Levice, která nebojuje o kulturu, není levice

Adam Borzič, Tereza Stejskalová

Levice vědomá si vlastních tradic se nemůže otočit zády ke kultuře. Měla by přijít s alternativním projektem její podpory přesto, že část umělců a kulturních pracovníků podpořila v prezidentské volbě pravicového kandidáta.

Levice a kultura, v duchovní paměti dvacátého století v Západní Evropě téměř synonyma — u nás v postkomunistické přítomnosti mezi nimi zeje příkop.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Víc než kdy jindy se tato bariéra vyjevila na pozadí zápasu za živou kulturu, které následkem neustále se zhoršující rozpočtové politiky ministerstva kultury hrozí bezmála zánik. Anonymní, nepřátelské reakce na iniciativu Zachraňte kulturu 2013, které bylo možné číst pod peticí Stop ekonomické cenzuře a jež lze lakonicky shrnout do věty: „Volili jste Karla, tak chcípněte hlady,“ představují asi jen internetový resentiment. Jenže od některých levicových publicistů jsme se dozvěděli totéž v mírnější verzi (viz texty Štěpána Kotrby či Martina Hekrdly). Část levice tak v reakci na neoliberální devastační politiku reaguje odmrštěním těch, kterých se tato likvidace týká. (Paradoxně i časopisů a projektů, o jejichž levicové orientaci lze sotva pochybovat.)

Jistě, tento paradox je vyvolán jiným paradoxem, kterého jsme byli svědky, a kterým argumentují právě ostří kritici. Část kulturních elit totiž vynesla během (po)volební mánie předsedu TOP 09 do nebes, zatímco do země pohrdavě zašlapala voliče nového prezidenta, častuje je přízvisky rudých a hnědých prasat, kočičích mozků a lůzy. Útočila na intelektuály a umělce, kteří kampaň Karla Schwarzenberga kritizovali. Vysloužila si tím mimo jiné přízvisko „kulturní fronta“ implikující ideologické zblbnutí. A zatím ministerstvo kultury v rukách TOP 09 - Starostové připravilo likvidaci živé kultury. Přesně v duchu asociální politiky dotyčné konzervativní strany.

Z této perspektivy se některé reakce pochopit dají. Nicméně, jak briskně ukázal Štefan Švec v Britských listech, žádná jednotná kulturní fronta neexistuje a nikdy neexistovala. (Nemluvě o rozdílu mezi „celebritami“ a menšinovou kulturou.) Je to iluze. Chrlit hněvivou lávu na celou živou kulturu je uplatněním principu kolektivní viny, který je sám o sobě nepřijatelný. Je absurdní připisovat všem aktérům iniciativy totožný názor na prezidentskou volbu a je stejně absurdní jim vyčítat shodný nedostatek solidarity s dalšími oběťmi vládní politiky, nejen proto, že řada z nich je sociálně kriticky angažovaná.

Existence voličů kteréhokoliv kandidáta na prezidenta v kulturní obci však především neruší fundamentální skutečnost, že současná kulturní politika vede k ohrožení živé kultury, tj. řady nezávislých galerií, malých hudebních festivalů, literárních debat a čtení v kavárnách, experimentálních divadelních představení, performance, jedním slovem projektů, jež jsou nejen oázami v poušti všudypřítomné mediální masáže, nýbrž také instancí hlubší společenské sebereflexe.

Nese-li v sobě kultura emancipační potenciál, jak je zapsáno zlatým písmem v levicové intelektuální tradici, pak levice, která kulturu nepodporuje a nebojuje za ni a o ni, zkrátka není levice. Ve stínu stále se rozšiřující skupiny vyloučených, možná není na místě připomínat fakt, že tato situace vede k hlubší prekarizaci řady širší veřejnosti neznámých tanečníků, básníků, umělců, hudebníků, kteří jakkoliv disponují kulturním kapitálem, životní podmínky sdílejí s vrstvami neprivilegovanými. To je ale také politické téma.

