Připadá vám titulek tohoto článku nepatřičný? Příčí se vám představa, že byste čtyřiadvacet let od pádu tolik nenáviděného minulého režimu volili stranu, která je jeho přímým reliktem? Zkusme však alespoň na chvíli odhodit zaslepující emocionální závoj a podívat se na věc chladným racionálním pohledem.

Co je vlastně KSČM zač?

KSČM se po celou dobu své polistopadové historie těší stabilní voličské podpoře. Jak ukazují historické výsledky voleb od roku 1989 v Československu a od roku 1993 v ČR, drží tato podpora čelo strany nepřetržitě v poslaneckých lavicích.

V poslaneckých lavicích však vždy v roli opozice, neboť ostatní strany, které se kdy do poslanecké sněmovny dostaly, vždy vyjadřovaly jasnou nechuť s KSČM spolupracovat na vládní úrovni. Z taktických důvodů, pochopitelně, neboť na vymezení vůči KSČM se v ČR standardně stavějí předvolební kampaně.

Strašák návratu předlistopadových poměrů a živení nenávisti vůči jejich autentickému pozůstatku byl vždy funkční zbraní, jak voličům zatemňovat myšlení emocemi a donutit je tak volit strany, kterým leží na srdci místo obecného fungování společnosti spíše soukromý zisk skupinky vyvolených.

Tato nechuť všech stran podílet se na jakékoliv koaliční spolupráci, natož pak na sestavování vlády s KSČM, paradoxně nejvíce vyhovuje KSČM samotné! Její jednotliví představitelé až na výjimky netvoří soubor kvalitních a schopných politiků, kteří by své voliče přesvědčovali svým výkonem.

Straně stačí samotná značka KSČM, skořápka, která není vyplněna žádným kvalitním personálním obsahem, aby si její představitelé udrželi dobře placená místa v Parlamentu, která se dokonce někdy předávají  „z rodiče na potomka“! Kdo nic nedělá, nic nezkazí, navíc v opozici nemohou strany zklamat své voliče a přijít tak o jejich podporu.

Proč by měli představitelé KSČM chtít riskovat možnost selhání v rámci vládní odpovědnosti a v důsledku toho vyplývající pokles podpory voličů u dalších voleb? Nestačí snad, že je zde množství voličů, které volí tuto stranu pouze pro nostalgii doby minulé?