Srovnání počtu voličů v parlamentních volbách 2010 a v krajských 2012 není korektní. Odliv zájmu o politiku zprostředkovanou stávajícími parlamentními stranami je zřejmý, ale účast v parlamentních volbách byla vždy vyšší než v ostatních volbách.
Trochu problematické je i to srovnání s okolními zeměmi. Ono to závisí na ústavním postavení prezidenta a vzdálenosti prezidentských a parlamentních voleb (při počtu mimořádných prezidentských voleb v okolí nevypočitatelná).
Osobně bych Váš článek pointoval ostřeji:
Vlastně o zvolení prezidenta skutečně rozhodne ta strana, která má největší preference,. Vždyť Dienstbier i ČSSD zatím udělali všechno proto, aby byl zvolen Miloš Zeman.

Totéž v roce 2003 platilo o Václavu Klausovi. Ti dva zdá se vědí, jak na to, po moci jdou neúprosně a racionálně. Vzájemně se podporují už pomalu déle než spolu soupeřili. Doufejme, že prezident Zeman bude menší katastrofou než byl prezident Klaus.

Miloše Zemana. Zda jím bude na Hradě nebo na Vysočině, dozvím se možná už za 8 týdnů.

Čím Vás vlastně tak sejřím?

Zemana nijak nepodporuji a ani bych mu radit neuměl.

Jen se tak divím, jak ta mocenská hra funguje a snažím se tomu rozumět. Z prezidenta Zemana šťastný nebudu a o nic víc bych nebyl ani z Fischera.

Ani ještě pořádně nevím, možná tím jak jste chytrej?

Poradenství bylo pochopitelně míněno přísně v rámci Vašeho oboru.

V tom posledním se prvděpodobně, nejen my dva, pokoušíme o totéž. Ale "když dva dělají totéž...

Děkuji za odpověď.

Děkujete mi za odpověď, tak Vám odpovídám. V profilu mám "psycholog, Praha", tak jako jiní tam mají třeba "programátor, Klatovy" nebo "religionista, Praha", neuvádím to jako kvalifikaci k politickému komentování, jen jako identifikaci.

Docela chápu, že někoho štve, když se psycholog tváří jako expert pro věci mezi nebem a zemí, protože s lidskou duší koneckonců souvisí skoro všechno. Pár takových kolegů mám, redakce je znají, vždy zvednou telefon a jsou ochotni se vyjádřit k čemukoliv. Mně také občas volají, ale jsem nepoužitelný - říkám třeba - no, já si o tom něco myslím, ale byl bych nerad, kdyby to bylo prezentováno jako názor psychologické vědy. Obvykle pak zavěsí.

