Poté, co se Václav Klaus vrátil z „českého nákupu“ chilského pera, rozhodl se udělat pořádek doma. Zatímco on ukradl pouze propisku, česká politická scéna to podle něj už přehání.

Václav Klaus není jen tím, kdo dokončil rozpad Československa, a zahájil tím marginalizaci naší země na mezinárodní úrovni. Je také tím, kdo způsobil svou nekompetentní vládou první ekonomickou krizi v České republice, což nakonec vedlo k pádu jeho vlády. Je ovšem především tím, kdo zavedl do naší země mafiánský kapitalismus. On a jeho vlády připravily legislativní půdu pro rozkradení národního bohatství.

Dnes troubí z Hradu na poplach, je zděšen situací, která podle něj přesáhla únosnou míru. Ale zděšeni jsme měli být všichni už tehdy, když předseda vlády Klaus nechal v kupónové privatizaci rozkrádat miliardy a největšího zloděje Koženého dával za příklad. Když pravicový Parlament a vláda připravily zákony, které přímo vyzývaly k tunelování družstevního bankovnictví, a tím jeho likvidaci na další desetiletí. Kdy pravice přivírala oči nad stamiliardovými daňovými úniky i vraždami v souvislosti s lehkými topnými oleji, kdy pod rouškou svobody podnikání byly a jsou odmítány zákony regulující nekontrolovaný výkup kradeného materiálu a zboží přes výkupy kovů a tzv. bazary.

Václav Klaus by také určitě rád zapomněl, jak to ráda dělají pravicová média, jak jeho stranu financovali Lajos Bács z Maďarska a Radjiv M. Sinha z Mauricia. Dnes rodinu Klausových pro změnu financuje přítel Roman z ČEZu. Lukrativní místečko pro jednoho synka, sto milionů na projektík druhého synka a výsledkem je prezidentovo veto zákona o emisních povolenkách, které přineslo ČEZu sedmdesát miliard. Investice do Klausových se Romanovi vyplatila.

Hradní schůzka vůdčích gangů skončila ve čtvrtek před polednem. Prezident se k ní vyjádřil až na hlavním nádraží, kde s italským prezidentem, který pro jistotu všechny tužky předal svým bodyguardům, slavnostně otevíral odbavovací halu. Konstatoval, že politici se nejspíš domluví, tedy pokud ukončí současné vzájemné útoky. Tím považuje schůzku za úspěšně ukončenou s tím, že ústavu dodržovat nehodlá a ministry odvolá, až se kápa domluví. Je signifikantní, že si své vystoupení schoval na nádraží, komu se to nelíbí, mohl si tam hned jít stěžovat na lampárnu.

Stěžovat si u soudů bych v této době nedoporučoval, protože dnes nevíte, jestli příslušný soudce vůbec soudcem je, nebo jestli si ho někdo jen nevymyslel. I když státní zástupce říká, že je to vlastně jedno.

Schůzka partají pak pokračovala v Kramářově vile. Co ta toho chudinka už taky zažila. Jen naivní jedinec by očekával, že se tam něco domluví. Účastníci se před médii zmiňovali hlavně o potřebě vychladnutí hlav. Ale pozor, bylo to myšleno obrazně! I když mnozí optimisté doufali, že vychladnutí některých politiků bude definitivní. Ale politická mafie ještě pořád své spory řeší raději ve vile na Mariánských hradbách než někde u O.K. Corralu, jak to dělali komunální zástupci v městečku Tombstone. Nám by asi stačilo, kdybychom se mohli vrátit k svatováclavské tradici a museli jsme vyvážet 120 volů do Německa — jenom nevím, co by si tam s nimi počali.

Zatím si tedy strakovští satrapové nechávají vychladnout hlavy s nadějí, že se domluví a své dobře placené funkce si udrží tak dlouho, než ve jménu reforem stihnou rozkrást zbytek toho, co tu zbylo, ve prospěch svých privátních sponzorů. Ale aby to vychládání nebylo až příliš prudké, rozhodly se Věci veřejné ještě podat trestní oznámení na ministra Kalouska.

Ani Česká strana sociálně demokratická nezahálí a vydává se jednat na Vysočinu. Nejspíše se tu bude věnovat jedné ze svých nejoblíbenějších činností poslední doby, přípravě na hlasování o důvěře vládě. Sice je to k ničemu, ale je to snazší a zábavnější než se zabývat programovou vizí pro možnou příští vládu. Opakováním bismarckovské mantry paternalistického sociálního (pokud ne siciliálního) státu, jak to dělá jejich vrchní ekonom Mládek, a bez jasného oddělení od kmotrů se ČSSD od současné koalice daleko neposune. To bohužel vidíme na dění v Liberci...

Ale naštěstí se ozval bývalý prezident Havel, který je stejně jako současný prezident, a zřejmě většina národa, znechucen a šokován. Možná to zavolal do Mladé fronty přímo ze své knihovny, kterou mu koupil další ze zdejších kmotrů, miliardář Bakala. Zatímco exprezident telefonoval, v podkroví domu, nejspíš s puškou v ruce, nervózně podupával poslední nájemník Vejtasa, který se zapřisáhl, že ho Bakala s Havlem z domu dostanou jen přes jeho mrtvolu.

Nevíme ani, jak exprezident hodnotil počínání svého generálního sponzora, který je ve svých médiích, například v Taberyho Respektu, vychvalován jako veliký dobrodinec. Byl to přece on, kdo současnou koalici podpořil 28 miliony, tedy jen pár drobnými z toho, co získal na čachrech s ostravskými byty. Nad tím si Václav Havel ve víru příprav na první prezidentskou knihovnu a oslav nad svým filmem asi hlavu neláme.

Možná bychom si podle jeho vzoru mohli koupit koloběžku, a když nemáme velký byt, drandit s ní alespoň po ulicích. Ne, že by nám to pomohlo, ale odreagovali bychom se a pak už jen čas od času bychom vykřikli něco o šoku či znechucení. Při troše štěstí by nás nesrazila žádná z limuzín řítících se od ničeho k ničemu mezi partajními sídly, Hradem, klárovským ústavem pro osiřelé šlechtičny, kde jejich zoufalé duše straší ministry i vládní úředníky, a Kramářovou vilou.

A tento drobný úspěch, prostá radost z přežití, by nás mohla odvézt od všech těch problémů, které ekonomicko-politická organizovaná oligarchie působí. Je to totiž jediná možnost, pokud tedy nechceme od základu změnit politickou praxi v naší zemi.