Politická levice síru sice nedští, zato k situaci mlčí (s drobnou výjimkou obecného prohlášení ústřední odborné komise ČSSD pro kulturu). Přitom se jedná o další manifestaci ideologie škrtů, o další popření veřejných statků a společenské sféry. O další projev neoliberalismu. Možná ta nepatrná odezva souvisí i s vlastním máslem na hlavě; ani levicové vlády v této zemi nikdy nerealizovaly koncepční kulturní politiku, v programu sociální demokracie či komunistů má kultura mizivé místo. Neoliberální pohrdání marginalizovaným, protože nekomerčním uměním, vniklo i do stran, jejichž tradice je s kulturou v evropských novodobých dějinách úzce provázaná. V neparlamentní levici panuje rovněž ticho po pěšině, ani zde nejsou otázky kultury jako veřejného statku na programu dne.

U části kulturní obce (a nejen tam) převládá laciný antikomunismus a nechuť k politice, k té levicové obzvláště. S nadšením podporuje vládního kandidáta, právě protože se prezentuje jako apolitický. Přesto je povinností levice se přes tyto postoje přenést a místo ignorace vtáhnout kulturu konečně do svého zorného pole. Pokusit se pravici, která kulturu reálně ožebračuje, vytřít zrak propracováním koncepce, která by umožnila aktivní podporu živého umění, a osvobodila ho od nadvlády tržních mechanismů. Přijít se skutečnou alternativou. Inspirovat se novými myšlenkami či zeměmi, kde levicové vlády na podporu a rozvoj kultury nerezignovaly. Kromě politických bodů by tímto působením získala přístup k vlastním kulturním kořenům. Uvědomění vlastního duchovního kontextu by mohlo napomoci její obnově.

Tereza Stejskalová je redaktorkou kulturního časopisu A2, Adam Borzič je šéfredaktorem literárního časopisu Tvar.

    Diskuse
    February 11, 2013 v 12.26
    S nadpisem článku jednoznačně souhlasím,
    s jeho obsahem už ne. A. Borzič to vzal, jak se říká, z jedné vody načisto. Sám píše, že neexistuje jedna kultura, ale chce podporu pro kulturu jednu. Levice se má povznést nad tu část kulturní obce kde, "převládá laciný antikomunismus a nechuť k politice, k té levicové obzvláště."
    Proč? Proč by se levice měla nad tento, často agresivní odpor, navíc ještě povinně, povznést? Laciný antikomunismus přece není žádná nechuť k politice, to je přeci naopak politika jak hrom, jenže pravicová!
    Apel "levice, která nebojuje o kulturu, není levice" je možno doplnit též apelem " asociální kultura, není kultura".
    Autor se zřejmě domnívá, že když bude levice podporovat onu "kulturní frontu", tak tato časem prozře, pochopí svůj omyl a bude podporovat levici. Snít je hezké. Realita je v tomto případě ale jinde.
    Takže podporu kultuře ano. Jestliže však levice není schopna pomoci Vyloučeným, neměla by plýtvat iniciativou na to, aby sehnala prostředky na koupení si uznání od zatraceně pravicové "kulturní fronty". Té určitě "zrak nevytře". A to by mělo být zapracováno do zmiňované koncepce. Když už alternativa vůči vládnímu postoji kultury, pak opravdu Alter. To ovšem není podpora iniciativě Zachraňte kulturu 2013.
    February 11, 2013 v 17.40
    Státy stojí, ale také padají myšlenkami, které stály u jejich zrodu. Mají-li státy k dispozici ekonomické a jiné mocenské zdroje, moihou přežívat, ale ne žít. Stát bez myšlenek, tedy bez vědy, vzdělanosti a umění, je torzo.

    Prostředky na živou kulturu nejsou projevem státního milosrdenství vůči nekomerčním nakladatelům a pracovníkům redakcí. Občané platí daně a stát dluží občanům to, že vytvoří prostor pro kulturu, a to nejen pro státní kulturní instituce jako je Národní muzeum, Národní divadlo nebo Národní galerie, ale i pro takřečenou živou kulturu. Od státu se právem očekává, že pro udržení tohoto prostoru věnuje nepatrný zlomek procenta státního rozpočtu. Nečeká se tedy skutečně moc.

    Současná pravicová vláda škrtí kulturu od svého nástupu. Poslední navržené škrty jsou likvidační, přesně tak, jak píší autoři v článku. Vzniká podezření, že likvidována jsou především periodika, u nichž se přirozeně projevuje levicová orientace. Dnešní neoliberální pravice a kultura, to totiž k sobě moc nejde. Tak jako se levicové smýšlení postupně prosazuje na univerzitách a ve vědeckých ústavech, především v humanitních oborech, tak se také projevuje např. v literárních časopisech. Neškodilo by levicovým aktivistům, kdyby se do nich občas podívali.

