V hospodě víc moudrosti než v dnešní škole
Petr PokornýZ návštěvy jedné vesnické hospody může vyplynout řada otázek důležitých pro naše školství. Mají dnes učitelé ještě prostor učit a nebo už jen dělají projekty, metodiky, plány a programy, evaluace, aktualizace, strukturalizace a restrukturalizace?
Tak jsme zase zajeli za bratrancem Karlem. Děda si to tak přál, aby rodina držela pohromadě. Karel byl vždycky spíš taková černá ovce rodiny, ani to gymnázium nedodělal, pak se mu ani na učňák nechtělo. Na rozdíl od nás (a zvlášť ode mne, který se vždy pilně učil a nakonec se stal středoškolským profesorem!) neudělal žádnou kariéru. Ale zajet jsme za ním museli, už kvůli dědovi. Takové rodinné saturnálie, znáte to, patricijové sestupují k plebejcům.
Karel je teď správcem jedné vesnické hospody. Už ta cesta po zanedbané vesnické asfaltce nás naplňovala blaženým pocitem převahy a pýchy. Od chvíle, kdy jsem do hospody vstoupil, jsem ale musel přehodnocovat, kdo tu kope za patricije a kdo za plebs.
„Máš tu čisto, člověče“, říkám s překvapením. „Jo, to jo. Víš, kdo mi tu uklízí? Jeden Kurd, uprchlík. Sranda je, že ho celý měsíc nevidím. Přes den maká na stavbě a u mě uklízí v noci. Vidím ho jen patnáctýho při výplatě.“
To, že se středoškolským učitelům říká "pane profesore", se nelíbí mnoha lidem, ale takový je úzus a zvyk. Stejně jako si komunisté říkají soudruhu, ač mezi nimi nepanuje soudružství, socialisté příteli, ač se nepřátelí, a já vás oslovil pane, ačkoli nejste mým pánem.
To psychologizování je tedy velmi laciné.
Málo se ví, že však nebýt projektů, nemáme dobře vybavené laboratoře (a že je jich na technických odborných školách třeba!). Protože ve školství nefungují účetní odpisy, nemůžeme si "spořit" na nákupy nových přístrojů, osciloskop, počítač či měřicí přístroj 10 let starý má stále cenu třeba 20 tis. Kč.
Štamgastů si však vážíme stejně jako hostinský, vždyť o tom svědčí podlézání žákům, jen aby přišli na zrovna tu naši školu (teď míním obecný trend, když neexistují přijímačky na SŠ a existují normativy - záhuba školství), jen to "pivo" asi našim "odběratelům" moc nemůže chutnat - soudě podle výstupních znalostí absolventů středních (ale i vysokých) škol.
Přesto bych však nebyl tak skeptický ke všem žákům - vždycky se najde tak čtvrtina až třetina ve třídě, která je vynikající a možnosti dané projekty, ať už to jsou výměnné stáže nebo tvorba náročných technických přístrojů a zařízení jim dají impulsy pro odborný i osobní rozvoj (promiňte mi některé obnošené výrazy). Máme třeba vítěze Českých hlaviček, absolventa pařížské Grand ecole ad.
Nakonec poznámka: SŠ profesor jsem měl na pracovní smlouvě naposledy někdy před rokem 89, teď máme všichni na pracovní smlouvě prostě "učitel".
A projekty mají vesměs náklady na administrativu.
Postavení českých učitelů je ohavné, platy bídné, podfinancování českého školství zbytečné a amorální, ale co se týče zrovna těchto věcí naříkají spíše na vlastní neschopnost a na neochotu přijmout něco, co z dobrých důvodů (teď myslím ty otravné spisy) funguje už od Marie Terezie.
Malér je s tím vybavením škol -- v této oblasti by vzal každý rozumě uvažující hospodský bejkovec a šel někoho spráskat, ony by ty rány sice téměř určitě padly vedle, ale stejně bay to dalo věci do pohybu. Začít by ovšem musel ve školách, kde sice není na osciloskop, ale dotekovou tabuli, ke které přijde jen školení na deset tisíc, na tu ano.