Dobrou noc

Nepoučitelnost a špatná paměť českého voliče jsou fenoménem, který spoluzpůsobil současnou politickou, ekonomickou, morální a mravní bídu, ve které se potácíme. Troufám si tvrdit, že pokud by se Miloš Zeman stal českým prezidentem, tak pro mnoho z politiky a pravicových vlád zklamaných lidí světélko na konci tunelu, kterým by mohly být příští volby, opět zhasne. V ČSSD, která by měla nahradit asociální Nečasovu vládu a napravit alespoň její nejkřiklavější nespravedlnosti a zhovadilosti, by nejspíš došlo ke složité situaci a rozkolu, razantně přiživovanéko z Hradu ve prospěch jedné resuscitované vnitrostranické skupiny. Že by to mělo za následek odklon voličů od takto rozhádané strany je nabíledni. Oslabení ČSSD je samozřejmě v zájmu ODS, jejích pravicových satelitů, a slzy by nad ním neronili ani komunisté, i když z jejich strany by toto uspokojení znamenalo i oslabení levice jako celku. U komunistů však jsou bedliví pozorovatelé jejich politiky na taková sobecká jednání, vyhovující pouze jim, již zvyklí.
Takže vlastně celé relevantní politické spektrum odleva doprava vnímá, že oslabení dnešní nejsilnější opoziční strany lze zařídit skrze vysočinského jezevce. Motivace pravicových stran a komunistů jsou samozřejmě odlišné, ale taktiku používají společnou. Můžeme tedy sledovat, jak první československý kosmonaut, komunista a europoslanec Vladimír Remek na společné tiskové konferenci vyjádří Zemanovi svou jednoznačnou podporu, a stejnou deklaruje svému dlouholetému politickému souputníkovi z hradních výšin i Václav Klaus. I z vládní ODS, ačkoliv má svého kandidáta, jsou slyšet slova podpory pro Zemana od vysoce postavených funkcionářů, např. Marka Bendy, i když by taková podpora pro levicového kandidáta měla znamenat spíše polibek smrti. Ale Zeman má k autentické levicovosti velmi daleko, takže nedělá sebemenší potíž jak dvornímu zpěvákovi ODS Láďovi Kerndlovi, tak i dvornímu režizérovi protisocanských předvolebních klipů Filipu Renčovi aktivně pomáhat spolu s pravicovými médii Miloši Zemanovi v jeho pomstychtivém hradním tažení.
Začal jsem mluvit o nepoučitelnosti a špatné paměti českého voliče, což však není jen jeho výsadou. I část členů ČSSD, silně menšinová leč existující, povzbuzována nikoliv zanedbatelnými politiky své strany, jako jsou místopředsedkyně Marie Benešová, čestný předseda Valtr Komárek nebo senátor a exhejtman Jaroslav Palas (abych jmenoval alespoň ty, kteří svou podporu kandidátu cizí politické strany vyjádřili nahlas a nikoli pouze platonicky) nebere Jiřího Dienstbiera jako svého kandidáta a jejich srdce bije pro otce opoziční smlouvy. Argumentují, že jejich guru byl v roce 2003 zrazen poslanci a vedením ČSSD, když se mohl stát prezidentem již tehdy. Že tito nesvědomití poslanci a vedoucí funkcionáři strany nerespektovali výsledek vnitrostranického referenda, které dalo expředsedovi strany silný mandát k boji o Hrad. A proto se nyní, po deseti letech, těmto lidem pomstí a podpoří svého guru Miloše na úkor "jejich" kandidáta.
Zapomínají však na velmi podstatné věci, a když je snaha jim je připomenout, nechtějí to poslouchat. Ale to, co se stalo, se nedá přejít zacpáváním uší.
Po bitvě bývá každý generálem, leč přesto se nemohu ubránit alespoň stručné rekapitulaci ve stylu „kdyby“, tedy termínu, který politika ani historie nemají rády. Takže: kdyby Miloš Zeman na sjezdu, kde již z vlastního rozhodnutí nekandidoval na předsedu, oznámil svůj zájem o prezidentskou kandidaturu a požádal sjezdové delegáty o vyjádření podpory, tuto podporu by v závazné formě i pro poslance a senátory ČSSD nepochybně získal. Ale Miloš Zeman místo toho tvrdil, že s politikou končí, odchází do důchodu a bude čerpat životní sílu objímáním stromů na Vysočině. Svého nástupce pak označil za „politika s nejmenším deficitem inteligence“ a z Lidovým domem se prakticky rozešel, když nenavštívil ani jedno zasedání Předsednictva ČSSD, jehož čestným členem jej sjezd zvolil.
S blížícím se termínem prezidentské volby se Miloš Zeman nechal „přemluvit“ svými institucionalizovanými přáteli z ČSSD, aby se přeci jen o prezidentskou kandidaturu začal zajímat. Institucionalizovaní Přátelé Miloše Zemana zařídili vnitrostranické referendum, ve kterém Miloš Zeman zvítězil před druhým Jaroslavem Burešem. S vítězstvím ve vnitrostranickém referendu naložil Miloš Zeman s úctou ke svým voličům sobě vlastní: oznámil, že do prvé prezidentské volby nepůjde a nastoupí jako blanický rytíř až v době, kdy bude vlasti nejhůře. Navíc dal najevo značnou nespokojenost s tím, že nová vláda vítěze parlamentních voleb Vladimíra Špidly nebyla postavena na konceptu pokračování opoziční smlouvy s ODS s neskrývaným výhledem, že až bude sedět na Hradě, tak tuto věc změní.
Jelikož vítěz socdem referenda odmítl nastoupit do prvého kola boje o Pražský hrad, poslala do něj ČSSD druhého muže v pořadí výsledku vnitrostranického referenda Jaroslava Bureše. Ten měl však velkou smůlu, prozemanovská část poslanců ČSSD, ačkoliv jejich guru nekandidoval, Jaroslava Bureše, oficiálního kandidáta své strany, nemilosrdně spolu s parlamentní pravicí zbavila iluzí, že by se mohl stát českým prezidentem.
Prezidentská volba 2003 byla skutečně ze strany ČSSD zpackaná. Vedení strany tahalo další kandidáty jako králíky z klobouku, zatímco vítěz vnitrostranického referenda stále vyčkával. Zatím Václav Klaus prohrával jedno hlasování za druhým, ale houževnatě vždy nastoupil do dalšího kola.
Když konečně Miloš Zeman usoudil, že nastal čas osedlat bílého koně a zajet do Španělského sálu Pražského hradu zachránit národ, tak si asi ani neuvědomoval, že hlasováními naschvál jedni druhým již poslanecký klub jeho strany není schopen mu jeho touhu po pražském hradě ukojit. A zdrceně prchnul z hradních prostor, zapomenuv na alespoň hranou důstojnost přijetí velké politické porážky.
Další a poslední kandidát socdem Jan Sokol nejenže nezískal hlasy zemanovských parlamentních sirotků, ale oni je věnovali úhlavnímu politickému soupeři Václavu Klausovi, čímž zároveň věnovali ODS do budoucna volebního žolíka v parlamentních volbách.

