnosti zcela zbytečný právě tento cirkus s volbami? A nejsou to ve skutečnosti právě ti tradičně skeptičtí Češi a Slováci, kteří lépe a pronikavěji nežli jiní dokáží vycítit, že tahle hra na demokracii nemá se skutečným rozhodováním člověka o jeho světě naprosto nic společného?
já tedy o prozíravosti českého voličstva mám značné pochybnosti. Asi proto, že si dost pamatuji. A tak dobře vím, co se v české kotlině nejpozději od r.1918 v různých časových údobích očekávalo, a co z toho nakonec bylo.
Dobrou noc, Jiří Vyleťal
Zatím, .nějaká trvalá prozíravost v tom asi nebude. Tkže otázka je co udělat aby to nedopadlo jako ve Framcii
Skepse je pochybmost, fobie je strach - co zkusit kritický rozum k pozitivním řešením ?
Tento sen je ovšem v současné době velice rozšířený; přesněji řečeno, on je velmi populární, ono je to totiž velice jednoduché, namísto abychom m y s a m i převzali skutečnou vlastní odpovědnost za stav tohoto světa, namísto abychom my sami museli měnit a humanizovat tento svět (a tedy i sebe samé, neboť tento svět nakonec sestává jenom z lidí) - tak namísto vší této práce, námahy a odpovědnosti my jenom uděláme těch svých pár křížků, a pak ještě můžeme z pohodlnosti svého nicnedělání nadávat na ty naše zvolené "reprezentanty", jak to všechno zase dělají špatně.
Takže, nedá se nic dělat, ale já přesto zůstávám u přesvědčení, že ta vysoká volební abstinence Čechů a Slováků přinejmenším z velké části svědčí o zdravém skepticismu; totiž o poznání a prohlédnutí, že všechny tyto politické instituce (ať národní či evropské) jsou nakonec jenom čistě technokratickou záležitostí, která s autentickým sebeurčením lidské bytosti jako takové nemá naprosto nic společného.