    Takzvaná "kulturní fronta" údajně podporující Karla Schwarzenberga, to je fikce. Jsou to konkrétní jednotlivci se svou osobní motivací. Mohutné hnutí z nich udělali mistři politické proipagandy ze Schwarzenbergova volebního štábu. Ty osobnosti kultury, které se rozhodly pro jiné varianty (volit Miloše Zemana jako menší zlo, nevolit, hodit do urny vědomě neplatný hlas) byly lživě zamlčeny.

    Vím, o některých z nich, kteří, bohužel pozdě, prozřeli. Pochopili mimo jiné, že složka koalice pod vedením toho Schwarzenberga, kterého volili (tedy TOP09/STAN) stojí za programem likvidujícícm kulturu. Došlo jim pozdě. Ale bylo by zaslepené a malodušné se jim za jejich volbu volbu mstít. Dal přednost pokusu získat je.

    Levice by neměla podporovat "levicovou kulturu", protože vzdělání, věda, filosfie ani umění nejsou služkami politiky. Měla by podporovat kulturu, protože kultura sama, svobodně, ne v režii politiků, zaujímá demokratický a sociální postoj. Levice by neměla kulturu instrumentalizovat, nýbrž s ní spolupracovat podle principu: já pán, ty pán. Kultura je pro levici svébytným partnerem, pokud není politickými křiklouny zahnána do náruče pravice.
    HP
    February 11, 2013 v 19.28
    S oběma předchozími příspěvky lze souhlasit.
    K poslednímu příspěvku pana Štampacha bych dodala, že do náruče pravice nahání kulturur nejen političtí křiklouni (ti mají určitě výrazný podíl), ale i investice, zde myslím specielně sponzorství. Pro pravicově orientované aktivity je nesporně snažší sehnat bohaté sponzory. A samozřejmě pro dlouhodobě pravicově řízenou Prahu, je to rozhodující i pro udělování příspěvků na kulturu od magistrátu, o státních příspěvcích nemluvě. Jestli se mýlím, tak mě prosím opravte. Myslím, že pak převážně pravicová většinová pražská kultura má svůj podíl na politickém směřovaní (podporovaného vzájemným sdílením) pražského obyvatelstva, které bývá odlišné od většiny republiky. Proto je také tak snadné zjednodušení situace do pojmu "kulturní fronta", přičemž ta skutečná kultura nepoplatná módě či vládnoucí politice zůstává širší veřejnosti nepovšimnuta. Nakonec i zmiňované politické křiklounství nebude vycházet jen z ideových pohnutek, ale přinejmenším z toho, kdo ovládá politiku a media. Jak se k tomu vlastně může postavit levice? Je v nelehké pozici, ale souhlasím s autorem i diskutujícími, že oblast kultury patří mezi okruhy, kterým musí věnovat péči a pozornost. Jednak programově a také v konkrétní činnosti. V současné době je třeba prezentovat podporu kultuře a skutečně ji aktivně provádět na krajské úrovni, kde levice "vládne." Ta podpora by měla být vidět. To mi připomíná, že se v kulturní oblasti docela výrazně činil jako středočeský hejtman "politický nebožtík" Rath. Škoda ho!
    February 11, 2013 v 20.3
    Pravicová jednota pražských akademických úracovníků a umělců už není tak žulová a nerozborná. Už je značně nahlodána. Budu Vám jmenovat pár příkladů pražských kulturních činitelů z různých oborů, vedle spoluautorů článku kteří jsou otevřeně levicoví: filosofové Erazim Kohák, Václav Bělohradský (střídavě v Praze a Turíně), Michael Hauser, pracovníci humanitních oborů: Pavel Barša, Milan Znoj, Ondřej Slačálek, literární kritik Karel Piorecký, básníci Kamil Bouška, Petr Řehák, Jakub Řehák, výtvatníci Mikuláš Rittstein, Darina Alster.
    ??
    February 11, 2013 v 20.14
    Jen takový malý, možná hloupý nápad.
    Když je tedy řeč o potřebě kultury, napadlo mě, pro koho je potřebná? Pro občana, který má tři nejistá zaměstnání a přemýšlí z čeho zaplatí činži? Pro bezdomovce? Pro matky samoživitelky? Pro důchodce se sníženým důchodem? Pro nezaměstnané s minimální sociální dávkou ? Pro lidi odírané exekutory ? Pro držitele S-karty? Pro těch 70% občanů, kteří nedosáhnou ani na průměrnou mzdu ? Já bych řekl, že podpora živé kultury jim v současné době objektivně škodí. Proč? Do poloviny 20. století, byl dostatek "lůzy" a tak mohla KSČ s její podporou svrhnout demokratický režim. Pak ovšem udělali soudruzi chybu. Začali lůzu zkulturňovat. Fabriky kupovali lístky na představení do divadel, kam by se příslušník lůzy za Masarykova demokratického režimu nikdy nedostal. A tak se lůza seznámila s Čajkovským, s Mozartem , Bachem, Bondarčukem, Fellinim, Hemingwyem a naučila se rekreovat u moře. Lůza se nenápadně stala lidem. Lid pak svrhnul komunisty. Cítíte ten rozdíl. 1948 lůza svrhla demokracii. 1989 lid svrhnul diktaturu. Dnes se sociální postavení mnoha lidí začíná podobat oněm "krásným dobám", kdy byl lůzy dostatek. A to je patrně dobře. Protože lid jen brblá. Lid není akční. Za to lůza ta dovede běsnit. Lůza na panstvo platí víc než lid. Abychom docílili změn, potřebujeme lůzu. Je tedy dobře, že kultura hyne. Je to naše naděje na změnu.
    February 11, 2013 v 20.30
    Pavle Kuchejdo, demagogií sociální spravedlnosti nedosáhnete. Podpora hlouposti a nekulturnosti není cestou k prosazení revolučních cílů.
    ??
    February 11, 2013 v 20.46
    Pane Štampach, samozřejmě je to míněno ironicky. Pouze jsem chtěl upozornit, že "lůza" vzniká za určitých podmínek. A ty podmínky někdo vytváří a ten někdo by se pak neměl divit následkům . Rozhodně si to nepřeju a ani mne to netěší.
    February 11, 2013 v 21.7
    Děkuji Vám, pane Kuchejdo, ze upřesnění a doplnění.
    February 12, 2013 v 7.10
    Kultura pro lůzu
    Všechna ta lůza, kterou jmenuje Pavel Kuchejda, potřebuje kulturu patrně nejvíc; samozřejmě kulturu, která pro ni bude dostupná, ne plesy v opeře nebo divadelní představení pro smetánku, kam lůza nemá čas jít, nemá peníze na vstupenku, a stejně by ji v jejím oděvu nepustili dovnitř. Lůza potřebuje kulturu, aby nebyla lůzou, ale lidmi, a aby si ti lidé vůbec dokázali představit, že mohou být něčím víc než lůzou, že mají bojovat a svrhnout vládce, kteří z nich lůzu dělají.

