Výchozí situace

Ministerstvo kultury dostalo v letošním roce více financí, přesto však ve svém rozpočtu prudce snížilo podporu na živou kulturu, například na vydávání literárních časopisů. Tímto rozhodnutím se kulturní sféra, která byla už v minulých letech silně podfinancována, dostala do likvidační situace znamenající zánik nemalé části, ne-li většiny stávajících aktivit. To si uvědomili nejen protestující šéfredaktoři, ale i členové komisí, které měly podporu rozdělovat, a rozhodli se na této vražedné hře nepodílet. Místo toho vyzvali ministryni kultury, aby se pokusila procesy nastavit poněkud jinak. Ta si vzala čas na rozmyšlenou…

Otázka

Vzniklá situace pochopitelně zaujala média a zčásti i širší veřejnost. Vedle lidí považujících státní podporu živé kultury za samozřejmost a povinnost se tak k ní začali vyslovovat rovněž ti, kteří jsou přesvědčeni, že jakákoli podpora těch darmojedů je plýtvání penězi. Jejich základní otázka zní: proč by stát měl vlastně z peněz daňových poplatníků podporovat něco, o co je tak malý zájem, že si to na sebe nevydělá?

Dovolte mi proto, aby se na příkladu literárních časopisů pokusil navrhnout adekvátní odezvu na takovéto tázání.

Odpověď