MŠMT: Kvalita především!
Jan GruberV poslední době se neustále hovoří o „reformě“ vysokých škol. Tak nějak samo sebou se tím rozumějí veřejné vysoké školy. Ty soukromé jako by ani neexistovaly.
„České vysoké školství potřebuje reformu“, tuhle mantru je slyšet ze všech stran pěkně dlouho. Od již pozapomenuté Bílé knihy až po dnešní dny — neustále se nám sugeruje, že vysokým školám ujel vlak, nejsou dostatečně kvalitní a neposkytují svým „klientům“ dostatečný „servis. Ačkoli tato tvrzení prakticky zlidověla a opakují se napříč politickým spektrem, nikdo nikdy pořádně nevysvětlil, proč vlastně, z jakých konkrétních důvodů je reforma tak potřebná.
Ministerstvo školství ani vláda zatím nepředložily jediný komplexní dokument, který by jasně ukázal, jaké problémy vysoké školy trápí, které aspekty jejich činnosti je třeba zlepšit či poupravit. Ne, že by je ovšem tato absence koncepčního materiálu v čemkoli omezovala. Kde chybí argument, snadno jej nahradí ideologická novořeč. Diskutované věcné záměry zákonů (o vysokých školách a finanční pomoci studentů) se tak místo skutečného zdůvodnění své nezbytnosti a nutnosti zaklínají neoliberální hantýrkou, jež je plná „mezinárodní konkurenceschopnosti“, „modernizace“, „zvyšování kvality“, „evropských standardů“ a „excelence“.
Školné spolu se snižováním reálných výdajů státního rozpočtu útočí v prvé řadě na strukturu a kvalitu VVŠ:
a) Zvyšuje problémy technických škol. U těch by navrhované školné nepokrylo ani výpadek z poklesu normativu v posledních pěti letech. Zároveň se právě techniky už dnes potýkají s nedostatkem kvalitních uchazečů o studium (nejde o inteligenci uchazečů, ale o kvalitu jejich středoškolského vzdělání). S poklesem populační křivky tu může být kritické.
b) Humanitní a pedagogické školy naopak mohou příjmy ze školného vyrovnat rozpočtový výpadek minulých let. To znamená přijmout téměř každého, kdo se hlásí, respektovat nutnost, aby si studenti vydělali na část živobytí a na školné, prostě snížit ve všech ohledech nároky. Zároveň navýšení studentů povede ke snížení podílu vědecké práce akademických pracovníků, či spíše ke snížení její kvality.
Konkurence soukromých škol, které v této oblasti oproti technikám ve větším počtu působí,nic nezničí, ani nezachrání. Školné je nižší než zač by šly takové školy provozovat, jméno veřejných škol lepší, s úpadkem kvality zmizí poslední komparativní výhoda soukromých škol, to jest v průměru snadnější a spolehlivější získání titulu.
Školné neohrožuje provoz VVŠ, ale jejich kvalitu.