Ani po deseti letech se nesmířili tehdejší zemanovi věrní s porážkou svého guru v prezidentské volbě. Mezitím Miloš Zeman za pomoci svých institucionalizovaných Přátel založil pro ČSSD konkurenční stranu s cílem ubírat své byvší nevděčné straně volební hlasy. To se mu povedlo opakovaně, do parlamentu se sice se svou Stranou práv občanů-Zemanovci nedostal, takže se z předsedy strany nechal formálně degradovat na pouze čestného předsedu, ale oslabení ČSSD mu muselo dělat dobře, zvláště když ještě prostřednictvím svého Šloufa zajistil přeběhnutí poslanců Melčáka a Pohanky k Topolánkově vládě a tím ji umožnil vládnout a zároveň tím poslal ČSSD definitivně do opozice, kde se nalézá i Zemanovou zásluhou dodnes.

Po tomto ohlédnutí by člověk alespoň čekal, že se sociální demokraté dokáží poučit z chyb minulosti, které se asi staly na obou stranách, a vyvarovat se jich pro příště. Ale zdá se, že je to příliš optimistické očekávání, než aby mohlo být opřeno o realitu. Jakmile si ČSSD vybrala Jiřího Dienstbiera za svého kandidáta na prezidentský úřad a dala mu silný mandát nejvyššího stranického orgánu mezi sjezdy – Ústředního výkonného výboru, podřimující latentní zemanovci uvnitř ČSSD začínají ožívat. Ačkoliv si musí být vědomi, pokud nejsou úplně politicky negramotní, že neúspěch Jiřího Dienstbiera, jediného autentického levicového kandidáta, a případné Zemanovo prezidentství by nutně znamenalo posílení pravice (a tím oslabení levice), je jim to mnohým z nich úplně jedno a jejich touha po pomstě za deset let staré křivdy, jak to vnímají, je silnější než odpovědnost k voličům své strany a jejich osudům. Někteří jsou mimo pomsty motivováni ještě jinak a nejspíš počítají s budoucí Zemanovou vděčností. Jsou i tací, co tak složitě neuvažují a jsou pouze politicky hloupí. Jeden z takových mi nedávno řekl: Strana (myslel tím ČSSD) je Zeman a Zeman je strana! Aniž bych chtěl Miloše Zemana ke komukoliv přirovnávat, tak mi vytanula na mysli scéna z Vávrova filmu Dny zrady, kde Josef Goebbels na šestém sjezdu nacistické strany, který se konal v září 1934 v Norimberku, fanaticky z tribuny hřímá: „Hitler ist Deutschland und Deutschland ist Hitler!!!“
Ne, skutečně nechci Miloše Zemana přirovnávat k Hitlerovi, to by byl nesmysl, ale podobnost vymytého mozku jeho adoranta byla příčinou, proč jsem si na tu scénu z Vávrova filmu vzpomněl.

