Živý státní svátek se pozná podle toho, že ho občané dávají státu pocítit. Ty ostatní jsou jen volné dny k pečení hus. Sedmnáctý listopad je u nás z těch prvních. Jenže se u něj nejčastěji docela povoleně svíčkuje a punčem zapíjí nedokončená revoluce, což bude při téhle inverzi obzvlášť schikanederovské. Ať si přijede i Slavoj Žižek, zazní i vážná slova a ulice budou slušivě zaplněné, nic se nestane. Vše obejme laskavost. Je třeba ptát se proč, když přece žádný sám doma nebo víc nás pohromadě nejsme s okolním světem spokojeni. Určitě to nevyřeší první odborář tím, že nás došlé vždycky vyplísní, že jsme tu jen my a ne i ti, kdo tu nejsou.

Chybí okamžik otřesu. Nestačí formulovat kritiku, té lze s chladnou hlavou namítnout to a ono. Nepomůže mít požadavky sepsané rovnou v paragrafovaném znění, ty lze přehlasovat stejně dobře jako ty již existující. Chybí moment pohnutí a teprve ten mění situaci. Musí se dotknout srdcí a nedát na ten dotyk zapomenout. Musí být společný pro všechny, aby přišli opravdu mnozí. Sociologie revoluce ukazuje, že právě proto mívají velké převraty na svém počátku násilný zákrok moci, který najednou nejširší veřejnost pocítí jako nelegitimní a proti svévoli se vyjde ozvat.