„České vysoké školství potřebuje reformu“, tuhle mantru je slyšet ze všech stran pěkně dlouho. Od již pozapomenuté Bílé knihy až po dnešní dny — neustále se nám sugeruje, že vysokým školám ujel vlak, nejsou dostatečně kvalitní a neposkytují svým „klientům“ dostatečný „servis. Ačkoli tato tvrzení prakticky zlidověla a opakují se napříč politickým spektrem, nikdo nikdy pořádně nevysvětlil, proč vlastně, z jakých konkrétních důvodů je reforma tak potřebná.

Ministerstvo školství ani vláda zatím nepředložily jediný komplexní dokument, který by jasně ukázal, jaké problémy vysoké školy trápí, které aspekty jejich činnosti je třeba zlepšit či poupravit. Ne, že by je ovšem tato absence koncepčního materiálu v čemkoli omezovala. Kde chybí argument, snadno jej nahradí ideologická novořeč. Diskutované věcné záměry zákonů (o vysokých školách a finanční pomoci studentů) se tak místo skutečného zdůvodnění své nezbytnosti a nutnosti zaklínají neoliberální hantýrkou, jež je plná „mezinárodní konkurenceschopnosti“, „modernizace“, „zvyšování kvality“, „evropských standardů“ a „excelence“.

Jistě, není pochyb o tom, že v České republice existuje — vzhledem k její velikosti — nadměrný počet vysokých škol, 26 veřejných a přes 50 soukromých. A bylo by mylné se domnívat, že všechny bez rozdílu poskytují vzdělání odpovídající vysokoškolskému diplomu. Zejména o mnohých soukromých vysokých školách je veřejným tajemstvím, že se jedná o jakýsi nákup titulu na semestrální splátky. Stávají se jakousi „záchranou sítí“ pro ty, kteří neuspěli v přijímacím řízením na veřejné vysoké školy, nebo pro ty, co touží především po titulu bez větší námahy.

Ministerstvo školství svým prosazování věcných záměrů zákonů tlačí na veřejné vysoké školy. Zavedením školného je zbaví zásadní „komparativní výhody“ oproti soukromým školám, výhody, která by podle některých demografických odhadů řadě soukromých vysokých škol v kombinaci s méně početnými populačními ročníky zřejmě zlomila vaz. Útokem na jejich samosprávu se stát snaží připodobnit veřejné školy soukromým, v důsledku chce přimět lepšího z dvojice, aby snížil svou úroveň. V převráceném světě současného ministerstva školství se toto vše prý dělá proto, aby se pozvedla „kvalita“ českého školství a dodala se mu „mezinárodní konkurenceschopnost“.