s tou duší máte recht, pane doktore - když říkáte, že s ní „koneckonců“ SKORO všechno souvisí. Filosof jde ještě o krůček dál, když o ní ve svém spisku praví „…ἡ ψυχὴ τὰ ὄντα πώς ἐστι πάντα·“ (De anima 431 b 21).

Mně naštěstí nikdo netelefonuje, takže ani nezavěšují. Doufám, že ti, kteří volají Vám předtím aspoň pozdraví?

Jezevec by sice byl v leckterém ohledu vděčným objektem zkoumání. Abychom z něj měli prospěch, buselo by ovšem být multidisciplinární, a dost pochybuji, že někdo bude mít chuť dávat kvůli tomu dohromady tým.
Takže – a v tom spolu možná budeme souhlasit - nám nezbývá než spokojit se s laickým názorem.

Uvidíme jaký mají voliči. Já tipuji, že ho přece jen odepíšou (tolik k Vaší otázce - 19:58:58). Potěšen bych ale osobně byl jen v případě, že nepostoupí do druhého kola. Takže hádám, že nejspíš budu zklamán – a tím zároveň relativizuji svůj tip.

Dovolím si jen poznámku. V textu nesrovnávám sněmovní a krajské volby. A to právě proto, že jsou krajské volby volbami druhého řádu. "Zatímco v krajských volbách v roce 2008 činil součet hlasů pro ČSSD a ODS 1 731 724 hlasů, po přepočtu na procenta 59,42 %, letos na podzim to bylo už pouhých 946 042 hlasů. Po přepočtu na procenta jen 35,86 %," zní pasáž o krajských volbách. Jinak řečeno, srovnávám výsledky dvou po sobě následujících krajských voleb.

Na těch průzkumech není nic enigmatického. Vítězí ti kandidáti, které už lidé znají a kteří měli funkci (těžko to lze tedy interpretovat jako "lidový odpor proti politice"). Spíš se na tom dá pozorovat nedůvěra ke stranám, a proto straničtí kandidáti propadají.

Jinak si stále myslím, že se případný negativní vliv Zemana na ČSSD značně přeceňuje, ale to ukáže historie.

A znovu vytahovat opoziční smlouvu.. Co měl Zeman dělat, když Ruml viděl tak rudě? Byl to důsledek historie, nic jiného.

-- těžko to lze tedy interpretovat jako "lidový odpor proti politice"

ANO, hodně těžko. Ale když se chce, jde všechno...
A pak někoho napadne "cui bono", a už je z toho mela.

Panská láska po zajících skáče.
Opačně to, myslím, neplatí.

Tak uvidíme, jak z toho český Honza padne na ... zadek?

