Průzkumy veřejného mínění se nemýlí. Navíc je podpírá zkušenost, kterou může kdokoli z nás nabýt po hospodách, holičstvích, ulicích… Volební preference ODS a TOP 09 v součtu oscilují kolem třiceti procent. Přitom tato „masa“ uzpůsobuje Českou republiku k obrazu svému. O tom, že se ČR ubírá správným směrem je podle zářijového průzkumu STEM přesvědčeno 29% občanů, s politickou situací je spokojeno jen 17% respondentů.

Zkrátka a dobře, „blbá nálada“, kterou si pamatujeme z druhé půlky 90.let, je zpátky. A možná v ještě větší míře, stačí si uvědomit mlhu, jež pohltila ekonomický výhled naší země i celé Evropy do nadcházejícího desetiletí. Míra korupce neklesá, politické strany se zmítají v klientelistických pavučinách, na rychlosti nabírá demontáž veřejných služeb a sociálního státu.

Převládající nálada velí pohřbít iluze, jimž jsme propadli v (a po) listopadu 1989. Pláčem a skepsí si ale nepomůžeme. Chybou ostatně bylo si nějaké iluze dělat. A vůbec — čeho se týkaly? Poctivosti podnikatelů, odpovědnosti politiků a zelené pro participaci občanů?

Vzory jsme před dvaadvaceti lety přirozeně viděli na Západě. Jenže nic, nikdy a nikde není černobílé. Šíbři a šibalové jsou navíc v plagiátorství, výrobě padělků jako doma. A tak nám naservírovali pouhou karikaturu liberálně-demokratické společnosti a právního státu. Většina tuzemské společnosti dlouho neprotestovala. Hnutí odporu muselo počkat až na dorůstající generaci dvacátníků, třicátníků, co kdysi klíči nezvonili a naučili se pohlížet na českou realitu kriticky, bez růžových brýlí. Především oni dnes dokáží integrovat skupinu těch, co se nebojí zvolat, že král je nahý.

Nemá smysl, aby pár solitérů, kteří již dvacet let upozorňují na slabá místa systému, v němž žijeme, teď kádrovalo své spoluobčany, co prozřeli se zpožděním. Nemá smysl ani propadat patosu. A už vůbec nemá smysl se tvářit, že vše je ztraceno nebo že jediným východiskem je nová revoluce, která vše překope k nepoznání.

Konečně zde začíná fungovat občanská společnost. Občanská sdružení vyjadřující se k politice rostou jako houby po dešti. Spousta neziskových organizací kultivuje každodenní chod této země v konkrétních oblastech a sférách. A ani nad politickými stranami bych hůl nelámal. Sociální demokracii dochází, v čem je síla hnutí. Zelení tepou aroganci většinové společnosti vůči minoritám. Lidovci nemají jen Čunka, ale i Pitharta. Velmi racionálně se chovají i komunisté. Když odhlédneme od jejich archaického slovníku, uzříme věcný přístup ke gordickým uzlům tuzemské současnosti.

Pořádnou dávku optimismu do mne vlila víkendová programová konference ČSSD. A nezasloužily se o to ani plamenné projevy řečníků, ani alternativní koncepce správy zdravotnictví, daní, penzí nebo boje s korupcí. Hlavní sociálně demokratickou devizou je nadhled, sebekritičnost a otevřenost.

Už z úvodního vystoupení Bohuslava Sobotky jsem si poznamenal: politika u nás dosáhla nejhorší pověsti, je plná arogance, střetu zájmů, je nezbytné omezit vliv peněz na politiku, musíme se vrátit k debatě, potřebujeme etické vládnutí, využívejme nové technologie a alternativní zdroje, ekologizujme náš život, neodepisujme EU ani euro, Česká republika musí být v jádru Evropské unie…

Unikátní však byly zejména příspěvky hostů v jednotlivých panelech. Která jiná strana dovolí, aby na její adresu zaznívalo tolik kritických slov? Zatímco delegáti kongresů ODS a TOP 09 se nedávno výhradně chvástali, jak jsou skvělí, na konferenci ČSSD zaznělo hned zkraje několika proslovů hostů: Budu hovořit o tom, co mi v programu sociální demokracie chybí… Předseda ČMKOS Jaroslav Zavadil i mluvčí iniciativy Veřejnost proti korupci Jan Štern vyzvali sociální demokraty: Zbavte se svých vlastních korupčníků! Ústavní právník Jiří Přibáň tepal „privatizaci“ politiky a politických stran, včetně ČSSD. A filozof Václav Bělohradský, který se mimo jiné věnoval tomu, jak přetavit rozhořčení v politický program, popřál sociální demokracii, aby její heslo „Mluvte nám do toho“ zůstalo v platnosti i tehdy, až ČSSD převezme vládní otěže.

Domnívám se, že styl politické práce, který předvedla sociální demokracie, je přesně tím, co doplňuje četné protesty nespokojených a rozčarovaných občanů. Pouze hloupá politická strana k nim přijde a řekne: My víme, co s tím, pojďte nás volit. Ta chytrá naopak pronese: Pojďme hledat řešení společně, určitě nás něco nosného napadne. ČSSD neukazuje svaly a nekáže. Už to je nadějí, že lze politiku v českých, moravských a slezských krajích rehabilitovat.

Je nejvyšší čas, aby občané našli odvahu cvičit a cepovat „své“ partajní koně a aby politici pochopili, že legitimitu jejich počínání dodá pouze autentická občanská podpora po každé celé volební období.