Prezident Klaus prolomil mlčení ke skandálu okolo odposlechů rozhovorů mezi bývalým pražským primátorem Pavlem Bémem a lobbistou Romanem Janouškem až po několika dnech. Neřekl ale, co by mnozí čekali od hlavy státu, která by měla být z titulu své funkce jakýmsi strážcem demokracie u nás.

Neřekl tedy, že obsah rozhovorů mezi Bémem a Janouškem potvrzuje existenci nepřípustných zákulisních čachrů, které jsou přímým útokem na demokratický systém. Nepohoršil se nad tím, že nikým nevolený „lobbista“ de facto rozhodoval o obsazení vysokých funkcí nebo o městských tendrech.

Nechala ho chladným i skutečnost, že Janoušek udržoval čilé styky nejenom s Bémem, úředníky magistrátu, přičemž některé evidentně ovládal, ale i se zástupcem vrchního státního zástupce v Praze Liborem Grygárkem, a měl podle různých zpráv i vliv na policii. Hlava státu také nikterak nekomentuje naprosto nestandardní počínání policie při zadržení a následním propuštění opilého Janouška poté, co se pokusil ujet od nehody, při níž srazil řidičku jiného auta.

Jak všichni víme, náš prezident přitom jinak nešetří názory při komentování téměř čehokoliv. Těsně před vypuknutím aféry Bém-Janoušek například neodolal tomu, aby nenapsal obšírný komentář k nedostatku vajec a nerýpnul si přitom do Evropské unie. Jeho emoce vybičovávají a jeho intelekt rozpalují proponenti globálního oteplování, některé části občanské společnosti, netradiční návrh na budovu národní knihovny, nebo třeba záštita současného primátora Prahy pro festival gayů.

Ke kauze, jež může směle soupeřit se slovenskou Gorilou, která převrátila slovenskou politickou scénu vzhůru nohama, ale pan prezident, když už prolomí mlčení, poznamenává pouze tolik, že „odposlechy jsou strašně nešťastná věc, která ničí demokracii.“ Dodává, že odposlechy rozhovorů mezi Bémem a Janouškem nečetl a ani je číst nehodlá.