Jinak každému doporučuji přečíst si povídání o Zemanově „nákupní“ návštěvě ve Vídni:

„…Rakouský prezident Heinz Fischer vyběhl ze své kanceláře v paláci Hofburg s otevřenou náručí a přivítal Zemana jako starého kamaráda….“
a zejména
„…a on za námi přijel do Vsetína, kde právě před Zemákem vystoupil v můj prospěch,“ sdělil po návštěvě na schodech prezidentského paláce čestný předseda SPOZ Miloš Zeman a povzdechl si:

„To byly krásné doby.“

http://www.novinky.cz/domaci/287338-zeman-se-ve-vidni-setkal-s-prezidentem-fischerem-vzpominali-na-zemak.html

Na následující odkaz se podívejte snad jen pro „pobavení“. Je půvabné, jak „novináři“ Parlamentních listů nedovedou správně ani OPSAT příjmení (Vranitzky) – a „copy-and-paste“ ve škole asi neprobírali. Jakou gramotnost asi očekávají od svých čtenářů?

⟹ A otázka o něco důležitější – půjdou čtenáři takového braku volit a dají hlas jezevcovi??

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Zeman-si-s-Fischerem-padli-do-naruce-Doslo-i-na-darek-256519

Poslední zdejší článek o volbě presidenta vyšel 23.11. po Kubiceho počtářském výkonu ve Standardu (http://derstandard.at/1353207179104/Nur-acht-Kandidaten-bei-Praesidentenwahl-zugelassen), a jen se v něm konstatuje, že „Als Favoriten für das Finale gelten der parteilose Fischer und Zeman…“ – Ostatní rakouský tisk se řídí vídeňským úslovím:

⟹ „...nicht einmal ignorieren!“

⟹ Kéž by se tímto úslovím řídil český a moravský (a jaký ještě, pana Ungere??) volič!

Já Vás budu muset číst pozorně, jste na mě příliš sofistikovaný a informovaný. To už je podruhé, co mi nezbývá než sklopit uši a omluvit se. Bůh ví proč jsem - jak ukazuje i moje poznámka -- četl místo 2008 rok 2010. Mea culpa.
Ale abych se jen nekál -- v roce 2004 byl součet v krajských volbách pro ODS a ČSSD 1067 000 (zaokrouhleno na tisíce) -- tedy byl zřetelně blíž roku 2012 než roku 2010. V roce 2008 došlo k souběhu voleb do Poslanecké sněmovny a krajských voleb jednom roce a lze vyslovit domněnku, že v jistém smyslu táhla polarita parlamentních voleb krajskou účast.
Ani není to výhrada proti Vaší tézi o odlivu zájmu o politiku aranžovanou dominantními stranami politického spektra, s tou souhlasím.

Zemanovou nejsilnější zbraní je schopnost vyprávět vtipy a Češi se rádi smějí. Jeho vtipy se vyprávěly i v hospodách IV. cenové skupiny, což se asi žádnému jinému politikovi nepovedlo. Např. vyhlášení, že nechá stranické knížky vázat v kůži členů ODS. Byl však jedním z tvůrců současného korupčního systému. Dienstbier je jeden z mála kandidátů, pokud ne jediný, kdo usiluje o jeho změnu, tedy fungující demokratických stát, řídící se podle práva. Na tom je třeba stavět.

Myslím, že je kontraproduktivní psát články věnované Zemanovi, protože už je dávno známé, že i negativní reklama je reklama. Asi by bylo lepší se zaměřit na přednosti Dienstbiera a Zemana zmiňovat jen jako představitele současného establishmentu, který nenabízí žádnou změnu oproti současné praxi, jen její pokračování, případně i zhoršení ruku v ruce se Šloufem a Weiglem (a důchodcem Klausem).

Jsem od roku 1994 antizemanovec na základě osobních zkušeností s tímto člověkem a dlouholetého pozorování jeho politické kariéry. Jsem antizemanovec, protože jsem sociální demokrat, což může leckomu, a i v mé straně, připadat podivné. Naproti tomu musím uznat, že Zeman je zásadním a nepřehlédnutelným spolutvůrcem české politiky posledních dvaceti let minimálně o třídu vyčnívající nad většinou ostatních. Já si myslím, že spíše v tom horším, mnozí si ale myslí, že v tom lepším. Jednu přednost má bezkonkurenční: dělat z A B, z černého bílé a naopak. Je to v naší politické historii výjimečný politický sofista. Jeho fabulační schopnosti vytvářet přesně ten obraz o sobě, jaký chce, aby lidé (kteří jej neznají, nemají informace či osobní zkušenost) o něm měli , jsou mistrovské. Zkrátka těžký politický konkurent pro každého ...... Nevěřím mu ani slovo, ale je to osobnost....

Nechci se pouštět do diskuse o tom, co to znamená být osobnost. Ale snad se můžeme shodnout na dvou bodech:
a) Sofistická obratnost je dovednost, nikoliv charakterová vlastnost. Tou by mohla být leda ochota používat tuto dovednost zcela bez věcných a morálních ohledů.
b) Narcisismus, megalomanie, bezohlednost a další patologické jevy lze spojit s pojmem osobnosti leda, pokud o ni mluví psychiatr jako odborník.

Jinými slovy, buď je Zeman tím, co popisuje Oto Novotný anebo je osobnost, obojí není možné.
Osobně si myslím, že Zeman byl zajímavý a inteligentní člověk, kterého spotřebovala politika...a ovšem také chlast.

* To je to, co Zeman neuznává. V tom se od Klause moc neliší. Liší se možná v něčem, co vzdáleně připomíná Kinderstube... jenže to je klam - nemá ji ani jeden z nich.

Čili ta klasická věta, která desítky let zdobila české a světové záchodky platí o Zemanovi beze zbytku (zda platila o Servítovi, to dodnes netuším) - a je důležité se neostýchat vyslovit ji, jelikož tak se odjakživa vyjadřuje náš lid, a ten, opakuji, není blbý!

* Angličan bývá střízlivý, ale nezbývá mu než konstatovat, že "občas se vyskytne šílenec jako český premiér Zeman" (Robert Fisk) - http://blisty.cz/art/9948.html

Ano, došlo tady k celkovému úbytku procent podpory pro velké strany a volný potenciál obsazují nezávislí kandidáti. Mnohem výmluvnější je ovšem, že v existujících volebních potenciálech velkých stran, včetně ČSSD, se objevuje tendence volit různé kandidáty. Např. podle posledního šetření STEM 1/3 voličů ČSSD chce volit Fischera, 1/4 Jiřího Dienstbiera a 1/5 Miloše Zemana. Mezi voliči ODS 1/3 chce volit Jana Fischera , 1/5 Přemysla Sobotku.... Tzn. že kandidáti nasazení velkými stranami u voličů těchto stran nemají jednoznačnou podporu. Spíše se mi tedy zdá, že ten problém spočívá v dělící čáře mezi "stranický kandidát" versus "nestrancký kandidát". kdy poptávka po nestranickém kandidátovi na Hrad jde napříč politického spektra. Zeman do toho zapadá, protože i když jde o kandidáta s podporou SPOZ, tak stylově zělesňuje soliterního "nezávislého" kandidáta. Občané chtějí mít na Hradě zjevně nejspíše kandidáta ne-stranického a jistě to ovlivňuje celková nedůvěra k stranictví, ale i specifická (a často velmi nerealistická) očekávání většiny občanů od funkce prezidenta v naší zemi. Pokud jde o Dienstbiera, jakkoli je dlouhodobě nejpopulárnějším politikem a troufám si říci, že to není kvůli nějaké nevyhraněnosti (nikomu nevadí), tak je především vnímán jako stranický (1. problém) a pak nemá jednoznačnou podporu vedení své strany (2. problém). To, že nemá jednoznačnou podporu vedení své strany je kapitola sama pro sebe, tohle stojí za analýzu, ale když to nějak zobecním (a zjednoduším), tak jde o traumatickou zkušenost prezidentské volby 2003. Každopádně však rozhodnuto není.....