    Než mohla lůza v revoluci svrhnout pány, museli dlouhá léta různí osvícenci, obrozenci, lidoví vzdělanci, písmáci a ochotníci, dělničtí političtí aktivisté, učitelé a šiřitelé osvěty budovat kulturu lidových mas.
    February 12, 2013 v 7.22
    Kdo nejde s námi, jde sám proti sobě
    Což takhle odpovědět na likvidační škrty v kultuře pořádnou demonstrací proti všem škrtům?

    Místo abychom si navzájem předhazovali, koho z nás vládnoucí lumpové seškrtali víc, spojme se. Umělci, pro které kníže má k lidu blíže, a milostivě shlíže, kdo mu boty líže, vyvede nás z kríže, se asi nepřidají, oni přece dobře vědí, že bolestivé škrty jsou nutné. Umělci, kteří mají víc rozumu, se bránit budou; sami se ale neubrání, po malých skupinách budeme postupně rozdrceni všichni. Jedině společně máme jakous takous šanci dupnout si na vládu, aby se pod ní židle aspoň zachvěly.

    Když budeme sedět doma, číst noviny a koukat na televizi, sotva uvidíme něco jiného než knížecí kulturní frontu. Když půjdeme demonstrovat proti všem škrtům, včetně těch v kultuře, uvidíme, kolik umělců půjde s námi.
    + Další komentáře