Začátek konce sociální demokracie
Lukáš RázlSociální demokracie už netáhne voliče a rychle slábne. ČSSD neví, kdo je její volič, ani jak má jeho zájmy zastupovat. Topí se v programovém úpadku, který řeší prázdnými hesly. Pokud si ČSSD toto neuvědomí, stojíme na počátku jejího konce.
Říká se, že sociální demokracie je stranou pro dolních deset milionů občanů. Je to pěkné heslo. Moc pěkné. Ale není pravdivé. Protože jen jeden milion z nich dal ČSSD ve volbách svůj hlas. Naprostá většina z těch spodních deseti milionů občanů — totiž nechce mít s ČSSD nic společného.
A situace je mnohem horší. Po katastrofálním výkonu Nečasovy vlády a po Kalouskových pokusech na lidech, měla ČSSD volby jasně vyhrát. Měla! A nejenom, že se tak nestalo. ČSSD přišla ve srovnání s předchozími volbami o statisíce voličů. O lidi, kteří se od ní odvrátili. Kteří odešli jinam — zatímco noví nepřišli.
Utrpěné volební vítězství ČSSD — je tak jejím nejhorším volebním výsledkem za dvacet let. Přičemž ten špatný výsledek je o to černější, že je pokračováním trendu. Sociální demokracie ztrácí podporu českých voličů už několik voleb po sobě. Sociální demokracie zkrátka slábne. Marginalizuje. Protože svoji volební podporu počítá od desíti k pěti.
Taková je pravda o podpoře sociální demokracie mezi občany této země. A sociální demokraté by si neměli dál lhát do vlastní kapsy.
Proč je tomu tak? Může za to snad Michal Hašek a jeho operetní puč? Jen okrajově. Sociální demokracie má špatné výsledky proto, že neví, kdo je její volič. Pro koho vlastně dělá politiku. A čí zájmy zastupuje.
ČSSD je 135 let stará strana. Je stranou, která zastupovala zájmy chudých dělníků v době, kdy chudí dělníci ještě tvořili většinu národa. Jenomže, čas oponou trhl. Za sto let se obrovsky zvýšila produktivita národní ekonomiky. A celá společnost značně zbohatla. Délka života i jeho kvalita je úplně někde jinde. A chudých dělníků je dnes u nás málo. Velmi málo. Málo na to, aby strana, která chce zastupovat jen jejich zájmy, mohla vyhrávat volby.
Pravdu nejlépe rovnou: I když příjmy často jen tak tak pokrývají výdaje, většina našeho národa neryje držkou v zemi. Sociální rozdíly mezi chudými a bohatými jsou u nás jedny z nejmenších na světě. Většina národa má práci, vlastní bydlení a něco naspořeno. Má auto, často chatu a jezdí na dovolenou. Proč? Protože většina českého národa se stala střední třídou.
Pravda, někdy je to jen iluze. Iluze obtěžkaná hypotékou. Ale to není podstatné. Podstatné je, že ať již ti, kteří střední třídou skutečně jsou podle svých peněženek, stejně jako ti, kteří si to jen myslí — jako střední třída fakticky jednají. A mimo jiné, jako střední třída též i ve volbách volí.
ČSSD se tedy, dle autora, musí přizpůsobit tzv. středovému voliči. Přestat dělat sociální politiku, začít dělat politiku pro středového voliče. Je to levné, nemusí měnit název, prostě místo sociálně bude středově demokratická. A budou voličové.
Má to sice drobné háčky, o kterých autor nepíše. Spočívají v tom, že střední třída je ve skutečnosti už jen úzká skupina, která se neustále zužuje. I veřejné statistiky přiznávají nárůst chudých. Po mnoha a mnoha letech jsou na pořadu dne už i potravinové sbírky. O tyhle lidi se ale, dle autora, porvou Rudí, Hnědí a bůhvíjací. Proč by se měli rvát Sociální, pardon Středoví. Tož vzhůru na středové voliče. Těm nikdo nenadbíhá, žádná strana je neoslovuje, tam budou žně.
Jak se říká : Každý cikán hádá podle své planety". Autor žije ve střední třídě, tvoří tedy takto. Kdyby byl výše, přesvědčoval by nás, že ČSSD se musí přetvořit pro finanční elitu. Škoda, že není z nízkopříjmové skupiny. Možná by napsal něco k věci.
V přílišné levicovosti ČSSD problém rozhodně není.
se střední třídou je to tak, jak píšete, možná ještě v Praze. Leč na venkově a v příhraničních oblastech jsou na tom lidé práce dost bídně. Vyčerpávajícím způsobem píše o aktuálním stavu střední třídy a jejím očekávaném vývoji u nás a ve světě Jan Keller ve svých posledních dvou knihách: „Tři sociální světy“ a „Sociologie střední třídy“. Čtení je to hodně podnětné.
S příslibem úspěchu, s nímž by měla ČSSD voliče oslovovat, je to pořádně zapeklité. Sotva jej může ČSSD jako strana levicová občanům věrohodně předkládat, když o ekonomických poměrech rozhodují výhradně majitelé kapitálu, což žádní levičáci nejsou. To by jedině musela ČSSD disponovat nějakou ekonomickou mocí, aby mohla lidi nespokojené sama zaměstnat, řádně je platit, atd., což je představa z ráje čisté fantazie. Anebo by musela hlásat znárodnění podniků a státní kapitalismus, resp. socialismus, což ve Vašich úvahách znamená radikalismus a tedy žádná cesta pro střední třídu.
Důvod úbytku voličů ČSSD je asi jinde. Možná v nevíře v klasické velké politické strany vůbec. Také v kmotrovských poměrech, které jsou v myslích voličů (zcela oprávněně) s velkými a usazenými stranami neodmyslitelně spjaty. Podle této logiky se pád ODS také logicky projevil na úbytku hlasů pro ČSSD. Dalším podstatným důvodem je neschopnost značné části voličů se v situaci vůbec vyznat.
Dovolím si také tvrdit, že pěkných pár procent ubral ČSSD děsivý plakát vztahující se k restitucím, na němž světská ruka podává ruce duchovního měšec s penězi. To jistě neodradilo od ČSSD jenom katolíky a další věřící, ale v nemalé míře i ty, kteří sice restitucím nefandí, ale s tupou stalinistickou propagandou nemíní mít zhola nic společného.
Máte ovšem velkou pravdu v tom, že ČSSD vlastně neví, koho a čím má vůbec oslovovat. Nehledě na to, že každý programový příslib ČSSD je natolik nevěrohodný, nakolik se v rozporu s ním chovají její zástupci v regionech.
S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal